Zákonodárné sbory ve Slovinsku vznikly po druhé světové válce. Do roku 1953 byl slovinský parlament jednokomorový, v letech 1953 až 1963 dvoukomorový, poté do roku 1974 pětikomorový a v letech 1974 až 1991 tříkomorový. Dnes se pod pojmem parlament souhrnně označuje Státní shromáždění a Státní rada, které jsou však ústavně konstruovány bez podřazení pod společný subjekt.Čl. 80-101 Ústavy. Dostupné online. (anglicky) Dostupné online. (slovinsky) Současný slovinský parlament je z obecného hlediska nastaven jako nedokonalý dvoukomorový s výraznou převahou dolní komory (Státního shromáždění). Jen právě dolní komora je z pohledu ústavního práva skutečným parlamentem.

V čele zákonodárných sborů a jejich komor stál vždy předseda, v letech 1946 až 1953 pak ještě existoval i kolektivní orgán – Prezídium Skupščiny.Čl. 1 Zákona o prezídiu Ústavodárné skupščiny Lidové republiky Slovinsko [Zakon o Prezidiju Ustavodajne skupščine Ljudske republike Slovenije (274)] In Uradni list Ljudske republike Slovenije [online]. 1946. [cit. 2010-03-08]. Dostupné online. (slovinsky)Zákon o základech sociálního a politického systému a o orgánech Lidové republiky Slovinsko [Odlok o razglasitvi ustavnega zakona o temeljih družbene in politične ureditve in o organih oblasti Ljudske republike Slovenije (13)]. In Uradni list Ljudske republike Slovenije [online]. 1953. [cit. 2010-03-08]. Dostupné online. (slovinsky) V letech 1953 až 1974 byl předseda Skupščiny zároveň nejvyšším představitelem republiky. V současnosti má svého předsedu Státní rada i Státní shromáždění.

Slovinské zákonodárné sbory sídlí od roku 1959 v budově od architekta Vinko Glanze v Lublani.

Historie Časová osa

Vývoj parlamentu Ústavodárné shromáždění Lidové republiky Slovinsko (), které bylo nejvyšším orgánem státní moci ve Slovinsku, se poprvé sešlo 18. listopadu 1946 a jeho hlavním úkolem byla příprava republikové ústavy.Poslovnik Ustavodajne skupščine Ljudske republike Slovenije (275). In Uradni list Ljudske republike Slovenije [online]. 1946. [cit. 2010-03-08]. Dostupné online. (slovinsky)

Po přijetí ústavy – 16. ledna 1947 – bylo Ústavodárné shromáždění přeměněno na Lidové shromáždění LRS ().Odlok Ustavodajne skupščine Ljudske republike Slovenije o proglasitvi ustave Ljudske republike Slovenije (20). In Uradni list Ljudske republike Slovenije [online]. 1947. [cit. 2010-03-08]. Dostupné online. (slovinsky) Do roku 1953 bylo shromáždění jednokomorové. Účinností ústavního zákona č. 3/53 UL LRS 12. února 1953 se stalo shromáždění dvoukomorovým – jeho komory byly Republiková rada () a Rada výrobců ().Čl. 31 ústavního zákona o základech sociálního a politického systému a o orgánech Lidové republiky Slovinsko [Odlok o razglasitvi ustavnega zakona o temeljih družbene in politične ureditve in o organih oblasti Ljudske republike Slovenije (13)]. In Uradni list Ljudske republike Slovenije [online]. 1953. [cit. 2010-03-08]. Dostupné online. (slovinsky) Do Republikové rady byli členové voleni v obcích a městech na základě rovného, všeobecného a přímého hlasování. Do Rady výrobců byli voleni poslanci, kteří pracovali v oblasti výroby, dopravy a obchodu.

