Roderich Menzel

Roderich Ferdinand Ottomar Menzel (13. dubna 1907 LiberecMatriční záznam o narození a křtu farnosti Liberec – 17. října 1987 Mnichov) byl český amatérský tenista německé národnosti, po skončení aktivní kariéry působil v Západním Německu jako novinář, scenárista a spisovatel.

Dětství Narodil se v Liberci neboli Reichenbergu, jak se vyspělé průmyslové město v tehdejším Rakousko-Uhersku jmenovalo. Společně s rodiči a dvěma bratry bydlel v třípatrovém domě v ulici Römheldstraße 7 (dnešní Tatranská ul.). Jeho otec Ernst, který se narodil v rodině vedoucího sklářské hutě na Jizerce, se z místa poslíčka vypracoval až na spolumajitele obchodního zastoupení společnosti Felten & Guillaume (výrobce elektrotechniky a kabeláže, dnes součást nadnárodního koncernu Eaton) pro severní Čechy.

Už během studií na střední obchodní škole začal hrát závodně fotbal (jako brankář v týmu RSK Reichenberg). V 16 letech (1923) nastoupil poprvé za seniorské mužstvo. Ve sportu zvolil tenis, v němž roku 1925 vyhrál druhý ročník juniorského mistrovství republiky. Těsně předtím ve 43 letech zemřel jeho otec na infarkt myokardu v důsledku těžkého oboustranného zápalu plic.

Sportovní život V roce 1928 se poprvé kvalifikoval do hlavní soutěže ve Wimbledonu a v témže roce také poprvé nastoupil za Československo v Davisově poháru proti Švédsku, kde hned napoprvé vyhrál obě své dvouhry. V roce 1938 nastoupil k poslednímu zápasu v soutěži, v níž dosáhl celkové bilance 61 výher a 23 proher, znamenající československý i český rekod v počtu 40 vítězných dvouher. Mezi dlouhé Daviscupové zápasy patřily především pětisetové bitvy s velkým rivalem té doby, německým tenistou Gottfriedem von Crammem.

Četné úspěchy ale sbíral i na individuálních turnajích. V roce 1931 se stal vítězem jednoho z nejprestižnějších turnajů své doby Mezinárodní mistrovství Německa v Hamburku, když ve finále porazil Jaeneckeho. O rok později vyhrál nejprve další vysoce ceněný turnaj v Monte Carlu (porazil Rogerse ), aby o pár týdnů později zaznamenal svůj první velkých úspěch na grandslamových turnajích, když se dokázal probojovat až do semifinále dvouhry French Open, de prohrál s De Stefanim. Svou výtečnou formu v tomto roce potvrdil ještě vítězstvím na turnaji na dvorcích známého Rot-Weiß klubu v Berlíně (v semifinále porazil von Cramma a ve finale zvítězil nad Brugnonem).

O rok později mu von Cramm porážku oplatil a to hned ve finále dvou významných turnajů – v Berlíně a v Hamburku. Stabilní formu potvrdil i na Roland Garros a ve Wimbledonu, kde se v roce 1933 pokaždé dostal do čtvrtfinále. I v roce 1934 jeho cesta na dvou nejproslulejších turnajích Grand Slamu skončila ve čtvrtfinále – na French Open – von Cramm) a ve Wimbledonu dokonce už ve 3. kole, zde ale svedl jednu z nejznámějších tenisových bitev všech dob, kdy až po velkém boji prohrál s Fredem Perrym. Chuť si spravil vítězstvím na mezinárodním mistrovství Československa (von Cramm) a triumfem na vůbec nejstarším turnaji v Káhiře (Hughes, který v následujících letech dokázal ještě čtyřikrát zopakovat.

náhled|vlevo|Příjezd tenisových hvězd na turnaje do Austrálie v létě 1934. Menzel se svou tehdejší ženou Bucky vpravo. Ani rok 1935 nebyl výjimkou, když všechny jeho účasti na grandslamových turnajích skončily ve čtvrtfinále, na US Open už ve 4. kole. Velkým úspěchem je finále na turnaji v Los Angeles, kde prohrál s pozdějším držitelem Grand Slamu Donem Budgem. To byl ale na dlouhou dobu také jeho poslední úspěch. V roce 1936 se u něho objevily kolapsové stavy a následně i poruchy srdečního rytmu. Na více než rok se musel rozloučit se světem sportu. Převážná část léčby probíhala v lázních Gräfenberg (dnešní Lázně Jeseník) a byla natolik úspěšná, že se v roce 1937 mohl vrátit zpět na dvorce. Vyřazení hned v 1. kole Wimbledonu ale dávalo tušit, že to nebude nic lehkého. Zklamání částečně vynahradila účast ve wimbledonském semifinále čtyřhry, kam se probojoval se svým kolegou z reprezentace Ladislavem Hechtem.

