náhled|upright=1.2|Znak bývalého města Košíře náhled|upright=1.2|Znak samostatného města Košíře na budově radnice Košíře (, popř. Koschirz; v letech 1939–1945 ) jsou městská čtvrť a katastrální území v Praze. Nacházejí se v údolí (dnes zatrubněného) Motolského potoka na jeho pravém břehu. Na severu a na východě sousedí se Smíchovem, na západě s Motolem, na jihu s Jinonicemi a Radlicemi; jsou součástí městské části Praha 5. náhled|vlevo|upright=1.2|Pohled na Plzeňskou ulici (2025)
Název Název Košíře se odvozuje od zhotovitelů košů ("Kosaři"). Proutí potřebné k pletení košů v dostatečné míře rostlo v okolí motolského potoka a kosířem (zahnutý nůž či srp) kosaři řezali proutí na košíky a košatiny. V historických pramenech se vyskytuje názvosloví Košúře odvozené od latinského pojmenování Cossur, Chossur. To některé badatele vedlo k závěru, že název je ještě původu předslovanského, což však nelze prokázat.
Stručná historie Košíře byly osídleny dříve než sousední větší Smíchov, a to již v 10. století. První písemná zmínka o Košířích je datována rokem 1146, avšak prokazatelná zmínka o Košířích je až z roku 1185, kdy Bedřich, kníže český, na žádost své manželky Alžběty Uherské daroval ženskému benediktýnskému Klášteru svatého Jiří na Hradčanech nejméně jednoho člověka s usedlostí v Košířích a horu přiléhající k vesnici. Místní stráně už tehdy jeptišky využívaly k pěstování vinné révy.
Ve středověku náležely zdejší pozemky církvi a královské komoře, od 15. století byly Košíře králem dávány do zástavy. Za císaře Karla IV. tu byly zakládány vinice, které patřily pražským měšťanům. Od 16. století náležela tato obec různým šlechtickým rodům a část nejvyššímu purkrabství. V 16. a 17. století vlastnili Košíře Myslíkové z Hyršova, odkud někteří z nich rozšiřovali svůj predikát. Adam Myslík z Hyršova koupil v roce 1553 Košíře a jeho dědicové tu vládli do roku 1620. Při dražbě v roce 1683 koupil Košíře (spolu se Smíchovem, Jinonicemi, Butovicemi aj.) Jan Adolf I. ze Schwarzenbergu. Centrem panství byl jinonický zámeček. V roce 1742 byly Košíře vypáleny, vinice i vše stromoví bylo zničeno spojenými francouzskými, bavorskými a saskými vojsky. Vyhořelá stavení už nikdo neopravoval, proto tu v roce 1785 zbylo pouhých 21 domů, v nichž žilo 132 obyvatel.
Až do druhé poloviny 19. století byly Košíře vesnicí, oddělenou od okolních obcí vinicemi. Do roku 1848 patřily Košíře administrativně k rakovnickému kraji. V roce 1851 byly krátce sloučeny se Smíchovem, ale v roce 1859 se staly samostatnou obcí. Roku 1895 byly Košíře povýšeny na město se znakem a vlastní radnicí, která dodnes stojí na Plzeňské třídě.
Pouhé 2 měsíce po povýšení na město v květnu 1895 postihla Košíře povodeň, které předcházela nebývalá průtrž mračen. Nápor vody nevydržela hráz motolského rybníka a za mohutného rachotu se protrhla. Do údolí se vřítila až dva metry vysoká přívalová vlna, která sebou strhla řadu domů. Vyplavena byla i smíchovská radnice a v Ringhofferově továrně voda dosahovala výše od 90 do 160 cm. V červenci 1905 postihla Košíře další blesková povodeň poté, co se rozvodnil Motolský potok a zasáhl domy ve svém údolí, především v nočních hodinách.
