Maxmilián kníže z Lichtenštejna (německy Maximilian Fürst von Liechtenstein, 6. listopadu 1578, Lednice – 29. dubna 1643, Ráb) byl moravsko-rakouský šlechtic z rodu Lichtenštejnů. Od mládí působil jako voják a dvořan ve službách Habsburků, mimo jiné bojoval na Bílé hoře, v císařské armádě nakonec dosáhl hodnosti polního maršála.Ottův slovník naučný, díl 15.; Praha, 1900 (reprint 1999); s. 1056 ISBN 80-7185-226-0 Díky sňatku s dědičkou pánů z Boskovic převzal značný majetek na jižní Moravě, další statky získal během pobělohorských konfiskací. V roce 1623 byl povýšen na knížete. Jeho starším bratrem byl kníže Karel z Lichtenštejna (1569–1627).
Životopis Pocházel ze starého šlechtického rodu Lichtenštejnů usazeného od 13. století na Moravě, narodil se jako čtvrtý syn císařského rady Hartmanna II. z Lichtenštejna (1544–1585).
Z iniciativy svého staršího bratra Karla se Maxmilián jako osmnáctiletý v roce 1597 oženil s Kateřinou Šemberovou z Boskovic († 1637), dcerou a bohatou dědičkou Jana Šembery z Boskovic, který zemřel téhož roku.
Podobně jako jeho předkové byl také Maxmilián původně protestant, ale v roce 1600 konvertoval ke katolictví. Ještě téhož roku se uplatnil jako voják v Uhrách v bojích proti Turkům. V roce 1608 se v hodnosti polního zbrojmistra stal vrchním velitelem dělostřelectva.Služební postup Maxmiliána z Lichtenštejna in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618-1815), Vídeň, 2006; s. 56 dostupné online
Jeho další vzestup byl spojen s příklonem k císaři Matyášovi, který se i díky jeho přičinění stal českým králem. V letech 1613–1615 zastával u císařského dvora hodnost nejvyššího štolby, zároveň se v roce 1613 stal členem Tajné rady a císaře Matyáše doprovázel na říšský sněm v Řezně. Na vlastní náklady vyzbrojil na Moravě pluk, ke kterému patřil také Albrecht z Valdštejna.JANÁČEK, Josef: Valdštejn a jeho doba; Praha, 1978; s. 305, 308FORBELSKÝ, Josef: Španělé, Říše a Čechy v 16. a 17. století; Nakladatelství Vyšehrad, Praha, 2006; s. 294, 303 ISBN 80-7021-812-6 V bitvě na Bílé hoře bojoval Maxmilián na straně císařské armády a pod velením generála Buquoye podnikl rozhodující útok na stavovské vojsko. Za zásluhy byl spolu se svým mladším bratrem Gundakarem (1582–1658) povýšen do knížecího stavu (1623). Později byl vrchním velitelem v Uhrách. Kromě aktivní služby v armádě se uplatnil také jako vojenský teoretik a publikoval několik spisů. V roce 1638 dosáhl hodnosti polního maršála a zemřel jako vrchní velitel v pevnosti Ráb.
Majetkové poměry Již jako dítě zdědil v roce 1585 po otci panství Rabensburg v Dolním Rakousku a Hohenau.ŠIMŮNEK, Robert: Obraz šlechtického panství v Čechách; NLN; Praha, 2018; s. 425 ISBN 978-80-7422-654-0 Značného majetku nabyl v roce 1597 sňatkem s Kateřinou Černohorskou z Boskovic, která byla dědičkou panství Nový hrad, Pozořice a Bučovice na jižní Moravě.VAŘEKA, Marek: Lichtenštejnská panství na Moravě do Bílé hory; Ostravská univerzita, Ostrava; 2020; s. 242–243 ISBN 978-80-7464-928-8 Jako spolumajitel na dědictví své manželky je uváděn od roku 1604.KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I.; Praha, 1996; s. 388 ISBN 80-85983-12-5 Další majetek získal v průběhu pobělohorských konfiskací, kdy využil svého postavení úspěšného císařského vojevůdce a mladšího bratra vlivného českého místodržitele knížete Karla. V počátečním nepříliš přehledném procesu konfiskací dočasně užíval panství Břeclav nebo Luhačovice, trvalý charakter měl zisk panství Ždánice v sousedství Bučovic, které získal jako konfiskát po rodu Kouniců. Kromě toho převzal dva domy v Brně nebo panství Mořice na Prostějovsku, které později formou donace převedl na klášter paulánů ve Vranově u Brna.Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II. Severní Morava; Praha, 1983; s. 160
Jako nositel knížecího titulu inicioval po roce 1623 stavební úpravy zámků v Rabensburgu a Bučovicích, které byly určeny jako knížecí rezidence. Rabensburg měl plnit úlohu reprezentačního sídla a byly zde soustředěny hodnotné umělecké sbírky.KNOZ, Tomáš: Lichtenštejnská zámecká sídla v kontextu moravsko-rakouské renesance a manýrismu. Zámek Rabensburg in: Časopis Matice moravské; Matice moravská, Brno, 2013; s. 83–126 ISBN 978-80-87709-01-6 Zámek v Bučovicích byl předurčen jako soukromé rodinné sídlo, ale i zde byly vynaloženy vysoké částky. Do tohoto období spadá také vznik kašny na nádvoří (1635–1637, Giovanni Giacomo Tencalla). Oficiální web zámku Bučovice dostupné onlineMICHALOVÁ, Zdeňka, KONEČNÝ, Michal: Zámek Bučovice; NPÚ, Kroměříž, s. 63–71 ISBN 978-80-907400-7-5 Zásadní stavební úpravy a bohaté vybavení interiérů bučovického zámku dokládá inventář pořízený v roce 1637 po smrti Maxmiliánovy manželky Kateřiny z Boskovic.PRCHAL, Vítězslav: Společenstvo hrdinů. Válka a reprezentační strategie českomoravské aristokracie 1550–1750; NLN, Praha, 2015; s. 316–317 ISBN 978-80-7422-279-5 Následující generace Lichtenštejnů měly k dispozici řadu jiných sídel a zámek v Bučovicích opomíjeli, ten se díky tomu dochoval v úpravách z přelomu 16. a 17. století.
Maxmilián z Lichtenštejna zemřel bez potomstva, jeho dědicem se stal synovec kníže Karel Eusebius z Lichtenštejna (1611–1684). Po smrti knížete Karla v roce 1627 byl Maxmilián také jeho poručníkem.
Odkazy
Reference
Literatura KNOZ, Tomáš: Pobělohorské konfiskace. Moravský průběh, středoevropské souvislosti a obecné aspekty, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Matice moravská, Brno, 2006; 993 s. ISBN 80-86488-34-9 VAŘEKA, Marek: Lichtenštejnská panství na Moravě do Bílé hory; Ostravská univerzita, Ostrava, 2020; 382 s. ISBN 978-80-7464-928-8
Externí odkazy
Rodokmen Lichtenštejnů
Kategorie:Úmrtí v roce 1643 Kategorie:Lichtenštejnové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Moravští šlechtici Kategorie:Politici habsburské monarchie Kategorie:Rakouští generálové Kategorie:Čeští tajní radové Kategorie:Osobnosti třicetileté války Kategorie:Účastníci bitvy na Bílé hoře Kategorie:Mecenáši Kategorie:Narození 6. listopadu Kategorie:Narození v roce 1578 Kategorie:Úmrtí 29. dubna Kategorie:Úmrtí v Győru Kategorie:Muži