Ljudmila Pavličenková (, rodným jménem Bělovová, ; 12. července 1916 Bila Cerkva, Kyjevská gubernie, Ruské impérium – 27. října 1974 Moskva)Snajper Ljudmila Pavlichenko, životopis (rusky) byla nejúspěšnější sovětská odstřelovačka ruské národnosti. náhled|Poštovní známka vydaná na počest Ljudmily Pavličenkové v roce 1976 náhled|Izrail Abramovič Ozerskij: Ljudmila Pavličenková se zbraní v zákopu, 1942, časopis Směna, č. 12, 1942
Před válkou Ljudmila Belovová se narodila v Bílé Cerkvi v Kyjevské gubernii v Ruské říši (dnes v Kyjevské oblasti na Ukrajině) 12. července 1916 jako dcera Michaila Bělova, zámečníka z Petrohradu, a jeho manželky Jeleny Trofimovny Bělovové (1897–1972), která měl ruský šlechtický původ. Rodina se přestěhovala do Kyjeva, když bylo Ljudmile 14 let. Její otec byl členem komunistické strany a sloužil jako komisař pluku v Rudé armádě, za což byl vyznamenán Řádem rudého praporu.Pavlichenko, L. Lady Death: the Memoirs of Stalin's Sniper 2018 p.1 ISBN 9781784382704
V roce 1932 se provdala za Alexeje Pavličenka a porodila syna Rostislava (1932–2007). Manželství však bylo brzy rozvedeno a Ljudmila se vrátila ke svým rodičům. Navštěvovala večerní školu a zároveň vykonávala domácí práce. Přes den pracovala jako brusička v kyjevském závodě Arsenal.Heroines of the Soviet Union 1941-45 by Henry Skaida, Osprey Publishing, 2003, /, page 31 Zde se zapsala do střeleckého kroužku Osoaviachim (předchůdce Dobrovolné společnosti pro spolupráci s armádou, letectvem a námořnictvem DOSAAF). Ve střelbě z malorážky byla nejlepší ze všech a postoupila do kurzu pro odstřelovače, kde vynikla ve střelbě z pušky Tokarev. Po odchodu z továrny se zapsala v roce 1937 na fakultu historie Kyjevské univerzity. Prázdniny před posledním semestrem, ve kterém měla získat diplom, trávila u moře v Oděse. Tam ji 22. června 1941 zastihla zpráva o přepadení její vlasti nacisty.
Dobrovolnice v Rudé armádě Ljudmila se přihlásila na vojenské správě jako dobrovolnice do Rudé armády. Stala se příslušnicí 25. „Čapajevské“ divize, u které v letech občanské války sloužil její otec. Ten však v té době již nežil, a tak jediným člověkem, kterému velmi často psala, byla její matka v Bílé Cerkvi. Snajperskému „řemeslu“ se učila přímo v první linii. Jejím partnerem byl Leonid Kicenko (), se kterým se znala ještě z Kyjeva; na frontě podali zprávu o registraci svatby, Kicenko však v únoru 1942 podlehl smrtelnému zranění.
Jako instruktora jí přidělili zkušeného střelce Vasilije Kovtuna. V jeho doprovodu pak zastřelila u vsi Biljajivka (; ) západně od Oděsy první dva Němce. Když v říjnu 1941 byla 25. divize po ukončení obrany Oděsy evakuována k Sevastopolu, měla na osobním kontě již 187 německých i rumunských vojáků a důstojníků. Na Mekenzijevských horách (; ) u Sevastopolu, které tvořily severní okraj obrany, se poprvé střetla s německým snajperským esem. Jejich souboj trval dva dny, ale trpělivost se Ljudě vyplatila. Z brašny mrtvého Němce se jí podařilo získat jeho zápisník se záznamy o zabití více než čtyř set francouzských, britských a sovětských vojáků. Seržantka Pavličenková však nevedla pouze snajperský způsob boje, zúčastnila se obrany v prvním sledu, odrážení nepřátelských protiútoků a také průzkumných misí. Při jedné z nich palbou z lehkého kulometu pobila desítku nepřátelských vojáků s důstojníkem. V květnu 1942 jí poblahopřál velitel Přímořské armády generál Petrov. Tehdy již podporučice Pavličenková byla instruktorkou nováčků a zaškolila jich několik desítek. Jako odstřelovačka měla 309 potvrzených zásahů, z toho bylo 36 nepřátelských odstřelovačů.
