Světové obchodní centrum ( World Trade Center, zkráceně WTC) byl komplex sedmi kancelářských budov, který se stal dominantou čtvrti Manhattan v New Yorku ve Spojených státech. Bylo otevřeno 4. dubna 1973 a zničeno v roce 2001 během teroristických útoků dne 11. září. V době svého dokončení byla Dvojčata (Twin Towers) – Severní věž s výškou 417 m a Jižní věž s výškou 415 m – nejvyššími budovami na světě. Mezi další budovy komplexu patřily hotel Marriott World Trade Center (WTC 3, dříve hotel Vista) a kancelářské budovy WTC 4, WTC 5, WTC 6 a WTC 7. Komplex nabízel celkem 1 240 000 m2 kancelářských prostor.
Jádro komplexu bylo postaveno v letech 1966–1975 za 400 milionů dolarů (v přepočtu 2,27 miliardy dolarů k roku 2021). S nápadem na jeho výstavbu přišel David Rockefeller, aby pomohl stimulovat obnovu města na dolním Manhattanu. Realizaci usnadnil jeho bratr Nelson, který podepsal zákon o jeho výstavbě. Budovy komplexu navrhl americký architekt japonského původu Minoru Yamasaki. V roce 1998 se Přístavní správa (Port Authority of New York and New Jersey) rozhodla pro privatizaci a budovy pronajmout soukromé společnosti. V červenci 2001 ji pronajala společnosti Silverstein Properties, založenou Larrym Silversteinem. Během své existence Světové obchodní centrum symbolizovalo globalizaci a ekonomickou sílu Ameriky. Přestože byl jeho design zpočátku kritizován newyorskými obyvateli i různými odborníky, stala se Dvojčata ikonou New Yorku. Měla významnou roli v populární kultuře a podle hrubého odhadu byla zobrazena ve více než 470 filmech. Po útocích z 11. září byly zmínky o komplexu v různých médiích pozměněny nebo vymazány a vzniklo několik desítek vzpomínkových nebo dokumentárních filmů.
Světové obchodní centrum čelilo několika velkým kriminálním a teroristickým incidentům: bombovému útoku 26. února 1993, bankovní loupeži 14. ledna 1998 a nakonec teroristickému útoku 11. září 2001. Ten začal poté, co únosci, napojeni na Al-Káidu, narazili dvěma letadly Boeing 767 do obou věží. V době nárazu se ve Dvojčatech nacházelo odhadem 16 400 až 18 000 lidí. Požáry vzniklé při nárazech byly zesíleny hořícím leteckým palivem, což spolu s počátečním poškozením konstrukčních sloupů budov nakonec způsobilo zřícení obou věží. Při útocích zahynulo 2 606 lidí ve věžích nebo v jejich blízkosti a také všech 157 lidí na palubě obou letadel. Padající trosky věží spolu s požáry, které trosky iniciovaly v několika okolních budovách, vedly k částečnému nebo úplnému zhroucení všech budov komplexu WTC včetně vzdáleného mrakodrapu č. 7 a způsobily katastrofální škody na dalších 10 velkých stavbách v okolí.
Proces obnovy na místě Světového obchodního centra trval dlouhých osm měsíců, během nichž byly demolovány zbytky ostatních poškozených budov a vyvezeny všechny trosky. Dne 30. května 2002 byl slavnostně odstraněn poslední kus oceli z WTC. Počínaje rokem 2004 vzniká nový komplex Světového obchodního centra se šesti novými mrakodrapy a několika dalšími budovami, z nichž mnohé jsou již dokončeny. Byl otevřen památník a muzeum na počest nevinným obětem a architektonickému gigantu, nový dopravní uzel a park. Uprostřed památníku leží dva čtvercové „bazény“ označující místa, kde stála Dvojčata. One World Trade Center, nejvyšší budova na západní polokouli o výšce 541 m (1776 stop) a hlavní budova nového komplexu, byla dokončena v květnu 2013 a otevřena v listopadu 2014.
