Královský uherský řád sv. Štěpána (německy Königlich Ungarischer Orden des Heiligen Stephan, maďarsky Magyar királyi Szent István lovagrend) byl nejvyšším uherským řádem a vyznamenáním udělovaným za civilní zásluhy.
Historie Řád na popud uherského šlechtice a svého důvěrníka Františka Esterházyho z Galanty založila 6. května 1764 královna Marie Terezie při příležitosti korunovace Josefa II. římským králem a řád byl dán pod patronát uherského krále sv. Štěpána. Vyznamenání bylo zamýšleno jako civilní obdoba vojenského řádu Marie Terezie, přičemž bylo udělováno zejména uherským šlechticům. Řád zanikl roku 1918 s pádem Rakousko-Uherska, ale v letech 1938–1944 jej obnovil Miklós Horthy jako maďarský regent, který jej udělil šesti osobám.
Celkem mohlo být členů řádu pouze 100 (cizozemci se nepočítali) a členem řádu mohl být pouze šlechtic (z rodiny šlechtické nejméně po 4 generace). Do roku 1884 pro nižšího šlechtice zakládalo přijetí do řádu právo na povýšení na svobodného pána a svobodný pán mohl být povýšen na hraběte. Z Čechů byl nositelem řádu například Jan Karel Chotek z Chotkova (1704–1787, nejvyšší český kancléř), Václav Antonín z Kounic-Rietbergu a Karel Filip Schwarzenberg či Alois Ugarte starší.
Popis odznaku Řádový kříž je zeleně emailovaný leopoldovský kříž, který má v okrouhlém středu uherský dvojitý kříž s iniciálami M T a heslem "PRAEMIUM PUBLICUM MERITORUM" (Za veřejné zásluhy), na reversu je nápis STO.ST.RI.AP. (Sancto Stephano Regi Apostolico, "Svatému Štěpánu, apoštolskému králi"). Kříž je převýšen královskou uherskou korunou. Řádová stuha je purpurová s tmavozelenými okraji.
Třídy a způsoby nošení Velmistrem řádu byl uherský král, přičemž řád měl tři třídy: 60px Velkokříž – mohlo jich být nejvýše 20 a měli zároveň titul skutečného tajného rady a právo být oslovováni panovníkem můj bratranče. Velkokřížníci nosili o řádových slavnostech řádovou zeleno-červenou uniformu obšitou hermelínem. Dále nosili zlatý řetěz s odznakem řádu a při méně slavnostních příležitostech nosili pouze řádovou hvězdu na levé straně hrudi spolu s řádovým křížem na velkostuze. 60px Komandér – mohlo jich být nejvýše 30 a měli zároveň titul tajného rady. Nosili odznak řádu na stuze kolem krku. 60px Rytíř- mohlo jich být nejvýše 50 a nosili řádový kříž na levé straně hrudi.
střed|300px|náhled|Způsoby nošení řádu na uniformě od nejnižší po nejvyšší třídu (zleva)
Významní nositelé Mezi nositele řádu byli například kníže Alfred Windischgrätz, ruský generál Ivan Paskievič, maršál Josef Václav Radecký z Radče, kancléř Otto von Bismarck, pražský arcibiskup Lev Skrbenský z Hříště, ministr zahraničí Otakar Černín z Chudenic, osmanští sultánové Abdul Medžid a Mehmed V. atp.Řády a vyznamenání, s. 98.
Galerie
Reference
Literatura Václav Měřička, Orden und Ehrenzeichen der Österreichisch-Ungarischen Monarchie, Vídeň 1974 Robert Freiherr von Procházka, Österreichisches Ordenshandbuch, 1 – 4, Mnichov 1979 Gustav Adolph Ackermann: Ordensbuch sämtlicher in Europa blühender und erloschener Orden und Ehrenzeichen, Annaberg 1855 Dominus: Der Stephansorden und seine Geschichte. Vídeň 1873 Ivan Koláčný, Řády a vyznamenání Habsburské monarchie, Elka Press Praha 2006,
Externí odkazy
MAGYAR KIRÁLYI SZENT ISTVÁN REND (Seznam udělených řádů podle let). https://web.archive.org/web/20101222022855/http://tornai.com/rendtagok.htm
Kategorie:Rytířské řády Kategorie:Maďarská státní vyznamenání Kategorie:Rakouské řády a vyznamenání
Kategorie:Ocenění založená roku 1764 Kategorie:Rakousko-uherská státní vyznamenání