Dějiny koncernu Baťa se oficiálně započaly dne 21. září 1894, když bylo na jméno Antonína Bati úřady vydáno příslušné živnostenské povolení. V květnu 1931 se z dosavadní veřejné obchodní společnosti stala akciová společnost, jediným akcionářem byl Tomáš Baťa a po jeho tragické smrti v červenci 1932 jeho polorodý bratr Jan Antonín Baťa. Původní zlínský obuvnický závod – znárodněný v květnu 1945 – existoval do roku 2000 pod označením Svit, ačkoliv dnes již nevyrábí. Současná firma Baťa, jež působí i v České republice, je pobočkou té části koncernu, která se po druhé světové válce nacházela mimo země socialistické soustavy a vyvíjela se nadále pod vedením rodiny Baťů.
Stručný vývoj společnosti 1894–1945 Přehled hlavních mezníků ve vývoji koncernu do znárodnění.Kudzbel (2001). s. 177–179.
Vývoj 1894–1927 1894 Vznik společnosti Výroba obuvi 1903 Strojírenství 1910 Závodní kuchyně s jídelnou 1912 Výstavba obytných domků pro zaměstnance 1915 Koželužny 1917 Elektrárna Lesní a polní hospodářství Závodní konzum 1918 Tiskárna Vydavatelství novin Závodní knihovna Závodní mateřská školka 1919 Zpracování dřeva 1923 Správkárny obuvi 1924 Železniční doprava (Otrokovicko-zlínsko-vizovická dráha) Letecká doprava Stavebnictví Systém účasti na zisku a ztrátě Sportovní klub Baťa 1925 Baťova škola práce 1926 Vydavatelství TISK 1927 Výroba celopryžové obuvi Racionalizace výroby Baťovy pomocné závody (BAPOZ) Baťova nemocnice
Vývoj 1928–1945 1928 Chemická výroba Baťův podpůrný fond 1929 Pedikúra Počátek budování podnikových satelitů 1930 Pojišťovna 1931 Vznik akciové společnosti Plynárenství Automobilová nákladní doprava Textilní výroba 1932 Smrt Tomáše Bati Novým šéfem se stává Jan Antonín Baťa Námořní lodní doprava Uhelné doly Zahájena výroba pneumatik 1933 Postaven hotel Společenský dům Otevřen Památník Tomáše Bati Založení vývozní a dovozní společnosti Kotva 1934 Zaveden čtyřicetihodinový pětidenní pracovní týden Letecké závody 1935 Otevření závodu Fatra Napajedla Výroba plynových masek a gumových výrobků Studijní ústav 1937 Otevření filmových ateliérů Baťa 1938 Dokončena správní budova ve Zlíně Otevření průplavu Otrokovice – Rohatec tzv. Baťův kanál 1939 Škola umění 1942 Zásadní změna ve statutárních orgánech 1943 Zahradnictví Těžba nafty a plynu 1944 Nálet 1945 Znárodnění zestátněním
Podrobný vývoj společnosti 1894–1945 První roky náhled|Tomáš Baťa (1876–1932) Základy budoucího koncernu Baťa položili v pátek 21. září 1894 tři sourozenci Baťové: Anna, Antonín a Tomáš, když Antonín obdržel příslušná povolení.Pokluda (2007). s. 24–25. Z hlediska veřejnoprávních listin však byl jediným zakladatelem právě Antonín Baťa, neboť Tomáš byl v době vzniku firmy ještě příliš mladý, aby mohl mít vlastní živnost.
V roce 1900 patřil zlínský obuvnický závod se svými sto dvaceti zaměstnanci mezi osm největších obuvnických továren v Čechách a na Moravě. V srpnu 1900 se firma stala veřejnou obchodní společností, přičemž dělení zisku se dělo v poměru 55 % pro Tomáše a 45 % pro Antonína. Ve stejném roce byl v továrně instalován první parní stroj, ten pochopitelně nebyl brzy jediný, a proto kvůli jejich údržbě vznikly 26. května 1903 podnikové strojírny. V letech 1904 a 1913 se Tomáš Baťa vydal na zkušenou do USA, kde studoval zkušenosti Taylora a Forda a byl ovlivněn především pásovou výrobou.Kudzbel (2001). s. 30.
Po návratu ze své první americké cesty se Tomáš Baťa pustil do výstavby první tovární budovy v blízkosti zlínské železniční stanice (zničena při náletu na podzim 1944). Autorem budovy, která byla silně ovlivněna americkým pojetím takových staveb, byl patrně architekt Dominik Fey.
