Svatá Olga Nikolajevna Ruská (, po únoru 1917 oficiálně přejmenována na Romanovová (Рома́нова); , Petrodvorec – 17. července 1918, Jekatěrinburg) byla ruská velkokněžna (Její Imperátorská Výsost) a nejstarší dcera (prvorozené dítě) ruského cara Mikuláše II. a carevny Alexandry Fjodorovny.
Za jejího života bylo Olžino budoucí manželství v Rusku předmětem velkých spekulací. Spekulovalo se o sňatcích s ruským velkoknížetem Dmitrijem Pavlovičem, rumunským korunním princem Karlem, Eduardem, princem z Walesu, nejstarším synem britského krále Jiřího V., a se srbským korunním princem Alexandrem. Sama Olga se chtěla provdat za Rusa a zůstat ve své vlasti. Během první světové války ošetřovala zraněné vojáky ve vojenské nemocnici a dohlížela na administrativní povinnosti.
Byla zavražděna společně s celou carskou rodinou v Ipaťjevově domě v Jekatěrinburgu v noci ze 16. na 17. července 1918.
V roce 2000 byla také společně s rodiči a sourozenci pravoslavnou církví kanonizována jako „strastotěrpěc” (trpitel, mučedník).
Původ a dětství Olga se narodila 15. listopadu 1895. Byla nejstarším dítětem a dcerou ruského cara Mikuláše II. a carevny Alexandry. Porod byl náročný a Alexandra rodila 13 hodin. Nakonec doktor Ott použil k porodu Olgy kleště. Při narození vážila 4,5 kg a byla tak statná, že Mikuláš řekl, že nevypadá jako novorozeně. Rodiče byli nadšení a tvrdili, že nejsou zklamaní, že jejich první dítě není chlapec. Když mu blahopřál dvorní komoří, Mikuláš prohlásil: „Jsem rád, že naše dítě je holčička. Kdyby to byl chlapec, patřil by lidu, protože je to dívka, patří nám." vlevo|náhled|234x234pixelů|Velkokněžna Olga (vlevo) se svou mladší sestrou velkokněžnou Taťánou, 1900 V roce 1896 Mikuláš a Alexandra přivezli Olgu na návštěvu Skotska, Francie a Darmstadtu. V Balmoralu se s Olgou poprvé setkala britská královna Viktorie, Alexandřina babička a Olžina prababička. Královna Viktorie Olgu schválila a prohlásila: „To dítě je úžasné.“ Ve Francii byla Olga velmi oblíbená.
Olga a její sourozenci byli vychováváni co nejjednodušeji. Spali na tvrdých táborových lůžkách, pokud nebyli nemocní, a každé ráno se koupali ve studené vodě. Služebnictvo Olze a jejím sourozencům říkalo křestními jmény a patronymy, nikoliv tituly.
Olga měla čtyři sourozence: velkokněžny Taťánu, Marii, Anastázii a careviče Alexeje. Její prababička královna Viktorie byla jednou z jejích kmoter.
Olžin ruský titul (Velikaja kňažna Великая Княжна) se nejpřesněji překládá jako „velkokněžna“, což znamená, že Olga jako „carská výsost“ měla vyšší hodnost než ostatní evropské kněžny, které byly „královskými výsostmi." Olžini přátelé a rodina ji obvykle nazývali jednoduše Olga Nikolajevna nebo jí přezdívali „Oliška“, „Olenka“ či „Olja“.
Olga byla nejčastěji ve dvojici se svou sestrou Taťánou. Obě dívky sdílely jeden pokoj, oblékaly se stejně a říkalo se jim „velká dvojice“. náhled|Olga Nikolajevna, 1906 V roce 1900, ještě než se narodil její bratr Alexej, otec vážně onemocněl tyfem. V tomto období se carevna snažila přesvědčit svého manžela, aby změnil zákony o nástupnictví v Rusku a umožnil ženám dědit trůn v případě absence mužských dědiců, aby Olga zdědila říši na rozdíl od svého strýce, velkoknížete Michala Alexandroviče. K těmto změnám nakonec nedošlo.
Olga si byla blízká se svým mladším bratrem Alexejem. Ačkoli mezi nimi někdy panoval sporný vztah, protože Olga jako nejstarší měla Alexeje hlídat a krotit, Alexej Olgu zbožňoval a možná ji považoval za svou nejoblíbenější sestru. Kdykoli ho rodiče pokárali, Alexej prohlásil, že je Olžin chlapec, sebral své hračky a šel do jejího pokoje.
