Zdeněk Pluhař (16. května 1913 Brno – 18. června 1991 Praha) byl český spisovatel, dramaturg a scenárista, představitel socialistického realismu.
Život náhled|vpravo|Hrob Zdeňka Pluhaře Narodil se v rodině významného právníka a politika Ladislava Pluhaře a Marie, rozené Hoffmeisterové jako v pořadí čtvrté dítě. Nejstarší sestra Marie (1902–1908) zemřela jako šestiletá na záškrt, bratr Václav (1903–1928) zemřel v mladém věku před promocí na právech na tuberkulózu, dalším bratrem byl Jaroslav. V té době rodina bydlela v bytě se služkou na dnešním Nám. 28. října.
V letech 1925–1932 po obecné škole vystudoval reálné gymnázium v Brně a v letech 1932–1937 inženýrské stavitelství na Vysokém učení technickém, kde získal titul stavebního inženýra.
Ve druhé polovině třicátých let se intenzivně věnoval speleologii a horolezectví – v Tatrách, Dolomitech a Alpách, kde vystoupil i na Matterhorn. V letech 1935–1937 byl aktivním členem Českého klubu fotografů amatérů v Brně.
Ještě před válkou krátce pracoval jako provozní inženýr na stavbě skupinového vodovodu pro Třebíč a poté na stavbě seřaďovacího nádraží v Brně, kreslil plány potrubí pro stavby vodovodů ve Vítkovických železárnách. V té době bydlel ve vile na Tůmově ulici 10 v Brně-Žabovřeskách, jako příznivec techniky vlastnil automobil. Po vyhlášení mobilizace v září 1938 byl povolán na stavbu vojenských opevnění v Sudetech, pak pracoval na různých stavbách jako pomocný stavební inženýr.
Dne 26. prosince 1939 se oženil s Marií Freund (1914–1942?), která pocházela z bohaté židovské rodiny továrníka Rudolfa Freunda (1884–1943) a Marty Freundové (1891–1943) z Ústí nad Orlicí, ale brzy se s ní rozvedl. Marie i její rodiče zahynuli v koncentračních táborech.
Za druhé světové války byl v roce 1942 poprvé zatčen gestapem, ale byl propuštěn. V roce 1944 zatčen gestapem podruhé za podporu osob v terezínském ghettu a za padělání dokladů pro člena rodiny své první ženy. Byl vězněn v Brně na Kounicových kolejích, v Praze na Pankráci, v Kladně a poté v prosinci 1944 převezen do Terezína, kde v roce 1945 při ošetřování jiných onemocněl tyfem, z něhož se po návratu domů vyléčil v pražské nemocnici Bulovka.
Od roku 1945 se podílel na rekonstrukcích devíti zničených mostů přes Dyji, působil při stavbách vodních děl v Třebíči a na Púchovsku. Po sloučení soukromých firem do Československých stavebních závodů byl jmenován stavbyvedoucím Vírské přehrady. Od roku 1952 pracoval v projekčním středisku pro přehradní stavby v brněnském Hydroprojektu.
Po válce se Pluhař znovu oženil – druhá žena se jmenovala Linda. 21. února 1951 bylo manželství rozvedeno, už 31. března 1951 si ale vzal třetí ženu, inženýrku chemie Helenu Špičkovou (10. listopadu 1926 – ?). 22. května 1952 se jim jako jediné dítě narodila dcera Helena, provdaná Teyschlová.
Od roku 1956 se stal spisovatelem z povolání. Od roku 1960 vykonával funkci poslance Krajského národního výboru v Brně. Politicky byl činný i jako člen předsednictva Československého výboru obránců míru. V letech 1975–1980 byl dramaturgem Filmového studia Barrandov. Roku 1978 se přestěhoval do Prahy, kde žil v bytě v Paláci Platýz na Národní třídě se svojí čtvrtou manželkou – ovdovělou redaktorkou a překladatelkou francouzské literatury Marií Janů-Veselou, rozenou Stroffovou (3. prosince 1921 Unhošť – 6. června 2014 Praha).
