Pelé

Pelé, vlastním jménem Edson Arantes do Nascimento, (23. října 1940 Três Corações – 29. prosince 2022 São Paulo) byl brazilský fotbalista, který je často označován jako nejlepší fotbalista všech dob. V roce 1970 se stal prvním hráčem, který získal tři tituly mistra světa. Za svou kariéru vstřelil 1283 gólů, jubilejní tisící zaznamenal 19. listopadu 1969.

Poprvé startoval na mistrovství světa v roce 1958 a v 17 letech se hned stal jednou z hvězd brazilského týmu mistrů světa. Po čtyřech letech na šampionátu v Chile získala Brazílie znovu světový titul, Pelé tentokrát kvůli zranění vypadl ze sestavy již v základní skupině. Při třetí účasti na šampionátu v roce 1966 se Pelé stal terčem záměrně tvrdé hry, zákroky soupeřů ho znovu zranily a přispěly k vyřazení Brazílie ve skupině. V roce 1970 se na mistrovství v Mexiku stal potřetí mistrem světa, když k tomu přispěl mj. vedoucím gólem ve finále a byl vyhlášen nejlepším hráčem turnaje. Ve stejném roce byl vyhlášen i nejlepším sportovcem planety.

V barvách Santos FC vyhrál šestkrát brazilskou ligu a dvakrát Pohár osvoboditelů a Interkontinentální pohár.

Život

Dětství a mládí Pelé se narodil jako Edson Arantes do Nascimento 23. října 1940 v Três Corações ve státě Minas Gerais. Pocházel z chudých poměrů. Jeho otec hrával profesionálně fotbal pod jménem Dondinho, po skončení kariéry pracoval jako sanitář. Jeho matka byla posluhovačka.

Syna otec pojmenoval podle vynálezce Edisona. Kariéru Edson začal v místním klubu v Bauru ve státě São Paulo, kde ho trénoval Waldemar de Brito, účastník Mistrovství světa ve fotbale 1934. Ten si povšiml chlapcova talentu a doporučil ho do klubu Santos FC. 

Profesionální fotbalista Dne 7. září 1956 vstřelil Pelé jako střídající hráč v utkání Santosu proti Corinthians de Santo André svůj první gól v profesionálním fotbale.Některé zdroje uvádějí, že v tomto zápase dal čtyři branky, jiné to vyvracejí. Vyhrál soutěž střelců Campeonato Paulista a dostal pozvánku do národního týmu. V něm debutoval v roce 1957 ve věku 17 let.

Za svou kariéru vstřelil 1284 gólů, jubilejní tisící zaznamenal v roce z penalty 19. listopadu 1969 proti Vascu da Gama.Encyclopaedia Britannica uvádí datum 20. listopadu. Celkem nastřílel 92 hat tricků, 31krát dal v jednom zápase čtyři góly, šestkrát pět gólů a jednou, v roce 1964, osm.Zdroje nicméně zároveň často uvádějí, že dal ve 129 zápasech tři a více gólů, přestože součet těchto údajů dosahuje čísla 130. Viz např.  

V roce 1958 poprvé startoval na mistrovství světa a získal světový titul, který o čtyři roky později obhájil, i když neodehrál celý turnaj. Potřetí získal titul v roce 1970.

Za reprezentaci k mezistátnímu zápasu naposledy nastoupil v roce 1971, v roce 1974 ohlásil konec kariéry, ale nakonec si ji prodloužil až do roku 1977 v severoamerickém New York Cosmos.

V letech 1966 až 1977 byl ženatý s Rosemeri Cholbiovou. Několikrát se objevil také v televizních či filmových rolích (seriál Os Estranhos, film O Barão Otelo no Barato dos Bilhões, hlavní role v A ma z roku 1972 ad.).

Po skončení fotbalové kariéry V roce 1978 obdržel Mezinárodní cenu míru. Znovu si zahrál i ve filmu, zejména postavu útočníka z Trinidadu a Tobaga ve válečném filmu Vítězství z roku 1981, ale též v Os Trombadinhas (napsal i scénář) nebo v dramatu Hotshot.

Od roku 1994 působil jako vyslanec dobré vůle UNESCO v boji s dětskou chudobou a narkomanií. Organizaci UNESCO věnoval pro charitativní účely i některé ze svých památek a zúčastnil se v roce 2000 Zápasu srdce na podporu mírového urovnání palestinsko-izraelského sporu.

V roce 1994 se podruhé oženil s Assírií Lemosovou, se kterou zůstal až do rozvodu v roce 2010.

V letech 1995 až 1998 působil ve funkci brazilského ministra sportu. V roce 1998 stál u prosazení zákona, který měl pomoci k odstranění korupce v brazilském fotbale, tzv. Pelého zákon vstoupil v platnost v roce 2001.

V roce 2005 propagoval Viagru, a byl proto považován za člověka, který boří bariéry mlčení o erektilní dysfunkci.