V září 1906 přišli za Tomášem Baťou dělničtí důvěrníci s požadavkem propuštění kolegy, který měl hrubě zaútočit na jejich sociálně demokratickou odborovou organizaci a který není dostatečně solidární s ostatními dělníky. Tomáš Baťa se ale za dotyčného zaměstnance postavil, a tak byla 13. září 1906 vyhlášena stávka, která trvala až do prosince 1906. Tomáš Baťa, který považoval stávku za nevděk a osobní útok, se po poradě s nejbližšími spolupracovníky rozhodl organizátory stávky propustit, čímž sice přišel o kvalifikovanou pracovní sílu, ale již ve druhé polovině roku 1907 se mu podařilo problémy vzešlé ze stávky překonat.Kudzbel (2001). s. 29. Tomáš Baťa však stávku vyřešil nejen propuštěním organizátorů, ale také vytvořením sociálních opatření, která měla do budoucna podobným situacím předcházet – Tomáš Baťa také odbory vnímal jako místo politického střetu a politiku se po této stávce rozhodl nepustit za brány závodu.Pokluda (2007). s. 26.
V červnu 1908 zemřel na tuberkulózu Antonín Baťa. V době, kdy zemřel Antonín a Tomáš Baťa zůstal jediným vlastníkem společnosti, se firmě podařilo prorazit také na zahraniční trhy. V roce 1910 již Baťa zaměstnával tisíc pět set zaměstnanců a denně vyráběl tři tisíce párů obuvi.
Rok 1910 byl také významným mezníkem ve vývoji baťovských sociálních institucí, neboť vznikla první z mnoha budoucích: závodní kuchyně s jídelnou. Na jídelnu navázala výstavba prvních domků pro zaměstnance (1912), budování školky, škol, kina a v roce 1927 byla zřízena Baťova nemocnice. Po smrti Tomáše Bati byl zbudován jeho památník a zlínské Studijní ústavy. Firma podporovala také vznik zlínských průmyslových škol a gymnázia.
První světová válka Na počátku první světové války byla zlínská firma Baťa jednou z nejdůležitějších obuvnických firem v celém mocnářství a v odvětví dosahovala nejvyšší produktivitu práce, ale z hlediska své orientace na lehkou plátěnou obuv se jevilo jako nemožné, že by získala zakázku na dodávky těžké kožené vojenské obuvi pro armádu.Kudzbel (2001). s. 31–33. Tomášovi se však podařilo ve Vídni zakázku získat, což pomohlo také v tom, že zaměstnanci nebyli odváděni na frontu – uvádí se však, že v důsledku zakázky působilo ve firmě v té době i vojenské vedení. Je ale také pravdou, že firma měla zpočátku s výrobou pro armádu těžkosti, které se však podařilo překonat, a tak mohla firma již na konci války produkovat denně až deset tisíc párů obuvi.
Literatura z období politického monopolu komunistické strany s oblibou uváděla, že právě první světová válka umožnila Baťovi vytvořit největší obuvnickou továrnu v rozkládající se monarchii a dosáhnout obrovských zisků.Lehár (1959). s. 28. Stejná literatura však již přecházela skutečnost, že Tomáš Baťa udržoval ve svých podnikových prodejnách navzdory inflaci ceny o málo vyšší než v dobách míru a že dokonce ze svého kompenzoval zvyšující se cenu jídla a potravin.Kudzbel (2001). s. 32–33. Na konci první světové války tak navzdory přesvědčení o válečném zbohatnutí vykazovala firma Baťa ztrátu ve výši přes tři miliony tehdejších korun.Kudzbel (2001). s. 33.
1918–1932 S koncem první světové války a vznikem nové Československé republiky musela firma čelit novým problémům. Na území Čech a Moravy bylo po vzniku republiky dislokováno skoro osmdesát procent průmyslové kapacity obuvnického průmyslu bývalého Předlitavska.Kudzbel (2001). s. 34. Navíc zmizela původní odbytiště velké monarchie a samotná poptávka v Československu byla vlivem válečného vyčerpání nízká, což se projevilo v krizi odbytu. Firma měla z válečných dob víc zaměstnanců, než kolik s ohledem na odbyt potřebovala. Tomáš Baťa se pokouší zvyšující se úvěrovou zadluženost firmy překonat vnitřním úvěrovým systémem, kdy si zaměstnanci mohli ve firemní bance založit vlastní konto, na kterém bylo zhodnocení větší než v bance a na kterém tak byly prostředky, které firmě zanedlouho umožnily zbavit se bankovních úvěrů.Kudzbel (2001). s. 33–34. Navzdory krizi začali zaměstnanci požadovat zvýšení mezd, což se rozhodli podpořit také další stávkou, která propukla v dubnu 1919.Lehár (1959). s. 31–33. V následných jednání formulovali zástupci dělníků své další požadavky ke zlepšení své situace, jež nakonec vedení podniku, které nechtělo rozpory vyhrocovat, přijalo.Lehár (1959). s. 33–34. Vlivem prudkého zesílení kurzu československé koruny (o 250 %Kudzbel (2001). s. 35.) od října 1921 do října 1922 se československé výrobky staly v zahraničí neprodejnými. Tomáš Baťa se navzdory krizi rozhodl výrobu udržet, ale ani částečné zlevnění nezastavilo klesající prodej.