V roce 1974 získal titul zasloužilý umělec, v roce 1982 titul národní umělec. Zemřel v roce 1991 a je pohřben v rodinném hrobě na Ústředním hřbitově v Brně, sk. 54 / hr. 17-19.
Dílo Již během studií psal populárně naučné technické články zejména pro časopis Věda a život a připravoval osvětové odborné přednášky pro Čs. rozhlas. Po 1945 publikoval v Rovnosti, Vlastě, Lidové demokracii, Novém životě, Hostu do domu, Květech, Rudém právu, Literárních novinách, Magazínu Co vás zajímá, měsíčníku Im Herzen Europas (Praha), Tvorbě, Vychovateli, Plameni aj., po 1969 mj. v Literárním měsíčníku, Hlasu revoluce, Nových knihách, Světě motorů, Brněnském večerníku, Práci, Literárnom týždenníku (Bratislava) a Kmeni.
V 70. a 80. letech 20. století vznikly podle jeho próz rozhlasové, divadelní a televizní inscenace, některé byly zfilmovány. Člověk staví, 1944 – populárně naučná kniha o stavební problematice, sestavená z časopisecky publikovaných článků. Touha, chléb můj, 1947 – beletristická prvotina vykresluje atmosféru protektorátu a autobiografické zážitky terezínského vězně Kříže rostou k Pacifiku, 1947 – román s příběhy z výstavby první transamerické železnice, spojující východní a západní pobřeží Severní Ameriky. Mraky táhnou nad Savojskem, 1949 – dobrodružný román, kde se prolíná milostný příběh s partyzánským odboje ve Francii Bronzová spirála, 1953 – román o českém vynálezci lodního šroubu Josefu Resslovi Modré údolí, 1954 – budovatelský román, autor čerpal vlastních zkušeností na stavbě Vírské přehrady Voda slouží člověku, 1956 – populárně naučná kniha o technické problematice vodních staveb pro mladé čtenáře Opustíš-li mne, 1957 – román je příběhem tří mladých lidí, kteří emigrují (1948). V názvu použit verš Dykovy básně Země mluví Ať hodí kamenem, 1962 – název románu parafrázuje biblický verš „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!“ (Jan 8:7) Vzpoura na Panteru, 1967 Minutu ticha za mé lásky, 1969 – příběh lidského svědomí na tématu osudů příslušníků čs. legií v meziválečném období Konečná stanice, 1971 – vypráví o několika lidských osudech z prostředí domova důchodců Skleněná dáma, 1973 – líčí atmosféru let budování opevnění v pohraničních horách Jeden stříbrný, 1974 – sonda do života party lesních dělníků ve slovenských horách, kam na počátku 2. světové války začínají pronikat praktiky klerofašitického Slovenského státu. Devátá smrt, 1977 – kriminální zápletka slouží ke kritice sociálních poměrů na Vysočině během předválečné hospodářské krize Bar u ztracené kotvy, 1979 – příběh českého stavebného inženýra ve Francii po 2. světové válce V šest večer v Astorii, 1982 – paralelní příběhy sedmi maturantů po roce 1942 Opona bez potlesku, 1985 – román zobrazuje poměry a lidské osudy v oblastním divadle na začátku 50. let Měšťanský dům, 1989 – románová kronika z období první republiky, děj se odehrává v Brně
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Hrob Zdeňka Pluhaře na BillionGraves.com
Kategorie:Čeští spisovatelé 20. století Kategorie:Čeští romanopisci Kategorie:Spisovatelé socialistického realismu Kategorie:Čeští dramaturgové Kategorie:Českoslovenští národní umělci Kategorie:Vězni koncentračního tábora Terezín Kategorie:Narození v roce 1913 Kategorie:Narození 16. května Kategorie:Narození v Brně Kategorie:Úmrtí v roce 1991 Kategorie:Úmrtí 18. června Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Pohřbení na Ústředním hřbitově v Brně Kategorie:Muži