Zemřel 29. prosince 2022 na rakovinu tlustého střeva, se kterou se neúspěšně léčil od září 2021. Od listopadu 2022 byl hospitalizován v nemocnici v São Paulu, kde mu lékaři diagnostikovali rovněž srdeční a ledvinovou dysfunkci i zánět dýchacích cest. Navštěvovali ho pouze jeho nejbližší.

Reprezentační kariéra S brazilskou reprezentací získal 3 tituly mistra světa. Je dosud nejmladším hráčem v historii, který se stal držitelem titulu. Na mistrovství světa 1958, 1962, 1966 a 1970 odehrál 14 zápasů a vstřelil 12 branek a až do éry Ronalda byl nejlepším brazilským střelcem šampionátu. Se 77 brankami zůstává nejlepším kanonýrem brazilské reprezentace. V reprezentaci odehrál celkem 92 zápasů, 7294 minut. Přehled startů Pelého v mezistátních zápasech je zpracován i na základě seznamu

První titul mistra světa (1958) náhled|Pelé mezi spoluhráči Didim a Gilmarem ve finále MS 1958 Za národní tým debutoval 7. července 1957 v zápase s Argentinou o Rocův pohár na stadionu Maracanã a hned dal jediný brazilský gól (Argentina vyhrála 2:1). V odvetě se prosadil opět, přičemž Brazílie tentokrát vyhrála 2:0 a získala prestižní trofej do svého držení. Pelé se okamžitě stal hvězdou. 4. května 1958 zaznamenal proti Paraguayi svůj první reprezentační hattrick. Přesto na mistrovství světa ve Švédsku první dva zápasy nehrál, kvůli zranění i nedůvěře trenéra Vicenteho Feoly. Do turnaje tak sedmnáctiletý Pelé zasáhl až v utkání se Sovětským svazem 15. června v Göteborgu. Ve čtvrtfinále, ve kterém se proti Brazílii překonávali fotbalisté Walesu, dal jediný gól (svůj šestý v reprezentaci), který později označil za svůj nejdůležitější v kariéře. Pak Pelé zazářil v semifinále proti Francii.

Na stadionu Råsunda ve stockholmské čtvrti Solna se hrál 24. června 1958 nejlepší zápas šampionátu. O přestávce byl stav 2:1 pro Brazílii. V druhém poločasu ale oslabené Francii dal Pelé hattrick během 20 minut a rozhodl o výhře 5:2. Ve finále nastoupili Brazilci o pět dní později na stejném stadionu proti domácím. Pelé dal tentokrát dva góly a po vítězství 5:2 se stal nejmladším mistrem světa v historii. Jeho první gól byl nádherný, když zády k brance na hranici pokutového území zpracoval hrudí míč, přehodil ho přes obránce, otočil se kolem něj a z voleje skóroval. Druhý gól dal hlavou.

Po návratu z mistrovství světa brazilská vláda označila Pelého za národní poklad, čímž zajistila, že strávil celou vrcholnou část své kariéry v brazilském klubu, konkrétně v Santosu.

Druhý titul mistra světa (1962) náhled|Pelé útočí na švédskou obranu v přátelském utkání Švédsko – Brazílie v Malmö v roce 1960 Hned v březnu 1959 se Pelé zúčastnil mistrovství Jižní Ameriky v Argentině. V šesti zápasech dal osm branek a byl vyhlášen nejlepším hráčem turnaje, Brazílie nicméně obsadila v turnaji až druhé místo o jediný bod za domácí Argentinou.

Jako mistři světa Brazilci nemuseli hrát kvalifikaci na následující světový šampionát, který se v roce 1962 konal v Chile.

V prvním zápase na mistrovství Pelé vstřelil druhý gól Mexiku, kterým uzavřel skóre na 2:0. Hned v následujícím zápase s Československem, který skončil 2. června 0:0, si ale zranil stehenní sval a do turnaje už nezasáhl. Brazílie se v dalším průběhu mistrovství bez své největší hvězdy opírala hlavně o výkony Garrinchy, Vavá nebo Pelého náhradníka Amarilda a ve finále porazila Československo 3:1.

Události z roku 1962 si Brazilci připomínali na mistrovství světa v roce 2014 na domácí půdě, kde se ve čtvrtfinále zranila jejich největší hvězda Neymar. V podobný průběh turnaje věřil i Pelé, ale na rozdíl od roku 1962 Brazílie oba dva zbývající duely na šampionátu prohrála (1:7 s Německem a 0:3 s Nizozemskem) a skončila až čtvrtá.

Třetí účast na mistrovství světa (1966) Pelé se po zranění vrátil do reprezentace až 13. dubna 1963 v utkání Rocova poháru proti Argentině, který ale Brazilci k velkému zklamání prohráli v São Paulu 2:3. V odvetě na Maracaã dal tři góly a přispěl k vítězství 5:2 v prodloužení a k obhajobě trofeje. V následujících letech nastoupil v několika přátelských zápasech, které Brazílie hrála, jelikož jako světový šampion znovu nemusela projít kvalifikací mistrovství světa 1966.

