Učení je proces získávání a předávání zkušeností, návyků, dovedností, znalostí, hodnot a podobně. Z psychologického hlediska označuje také adaptační mechanismus založený na uplatnění předchozích zkušeností a cviku, čímž se odlišuje od instinktů, které jsou vrozené a neměnné.Helus (2018), s. 135 U člověka má zvláštní význam proto, že díky němu může také přizpůsobovat své prostředí, aby mu vyhovovalo. Učením se u lidí i u některých živočichů rozvíjejí a proměňují vrozené schopnosti a vzorce chování, takže může vzniknout i předávaná (tradovaná) kultura, odlišná v různých společnostech. Učení je tak na jedné straně součástí individuálního dospívání, výchovy a vzdělávání, na druhé straně reprodukce kultury. Učením se zabývá celá řada věd: etologie, psychologie, pedagogika, antropologie, filosofie a sociologie výchovy, neurovědy a další.
V širším slova smyslu lze hovořit i o strojovém učení, které využívá algoritmy, pomocí nichž se počítač umí samostatně přizpůsobovat ve zpracovávání informací, aby dosáhl potřebného výsledku.
náhled| upright=1.6| Třída v Bangalore Popis Učení jako činnost lze rozlišit na: spontánní získávání vlastních zkušeností, učení se; neformální předávání zvyklostí, dovedností a hodnot v rodině a ve společnosti; formalizované učení a vzdělávání v institucích (učitel, škola).
Samovolné učení (se) jako nabývání zkušeností se vyskytuje i u mnoha živočichů, u některých i učení jako předávání zvyklostí a zkušeností. Teprve v diferencovanějších a složitějších společnostech nestačí předávání v rodině a vzniká potřeba učitele. Už ve starověku vznikaly školy, ale teprve ve městech pozdního středověku vznikla potřeba, aby soustavným vzděláváním prošli pokud možno všichni. Povinné a soustavné školní vzdělávání zavedly absolutistické vlády v průběhu novověku. Ovšem spontánní pasivní učení pozorováním je také stále důležité. K učení je také důležitý spánek.https://medicalxpress.com/news/2022-04-gains-brain.html - Learning gains while we sleep originate from the learning process itself and not just from using the brain
Proces učení jako cílevědomého předávání neobyčejně usnadnil a urychlil šíření kulturních a společenských zkušeností včetně novinek. Jednotlivci šetří čas a energii, které by jinak musel vložit do vlastních pokusů, a šetří mu tak i množství nebezpečných omylů. Na druhé straně zajišťuje alespoň minimální shodu uvnitř společnosti (jazyk, pravidla chování, základní představy o sobě a o světě) a umožňuje tak komunikaci i spolupráci. Díky učení jako soustavnému předávání se velmi urychlil také kulturní a společenský vývoj moderních společností, včetně věd a technologií.Richerson - Boyd, V genech není všechno.
Druhy učení V rámci učení bývá rozlišováno několik způsobů učení se:
podmiňování – Nejjednodušší forma učení běžná u zvířat, dětí a v určité míře i u dospělých. Je založena na asociaci podmíněného podnětu s neutrálním podnětem, kdy následně neutrální podnět samotný vyvolá podmíněnou reakci. Experimenty v této oblasti prováděl např. I. P. Pavlov.Helus (2018), s. 142 operantní podmiňování – Učení probíhající u volného organismu, kdy při své aktivitě zjišťuje, které chování mu přináší odměny a které mu naopak přináší tresty. Následně přizpůsobuje chování tak, aby mu přinášelo odměny a minimalizovalo tresty. V této oblasti prováděl výzkum např. B. F. Skinner nebo E. L. Thorndike. observační učení – Učení pozorováním modelu a vnímáním, jestli je za chování odměňován nebo ne. Při odměnění modelu se posílí chování nejen u modelu, ale i u toho, kdo ho pozoruje.Helus (2018), s. 143-144 habituace – navykání si na okolní jevy pojmové učení – učení poznatkům – osvojování znalostí senzomotorické učení (smyslově pohybové) – rozvíjí se senzomotorické schopnosti a procesy názorného poznávání (dítě se učí chodit, manipulovat s hračkami, apod.) učení intelektových činností – rozvíjí se myšlenkové procesy, intelektové dovednosti a schopnosti k řešení složitých problémů sociální učení – učení sociální komunikaci, interakci a percepci, osvojují se sociální dovednosti, formují motivy a charakter. Ve stručnosti lze definovat jako: "učení žít mezi lidmi" náhled|Děti se učí jezdit na kole v 80. letech na sídlišti v Plzni. Další druhy učení: Záměrné učení – chceme se něco naučit a máme přesně určený cíl. Bezděčné učení – probíhá náhodně v každodenním životě, zejména při hře. Učení napodobováním – souvislost s bezděčným chováním, někdo nám něco předvádí prakticky a my to zopakujeme.
Zvláštní významy náhled| upright=1.0| Irácké děti se učí na počítačích OLPC Celoživotní učení či vzdělávání vyjadřuje požadavek současných společností, aby se člověk dále učil i po ukončení formálního vzdělávání. Je vynuceno jednak rychlými změnami nejen ve vědách, ale i v celé společnosti, jednak potřebou flexibility – schopnosti zapracovat se i v jiných oblastech. Praktické učení (angl. learning by doing) znamená získávání vlastních zkušeností v dané činnosti, obvykle pod vedením zkušeného člověka. Učňovský poměr viz Učeň. Samouk (autodidakt) je člověk, který nabyl pozoruhodné úrovně znalostí či dovedností, ačkoli neprošel formálním vzděláním v dané oblasti. Učení nazpaměť (zpaměti) čili memorování znamená doslovné učení se textu tak, jako se například herec učí svoji roli. Memorování je nezbytnou součástí učení, ale i herec musí své roli také porozumět a sám ji na jevišti vytvořit. Učenec je starší výraz pro vědce, který své vědění načerpal hlavně z knih.
Odkazy Reference
Související články Pedagogika Učební pomůcka Učitel Heutagogika Kulturní evoluce
Literatura M.-T. Auger – Ch. Boucharlat, Učitel a problémový žák: strategie pro řešení problémů s kázní a učením. Praha: Portál, 2005 – 121 s. E. V. Fernandes, Učení a jeho problémy: mozek, emoce, mysl a činnost. Litomyšl: HRG, [2004?] – 280 s. H. Kasíková, Kooperativní učení a vyučování. Praha: Karolinum, 2001 – 179 s. Ottův slovník naučný, heslo Učení. Sv. 26, str. 5 R. Palouš, Ars docendi. Praha: Karolinum, 2004 – 127 s. Richerson – Boyd, V genech není všechno. Praha: Academia 2012
Externí odkazy
Kategorie:Epistemologie