Točník je zřícenina hradu nad stejnojmennou vesnicí v okrese Beroun ve Středočeském kraji. Nachází se na Zámeckém vrchu asi 1,5 kilometru severně od města Žebrák v okrese Beroun. Hrad je chráněn jako kulturní památka a spolu se zříceninou Žebráku jako národní kulturní památka.
Točník založil král Václav IV. na konci čtrnáctého století. Od husitských válek, kdy v roce 1425 úspěšně odolal krátkému obléhání, byl hrad po většinu doby v držení zástavních majitelů, ke kterým patřili Kolovratové, páni z Gutštejna nebo Vartenberkové, kteří jej upravili v pozdně gotickém slohu. Další úpravy, už v renesančním duchu, provedli Lobkovicové. Za nich byl hrad ještě nejnutněji udržován, ale postupně začal chátrat. Zpustnutí uspíšila třicetiletá válka a během sedmnáctého století byl hrad definitivně opuštěn a postupně se změnil ve zříceninu.
Mezi českými hrady Točník patří k objektům, které dosáhly kvalitativní hranice přeměny hradu na zámek. Jeho dominantou jsou dva částečně dochované paláce, z nichž ve větším býval druhý největší hradní sál v Čechách. Menší královský palác stojí nezvykle na nejvíce ohrožené straně hradu a kromě kvalitních architektonických detailů je výjimečný množstvím východů, které umožňovaly snadné opuštění paláce i hradu.
Hrad je veřejnosti přístupný v návštěvních hodinách. Hradní příkop slouží jako medvědárium, v němž jsou chováni medvědi brtníci Martin a Agáta, kteří se narodili 13. ledna 2013 v Žatci a účinkovali v seriálu Méďové na cestách. Každoročně se na hradě koná akce Ve znamení kalicha.
Historie Archeologický výzkum z roku 1999 doložil na vrcholu Zámeckého vrchu existenci osídlení v době halštatské. Je pravděpodobné, že zde stávalo hradiště, ale jeho případné opevnění nelze bez dalšího výzkumu odlišit od valů středověkého hradu.
Václav IV. Hrad Točník založil v poslední čtvrtině čtrnáctého století král Václav IV. Motiv ke stavbě je spojován s požárem staršího Žebráku v roce 1395, ale podle Františka Záruby stavba začala už v osmdesátých letech. Přesné datum jejího zahájení tedy není známé, ale roku 1398 už král na hradě pobýval. Během roku 1400 stále probíhaly opevňovací práce a následujícího roku král na Točníku vydal první listinu s privilegii pro České Budějovice.
Podle Dobroslavy Menclové Václav IV. hrad budoval jako odlehlý a bezpečný útulek v kritickém období své vlády, kde by se mohl věnovat hostinám a lovům v okolních lesích. Tomáš Durdík však Točník charakterizoval jako objekt, který spolu s Krakovcem dosáhl kvalitativní hranice mezi hradem a zámkem, u kterého byly obranné složky výrazně potlačeny. Projevilo se to umístěním paláce na snadno ohrozitelné čelní straně hradu nebo ponecháním vodního zdroje mimo hrad. Jediným moderním obranným prvkem bylo vybudování prvního nádvoří, ve kterém se přístupová cesta prudce stáčela a které předznamenalo pozdější barbakany.
V roce 1400 patřil Točník spolu se Žebrákem, Karlštejnem a Křivoklátem ke hradům, které měl Václav IV. předat svému bratru Zikmundovi, což panovník odmítl. Po králově zajetí Zikmund hrady obsadil, ale markrabě Prokop dojednal, aby Zikmund vrátil alespoň Točník a Žebrák.
Václav IV. roku 1405 k Točníku připojil vesnici Bzovou, jejíž obyvatelé měli na hradě držet strážní službu, donášet vodu a dřevo do hradní kuchyně a jedné světnice a čistit nádvoří. Za to jim náleželo pohoštění, právo sběru suchého dřeva v lesích a především osvobození od všech platů. Prvním purkrabím na Točníku se stal vladyka Bohuše z Drahkova, který roku 1404 od krále dostal platy z řady klášterů a měst ve výši 800 kop grošů. V roce 1412 dostal navíc třináct lánů polí u Hostomic. Úřad zastával ještě o čtyři roky později.
Ačkoliv se král jakýmkoliv politickým činnostem na Točníku vyhýbal, v roce 1409 na hradě proběhlo jednání mezi českou a německou částí pražské univerzity před volbou nového rektora. Roku 1412 na hradě proběhla schůzka Jana Husa a Štěpána z Pálče, kteří zde marně projednávali svůj spor o papežské odpustky. Podle Miloslava Bělohlávka však setkání Jana Husa proběhlo na Žebráku.
