Česko, plným názvem Česká republika, je vnitrozemský stát ve střední Evropě. Na jihu sousedí s Rakouskem, na západě s Německem, na severovýchodě s Polskem a na jihovýchodě se Slovenskem. Povrch má převažující ráz pahorkatin a vrchovin, podnebí je mírné, přechodné mezi kontinentálním a oceánickým typem. Skládá se ze tří historických zemí – Čech, Moravy a českého Slezska. Česko se dělí na 14 samosprávných krajů, má rozlohu 78 871 km² a žije v něm 10,9 milionu obyvatel. Hlavním a největším městem je Praha; mezi další velká města patří Brno, Ostrava, Plzeň, Liberec a Olomouc. Většina obyvatel jsou Češi a Moravané, nejvýznamnějšími menšinami jsou Slováci a Ukrajinci. Úředním a nejrozšířenějším jazykem je čeština, částečně úředními jsou také slovenština a polština.
Přemyslovské knížectví vzniklo v Čechách koncem 9. století v rámci Velkomoravské říše. V roce 1002 bylo České knížectví formálně uznáno jako říšské léno Svaté říše římské a v roce 1198 se stalo královstvím. Po bitvě u Moháče v roce 1526 byly všechny země Koruny české postupně začleněny do habsburské monarchie. Téměř o sto let později vedlo české stavovské povstání k třicetileté válce. Po bitvě na Bílé hoře Habsburkové upevnili svou vládu. V době zániku Svaté říše římské v roce 1806 byly země Koruny české součástí Rakouského císařství a v roce 1867 se staly částí jeho nástupnického soustátí Rakouska-Uherska.
V průběhu 19. století se české země více industrializovaly a v roce 1918 se po rozpadu Rakouska-Uherska s koncem první světové války staly součástí první Československé republiky. Československo bylo jedinou zemí ve střední a východní Evropě, která zůstala parlamentní demokracií po celé meziválečné období. Po Mnichovské dohodě v roce 1938 nacistické Německo systematicky ovládlo české země, ale po druhé světové válce bylo v roce 1945 Československo obnoveno. O tři roky později převzal při státním převratu v roce 1948 moc komunistický režim a Československo se stalo totalitním státem východního bloku. Pokusy o liberalizaci vlády a ekonomiky byly potlačeny invazí do země vedenou Sovětským svazem během pražského jara v roce 1968. Roku 1969 vznikly v rámci nové československé federace dva národní státy, český a slovenský. Vládu komunistické státostrany ukončila v listopadu 1989 sametová revoluce, po které došlo k obnově demokracie. Dne 31. prosince 1992 bylo Československo pokojně rozpuštěno, čímž se osamostatnila Česká republika i Slovenská republika.
Česká republika je unitární parlamentní republikou, s prezidentem jako ceremoniální hlavou státu, zákonodárnou moc má dvoukomorový parlament. Je vyspělou zemí s rozvinutým sociálně tržním hospodářstvím s vysokými příjmy; sociálním státem s evropským sociálním modelem, všeobecnou zdravotní péčí a bezplatným vysokoškolským vzděláním. V indexu lidského rozvoje jí patří 32. místo. Česko je členem Organizace spojených národů, Evropské unie, schengenského prostoru, Severoatlantické aliance, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, Světové obchodní organizace, Mezinárodního měnového fondu, Světové banky, Rady Evropy, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a Visegrádské skupiny.
Historické státní útvary na území Česka Česko navazuje na tradice státnosti Velké Moravy, sahající do 9. století, Českého knížectví, Českého království, Slezských knížectví a Slezského vévodství, Moravského markrabství, a Československa.náhled|upright|vlevo|Socha svatého Václava na Václavském náměstíPrvním doloženým státním útvarem na území dnešní České republiky byl nadkmenový svaz Sámovy říše,Předvelkomoravské období – Sámova říše , http://www.mojebrno.wz.cz Česká národnostní otázka ve střední Evropě, Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc., http://www.ceskenarodnilisty.cz ve druhé polovině 9. století pak vznikla Velkomoravská říše.Historická geografie českého státu , PhDr. Slavomír Horák, Masarykova univerzita, fsps.muni.cz Když kolem roku 907 zanikla pod náporem kočovných maďarských kmenů, těžiště státního vývoje se přesunulo do Čech. Tamní panovníci z rodu Přemyslovců vybudovali středověký přemyslovský stát, též nazývaný český stát (České knížectví, později České království), od přelomu 10. a 11. století tvořící součást Svaté říše římské. Od doby Karla IV. (1348) se pro země podléhající českému králi užívalo rovněž pojmu země Koruny české, kterýžto pojem zahrnoval i Moravské markrabství a Vévodství Horní a Dolní Slezsko.