Obě komory byly rovnoprávné zejména při rozhodování ve věcech změny ústavy, společenského plánu, přijímaní právních předpisů v oblasti hospodářství, práce a sociálního zabezpečení, prodloužení mandátu a poslaneckých náhrad. Komory zasedaly samostatně s výjimkou případů, kdy rozhodovaly ve věcech volby předsedy a členů vlády (výkonného výboru) a soudců Nejvyššího soudu nebo o změně ústavy. Obě komory zřizovaly své výbory a mohly interpelovat výkonný výbor.

9. dubna 1963 bylo Lidové shromáždění Lidové republiky Slovinsko přejmenováno na Shromáždění Socialistické republiky Slovinsko () a mělo pět komor: Republikovou radu () jako radu delegátu občanů obcí, Hospodářskou radu (), Osvětově-kulturní radu (), Sociálně-zdravotnickou radu () a Organizačně-politickou radu () jako radu delegátů pracovních organizací.

Shromáždění SRS mohlo mimo jiné rozhodovat o změně ústavy, hranic, mohlo přijímat právní předpisy a vyhlašovat referendum, určovat směr slovinské politiky, rozhodovat ve věcech společenského plánu, volit své funkcionáře, volit předsedu a členy výkonného výboru (vlády), předsedu a soudce Ústavního soudu, Nejvyššího soudu či rozhodovat o otázkách obecného zájmu.

Revize ústavy v roce 1974 definovala Skupščinu SRS jako nejvyšší orgán v otázkách práv a povinností republiky. Od roku 1974 do účinnosti ústavy z roku 1991 měl slovinský parlament tři komory: Sociálně-politickou komoru (), do které se volilo klasickým způsobem, Komoru občin (), která reprezentovala územní členění Slovinska, a Komoru odborů (nebo též Komora sdružené práce; ), do které nepřímo volili příslušníci odborů a různých profesních svazů.

V letech 1988 až 1990 přijala Skupščina (ještě ovládaná komunisty) sérii ústavních dodatků, které mimo jiné posilovaly postavení republiky uvnitř federace, rušily vedoucí úlohu strany a legalizovaly další politické subjekty.Cabada (2005). s. 109. Ideologický odklon od zásad, na nichž stála avnojská Jugoslávie, symbolizovalo vypuštění adjektiva socialistická z názvu republiky 7. března 1990.Ustavni amandmaji XCI do XCV k Ustavi Socialistične Republike Slovenije (1974) [online]. c1990 [cit. 2010-03-08]. Dostupné online. (slovinsky) V dubnu 1990 proběhly podle původních volebních předpisů první svobodné volby po druhé světové válce: do Sociálně-politické komory všeobecné a přímé, do Komory odborů a Komory občin se volilo na základě delegačního principu nepřímo. S účinností od 23. června 1990 bylo shromáždění přejmenováno na Shromáždění Republiky Slovinsko (). Na podzim 1990 byl přijat zákon o referendu. První referendum proběhlo 23. prosince 1990 a rozhodovalo se v něm o dalším setrvání Slovinska v Jugoslávii. Pro samostatnost se vyjádřilo 88,2 % voličů při 92 % volební účasti.

25. června 1991 vystoupila Republika Slovinsko ze Socialistické federativní republiky Jugoslávie, když Skupščina na společném zasedání všech tří komor přijala Deklaraci o nezávislosti, ústavní zákon o samostatnosti a nezávislosti Republiky Slovinsko a několik dalších ústavních dodatků.Pavlíček (2001). s. 290.Uradni list Republike Slovenije: Deklaracija ob neodvisnosti [online]. 1991 [cit. 2010-03-08]. Dostupné online. (slovinsky)Uradni list Republike Slovenije: Ustavni zakon za izvedbo Temeljne ustavne listine o samostojnosti in neodvisnosti Republike Slovenije [online]. c1991 [cit. 2010-03-08]. Dostupné online. (slovinsky) Z důvodu obav ze zákroku federálních orgánů byl akt vyhlášení nezávislosti uskutečněn již o den dříve, než se původně plánovalo. 2. října 1991 potvrdilo společné zasedání všech komor Skupščiny úmysl nabýt nezávislost okamžitě, jakmile uplyne tříměsíční moratorium smluvené Brionskou deklarací.Stališča in sklepi Skupščine Republike Slovenije ob izteku trimesečnega moratorija za nadaljnje uresničevanje osamosvojitvenih aktov Skupščine Republike Slovenije z dne 25. junija 1991, predpisanega z „Brionsko deklaracijo“, z dne 7. julija 1991. In Uradni list Republike Slovenije [online]. 1991 [cit. 2010-03-08]. Dostupné online. (slovinsky) Moratorium vypršelo 8. října 1991, kdy Slovinsko definitivně získalo svou nezávislost na Jugoslávii.Hladký (1997). s. 16–17.

