Lipská univerzita (, ; zkráceně AML) byla založena v roce 1409, a je proto po Univerzitě v Heidelbergu (1386) druhým nejstarším bez přerušení provozovaným vysokým učením na dnešním území Spolkové republiky Německo. Tato vysoká škola, jež byla v období NDR přejmenována na Univerzitu Karla Marxe v Lipsku, je jednou z předních výzkumných univerzit v Německu a zájemcům na svých 14 fakultách a více než 130 ústavech nabízí širokou škálu 150 studijních programů z oblasti humanitních a společenských věd, přírodních věd a věd o živé přírodě. Lipská univerzita, která roku 2009 oslavila 600 let svého trvání, se zaměřuje na mezinárodní spolupráci ve výuce i výzkumu. Na této druhé největší, avšak nejstarší univerzitě Svobodného státu Sasko bylo v roce 2020 zapsáno 31 088 studentů.
Historie Založení univerzity náhled|Kostel sv. Pavla před rokem 1830 náhled|Červená kolej kolem roku 1880 Po sporech na Karlově univerzitě v Praze, kde v souvislosti s husitským hnutím král Václav IV. Kutnohorským dekretem upřednostnil český národ před ostatními univerzitními národy, odešlo v roce 1409 přibližně 1000 německojazyčných učitelů a studentů do obchodního centra Lipska v tehdejším Míšeňském markrabství, kde založili artistickou fakultu nové studijní instituce.HOYER, Siegfried. Der Auszug der deutschen Studenten aus Prag und die Gründung der Universität Leipzig. Dissertation. Leipzig 1960. (německy) Město jí okamžitě přidělilo budovu v Petersstraße. Ještě v roce 1409 toto „studium generale“ potvrdil papež Alexandr V. Dne 2. prosince 1409 byl za rektora zvolen Johannes Otto von Münsterberg a byly přečteny stanovy nové univerzity.Die Gründungsdokumente der Universität Leipzig (1409) : Edition – Übersetzung – Kommentar. Hrsgb. von Enno Bünz, Tom Graber. Thelem, Dresden 2010, ISBN 978-3-939888-81-9. (německy) Podle svého původu patřili členové univerzity ke čtyřem národům: k míšeňskému (doména Wettinů), saskému (sever/severozápad Německa, Skandinávie, Anglie), bavorskému (jih/východ Německa, jih a západ Evropy) a polskému národu (Slezsko, východ Německa, východní Evropa). Zeměpáni, Fridrich I. Saský a Vilém II. Míšeňský, poskytli univerzitě roční příjem 500 guldenů. Z toho bylo pro každý univerzitní národ zaplaceno pět mistrů. Ostatní se museli živit školným, poplatky za zkoušky a dalšími příjmy.
Konkrétní záznamy o Studia humanitatis v Lipsku jsou k dispozici od roku 1462 a pojí se se jmény Petera Ludera a Hartmana Schedela. Dochovalo se Luderovo lipské pozvání na zahajovací přednášku. Luder byl svým způsobem ústředním bodem zdejšího humanistického hnutí. Po jeho předčasném odchodu ho jeho studenti následovali do Itálie a lipská humanistická studia byla rozpuštěna. V roce 1479 se na univerzitu zapsal Konrad Wimpina, jenž univerzitě a městu věnoval latinské veršované vylíčení let 1485–1490.Konrad Wimpinas Beschreibung der Stadt und Universität Leipzig. Edition und Übersetzung der Almae universitatis studii Lipczensis descriptio. In: Neues Archiv für Sächsische Geschichte 82 (2011), s. 1–60. (německy) Roku 1415 byla založena lékařská fakulta a jejím prvním děkanem se stal Gerhard Hohenkirche,WEGNER, Wolfgang. Hohenkirche, Gerhard. In: Werner E. Gerabek, Bernhard D. Haage, Gundolf Keil, Wolfgang Wegner (Hrsg.): Enzyklopädie Medizingeschichte. De Gruyter, Berlin/New York 2005, ISBN 3-11-015714-4, s. 610. (německy) který se podílel na založení univerzity v říjnu 1409. V roce 1446 vznikla fakulta právnická. Zřízení fakulty zjevně zahrnovalo právo používat vlastní pečeť.BLECHER, Jens. Die Siegel der Universität Leipzig. Mit einer Einleitung von František Šmahel, Leipzig 2014, ISBN 978-3-941152-17-5, s. 21–25. (německy) Roku 1543 byla univerzita značně rozšířena převzetím budov zrušeného dominikánského kláštera s kostelem sv. Pavla. Ten o dva roky později vysvětil Martin Luther jako univerzitní kostel. Příkladem úzkého spojení mezi humanismem a reformací jsou zástupci univerzity Caspar Borner a Joachim Cameralius.Der Humanismus an der Universität Leipzig: Akten des in Zusammenarbeit