Od roku 1526 byly České země postupně začleňovány do habsburské monarchie, jejíž vládci využili svého vítězství v bitvě na Bílé hoře nad českými stavy (1620) k výraznému omezení dřívější samostatnosti Českého království. Země Koruny české, po roce 1749 navzájem státoprávně nespojité, zůstaly korunními zeměmi Habsburků až do konce první světové války v roce 1918. Od roku 1804 měla habsburská monarchie oficiální název Rakouské císařství a od roku 1867 se mocnářství nazývalo Rakousko-Uhersko.
Po zániku Rakouska-Uherska v roce 1918 vzniklo Československo jako unitární stát s republikánským zřízením. Roku 1938 byly na základě konference v Mnichově pohraniční, převážně německojazyčné oblasti současné České republiky přičleněny k nacistické Německé říši a v roce 1939 byla zahájena okupace zbytku území německou armádou, na základě čehož vznikl protektorát Čechy a Morava. Československo bylo obnoveno v roce 1945, od roku 1960 mělo oficiální název Československá socialistická republika. Ta byla roku 1969 federalizována, přičemž v rámci tohoto procesu vznikla Česká socialistická republika, formálně svrchovaný národní stát, z hlediska mezinárodního práva přímý předchůdce současné České republiky. Tento oficiální název nese český stát od 6. března 1990, kdy bylo po pádu komunistického režimu vypuštěno z názvu slovo „socialistická“. Československo získalo v roce 1990 nový oficiální název: Česká a Slovenská Federativní Republika. Krátce nato, ke konci roku 1992, však zaniklo a místo něj vznikly dva nové státy, Česko a Slovensko. Dne 1. ledna 1993 vstoupila v platnost Ústava České republiky, podle jejíž preambule navazuje nový stát na tradice státnosti Československa a bývalých zemí Koruny české.
Existenci České republiky jako subjektu mezinárodního práva uznávají všechny státy světa. Do 8. září 2009, kdy byly navázány diplomatické vztahy, nebyla uznávána jako samostatný stát ze strany Lichtenštejnska. Lichtenštejnsko kladlo jako předběžnou podmínku uznání a navázání diplomatických styků český souhlas dvoustranně jednat o tématech majetkového charakteru (majetkové spory existovaly již mezi Lichtenštejnskem a Československem od vzniku Československa, nově šlo i o vyvlastnění majetku rodu Lichtenštejnů podle Benešových dekretů).Vztahy mezi Českou republikou a Knížectvím Lichtenštejnsko – informace na webu Ministerstva zahraničních věcí České republiky Lichtenštejnská snaha zabránit přijetí Česka do mezinárodních organizací nebyla úspěšná.
Název a státní symboly náhled|upright=0.7|Český lev v červeném poli, dnešní malý státní znak, se poprvé objevil ve 13. století|vlevo
Oficiálním názvem státu podle ústavy je Česká republika; jednoslovný název ČeskoČesko (archivovaná verze z 9. března 2013), Na co se nás často ptáte, Jazyková poradna, Ústav pro jazyk český AV ČR, Středisko společných činností AV ČR, nedatovánoČesko, heslo v Internetové jazykové příručce, 2008–2014 Ústav pro jazyk český AV ČR, naposledy změněno 8. ledna 2012ČSN EN ISO 3166–1 (Kódy pro názvy zemí a jejich částí) z února 1999, Český normalizační institut v PrazeSeznam jmen států a jejich územních částí – Český úřad zeměměřický a katastrálníSdělení Ministerstva školství č.j. 27686/99-20 se v ústavě nevyskytuje (stejně jako se v ní nevyskytovalo Československo – zeměpisný název nemusí být nutně součástí ústavy), je však součástí oficiální databáze OSN coby jednoslovný název státu. V květnu 2016 vláda oficiálně schválila též překlady zeměpisného názvu Česko do angličtiny (Czechia) a dalších světových jazyků (fr. Tchéquie, šp. Chequia atd.).Vláda schválila doplnění jednoslovného názvu Česko v cizích jazycích do databází OSNnáhled|Svatováclavská koruna z českých korunovačních klenotů je čtvrtá nejstarší v EvropěStátní symboly České republiky jsou velký a malý státní znak, státní vlajka (republika po rozpadu federace převzala i původní vlajku Československa, jelikož Slovensko nemělo zájem tuto vlajku použít), standarta prezidenta, státní pečeť, státní barvy a státní hymna Kde domov můj. Státní symboly poukazují na tradice historických zemí (znak), husitského hnutí (heslo na prezidentské standartě), národního obrození (hymna) a Československa (vlajka).