Kolovratové
Od roku 1413 začal Václav IV. upřednostňovat Nový hrad u Kunratic a o Točník ztratil zájem. Když zemřel, v červnu 1420 hrady Točník a Žebrák krátce navštívil Zikmund Lucemburský. Následujícího roku oba hrady zastavil Erkingerovi ze Seinsheimu, předkovi rodu Schwarzenbergů, jako odměnu za vyzbrojení a udržování vojska. Erkinger plánoval provdat svou dceru Elišku za Bedřicha z Kolovrat a 14. května 1421 uzavřel předsvatební smlouvu, jejíž součástí bylo převedení zástavy obou hradů na Bedřicha. Už 7. července 1421 vykonávali bratři Bedřich a Hanuš z Kolovrat patronátní právo ke kostelu v Cerhovicích.
Během husitských válek Žebrák i Točník roku 1425 oblehlo husitské vojsko čítající 900 jízdních a 7 000 pěších bojovníků. Obležení trvalo tři dny. Oba hrady se ubránily, ale husité vypálili města Žebrák a Hořovice. V roce 1427 se vojenským velitelem hradu stal Habart z Adlaru.
Roku 1433 se Erkinger ze Seinsheimu se svým synem Heřmanem definitivně rozhodli přenechat Točník a Žebrák Kolovratům. Ačkoliv formálně se tak stalo v roce 1437, skutečné předání proběhlo už 8. června 1430. Při té příležitosti byl sepsán stav hradních zásob potravin a zbraní. Na hradě tehdy byly čtyři děla (pušky), tři tarasnice, pět pušek „trojanic“, jedenáct ručnic a dvě ručnice zlomené. Střelivo tvořilo několik soudků střelného prachu, tři centy olověných kulí a množství šípů. Z potravin se na hradě mimo jiné nacházelo pět půlfudrových sudů starého piva, půlfudrový a půlvěrdunkový sud a jeden strych hrachu, dva vepři, půl kopy suchých ryb, máslo za dvanáct grošů a libra pepře. Ve sklepě bylo uloženo jedenáct vepřových kýt, čtyři kameny soli a tři rožně sušeného masa.
V blíže neznámé době Kolovratům potvrdil zástavní držení hradu císař Zikmund s podmínkou, že v případě panovníkova zájmu o vyplacení musí hrady bezodkladně vydat. Po otcově smrti se pánem hradu stal Hanuš II. z Kolovrat, od kterého jej chtěl vykoupit král Jiří z Poděbrad. Pravděpodobně si nepřál, aby významné hrady (tedy i Žebrák) zůstaly v majetku katolického pána. Hanuš s vydáním hradu otálel, a proto jeho závazek převzali královi synové Boček, Viktorín, Jindřich a Hynek, na které panovník 7. července 1461 zástavu převedl. Od nich panství převzal Bedřich ze Šumburka, pán na Perštejně, který přes své katolictví zůstal králi věrný.
Gutštejnové Bedřich žebrácké panství spravoval ještě v roce 1475, ale roku 1484 byl točnickým pánem Burian II. z Gutštejna. Po Burianově smrti Žebrák s Točníkem zdědil syn Kryštof z Gutštejna. Ten byl roku 1509 zemským soudem v nepřítomnosti odsouzen za četné násilné skutky. Rozhodnutí soudu se podrobil a o milost požádal, až když proti němu byla svolána zemská hotovost. Teprve poté hrady Žebrák, Točník, Příbram, Rabštejn a Sychrov vydal králi Vladislavovi. Panovník za ně zaplatil přibližně polovinu jejich ceny a prostředky k jejímu uhrazení získal vypsáním zvláštní daně. V srpnu roku 1509 potom král Žebrák s Točníkem navštívil. Funkci hejtmana v roce 1515 vykonával Jan Kozelka ze Hřivic.
Šestnácté století Po smrti krále Vladislava si točnické panství nárokoval Zdeněk Lev z Rožmitálu, který předtím králi půjčil 7 789 kop grošů. Nejspíš roku 1517 proto panství dostal do zástavy a vlastnil je až do roku 1522, kdy je od něj vykoupil Jan z Vartenberka za 850 kop grošů. Zástavní držitelé do té doby využívali především výnosy z bohatého panství, ale samotný hrad Točník zanedbávali. Jan z Vartenberka proto dostal svolení utratit za opravy až 750 kop českých grošů a dalších pět set kop na vyhloubení studny. Při úpravách byla zřízena nová cesta a západní brána, pro jejíž výzdobu byly použity architektonické prvky ze staré východní brány, která tím byla zrušena. Na nádvoří u studny byly podél východní zdi postaveny stáje.