Navzdory tomuto občasnému nevhodnému chování se Olga, stejně jako celá její rodina, věnovala dlouho očekávanému dědici careviči Alexejovi. Chlapec trpěl častými záchvaty hemofilie a několikrát málem zemřel. Stejně jako jejich matka byly i Olga a její tři sestry potenciálními nositelkami genu pro hemofilii. Olžina mladší sestra Marie údajně krvácela v prosinci 1914 během operace, při níž jí byly odstraněny mandle, jak uvedla její teta z otcovy strany, velkokněžna Olga Alexandrovna Ruská, s níž byl později veden rozhovor. Lékař, který operaci prováděl, byl natolik znervózněn, že mu carevna Alexandra musela nařídit, aby pokračoval. Olga Alexandrovna uvedla, že podle ní všechny čtyři její neteře krvácely více, než bylo normální, a domnívala se, že jsou nositelkami genu pro hemofilii stejně jako jejich matka, která tento znak zdědila po své babičce z matčiny strany královně Viktorii.
Matka Olgy se spoléhala na rady Grigorije Rasputina, ruského rolníka a mystika, a jeho modlitby jí mnohokrát pomohly zachránit nemocného careviče. Olga a její sourozenci se také učili vnímat Rasputina jako jejich přítele a svěřovat se mu. Na podzim roku 1907 byla Olžina teta, ruská velkokněžna Olga Alexandrovna, doprovázena carem do dětského pokoje, aby se setkala s Rasputinem. Olga, její sestry a bratr měli na sobě dlouhé bílé noční košile. „Zdálo se, že se všem dětem líbí,“ vzpomínala Olga Alexandrovna. „Byly s ním naprosto v pohodě."
Jedna z guvernantek, Sofie Ivanovna Tyutcheva, však byla v roce 1910 zděšena, když zjisitla, že Rasputin má přístup do dětského pokoje, když jsou čtyři dívky v nočních košilích, a chtěla mu to zakázat. Přestože Rasputinovy kontakty s dětmi byly zcela nevinné, požádal Mikuláš Rasputina, aby do dětského pokoje v budoucnu nechodil, aby se vyhnul dalšímu skandálu. Alexandra nakonec nechala guvernantku vyhodit. náhled|285x285pixelů|Ruská carská rodina v roce 1913: sedící (zleva doprava) Marie, carevna Alexandra, car Mikuláš II., Anastázie, Alexej (vpředu) a stojící (zleva doprava) Olga a Taťána Ve společnosti se šířila fáma, že Rasputin svedl nejen carevnu, ale i čtyři velkokněžny. Rasputin zveřejnil vášnivé, i když podle všeho zcela nevinné dopisy, které mu carevna a čtyři velkokněžny napsaly. Ty kolovaly po celé společnosti a podněcovaly fámy. Šířily se pornografické karikatury zobrazující Rasputina při styku s carevnou, v pozadí s jejími čtyřmi dcerami a nahou Annou Vyrubovovou. Mikuláš nařídil Rasputinovi, aby na čas opustil Petrohrad, což se Alexandře nelíbilo, a Rasputin se vydal na pouť do Palestiny. Navzdory pomluvám spojení carské rodiny s Rasputinem pokračovalo až do Rasputinova zavraždění 17. prosince 1916. Den po vraždě si Olga zapsala do deníku, že podezřívá ruského velkoknížete Dmitrije Pavloviče, svého vzdáleného bratrance a muže, za něhož se svého času měla provdat, že je vrahem „otce Grigorije." Mezi vrahy byli i Dmitrij a Felix Jussupov, manžel její sestřenice, ruské kněžny Iriny. Rasputin byl pohřben s ikonou podepsanou na rubu Olgou, jejími sestrami a matkou. Olga však byla jediným členem rodiny, který se Rasputinova pohřbu nezúčastnil, jak vyplývá z deníku jejího příbuzného velkoknížete Andreje Vladimiroviče, z Olžina vlastního deníku však vyplývá, že se jeho pohřbu zúčastnila. Podle vzpomínek Valentiny Ivanovny Čebotarevové, ženy, která se s Olgou za první světové války starala o zraněné vojáky, Olga v únoru 1917, tedy asi měsíc po vraždě, řekla, že Rasputina sice bylo nutné zabít, ale nikdy se to nemělo udělat „tak strašně“. Styděla se za to, že vrahy byli její příbuzní. Poté, co byly Olga a její sestry zabity, bolševici zjistili, že každá z nich nosila na krku amulet s Rasputinovou podobiznou a modlitbou.
Nápadníci náhled|241x241pixelů|Velkokněžna Olga se svou sestrou Taťánou, 1913 Ruský princ Jan Konstantinovič se do Olgy zamiloval. Když mu bylo 16 let, zúčastnil se v roce 1904 Alexejových křtin a seznámil se s devítiletou Olgou a byl jí velmi okouzlen. V roce 1908 odcestoval na Krym jen aby Olgu viděl. Své city přiznal Olžiným rodičům, ale ti ho odmítli.