Nakonec přišel Tomáš Baťa s odvážným krokem: snížit cenu obuvi od 1. září 1922 na polovinu cen z jara roku 1922.Kudzbel (2001). s. 36. Baťův nápad publikovaný 26. srpna 1922 v podnikových novinách Sdělení vyvolal odpor v řadách československých průmyslníků, kteří chtěli Baťu vyloučit ze svých řad, ale vyvolal také útoky levicových novin, které tvrdily, že Baťa na daních dluží několik milionů a stát by je měl získat dřív, než podnik padne. Dominik Čipera (zastupitel Zlína odpovědný za městské finance a Baťův příbuzný) díky kontaktům v Praze potvrdil, že se do Zlína chystá daňový exekutor, a tak se Tomáš Baťa odhodlal k jednání s ministrem financí Aloisem Rašínem. Po dlouhé diskuzi a propočtech souhlasil Rašín se smazáním všech daňových položek do roku 1922. I díky tomuto mohla být spuštěna akce Baťa drtí drahotu, při níž byly sníženy ceny na padesát procent jarních hodnot, platy zaměstnanců byly sníženy o čtyřicet procent a ceny v podnikovém konzumu se snížily na padesát procent. Za jediný den prodal Baťa devadesát devět tisíc párů obuvi za 8,1 milionu korun. Akce byla tak úspěšná, že se díky ní mohla brzy výroba zvýšit o šedesát procent, Tomáš Baťa si ale byl vědom toho, že návrat k původním cenám nebyl možný a že bylo nutné výrobu dále racionalizovat.Kudzbel (2001). s. 36–38.
V roce 1923 se ještě projevovala předchozí krize, firma měla nejnižší počet zaměstnanců od konce první světové války.Lehár (1959). s. 37. V čele zlínské radnice stal v té době komunista František Novák. Tomáš Baťa s dalšími spolupracovníky se i z tohoto důvodu odhodlal sestavit kandidátku do komunálních voleb, která vyhrála a 29. září 1923 se tak Tomáš Baťa mohl stát starostou Zlína. Následující léta vývoje Zlína bývají označována jako období Budování zahradního města. Typické cihlové domky, budovy s bílým železobetonovým skeletem 6,15 × 6,15 metru s cihlovou výplní, ale i soudobá stavební nej – to byl Zlín budovaný firmou Baťa, na jehož podobě se podíleli architekti Jan Kotěra, Josef Gočár, František Lydie Gahura, Vladimír Karfík, Miroslav Lorenc a další.
Z hlediska koncernu byl významný rok 1924, kdy byla zavedena spoluúčast na zisku a ztrátě a byla započata výstavba moderních továrních budov s železobetonovým skeletem. Jestliže továrnu v roce 1924 tvořilo sedm budov, v roce 1927 jich bylo již třicet.Lehár (1959). s. 40.
vlevo|náhled|Továrna v anglickém Tilbury V roce 1926 zvýšil Baťa svůj podíl na vývozu obuvi z Československa na padesát pět procent a na domácím trhu měl víc než třetinový podíl.Kudzbel (2001). s. 43. Pásová výroba byla po vzoru Henryho Forda zavedena v roce 1927 a již zanedlouho umožnila zvýšit výrobu o 58 % při zvýšení počtu zaměstnanců o 35 %.Kudzbel (2001). s. 43–46. Zvyšování výroby si vynutilo budování dalších objektů: v areálu továrny vyrostly koželužny, gumárny, sklady, a to vše bylo kryto ziskem nebo prostředky z firemní banky.Kudzbel (2001). s. 46. Investice pochopitelně směřovaly i do vytváření nových dceřiných společností. Vlivem celních překážek, které v roce 1928 způsobily poprvé od roku 1923 větší propouštění, začala firma budovat své zahraniční satelity – první z nich byl budován od roku 1929 ve švýcarském Möhlinu.Kudzbel (2001). s. 47. Slavnostní otevření tamějšího závodu bylo naplánováno na 12. července 1932. Šéf firmy Tomáš Baťa tam ale už nepřiletěl.