Do dnešní podoby se začaly rozvíjet současně s rozvojem průmyslu na Smíchově (v Košířích bydleli dělníci smíchovských továren). V roce 1913 bylo v Košířích 265 domů, v nichž bydlelo 12293 obyvatel. V roce 1922 se Košíře staly součástí Velké Prahy, ale nebyly včleněny do stejného městského obvodu jako Smíchov, jež se stal sídelní čtvrtí Prahy XVI. Košíře se staly sídelní čtvrtí obvodu Praha XVII, pod který byly zařazeny ještě čtvrti Motol, Jinonice a Butovice. náhled|upright=1.2|Bývalý Výzkumný ústav chemických zařízení (VÚCHEMZ), de facto Ústřední velitelské stanoviště Protivzdušné obrany státu (Duškova čp. 30/25)
Charakter čtvrti Košířská zástavba se rozkládá hlavně v údolí Motolského potoka a na severním svahu hory Vidoule (371 m n. m., přírodní památka vyhlášená v roce 1988). V údolí tvoří zástavbu zejména činžovní domy; na svahu pak stojí hlavně vily. V průběhu dvacátých let, po připojení k Praze, se Košíře velmi rychle rozrůstaly. Vznikaly zde nejen rodinné a nájemní domy, ale vznikala celá stavební družstva (např. Stavební družstvo při Sociální ochraně státních a veřejných zaměstnanců, Svépomoc, obecně prospěšné stavební družstvo pro stavbu rodinných domků v Košířích a okolí Pod Homolkou 42/13 a také Na Zámyšli čp. 33/6), která vytvářela jednotný charakter zástavby jak jižních tak severních svahů košířského údolí (pod Vidoulí). Během následujících 5 let již na katastru Košíř bylo přes 500 domů a počet obyvatel již přesahoval 20 tisíc. Za první republiky byla na území Košíř vybudována rozsáhlá vilová čtvrť na Cibulkách. Protože byla košířská zástavba v zásadě dokončena před druhou světovou válkou, nebyla čtvrť zasažena masivní panelovou výstavbou pozdějších let. Na okraji Košíř (u Smíchova nedaleko Bulovky a Šalamounky) byla realizována krátce po válce výstavba rodinných domů (17 dvojdomů) a 11 nájemních domů v ulicích Urbanova a Mikšovského. V 70. a 80. letech zde přibyly nájemní a družstevní domy v okolí ulic Česká (dříve Čs. komsomolců), Černochova a Trachtova. V témže období byly stavebním družstvem (svépomocí) postaveny atypické terasovité domy pod Šmukýřkou ve svahu jižním směrem k Jinonické ulici. Jedná se o domy v ulici Pod Šmukýřkou čp. 1048–1050/2–6 v majetku jednotlivých Společenství vlastníků jednotek.
V Košířích se ale staví dosud; novostavby jsou na úbočí vrchu Vidoule a nebo v košířském údolí asanací starších domů. Nedaleko usedlosti Kavalírka byl postaven v roce 2020 bytový areál Victoria Košíře. Mezi ulicemi Vrchlického, Prachnerova a Hlaváčkova byla dokončena v roce 2019 rezidence Prachnerova a dále mezi ulicemi Vrchlického a Starokošířská byl v roce 2025 dokončen objekt Starokošířská avenue. Na místě bývalé zahrádkářské kolonie a bývalého, krytého plaveckého bazénu Košíře (dřívější Bazén ZPA Košíře z konce 70. let byl v roce 2000 uzavřen kvůli uplatňování restitučních nároků na pozemky pod ním. Od té doby bazén postupně chátral, až byl nakonec v roce 2003 stržen), které byly nad železniční tratí a mezi ulicemi Na Pomezí, Beníškové a Lerausovou, vznikly rezidenční projekty Sakura (2019) a Top Rezidence Pomezí (2024). Nedaleko usedlosti Šmukýřka se staví v ulici Na Stárce Viladomy Košíře s termínem dokončení v roce 2026. Také v okolí usedlosti Turbová vznikají bytové domy Turbová. Mezi ulicemi Plzeňská a Starokošířská byla v roce 2022 postavena administrativní budova Košířská brána. V soutěži Estate Awards a v kategorii „Komerční office projekt roku“ obsadila tato stavba 3. místo. V prestižní soutěži Best of Realty, v kategorii „Nová administrativní centra“ projekt Košířská získal úžasné 4. místo. Stavba se vyznačuje výjimečnou architekturou a nápadným zlatavým designem, i důrazem na variabilitu prostor a kvalitu vnitřního prostředí. V objektu mimo komerčních firem sídlí i Pošta Praha 56.
Na přelomu 20. a 21. století vznikla i řada administrativních a obchodních staveb. Na souběhu ulice Plzeňské a Vrchlického byla postavena centrála soukromého poskytovatele zdravotní péče AGEL (AGEL Tower, Vrchlického 1350/102) a vedle byla Pošta Praha 120 s celním úřadem a pobočkou Poštovní spořitelny, postavená počátkem 80. let (Plzeňská 290/139). Brutalistní stavba podle návrhu Jindřicha Malátka a Václava Aulického byla postavena v letech 1980 – 1983 a tvořila objemovou dominantu v území. V roce 2021 byl provoz pošty ukončen a v roce 2023 prošel objekt kompletní rekonstrukci. Od roku 2024 je zde 4–hvězdičkový hotel Post 120 Suites (Vrchlického 290/100). Na rohu ulic Plzeňská a Jinonická byly asanovány původní 3 objekty včetně „Pivnice Na rozcestí“ a vznikla zde v roce 2015 novostavba (Jinonická čp. 1317/1) Domov pro seniory se zdravotní a sociální péčí (Senevida Klamovka). Nabízí 116 lůžek v kombinované službě „Domov pro seniory“ a „Domov se zvláštním režimem“. Dále po Vrchlického jsou obchodní prostory a servisy Porsche Praha-Smíchov (Škoda, VW, Seat, Audi) a Lamborghini Praha vč. vozů Bentley (Vrchlického čp. 18/31 resp. Jinonická čp. 18/9). Prodejny Lamborghini a Bentley (značky patří do Volkswagen Group) byly koncem roku 2025 přestěhovány do Ořechu. Autodílny ve Vrchlického čp. 65/27 (tehdy Třebízského 65) měla již v 50. letech společnost Pragostav (Československé stavební závody). Pokračovatelem těchto dílen je Autoservis, pneuservis a ruční myčka. V objektu Vrchlického 1306/5a sídlí společnost Proklima stínící technika (žaluzie, rolety, markýzy, pergoly atp.). V ulici Na Popelce čp. 16/2 v bývalém Pivovaru Košíře sídlí Národní bezpečnostní úřad. V blízkosti byl postaven i další, nový objekt tohoto úřadu (souběžně s ul. Donátovou). V Košířích jsou i zastupitelské úřady, Velvyslanectví Království Saúdské Arábie (U Vojanky čp. 1271/21) a Velvyslanectví Kubánské republiky (Jinonická čp. 762/14). V domě Jinonická čp. 763/10 je soukromá rezidence velvyslance Libanonské republiky.