Vznik a umístění Světového obchodního centra Myšlenka zřídit v New Yorku Světové obchodní centrum, aby město hrálo významnou roli v transatlantickém obchodu, se poprvé zrodila už v roce 1943. Zákonodárný sbor státu New York schválil zákon, který pověřil newyorského guvernéra Thomase E. Deweyho, aby zahájil přípravu na tento projekt, ale plány byly v roce 1949 pozastaveny.Glanz & Lipton (2003), str. 30
Po druhé světové válce se Spojeným státům dařilo po ekonomické stránce a rostl mezinárodní obchod. V té době, koncem 40. a v 50. letech 20. století, se hospodářský růst v New Yorku týkal zejména centrálního Manhattanu, což bylo částečně způsobeno Rockefellerovým centrem, které bylo vybudováno ve 30. letech 20. století. Pro obnovu města na dolním Manhattanu americký podnikatel David Rockefeller, který usiloval o revitalizaci této části města a v roce 1958 založil sdružení Downtown-Lower Manhattan Association (DLMA), proto opětovně navrhl, aby nakonec právě zde Port Authority (Přístavní správa New Yorku a New Jersey, PANYNJ) postavila ikonické obchodní centrum.ŠRŮMA, Vlastimil. Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku. Časopis Stavebnictví. Roč. 2016, čís. 3, s. 28–50. ISSN 1802-2030. (česky)Gillespie (1999), str. 32–33Gillespie (1999), str. 35 vlevo|náhled|Umístění Světového obchodního centra (červeně) a původně navrhované místo (oranžově) Plány na odstranění obchodů ve čtvrti Radio Row, v níž se nacházelo hlavně několik obchodů s elektronikou, ohraničené ulicemi Vesey, Church, Liberty a West začaly v roce 1961, kdy se Port Authority of New York and New Jersey (PANYNJ) rozhodovala o výstavbě prvního Světového obchodního centra. V úvahu padly dvě možnosti: umístit jej na východní stranu dolního Manhattanu poblíž South Street Seaport, nebo na západní stranu poblíž stanice Hudson and Manhattan Railroad (H&M), Hudson Terminal.Glanz & Lipton (2003), str. 56 První plány vypracované architektonickým studiem SOM, zveřejněné v lednu 1960, určily pro Světové obchodní centrum místo podél East River.Gillespie (1999), str. 34–35 Původně se počítalo s plochou nízkopodlažní až 275 metrů dlouhou budovou World Trade Mart, v níž měly byt situovány výstavní a prodejní prostory, k níž náležel 50 až 70patrový mrakodrap, v jehož horní části měl být vybudován hotel. Jako dvoustátní agentura vyžadovala Port Authority pro nové projekty souhlas guvernérů New Yorku i New Jersey. S nesouhlasem přišel guvernér státu New Jersey Robert B. Meyner, kterému se nelíbilo, že by měl být New Yorku umožněn projekt v hodnotě 335 milionů dolarů.Gillespie (1999), str. 38 Ke konci roku 1961 se jednání s odstupujícím guvernérem státu New Jersey dostalo do slepé uličky a celý projekt WTC byl odložen na neurčito.
V té době se počet cestujících na železnici H&M v New Jersey výrazně snížil – ze 113 milionů v roce 1927 na 26 milionů v roce 1958 – poté, co byly přes řeku Hudson otevřeny nové tunely a mosty pro automobily.Cudahy (2002), str. 56 V prosinci 1961 se sešel ředitel Port Authority Austin J. Tobin s nově zvoleným guvernérem New Jersey Richardem J. Hughesem, jenž se už od počátku stavěl k projektu WTC mnohem vstřícněji, a nabídl mu, že převezme železnici H&M. Rozhodli se také přesunout projekt Světového obchodního centra na staveniště Hudson Terminal na západní straně dolního Manhattanu, což byla výhodnější poloha pro dojíždějící z New Jersey. Díky novému umístění a převzetí železnice H&M souhlasil stát New Jersey s podporou projektu Světového obchodního centra. V rámci dohody Port Authority přejmenoval dráhu H&M na „Port Authority Trans-Hudson“, zkráceně PATH.Glanz & Lipton (2003), str. 59 náhled|222x222pixelů|Světové obchodní centrum bylo postaveno na místě manhattanského Radio Row Všem majitelům podniků v Radio Row, bez ohledu na to, jak dlouho zde působili či jak prosperovali, věnovala Přístavní správa 3000 dolarů jako kompenzaci za jejich vystěhování.Glanz & Lipton (2003), str. 68 S výkupem nemovitostí v oblasti pro Světové obchodní centrum začala Přístavní správa v březnu 1965 a ve stejný měsíc o rok později započala demolice čtvrti Radio Row.Gillespie (1999), str. 61 Do konce téhož roku byla kompletně zbourána.
Schválení bylo nutné také od starosty New Yorku Johna Lindsaye a newyorské městské rady. Neshody s městem se týkaly především daňových otázek. Dne 3. srpna 1966 bylo dosaženo dohody, podle níž bude Přístavní správa, místo daní, každoročně platit městu za část Světového obchodního centra pronajatou soukromým nájemcům (cca 40 % všech kancelářských ploch WTC). V následujících letech se platby zvyšovaly s tím, jak se zvyšovala sazba daně z nemovitostí. Zbývajících zhruba 60 % kanceláří bude za dohodnutou „netržní“ cenu pronajato státním a federálním úřadům.
Zpočátku komplex a zejména dvojice věží nedokázala přilákat očekávanou klientelu. V prvních letech se klíčovými nájemníky Světového obchodního centra staly různé vládní úřady a organizace. Teprve až v 90. letech byla dvojčata solidně obsazena a své kanceláře v nich mělo přes 500 organizací.
Design, konstrukce, výstavba a kritika
Design a konstrukce Dne 20. září 1962 oznámil Port Authority výběr Minoru Yamasakiho (Yamasaki Associates) jako hlavního architekta a Emeryho Rotha & Sons jako přidružených architektů. Yamasaki navrhl dvě téměř identické věže. Podle jeho původního plánu měly mít věže 80 pater, ale aby splnily požadavek Přístavního úřadu na 930 000 m2 kancelářských ploch, musela mít každá z budov 110 pater.Gillespie (1999), str. 49Yamasakiho návrh Dvojčat, který byl veřejnosti představen 18. ledna 1964, počítal s masivním čtvercovým půdorysem o rozměru přibližně 63 × 63 m, konstantním po celé jejich výšce, a se zkoseným nárožím pod úhlem 45° (2,11 m).NIST NCSTAR 1-1 (2005), str. 7NIST NCSTAR 1-1 (2005), str. 8 Exteriér mrakodrapů byl tak nakonec široký zhruba 64 m. Budovy byly navrženy s úzkými kancelářskými okny o šířce 46 cm (dle některých zdrojů 50,2 cm) a výšce od 221 do 297 cm (celkem 43 600 oken; každá z věží 21 800),FERNANDEZ, John E. A brief history of the World Trade Center Towers. The towers lost and beyond: a collection of essays on the WTC by researchers at the Massachusetts Institute of Technology. Boston: MIT, 2002, S. 9. (anglicky) což odráželo Yamasakiho strach z výšek a zároveň jeho snahu, aby se nájemníci cítili bezpečně. Jeho návrh zahrnoval také fasády budov obložené hliníkovou slitinou. Okna tak zakrývala pouze 30 % vnějšího povrchu budov, kvůli čemuž věže z dálky vypadaly jako obdélníkové krabice složené z pevných kovových desek a působily masivně.Goldberger (2004), str. 27 Světové obchodní centrum bylo jednou z nejvýraznějších amerických realizací Le Corbusierovy architektonické etiky a bylo zásadním vyjádřením Yamasakiho gotických modernistických tendencí.Darton (1999), str. 32–34 Inspiroval se také islámskou architekturou, jejíž prvky do návrhu budovy zakomponoval, neboť předtím, se společností Saudi Binladin Group, navrhl saúdskoarabské mezinárodní letiště Dhahrán.
Hlavním omezujícím faktorem výšky budovy je otázka výtahů; čím vyšší budova je, tím více výtahů je potřeba k její obsluze, což vyžaduje více prostoru.Goldberger (2004), str. 25 Yamasaki se společně s inženýry rozhodli použít tehdy celkem nový systém se dvěma „nebeskými lobby“ – patry, kam člověka dopravil velkokapacitní expresní výtah, který zastavoval pouze na úrovni tzv. sky lobby (bez zastávky) a odkud pak mohl člověk nastoupit do lokálního výtahu. Tento systém, inspirovaný provozem místních expresních vlaků používaných v newyorském metru, umožňoval při projektu stohovat lokální výtahy v rámci jedné výtahové šachty.Gillespie (1999), str. 75 Díky těmto nebeským halám umístěným na 44. a 78. patře každé věže se zvýšil využitelný prostor v každém patře budovy z 62 na 75 %, protože se snížil počet výtahových šachet.Gillespie (1999), str. 75–78 Severní i Jižní věž pojmula 23 expresních rychlovýtahů, 72 lokálních výtahů a ještě čtyři nákladní, dohromady tedy 99 výtahů. Expresní výtahy měly maximální kapacitu 55 osob a nosnost 4,5 t.Ruchelman (1977), str. 11 Denně vykonaly na 450 000 jízd. Do nejvyššího podlaží se člověk mohl dostat za 58 sekundFrancouzský dokumentární film (2016) World Trade Center: Hors de contrôle (stopáž: 08:40–09:00 min.) maximální rychlostí 8,1 (8,2) m/s neboli 29,16 či 29,60 km/h (dle jiných zdrojů možná až 10,2 m/s neboli 36,72 km/h). V každé z obou věží bylo k dispozici také 16 eskalátorů. vlevo|náhled|Ve své době moderní technický počítač IBM 1620, který inženýrům výrazně usnadnil práci při plánování staveb a pomohl se složitými výpočty