Kalmarská unie (dánsky, norsky a švédsky Kalmarunionen, finsky Kalmarin unioni, islandsky Kalmarsambandið, latinsky Unio Calmariensis) je označení pro personální unii dánského, norského a švédského království (včetně jejich kolonií) v letech 1397 až 1523.
Dějiny Vznik Kalmarská unie vznikla 17. června 1397 rozhodnutím šlechtického sněmu v jihošvédském městě Kalmar, které podnítila královna Markéta I. Dánská. Královna, která spojila ve svých rukou vládu ve všech skandinávských zemích (součástí norského království byl Island, švédského království Finsko), neměla legitimního nástupce, a proto adoptovala svého synovce, pomořanského vévodu Erika. Kalmarský sněm ho uznal za svého panovníka a nechal korunovat králem.
náhled|vlevo|upright=0.6|Korunovace mladičkého Erika Pomořanského králem všech tří severských zemí 17. června 1397 v Kalmaru. Romantická ilustrace z 19. stol. Předpoklady pro sjednocení skandinávských zemí se vytvořily během 14. století. Patřila mezi ně etnická a jazyková blízkost obyvatel, příbuzenské a majetkové vztahy, kterými se propojily šlechtické rody, ekonomické vazby, a v neposlední řadě snaha čelit rostoucímu vlivu hanzy.
Kromě toho stavové doufali, že personální unie přispěje k zachování jejich privilegií, neboť panovník se zaváže zachovávat stávající zákony jednotlivých zemí.
Zánik Kalmarské unie Kalmarská unie existovala formálně do roku 1523, fakticky se však již roku 1448 odtrhlo Švédsko. Švédové si zvolili vlastního panovníka Karla VIII. Knutssona, zatímco Norové přijali dánského krále Kristiána I. Oldenburského. Později se vytvořila ve Švédsku zvláštní situace: část unionistické šlechty sice uznala za svého panovníka dánského a norského krále Jana I., ale království fakticky spravovali regenti z dynastie Sture, kteří Janovi permanentně bránili ve vstupu do země. Král se marně snažil obnovit Kalmarskou unii. Za jeho nástupce Kristiána II. se Švédsko pod vedením Gustava Vasy osamostatnilo definitivně a Kalmarská unie se rozpadla. Norsko však zůstalo pod dánskou nadvládou až do roku 1814.
Země a kolonie Kalmarské unie náhled|vlevo|upright=0.5|Znak Erika Pomořanského na pečeti
Dánsko 22px|okraj Šlesvicko Holštýnsko Oldenbursko 22px|okraj Švédsko Finsko Åland
22px|okraj Norsko Island Grónsko Faerské ostrovy Orkneje Shetlandy
Panovníci Kalmarské unie Markéta I. Dánská (1387–1412) Erik VII. Pomořanský (1412–1439) Kryštof Bavorský (1439–1448) Kristián Oldenburský (1448–1481) Jan I. Dánský (1481–1513) Kristián II. Dánský (1513–1523)
Vlajka Kalmarské unie náhled|vlevo|upright=0.4|Možná podoba vlajky náhled|vpravo|upright=0.9|Námořní vlajka ukořistěná roku 1427 Hanzovní ligou Vlajku Kalmarské unie, nazývanou též Vlajka severu, zavedl v roce 1430 král Erik VII. Pomořanský pro slavnostní příležitosti. Měla reprezentovat jednotu království Dánska, Norska a Švédska. Nedochoval se však žádný exemplář vlajky ani obraz s vyobrazenou vlajkou. Její podoba, rozměry a vzhled tak zůstávají neznámé. Existence vlajky je známa pouze z popisu.
Odkazy Související články Stockholmská krvavá lázeň Dánsko-Norsko Dějiny Dánska Dějiny Finska Dějiny Islandu Dějiny Norska Dějiny Švédska
Externí odkazy
Kalmarer Union und andere Formen nordischer Zusammenarbeit, PDF (německy) Publikace HU v Berlíně (německy) Mapy Kalmarské unie (anglicky)
Kategorie:Dějiny Dánska Kategorie:Dějiny Norska Kategorie:Dějiny Islandu Kategorie:Dějiny Švédska Kategorie:Dějiny Finska Kategorie:Dějiny Skandinávie Kategorie:Zaniklé státy Skandinávie Kategorie:Vzniklo 1397 Kategorie:Zaniklo 1523 Kategorie:Norská monarchie Kategorie:Smlouvy Norska