Ve čtvrtfinále French Championships 1935 prohrál se světovou dvojkou Bunnym Austinem. Ve finále evropského pásma Davisova poháru proti Německu nastoupil proti von Crammovi v rozhodujícím utkání. Ve vyrovnaném utkání odvrátil ve čtvrtém setu dva mečboly, aby ho nakonec vyhrál 7–5. Pestože se na začátku pátého setu ujal vedení 1–0, prohrál zbývajících šest gamů i celý duel.

Ve finále French Championships 1936 podlehl Donu Budgeovi, který i díky tomuto vítězství získal kalendářní Grand Slam. Do Paříže ovšem nepřicestovala řada elitních trnistů. Perry odešel k profesionálům a dvojnásobného vítěze Roland Garros von Cramma zavřeli nacisté do vězení pro jeho homosexualitu.

V roce 1938 je na základě Mnichovské dohody rozhodnuto o tom, že Československo musí Německu podstoupit území Sudet, mimo jiné i jeho domov, čímž se také stal německým občanem. A tak když se v roce 1939 hrálo 1. kolo Davisova poháru, nastupoval již za Německo. Po vypuknutí druhé světové války nemusel odejít na frontu (Henkel padl u Stalingradu, von Cramm raněn na ruské frontě). Válečná léta strávil jako zaměstnanec zahraničního vysílání Großdeutscher Rundfunk (Říšského rozhlasu). Po válce se ještě pokusil navázat na tenisovou kariéru, ale s výjimkou několika vítězství na turnajích regionálního významu nedosáhl předválečných výkonů.

Výška 191 cm jej předurčovala k tehdy ještě ne příliš obvyklé hře servis–volej. Často vášnivě „diskutoval“ s rozhodčím a diváky. Ti ho v semifinále Mezinárodního mistrovství Itálie 1935 proti Palmierimu dokázali rozzuřit natolik, že odešel z kurtu a už se nevrátil.

Spisovatel Už v době, kdy byl na samém vrcholu sportovní kariéry, přispíval do mnoha novin a časopisů. Jednalo se nejen o články o sportu, ale také o postřehy z cest. Během své tenisové kariéry procestoval křížem krážem všechny světadíly, což v té době nebylo zrovna běžné.

Před druhou světovou válkou nejčastěji přispíval do Prager Tagblatt, kde jeho kolegy byly taková jména jako Egon Erwin Kisch nebo Max Brod. Nepřispíval jen do sportovní rubriky, psal také básně a za zmínku určitě stojí i to, že se v Prager Tagblatt po dva roky střídal s Hermannem Hessem a Karlem Čapkem při psaní sobotního fejetonu. Kromě tohoto významného pražského německého deníku psal i do BZ am Mittag a Vossische Zeitung. V roce 1931 vydal sportovní román Der weiße Weg, který vycházel také na pokračování v curyšském Sportu a dočkal se i českého vydání pod názvem Bílá cesta. Zanedlouho začínají vycházet také jeho další knihy, převážně z tenisového prostředí – Tennis ... wie ich es sehe! (1932), Tennis-Parade (1937) nebo Geliebte Tennispartnerin (1940). Plně se ale své spisovatelské vášni mohl oddat až po skončení sportovní kariéry.

Ve svém novém domově, bavorském Landshutu, psal knihy nejen o svých nejoblíbenějších sportech tenisu a fotbalu, ale začal se zajímat i o jiné žánry. Napsal lékařskou knihu Triumph der Medizin (1950). Mezitím se přestěhoval do Mnichova, kde potkal svou budoucí ženu, ilustrátorku Johannu Senglerovou, která jej přivedla na nápad začít psát knihy pro děti. Od začátku 60. let tak publikoval (některé pod pseudonymem Clemens Parma) řadu pohádek, básniček a pověstí, často pocházejících z jeho rodného kraje – Märchenreise ins Sudetenland (1967), Neue Rübezahl-Geschichten (1973) nebo Schlesische Märchen (1979). Velkou část jeho knih pro děti doprovodila ilustracemi jeho manželka – Pitt und das verzauberte Fahrrad (1963), Zotti der Bär (1966) nebo Der fliegende Teppich (1968). V roce 1963 získal v soutěži o nejlepší knihu pro děti, pořádanou Spolkovým ministerstvem pro vysídlené osoby, uprchlíky a oběti války, první cenu za knihu Die Buben am Hammersee. Své tvůrčí nadání uplatnil také v rozhlase, televizi a v divadle. V roce 1950 vyhrál společně s Josefem Mühlbergerem soutěž Nadace A. Stiftera za nejlepší drama. Jeho divadelní hra Rüberzahl v nastudování Schauspiel-Studio Iserlohn se hrála ve 43 německých městech.

Vzpomínky ale nechal naplno obživnout až ve své tvorbě ze 70. let 20. století. Nejprve v autobiografii Liebe zu Böhmen (1973), a potom v trilogii Die Tannhofs: Als Böhmen noch bei Österreich war (1974), Der Pulverturm (1977) a Die Sieger (1981). Na pozadí osudů jedné rodiny popisoval divoké proměny střední Evropy ve 20. století a naplno se vyznal ke svému obdivu k rakousko-uherské monarchii. Po dokončení trilogie se začátkem 80. let opět vrátil ke sportu a svou bohatou tvůrčí dráhu završil profily předních německých fotbalistů té doby: Die Großen des Sports: Toni Schumacher (1983) nebo Die Großen des Sports: Karl-Heinz Förster (1983).

Dílo Básně Zwischen Mensch und Gott (1937) Lied am Brunnenrand (1953)

Romány Ein Mann, wie neugeboren (1942) Die Männer sind so wankelmütig (1958) Die Tannhoffs 1: Als Böhmen noch bei Österreich war (1974) Die Tannhoffs 2: Der Pulverturm (1977) Die Tannhoffs 3: Die Sieger (1981)

Literatura faktu Wunder geschehen jeden Tag (1955) Ein Herz für das Volk (1956) Sie haben die Welt verzaubert (1967) Liebe zu Böhmen (1973)

Cestopisy Unglaublich, aber wahr! (1940) Abenteuer, Geheimnis und große Fahrt (1953) Ruhm war ihr Begleiter (1964) Adam schuf die Erde neu (1968)

Knihy pro děti

Knihy o sportu

Životopisy

Vědecká literatura

Osobní život Roderich Menzel byl celkem čtyřikrát ženatý. Jeho manželkami byly:

Anna Maria ‘Bucky’ Rabl (1908 –1953), tenistka a lyžařka (narodila se v Innsbrucku), často doprovázela Menzela na jeho cestách po světě. Rozvedli se v roce 1937. Později se provdala za hraběte Josefa Colloredo-Mansfelda (1910–1990). Jejich dcera, Kristina Colloredo-Mansfeldová (* 1940) neuspěla s žádostí o restituci zámku Opočno.

Erika Franziska Josefa Wurdinger (1914) měla osobní tragickou zkušenost s odsunem německých občanů z Československa, když byl při něm zavražděn její otec. Vzali se 18. ledna 1938 v Žatci. Měli syny Michaela a Christiana.

Gerda? Měli dvě dcery: Renate a Carolu.

Johanna Sengler (1924) ilustrátorka a grafička, vystavovala svá díla po celém světě (USA, Sri Lanka, Nizozemsko, Švýcarsko). V roce 1972 založila uměleckou školu pro děti a později i pro dospělé. Svatbu měli 12. prosince 1952 a rozvedli se v roce 1970. Měli syna Petera.

Úmrtí Menzel měl na jaře 1983 vážnou autonehodu, z jejíž následků se nikdy úplně nevyléčil. Zemřel 17. října 1987 v nemocnici v Mnichově-Pasingu ve věku 80 let.

Grandslamová finále

Dvouhra: 1 (0-1) StavRokTurnajPovrchVítězVýsledekFinalista 1938 French Open antuka Don Budge 6–3, 6–2, 6–4

Smíšená čtyřhra: 1 (0-1) StavRokTurnajPovrchSpoluhráčSoupeři ve fináleVýsledekFinalista 1935 US Open Hard Kay Stammers Sarah Palfrey Enrique Maier 3–6, 6–3, 4–6

Finálová utkání ve dvouhře {| class="sortable wikitable" |- |width="80"|Stav |width="20"|Č. | style="width:120px;"|Datum | style="width:310px;"|Turnaj |width="75"|Povrch | style="width:200px;"|Soupeř ve finále | style="width:150px;"|Výsledek'|- | style="background:#ffa07a;"|Finalista | 1. | 20. května 1929 | Rot Weiss Club, Berlín, Německo | antuka | Henri Cochet | 11-9, 3-6, 1-6, 1-6 |- | style="background:#ffa07a;"|Finalista | 2. | 9. září 1929 | Hungarian Championships, Budapešť, Maďarsko | | Béla von Kehrling | 7-5, 4-6, 6-3 ned. |- | style="background:#ffa07a;"|Finalista |3. | 13. července 1930 | Netherlands Championships, Noordwijk | | Bill Tilden | 6-8, 8-6, 3-6, 4-6 |- | style="background:#98fb98;"|Vítěz | 1. | 14. září 1930 | Hungarian Championships, Budapešť, Maďarsko | | Béla von Kehrling | 4-6, 6-3, 6-4, 6-1 |- | style="background:#ffa07a;"|Finalista | 4. | 10. května 1931 | Austrian Championships, Vídeň | | Henri Cochet | 6-4, 1-6, 1-6, 4-6

Roderich Menzel

Źródło i licencja