V roce 1534 Jan z Vartenberka přenechal zástavní právo Volfovi staršímu Krajířovi z Krajku, který je vzápětí předal svému příbuznému Volfovi mladšímu Krajířovi z Krajku. Také on si roku 1538 vyžádal povolení provést opravy ve výši pěti set kop grošů. Volf Krajíř točnické panství 31. října 1544 postoupil Janovi mladšímu z Valdštejna. Nový majitel roku 1549 opět úspěšně požádal o možnost opravy hradu za pět set kop grošů. O rok později navíc vyplatil část panství, kterou dříve Kryštof z Gutštejna zastavil Pešíkům z Komárova.
Král Ferdinand I. točnické panství ze zástavy roku 1552 vykoupil, ale už 19. září téhož roku je znovu zastavil Janovi staršímu z Lobkovic a na Zbirohu za 12 375 kop grošů s povolením provést opravy Točníka za 250 kop grošů. Jan později krále požádal, aby mohl Točník odkoupit do dědičného vlastnictví ke svému zbirožskému panství, čemuž král 23. dubna 1557 vyhověl. K panství tehdy patřilo město Žebrák, městečko Cerhovice, vsi Zdice, Chlustina, Hředle, Vranovice, Trubín, Černín, Chodouň, Záluží, Bavoryně, Sedlec, Zahořany, Rajov, Trubská, Bublov, Drozdov, Třenice, Nesvačily, Bzová, Březová, Tlustice, Olešná a dále řada dvorů, pustých vesnic a dvorů, platů a menších majetků. Součástí smlouvy bylo právo k lovu a omezené těžbě dřeva v křivoklátských lesů.
Jan z Lobkovic nechal upravit samotný hrad. Největších změn doznalo velké nádvoří s palácem, které rozdělila příčná zeď. Příčná zeď také rozdělila velký sál a velká gotická okna byla snížena. Z obytných prostor v první patře bylo odstraněno roubené obložení. Vnější omítky ozdobila renesanční sgrafita. Přestavba byla dokončena roku 1567.
Po otcově smrti v roce 1569 točnické panství převzal syn Jan V. Popel z Lobkovic. Dne 20. července 1578 se na Točníku konala svatba jeho dcery Evy, která se provdala za Adama ze Šternberka. Jan V. z Lobkovic zemřel roku 1590, a Točník s dalšími statky zdědili jeho bratři Bohuslav Havel, Jiří a Ladislav. Točnické panství však měla až do své smrti užívat vdova Markéta, které bratři jako náhradu vyplatili čtyřicet tisíc kop míšeňských grošů a točnický majetek si rozdělili. Hrad Točník připadl Bohuslavu Havlovi.
Bohuslav Havel chtěl Točník vyměnit s císařem Rudolfem II. za jiný majetek, ale k výměně nakonec nedošlo. Bezdětný Bohuslav totiž Točník přenechal Ladislavovi, který 12. února 1593 převzal část bratrových dluhů. Ladislav Točník s dalším majetkem (Felixburg, ředhošťské panství, Drahoňův Újezd, Biskoupky, Popovice a Klášter Zaječov) 9. září 1593 věnoval své manželce Magdaléně ze Salmu. Sám se ale zapletl do aféry bratra Jiřího, v důsledku čeho přišel o veškerý majetek a musel se zachránit útěkem ze země. Císař vzápětí převzal zbirožské panství, ale Točník mu připadl až po smrti Bohuslava Havla v roce 1597. Magdaléna místo Točníka dostala statky Felixburg, Poláky, Martiněves, Ředhošť, dům na Malé Straně a přibližně 8 500 kop míšeňských grošů. V roce 1600 potom cestou do Plzně císař na Točníku přenocoval. Hrad tehdy nebyl dostatečně vybaven na císařskou návštěvu, a proto bylo nutno zařízení dopravit z různých míst v okolí. Žádost hejtmana Pavla Siglerovského z roku 1607, kterou žádal o vybavení hradu, byla zamítnuta.
Sedmnácté století Na začátku třicetileté války byly na Točníku pouze tři děla. V roce 1620 přikázala královská komora hejtmanovi Siglerovskému, aby opatřil munici a hrad osadil posádkou. Ještě téhož roku však na hrad vtrhlo císařské vojsko a vojáci rozbili okna, dveře a další vnitřní vybavení. Inventář z roku 1628 zaznamenal tři děla švihovky, devadesát železných kulí k nim a čtrnáct hákovnic. V roce 1639 okolní kraj plenilo švédské vojsko. Jiří Malovec z Chýnova a na Jincích proto žádal, aby směl na hradě ukrýt obilí, a je pravděpodobné, že hrad sloužil jako útočiště i jiným obyvatelům. Na začátku roku 1641 byla na hrad umístěna čtyři děla a převelena posádka asi třiceti střelců. V souvislosti s očekávaným bojem byla obnovena hradní studna. O možnost využívat hrad jako útočiště oficiálně požádalo město Žebrák 28. července 1642 a královská komora mu vyhověla.