V roce 1911 se objevily spekulace, že se Olga provdá za srbského korunního prince Jiřího nebo bulharského prince Borise. Tvrdilo se, že Mikuláš hodlá ze svých čtyř dcer udělat „královny Balkánu“, aby si balkánské státy udržely věrnost Rusku. Po korunovaci krále Jiřího V. se spekulovalo, že se Olga nebo Taťána provdají za jeho syna a dědice Eduarda, prince z Walesu.
Kolovaly zvěsti, že Olga a její bratranec z prvního kolena, ruský velkokníže Dmitrij Pavlovič, spolu udržují milostný poměr. Jako sirotek měl Dmitrij k Olžiným rodičům velmi blízko, což vyvolalo další spekulace, že se s Olgou ožení. Deník Washington Post napsal, že Olga odmítla prince Adalberta, protože „dala své srdce svému bratranci velkoknížeti Dmitriji Paulovičovi.“ Edvard Radzinskij ve své knize Rasputin spekuluje, že zásnuby byly zrušeny kvůli Dmitriově nechuti k Grigoriji Rasputinovi, jeho spojení s Felixem Jusupovem a zvěstem, že Dmitrij je bisexuál.
Před první světovou válkou se hovořilo o sňatku Olgy s rumunským princem Karlem. V roce 1914 ministr zahraničí Sergej Sazonov tento sňatek prosazoval, protože chtěl zajistit, aby rumunská královská rodina podpořila Rusko v případě budoucího konfliktu. Mikuláš a Alexandra viděli výhody tohoto sňatku, ale trvali na tom, že sňatek velkokněžny by se měl uskutečnit pouze jako výsledek mnohem bližšího seznámení mezi mladými lidmi a za absolutní podmínky dobrovolného souhlasu jejich dcery. V březnu 1914 navštívili Romanovce v Petrohradě rumunský korunní princ Ferdinand, rumunská korunní princezna Marie a rumunský princ Karel. Přestože spolu chodili na procházky a večeře, zdálo se, že Olga a Karel o sebe nemají zájem. Během návštěvy Rumunska na jaře 1914 se Olga a Karel o sebe nezajímali a nemluvili spolu.
Olga prohlásila, že se chce provdat za Rusa a zůstat ve své zemi. Řekla, že ji rodiče nebudou nutit, aby si vzala někoho, kdo by se jí nelíbil.
V roce 1913 se vévodkyně Marie Meklenbursko-Zvěřínská zeptala Alexandry na možný sňatek 18leté Olgy s jejím vlastním 38letým synem, ruským velkoknížetem Borisem Vladimirovičem. Alexandra ji však odmítla.
Zatímco společnost spekulovala nad Olžiným sňatkem, Olga se zamilovala do několika důstojníků. Koncem roku 1913 se Olga zamilovala do Pavla Voronova, mladšího důstojníka na císařské jachtě Standart, ale takový vztah by byl nemožný kvůli jejich rozdílnému postavením. Voronov se o několik měsíců později zasnoubil s jednou z dvorních dam. Později se Olga ve svých denících z let 1915 a 1916 často s velkou láskou zmiňovala o muži jménem Míťa.
První světová válka vlevo|náhled|Ruské velkokněžny Olga (vpravo) a Taťána v ošetřovatelských uniformách na balkoně carevny v Alexandrovském paláci, 1916 Olga se poprvé setkala s násilím v patnácti letech, kdy se stala svědkem atentátu na ministra vlády Pjotra Stolypina během představení v kyjevské opeře. Olga po tomto incidentu plakala a špatně spala. O tři roky později viděla střelná zranění zblízka, když se školila na zdravotní sestru Červeného kříže. Olga, její sestra Taťána a její matka carevna Alexandra ošetřovaly zraněné vojáky v nemocnici v areálu Carského Sela.
Ošetřovatelství během války poskytlo Olze a její sestře Taťáně zkušenosti, které předtím neměly. Dívky si rády povídaly s kolegyněmi z nemocnice, s ženami, které by nebýt války nikdy nepotkaly, a znaly jména jejich dětí a jejich rodinné příběhy. Když se jednou paní v čekárně, která obvykle vyzvedávala dívky z nemocnice, zdržela a poslala kočár bez doprovodu, rozhodly se obě dívky, že když budou mít přestávku, půjdou nakoupit do obchodu. Přikázaly kočímu, aby zastavil v nákupní čtvrti, a vešly do obchodu, kde je kvůli jejich sesterským uniformám nikdo nepoznal. Zjistily však, že si neumějí nic koupit, protože nikdy nepoužívaly peníze. Druhý den se zeptaly kolegyně, jak mají postupovat, aby si v obchodě koupily nějakou věc.