Západní část Košíř pak tvoří zejména přírodní park Košíře-Motol s bývalou viniční usedlostí Cibulka, podle které lesopark bývá místními někdy též označován (Na Cibulkách) a sportovními areály.
Na území Košíř byl vybudován vojenský objekt ČSLA označený kvůli utajení zkratkou fiktivního výzkumného ústavu VÚCHEMZ („Výzkumný ústav chemických zařízení“). Objekt Duškova čp. 30/25 byl vystavěn na přelomu 50. a 60. let (větší část byla pod kopcem Černý Vrch, na jehož vrcholu je radiový vysílač). Od září 1961 zde bylo Ústřední velitelské stanoviště Protivzdušné obrany státu (PVOS) vč. jeho Povětrnostní skupiny a dalších složek, a to až do května 1981. Nacházel se naproti historickému Malostranskému hřbitovu v podzemních prostorech kopce i pod Husovými sady. Z důvodu utajení své existence na rušném místě uvnitř města působil tento objekt navenek s legendovým krycím názvem Výzkumný ústav chemických zařízení – VÚCHEMZ. Tato mystifikace ztrácela na smyslu, když před branou do "výzkumáku" hlídkoval ozbrojený "záklaďák". Od 1. května 1981 byla PVOS přemístěna do nového objektu v posádce Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, lokalita Hlavenec v lese, přičemž původní zodolněný podzemní objekt v Praze-Košířích plnil dále funkci částečně obsazeného Záložního ÚVS PVOS. V roce 2017 bylo v uvedeném objektu Řídící centrum Magistrátu Hlavního města Prahy, ale objekt i pozemek nadále patří Agentuře hospodaření s nemovitým majetkem MO – Oddělení územní správy nemovitého majetku Praha.
Košíře v letech 1949–1960 náležely k Praze 4 (více méně přejmenovaná Praha XVII s Košířemi, Motolem, Jinonicemi s Butovicemi). Od roku 1960 jsou Košíře součástí městské části Praha 5. K tomuto poválečnému období se víže významnější úprava katastru Košíř, kdy od Smíchova a Jinonic byla "přenesena" do Košíř celá oblast tzv. Mezihoří (údolí mezi Šmukýřkou a Šalamounkou), což byla oblast Jinonické ul. od Vrchlického ul. až k bývalé nouzové kolonii U Bulovky. Do Košíř od těch dob nově náležela oblast usedlostí Turbová, Božinka, Měchurka, býv. Vojanka, Bulovka, Šmukýřka i Šalamounka. Naopak ke Smíchovu náleží oblast severně od Plzeňské ulice (s výjimkou okolí Kotlářky).
V ulici Naskové 1 bylo v letech 2000–2006 hlavní sídlo internetového portálu a vyhledávače Seznam.cz, který se roku 2006 přestěhoval do smíchovské ulice Radlická. Ulice Naskové a další ulice v horní část Košíř mezi Cibulkou, Šmukýřkou a Kavalírkou (bývalé filmové ateliéry) nesou názvy pro významných pracovnících kultury (divadlo, film, dabing, opera), např. ul. Naskové (Růžena Nasková), Vejražkova (Vítězslav Vejražka), Karenova (Bedřich Karen), Lukavského (Radovan Lukavský), Beníškové (Otýlie Beníšková), Průchova (Jaroslav Průcha), Smolíkova (František Smolík), Vášové (Marie Vášová), Štěpánkova (Zdeněk Štěpánek), Lerausova (Vladimír Leraus), Destinové (Ema Destinová), Nedošínské (Antonie Nedošinská) atd.
Galerie Architektura
Obyvatelstvo V polovině 2. dekády 21. století bydlelo v Košířích na ploše 3,23 km² přes 14 000 obyvatel.
Průmysl