mit dem Lehrstuhl für Sächsische Landesgeschichte an der Universität Leipzig, der Universitätsbibliothek Leipzig und dem Leipziger Geschichtsverein am 9./10. November 2007 in Leipzig veranstalteten Symposions. Hrsg. v. Enno Bünz und Franz Fuchs, Pirckheimer-Jahrbuch Bd. 23 (2008) (německy). Toto prolínání však bylo narušeno Šmalkaldskou válkou a smrtí Caspara Bornera.WOITKOWITZ, Torsten. Die Leipziger Universität im Schmalkaldischen Krieg. In: Detlef Döring (Hrsg.): Universitätsgeschichte als Landesgeschichte: Die Universität Leipzig in ihren territorialgeschichtlichen Bezügen. (Beiträge zur Leipziger Universitäts- und Wissenschaftsgeschichte. Reihe A). Leipzig 2007, s. 395–416. (německy) Až do doby reformace vykonával jako zástupce papeže funkci univerzitního kancléře biskup z Merseburgu. Pro období následující konstatoval historik Jens Blecher, že: „Zejména zeměpán získal po roce 1542 podstatně větší vliv jako patron univerzity, zpočátku prostřednictvím práva jmenovat profesory a poté skrze Merseburskou diecézi a s tím spojeným kancléřstvím. Neboť od smrti posledního katolického biskupa provázeli Wettinové jako administrátoři osud biskupství.“BLECHER, Jens. Hoch geehrt und viel getadelt. Die Leipziger Universitätsrektoren und ihr Amt bis 1933. In: Franz Häuser (Hrsg.): Die Leipziger Rektoratsreden 1871–1933. Band I: Die Jahre 1871–1905. Berlin/ New York 2009, ISBN 978-3-11-020919-8, s. 19. (německy) Univerzita byla až do 19. století pronajímatelem několika tzv. univerzitních vesnic. Poté její jurisdikce přešla na Lipský krajský úřad. Svou ekonomickou a akademickou autonomii vůči panovníkovi univerzita postupně ztrácela. Nadřazenost vůle panovníka je patrná ještě v 18. století, kdy se projevovala při jmenování profesorů, a dokonce i mistrů tím, že měl poslední slovo. Totéž lze říci i o promocích.
Kolegia V domech, tzv. kolegiích, které patřili univerzitě nebo nadacím, probíhaly hodiny, disputace a jiné akademické události a mistři v nich měli rovněž své byty. Tyto domy byly osvobozeny od poplatků a daní, jakož i od jurisdikce městské rady. Již v roce 1409 věnovala zemská knížata univerzitě dva domy, které se proto nazývaly Knížecí koleje: Velká knížecí kolej v komplexu mezi Ritterstraße a městskou hradbou (dnešní Goethestraße) a Malá knížecí kolej ve Schloßgasse, která se však již roku 1441 přestěhovala do Ritterstraße. Protože kolegia nedostačovala požadavkům výuky, kupovali mistři vlastní domy, v nichž pořádali přednášky a zřizovali burzy pro studenty. V roce 1416 přibyla tzv. Ženská kolej (Freuenkolleg), kterou zřídila soukromá nadace. V ní však nestudovaly ženy, své jméno zdědila po nedaleké kapli Panny Marie (Unserer Lieben Frau) a její přesný název zněl v latině „Collegium Beatae Mariae Virginis“. Nacházela se na jižní straně východního konce ulice Brühl a byla zbořena až v roce 1850 před stavbou Georgenhalle. Další kolejí v ulici Brühl byla Kolej bernhardinů, která vznikla jako nadace cisterciáckého řádu, a byla proto vyhrazena pro řádové studenty. Po reformaci zanikla. V letech 1543/44 získala univerzita budovy sekularizovaného dominikánského kláštera sv. Pavla, které byly nazývány Paulínská kolej. Na pozemku mezi Ritterstraße a hradbou byla rozšiřováním, rekonstrukcí a novou výstavbou vytvořena další univerzitní zařízení, např. roku 1513 Nová kolej pro filosofickou fakultu, která se po svém rozšíření v roce 1646, patrně podle nátěru fasády, začala nazývat Červená kolej. Název zůstal zachován, i když byla budova v letech 1881/92 od základu přestavěna podle návrhu Arweda Roßbacha.HOCQUEL, Wolfgang. Leipzig : Architektur von der Romanik bis zur Gegenwart. Passage-Verlag, Leipzig 2001, ISBN 3-932900-54-5, s. 111. (německy) Při tom byl zbořen univerzitní karcer s typickými malbami uvězněných. Stavba na Goethestraße byla v roce 1905 obnovena, ale za druhé světové války byla zničena.
Vývoj univerzity od raného novověku do konce 19. století náhled|Augusteum a kostel sv. Pavla kolem roku 1890 náhled|Lipská univerzita kolem roku 1900