Do něho Brazílie vstoupila 12. července na stadionu Goodison Park v Liverpoolu vítězstvím nad Bulharskem 2:0. Pelé dal první gól kanárků, ale Bulhaři na něj vyrukovali s tvrdou a zákeřnou hrou. Byl několikrát faulován, hřiště opustil na nosítkách a v dalším zápase s Maďarskem svému týmu chyběl. Vrátil se pro utkání s Portugalskem, které také vsadilo na tvrdost. Portugalci se dostali do vedení 2:0, pak byl Pelé poněkolikáté sražen a soupeř mu navíc stoupl na koleno. Zraněný Pelé zápas dohrál, ale po porážce 1:3 Brazílie z turnaje vypadla hned ve skupině a sám hráč po turnaji prohlásil, že už nikdy na mistrovství světa hrát nebude.

Třetí titul mistra světa (1970) I kvůli tomuto rozčarování trvalo dva roky, než se Pelé znovu objevil v reprezentačním dresu, ale hned dal 25. července 1968 dva góly v přátelském utkání Paraguayi. Od té doby byl znovu pevnou součástí národního týmu. V kvalifikaci o mistrovství světa 1970 Brazílie vyhrála všech šest zápasů s celkovým skóre 23:2, Pelé hrál všechny zápasy a dal v nich sedm branek. Tým kolem něj se mezitím vyměnil, a přestože vznikla velká diskuse o tom, jak budou spolupracovat Pelé s mladou hvězdou Tostãem, vznikla takto sestava, považovaná často za nejlepší fotbalové mužstvo historie. náhled|Brazilský tým na MS 1970. Pelé sedí druhý zprava. Do turnaje v Mexiku vstoupila Brazílie vítězstvím 4:1 nad Československem, Pelé dal jeden gól a obloučkem přes polovinu hřiště vylekal brankáře Ivo Viktora. V následujícím utkání s Anglií Pelé uvolnil Jairzinha před jediným gólem zápasu, sám ale nechal vyniknout brankáře Gordona Bankse, který brilantním zákrokem zastavil jeho hlavičku. V následujícím zápase dal Pelé dvě branky Rumunsku.

Itálie, která se v turnaji jako jediná soustředila na obranu, se na Pelého připravila. Osobní obranu na něj měl hrát Tarcisio Burgnich. Ten na to později vzpomínal se slovy: „Před zápasem jsem si řekl, že je z masa a kostí jako každý jiný, ale mýlil jsem se.“ V 19. minutě rozehráli Brazilci aut, Rivelino odcentroval a Pelé zdánlivě nedosažitelný míč hlavou poslal do sítě. Byla to 100. branka Brazílie v historii mistrovstvích světa. Italové sice dokázali vyrovnat, ale převaha Jihoameričanů byla jasná, výsledek 4:1 zpečetil kapitán Carlos Alberto z Pelého ideální přihrávky. Nejen Pelé jako hráč, ale i Brazílie získala titul potřetí a stala se první zemí, které se to podařilo. Získala tak do trvalého držení originální trofej pro mistra světa, Pohár Jula Rimeta, tzv. Zlatou Niké. Celkem dal Pelé v tomto turnaji čtyři branky a na dalších šest přihrál.

Reprezentační kariéru Pelé ukončil v přátelském utkání 18. července 1971 proti Jugoslávii, i když pak ještě 6. října 1976 sehrál v žlutém dresu jeden exhibiční zápas proti Botafogu.

Klubová kariéra Na profesionální úrovni hrál pouze za dva kluby, z toho za New York Cosmos až v samotném závěru kariéry, a nikdy nevyzkoušel angažmá v Evropě. To bývá označováno za jednu z mála skvrn na jeho vynikající kariéře. Souviselo to s tím, že už po roce 1958 byl vládou označen za brazilský národní poklad, což efektivně bránilo jeho odchodu do zahraničí.

Hráč Santos FC náhled|vpravo|150px|Pelé v Santosu (1965) Za Santos FC hrál od roku 1956 do roku 1974. Měl průměr více než jednu branku na zápas a celkově v černobílých barvách nastřílel 784 branek.

Šestkrát se stal mistrem Brazílie (1961, 1962, 1963, 1964, 1965 a 1968), v letech 1962 a 1963 vyhrál Pohár osvoboditelů a Interkontinentální pohár. Santos se díky Pelému stal jedním z nejznámějších klubů světa a podnikal časté zájezdy do zahraničí. 21. listopadu 1964 dal Pelé osm branek v zápase, v němž Santos smetl Botafogo 11:0. V roce 1967 vyhlásily bojující strany v Nigérii 48hodinové příměří, aby všichni mohli sledovat Pelého zápas.

Hráč New York Cosmos