Cesta po Západě - hvězda sovětské propagandy V červnu 1942 byla počtvrté raněna, spolu s posledními obránci Sevastopolu evakuována a stala se hvězdou sovětské propagandy.
Po příjezdu na Malou zemi byla vybrána za členku delegace, pozvané Mezinárodním svazem studující mládeže k návštěvě Velké Británie, Spojených států a Kanady, která se uskutečnila v roce 1942. Přes severní Afriku odletěla do Londýna a navštívila Coventry, kde předala šek od sovětských občanů na obnovu tohoto těžce zkoušeného města. Ve Washingtonu, kde byla přijata prezidentem F. D. Rooseveltem a Eleanor Rooseveltovou, jako první občan SSSR vstoupila do Bílého domu. Absolvovala mnoho tiskových konferencí a mítinků, na kterých líčila Američanům útrapy, kterými prochází její vlast, ale i hrdinství sovětských občanů při její obraně. V New Yorku, kde promluvila ve velké hale k občanům města o potřebě otevření druhé fronty, zazpíval na její počest černošský zpěvák Paul Robeson. Při návštěvě Hollywoodu se setkala s Charlesem Chaplinem. Jen zde odložila svoji uniformu s distinkcemi nadporučíka a oblékla po letech opět civilní šaty, které jí darovala první dáma. Při návštěvě Toronta v Kanadě pak obdržela dva dárky – pušku Winchester s optickým hledím a pistoli Colt-semi automatic s vyrytým věnováním.
Po návratu do SSSR se kapitánka Pavličenková již na frontu nevrátila. Stala se instruktorkou ve škole pro snajperky nedaleko od Moskvy.
Roku 1943 byla povýšena na majorku.
Po válce Potřetí se provdala v roce 1945 za Konstantina Andrejeviče Ševeljova (, 1906-1963). Téhož roku 1945 vstoupila do komunistické strany. Po válce obhájila svoji diplomovou práci na univerzitě a do roku 1953 sloužila v armádě jako vědecký pracovník při štábu námořnictva. Poté pracovala v Sovětském výboru válečných veteránů. Zúčastnila se konference Mezinárodní federace žen v Kodani.
V roce 1957 jí Eleanor Rooseveltová při své cestě po SSSR oplatila návštěvu.Smithsonian.com: Eleanor Roosevelt and the soviet sniper Počátkem 60. let navštívila Ljudmila Pavličenková země západní Afriky, které navštívila s delegací sovětské Asociace družby s národy Afriky.
Zemřela 27. října 1974, kdy v 58 letech podlehla náhlé mozkové příhodě.
Vyznamenání Hrdina Sovětského svazu (25. října 1943) 2× Leninův řád
Film V roce 2015 byl dokončen životopisný film o Ljudmile Pavličenkové, pod názvem Bitva o Sevastopol (v originále Битва за Севастополь).Filmová databáze FDb.cz: Bitva o Sevastopol
Odkazy
Reference
Externí odkazy
https://web.archive.org/web/20070927010819/http://www.searchlightmagazine.com/features/woody/woodySound1.swf
Kategorie:Odstřelovači Kategorie:Sovětští válečníci Kategorie:Ruští válečníci Kategorie:Ukrajinští válečníci Kategorie:Sovětské osobnosti druhé světové války Kategorie:Hrdinové Sovětského svazu Kategorie:Nositelé Leninova řádu Kategorie:Osobnosti na sovětských poštovních známkách Kategorie:Absolventi Kyjevské univerzity Kategorie:Členové KSSS Kategorie:Narození v roce 1916 Kategorie:Narození 12. července Kategorie:Narození v Bílé Cerkvi Kategorie:Úmrtí v roce 1974 Kategorie:Úmrtí 10. října Kategorie:Úmrtí v Moskvě Kategorie:Zemřelí na cévní mozkovou příhodu Kategorie:Pohřbení na Novoděvičím hřbitově Kategorie:Ženy Kategorie:Nositelé Medaile Za bojové zásluhy Kategorie:Nositelé Medaile Za obranu Oděsy Kategorie:Nositelé Medaile Za obranu Sevastopolu Kategorie:Nositelé Medaile za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce