PAE Olympiakos (řecky: ΠΑΕ Ολυμπιακός), obecně známý také jako Olympiakos Pireus nebo celým jménem Olympiakos Syndesmos Filathlon Peiraios (řecky: Oλυμπιακός Σύνδεσμος Φιλάθλων Πειραιώς, česky: Olympiakos klub fanoušků z Pirea) je profesionální řecký fotbalový klub sídlící ve městě Pireus, které je součásti aglomerace hlavního města Atény. Klub tradičně působí v nejvyšší řecké soutěži zvané Řecká Superliga. Fanoušci týmu Olympiakos jsou považováni za jedny z nejzapálenějších na světě.
Olympiakos je vůbec nejúspěšnějším řeckým klubem historie. Na kontě má již 48 mistrovských titulů, 29× triumfoval v Řeckém fotbalovém poháru a 5× v Řeckém Superpoháru. To je více než kterýkoliv jiný řecký klub. V celoevropských soutěžích pořádaných pod hlavičkou UEFA klub v sezóně 2023/24 vyhrál Konferenční liga UEFA a stal se tak prvním řeckým klubem, který získal evropský titul. Ve stejné sezóně vyhrál klubový tým do 19 let Juniorská liga UEFA a stal se tak prvním evropským klubem, který v jedné sezóně získal dva evropské tituly. V ostatních evropských soutěžích jsou jejich nejlepšími výsledky dvě čtvrtfinále – Liga mistrů UEFA 1998/99 a Pohár vítězů pohárů 1992/93. Po roce 2010 se dvakrát podařilo projít do jarního osmifinále Ligy mistrů, v roce 2010 a roce 2014.
Domácím stadionem klubu je Karaiskakis Stadium v Pireu s kapacitou více než 33 449 tisíc míst. Olympiakos je dle průzkumů z roku 2006 vůbec nejpopulárnějším řeckým klubem se 2,5 miliony fanoušků a v s počtem 86 000 registrovaných členů zaujímá deváté místo na světě. Největším rivalem je jiný klub z Atén, Panathinaikos. Jejich derby má název Derby věčných nepřátel (řecky: Ντέρμπι των αιωνίων αντιπάλων) a je mu přezdíváno Matka všech bitev.
Historie Založení a rychlý úspěch náhled|vlevo|Historický sněm zakladatelů klubu Nejslavnější řecký klub byl založen až v roce 1925, tedy v době, kdy například SK Slavia Praha už slavila 32. výročí své existence. Přesněji 10. března, kdy se "Piraikos Podosfairikos Omilos FC" a "Piraeus Fans Club FC", dva amatérské kluby z Pirea, dohodli na historickém sloučení. Paradoxně první problém byl už samotný název, na kterém se členové obou táborů nemohli shodnout. Řešení nabídl Notis Kamberos, který se upínal k myšlenkám Olympismu, jeho sportovní síle, étosu, ušlechtilé rivalitě a nakonec i samotné Olympijské myšlence, proto Olympiakos. Ústředním symbolem nově vzniklého loga byl profil olympionika.
Vedení klubu se ujala prosperující rodina Andrianopoulos, která v přístavu provozovala obchodní činnost. Bratři Yannis, Dinos, Giorgos, Vassilis a Leonidas za klub nastupovali a dovedli klub na cestu znamenající slávu. Úspěch se dostavil velmi rychle, krátce po založení, kdy se klub stal mistrem oblasti Pirea. Toto dokázal v letech 1925, 1926 a 1927. Úspěšná bratrská pětice poutala velkou pozornost a fanouškovská základna, složená převážně z dělnické třídy, se brzy rozrostla.
V roce 1926 byla založena řecká fotbalová federace a pro sezonu 1927/28 se konalo první celořecké fotbalové mistrovství. Účastnili se ho mistři místních lig EPSA (Athény), EPSP (Piraeus) a EPSM (Soluň). Olympiakos mezi nimi nebyl a titul získal Aris Soluň. V následující sezoně se mistrovství kvůli sporům s klubů s fotbalovou federací nekonalo, ale v sezoně 1929/30 se ho už účastnil i Olympiakos, který skončil na posledním, třetím místě. V sezoně 1930/31, při oficiálním čtvrtém (ve skutečnosti třetím) mistrovství už slavil Olympiakos titul a odstartoval tím velmi úspěšnou éru.
Do roku 1959, kdy byla řecká soutěž reorganizována, vyhrál Olympiakos, v systému regionálních kvalifikací, celkem 15 z 23 dokončených ročníků "Panhellenického mistrovství" a měl tak na kontě suverénně nejvíce titulů. V roce 1947 vyhrál také poprvé národní pohár a do zmíněného roku 1959 úspěch ještě 8× zopakoval. Šňůra šesti titulů mezi lety 1954–59 mu v kombinaci se čtyřmi triumfy v poháru vynesla přezdívku Thrylos, znamenající „Legendy“. V této době zde hráli klíčoví hráči jako Andreas Mouratis, Ilias Rossidis, Thanassis Bebis, Elias Yfantis, Kostas Polychroniou, Giorgos Darivas či Savas Theodoridis.
Reorganizace soutěže a ztráta dominance
V roce 1959, stejně jako u turecké Süper Lig, proběhla v řeckém fotbalu reorganizace systému soutěží, a to kvůli účasti v Evropských pohárech. "Panhellenické mistrovství" bylo zrušeno a pro sezonu 1959/60 ho nahradila Alpha Ethniki, dnes známá jako Ellada Superleague. Olympiakos dlouhých šest let nemohl zamířit na nejvyšší metu a stále obsazoval jen druhé a třetí příčky. Prvního titulu v novém formátu se dočkal až v sezoně 1965/66. V následující sezoně ho obhájil, ale nově vzniklé lize už kraloval úhlavní rival Panathinaikos.
Nová kapitola přichází v roce 1972, poté co se prezidentem klubu stává Nikos Goulandris. Trenérem je jmenován Lakis Petropoulos o do týmu přichází například Giorgos Delikaris, Yves Triantafyllos, Julio Losada, Milton Viera či Dimitris Persidis. Od října 1972 do dubna 1974 byl Olympiakos v lize neporažen napříč 58 zápasy. Klub po pěti letech půstu získává opět titul a v sezoně 1974/75 dokončuje zlatý hattrick, čímž zaokrouhluje počet titulů na 20 a nad logem se objevuje druhá hvězda. Vrcholem tohoto období byla sezona 1973/74, kdy tým ustanovil se ziskem 59 bodů nový rekord a vstřelil a rekordních 102 branek. V letech 1973 a 1975 navíc získává domácí pohár. Na mezinárodním poli se mu však stále nedaří přejít přes úvodní kola.
Zkraje 80. let se Alpha Ethniki stává profesionální soutěží a Olympiakos změna svědčí. Vyhrává čtyřikrát v řadě titul (1980, 1981, 1982, 1983) a zdá se, že se opět stává dominantním řeckým klubem. Ale poté přichází nejtemnější období historie klubu. V sezoně 1986/87 získává 25. titul a o rok později mění majitele. Tím se stává George Koskotas, bankovní spekulant a podnikatel ve finančním sektoru. Klub se propadá do průměru a majitel ho posléze opouští ve finanční tísni. Olympiakos je devět let (1988–96) bez zisku titulu, což je nejdelší období v historii. Tomuto období se v anglickém dialektu říká Olympiacos' stone years.
Návrat na výsluní a moderní dominance náhled|Osmifinálová odveta Ligy mistrů UEFA 2007/08. Na Stamford Bridge s Chelsea 0:3 V roce 1996 už je klub finančně stabilizován a znovu touží po úspěchu. Prezidentem je už třetím rokem Sokratis Kokkalis a v sezoně 1996/97 se je týmu podaří získat kýžený titul. V sezoně 1997/98 se navíc poprvé probojoval do základní skupiny Ligy mistrů. Následně vyhrává dalších šest řeckých titulů a v řadě tedy sedm. Tyto úspěchy začínají do klubu přitahovat slavná jména jako Zlatko Zahović, Giovanni, Rivaldo či Christian Karembeu. V sezoně 1998/99 zaznamenává Olympiakos největší úspěch v rámci Evropských pohárů, když zvítězil v základní Skupině A Ligy mistrů a poprvé postoupil do čtvrtfinále. V něm narazil na Juventus FC a o jedinou branku dvojutkání prohrává.
I přes časté změny na trenérském postu se týmu daří vítězit. V sezoně 2003/04 poprvé po sedmi letech o dva body ztrácí titul a ze strachu z návratu hubených let přivádí posily. Jednou z nich je i Fotbalista roku 1999, Brazilec Rivaldo. Velká persona na sklonku kariéry přináší "double" ze sezon 2004/05 a 2005/06, přičemž klub láme řadu rekordů. Díky titulům z domácí soutěže i díky dobrému postavení Řecka na žebříčku UEFA, se pravidelně účastní základních skupin Ligy mistrů.
V sezoně 2006/07 získává už 35. ligový titul a do klubu přichází další posily jako Vasilis Torosidis, Darko Kovačević a Luciano Galletti. Zároveň uskutečňuje nejlukrativnější obchod v historii řecké ligy, kdy prodává záložníka Neryho Castilla do ukrajinského FK Šachtar Doněck za 20 milionů eur. V souladu se smlouvou dostává Olympiakos ale jen 15 mil €, zbylých pět obdržel hráč. Klub překvapivě neprodloužil smlouvu Rivaldovi a ten tak odchází do konkurenčního AEK Athény.
I ročník 2007/08 znamená zisk titulu. Navíc Olympiakos znovu vyhrává i řecký pohár a v Lize mistrů UEFA (2007/08) po deseti letech podruhé postupuje ze základní skupiny. V osmifinále naráží na Chelsea a s favoritem, po domácí remíze 0:0, ztrácí naděje až v odvetě, kterou prohrává 0:3.
Mezi lety 2004–09 získal Olympiakos pět titulů v řadě, k tomu přidal čtyři vítězství v domácím poháru. V sezoně 2009/10 sice získává titul Panathinaikos, ale nástup a hlavně dopady finanční krize zasazuje největším soupeřům Olympiakosu tvrdou ránu. Panathinaikos skončil v sezoně 2012/13 až na 6. místě, se ztrátou 37 bodů na mistrovský klub z Pirea. Další velikán, AEK Athény, získal pouhých 27 bodů a poprvé v historii sestoupil z nejvyšší soutěže. Olympiakos v poklidu získal jubilejní 40. mistrovský titul, nad logo připojil čtvrtou hvězdu a upevnil si post nejdominantnějšího klubu na domácí scéně ve fotbalově vyspělých evropských zemích.
Současnost Dne 18. června 2010 se stal prezidentem Evangelos Marinakis namísto Sokratise Kokkalise a kromě hráčských posil (Albert Riera, Marko Pantelić a další) si zajistil návrat španělského trenéra Ernesta Valverdeho, který tu mezi roky 2008–2009 již působil. Ligová sezóna byla úspěšná, doprovázená atraktivním fotbalem a skončila 38. mistrovským titulem.
V další sezóně se tým obohacený o fotbalisty Ivána Marcana, Jeana Makouna či Pabla Orbaize musel popasovat se skupinou Ligy mistrů UEFA ve složení Arsenal, Borussia Dortmund, Olympique Marseille a Olympiakos. Valverdeho svěřenci porazili Borussii i Arsenal, ziskem devíti bodů ale skončili třetí a přesunuli se do vyřazovací fáze Evropské ligy. Jejich evropská pouť skončila dvojzápasem osmifinále. V řecké lize a poháru si Olympiakos dokráčel pro trofeje a vybojoval 15. double v klubové historii.
Valverdeho v létě roku 2012 nahradil Portugalec Leonardo Jardim, ten se však přes postup do jarních bojů v Evropské lize a neporazitelnost v lize dočkal propuštění a byl tak sám nahrazen Španělem Míchelem Gonzálezem. Pod jeho vedením se fanoušci radovali z dalšího double. Toho bylo dosaženo v pohárovém finále a totiž výhrou 3:1 proti Asteras Tripolis.
Získané trofeje Vyhrané domácí soutěže 25pxŘecká Superliga ( 48× ) 1930/31, 1932/33, 1933/34, 1935/36, 1936/37, 1937/38, 1946/47, 1947/48, 1950/51, 1953/54 20px1954/55, 1955/56, 1956/57, 1957/58, 1958/59, 1965/66, 1966/67, 1972/73, 1973/74, 1974/75 20px20px1979/80, 1980/81, 1981/82, 1982/83, 1986/87, 1996/97, 1997/98, 1998/99, 1999/00, 2000/01 20px20px20px2001/02, 2002/03, 2004/05, 2005/06, 2006/07, 2007/08, 2008/09, 2010/11, 2011/12, 2012/13 20px20px20px20px 2013/14, 2014/15, 2015/16, 2016/17, 2019/20, 2020/21, 2021/22, 2024/25
25px Řecký fotbalový pohár ( 29× ) 1947, 1951, 1952, 1953, 1954, 1957, 1958, 1959, 1960, 1961, 1963, 1965, 1968, 1971, 1973, 1975, 1981, 1990, 1992, 1999, 2005, 2006, 2008, 2009, 2012, 2013, 2015, 2020, 2025
Řecký Superpohár ( 5× )Greek Super Cup Winner worldfootball.net 1980*, 1987, 1992, 2007, 2024/25
Football Cup of Greater Greece ( 3× ) 1969, 1972, 1976
Balkanski cup (1×) 1963
Vyhrané mezinárodní soutěže
18px Konferenční liga UEFA ( 1× ) 2023/24
Klubová kultura Rivalita s Panathinaikosem náhled|Atmosféra na onehdy novém stadionu Karaiskaki 15. ledna 2006 před zápasem domácího Olympiakosu s Panathinaikosem
Souboji dvou z nejúspěšnějších klubů Řecka – Olympiakosu a Panathinaikosu – se přezdívá Derby věčných nepřátel, případně Matka všech bitev. Derby má svůj původ v raných časech 20. století, kdy se v roce 1908 objevil klub pojmenovaný Panathinaikos, oblíbený mezi vyššími vrstvami obyvatel, načež byl o 16 let později založen Olympiakos populární mezi dělnickou třídou pracující v docích a přístavu a přidružených oblastech. Ač toto dělení postupem času uvadlo, vzájemná nevraživost zůstala a prostoupila také další sporty – basketbal, vodní pólo i ženský volejbal.