Vývoj chápání výrazu Česko Část veřejnosti slovo Česko odmítá zejména pro nezvyk. Jiní považují tento výraz za nevhodný pro obyvatele Moravy a Slezska.Hokejová reprezentace bude hrát s nápisem “Česko”, změna vyvolala odpor. On-line: https://zpravyzmoravy.cz/hokejova-reprezentace-bude-hrat-s-napisem-cesko-zmena-vyvolala-odpor/ Užití a význam tohoto slova v historii kolísaly.náhled|upright=1.5|Kraje a historické země – zeleně Čechy, modře Morava, okrově Slezsko|vlevo náhled|Pražský hrad První užití výrazu Česko je doloženo v roce 1704 jako zeměpisné označení zahrnující všechny České země. Naopak v roce 1777 bylo užito jako synonymum ke slovu Čechy: „tak widjme při zemjch německých Cžesko, Morawu, rakauské Slezsko…“.BĚLIČ, Jaromír. Čech – Česko. Naše řeč, ročník 51 (1968), číslo 5, s. 299-301 http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=5413. Citát z Kniha methodnj pro Včitelé českých Sskol. Praha 1777. Díl 1, s. 333. On-line: https://books.google.cz/books?id=m9FjAAAAcAAJ&pg=PA333#v=onepage&q&f=false.
V době národního obrození se používaly i tvary češský a Češsko odvozené ze základu „Čechy“. Nesprávně se v té době užíval i tvar čechský. Vliv na vypadnutí jednoho „s“ z termínu měla také jazyková úspornost.Česko versus Češsko O jazyku společenství, o vlivu prostředí na jazyk a o mluvě řemeslní čili profesní. – ČRo Plzeň – informace, rady, zábava, dechovka (Český rozhlas)
Od 19. století se výraz Česko opět objevuje též jako označení pro všechny České země. V tomto významu jej od roku 1938 začal prosazovat moravský jazykovědec František Trávníček. Slovník spisovného jazyka českého v roce 1960 jej uvádí v obou významech a jako zastaralý, Slovník spisovné češtiny z roku 1978 již archaičnost konstatuje jen u prvního významu, zatímco ve významu označení české části federace stylovou příznačnost neuvádí.Funkční rozlišování spisovných názvů Česká republika a Česko a jejich cizojazyčných ekvivalentů. Těsnopisecký záznam ze 7. veřejného slyšení Senátu Parlamentu České republiky, 11. 5. 2004
Na jaře 1993 Český úřad zeměměřický a katastrální určil, na základě pověření vlády, název Česko jako jednoslovné označení čerstvě osamostatněné České republiky.Leoš Jeleček: Jméno Czechia/Česko po šestnácti letech, Geografické rozhledy, 2009, přepis na webu Czechia – články, statě analýzy Po vášnivých sporech, po podpoře Českou geografickou společností a navzdory odporu prezidenta Havla a dalších osobností se termín výrazně rozšířil, zachoval si však jistou míru kontroverznosti a někteří jej pociťují jako novotvar.Např. Jiří Gruša: Česko – návod k použití, Barrister & Principal, 2. vydání, 2009
Historie
náhled|Velkomoravská říše za vlády Svatopluka I.
Původní osídlení Území dnešní České republiky bylo člověkem osídleno již před asi 750 000 lety. O osídlení území Česka z doby od 28 000 let př. n. l. svědčí řada archeologických nálezů (kultura s nálevkovitými poháry, únětická kultura, lengyelská kultura ad.). Od 3. století př. n. l. obývali tuto oblast Keltové (Bójové) a v 1. století n. l. přicházely kmeny Germánů (Markomani a Kvádové). Prvním historicky doloženým panovníkem na českém území byl markomanský král Marobud.