náhled|Portrét George Gordona Byrona, 1816, kresba Byronský hrdina je idealizovaná, ale často i zkažená osoba znázorněná v životě a díle lorda Byrona. Byronova bývalá milenka Caroline Lambová ji charakterizovala jako „šílenou, zlou osobnost a je nebezpečné ji znát“. Byronský hrdina se poprvé objevil v Byronově autografickém díle, lyricko-epické skladbě Childe Haroldova pouť (1812 – 1818).
Charakter Byronský hrdina má typické osobní rysy, které shrnují následující charakteristiky:
Vysoká úroveň intelektu a vnímání Vychytralý a schopný se přizpůsobit Sofistikovaný a vzdělaný Sebekritický a introspektivní Tajemný, přitažlivý a charismatický Usilující o mravní integritu Má vysokou schopnost svádění a sexuální přitažlivost Společenský a sexuálně dominující Emočně nevyrovnaný, trpící bipolární poruchou, náladový Žijící v exilu, vyděděnec, psanec S „temnými“ vlastnostmi, které obvykle nejsou připisovány hrdinům Pohrdající hodnostmi a výsadami V jeho minulosti jsou tížívá tajemství Cynický Arogantní Sebe-destruktivní
Historie Poprvé se byronský hrdina objevil v moderním eposu Childe Haroldova pouť, dále pak v mnoha dalších Byronových dílech, včetně poem na orientální téma Džaur (1813), Korzár (1814) a Lara (1814) a v dramatické básni Manfréd (1817).
Byron ovlivnil mnohé autory a umělce hnutí romantismu a spisovatele gotického románu v 19. století a sám se stal modelem pro titulní postavu románu Glenarvon (1816), který napsala jeho bývalá milenka Carolina Lambová a pro postavu lorda Ruthvena ve Vampírovi (1819), který napsal jeho osobní lékař John Polidori.
Další literární postavy ovlivněné byronským hrdinou. kněz Claudius Frollo, Victor Hugo, Chrám Matky Boží v Paříži, 1831 Edmond Dantès, Alexandre Dumas starší, Hrabě Monte Cristo, 1845 Heathcliff, Emily Brontëová, Na Větrné hůrce, 1847 Rochester, Charlotte Brontëová, Jana Eyrová, 1847 John Thornton, Elizabeth Gaskellová, Sever a jih, 1855 Fantom Erik, Gaston Leroux, Fantom opery, 1911.
Literární badatelé také nacházejí paralelu mezi byronským hrdinou a osamělým hrdinou v ruské literatuře. Zvláště v osamělém hloubání a odporu k tradičním hodnotám hlavního hrdiny románu Alexandra Puškina Evžen Oněgin (1833) jsou patrny vlastností byronského hrdiny z Childe Halroldovy pouti (Vladimir Nabokov uvedl v komentáři, že Puškin četl Byrona během let v exilu, tedy dříve než napsal Evžena Oněgina). Stejně tak Michail Jurjevič Lermontov oživil byronského hrdinu v postavě Pečorina v románu z roku 1840 Hrdina naší doby.
Současnost Byronský hrdina je také hlavní postavou mnoha soudobých děl. Stephen Dedalus, James Joyce, Portrét umělce v jinošských letech, 1916 Batman, komiksový hrdina, 1939 mistr Jehudi, Paul Auster, Mr. Vertigo, 1994 Lestat de Lioncourt, Anne Riceová, Interview s upírem, 1994 Edward Cullen, Stephenie Meyerová, Stmívání, 2005–2008 Temný rytíř, film, 2008 Christian Grey, E. L. James, Padesát odstínů šedi 2011 http://zena.centrum.cz/sex-a-vztahy/clanek.phtml?id=771710 Odkazy Reference
Související články Hrdina Antihrdina
Externí odkazy Příklady byronských hrdinů The Byronic Hero in Manfred
Kategorie:Literární postavy Kategorie:Romantická literatura