23. prosince 1991 přijala slovinská Skupščina novou ústavu a volbami do Státního shromáždění 6. prosince 1992 zanikla. V současnosti existuje Státní shromáždění () a Státní rada (), které jsou systematicky oddělené.Pavlíček (2001). s. 394.

Parlament v současném Slovinsku Tříkomorovou Skupščinu vystřídal jednokomorový parlament s prvky dvoukomorového systému, kde vedle Státního shromáždění existuje nepravá horní komora – Státní rada.Pavlíček (2001). s. 405. Slovinský ústavní systém však často bývá nevhodně bez dalšího označován za dvoukomorový.Pavlíček (2001). s. 403. Slovinská ústava nevytváří konstrukci parlamentu, ale hovoří samostatně o Státním shromáždění a Státní radě a o parlamentu jako takovém hovoří jen v nadpisu článku 93 (Parlamentní vyšetřování). Oba subjekty jsou důsledně označovány jako státní.Pavlíček (2001). s. 395.

Státní shromáždění

Státní shromáždění (nebo též Státní sbor či Státní sněmovna) je voleno na čtyřleté období a je dle ústavy centrem politické moci ve Slovinsku.Čl. 80-95 Ústavy. Dostupné online. (anglicky) Dostupné online. (slovinsky) Státní shromáždění má devadesát členů, z nichž osmdesát osm kandiduje individuálně v 88 nominačních jednotkách a zbývající dva zastupují národnostní menšiny (Italy a Maďary). Shromáždění bylo ustaveno v roce 1992.Cabada (2005). s. 154. Státní shromáždění fakticky nastoupilo do pozice, kterou dříve zastávala Sociálně-politická komora. Volby do Státního shromáždění se konaly v letech 1992, 1996, 2000, 2004 a 2008.

První volby do Státního shromáždění se konaly v roce 1992 a uspělo v nich osm stran, celkově propadlo 17,69 % hlasů, což bylo zatím nejvíce. Vítězství si připsala Liberálnědemokratické strana (LDS; po r. 1994 Liberální demokracie Slovinska) Janeze Drnovšeka, který sestavil i vládu. Volby znamenaly prohru stran bývalé koalice DEMOS. Předsedou Státního shromáždění se stal nejprve Herman Rigelnik (LDS), po něm Jožef Školč (LDS). Kromě liberálů (22 křesel) se do Státního shromáždění dostali Slovinští křesťanští demokraté (SKD; 15 křesel), Sjednocená kandidátka (ZL; 14 křesel), Slovinská národní strana (SNS; 12 křesel), Slovinská lidová strana (SLS; 10 křesel), Demokratická strana (DS; 6 křesel), Zelení Slovinska (ZS; 5 křesel) a Sociálnědemokratická strana Slovinska (SDSS; 4 křesla). Ve shromáždění zasedali ještě dva poslanci národnostních menšin. Koalice byla tvořena LDS, SKD, ZL a SDS. Koalici v dubnu 1994 opustila SDSS a od ledna 1996 byla koalice menšinovou, když ji opustila i ZL.Cabada (2005). s. 211. Státní shromáždění v tomto volebním období přijalo 575 zákonů.