náhled|Plakát zvoucí na výstavu Slovanské epopeje v Brně v roce 1930 Slovanská epopej je cyklus dvaceti velkoformátových obrazů, kterým malíř Alfons Mucha shrnul dějiny slovanských národů. Cyklus vznikal v letech 1910–1928 v ateliéru na zámku Zbiroh na zakázku od Charlese R. Crana. Mucha jednotlivě dokončované obrazy v průběhu let postupně podmínečně předával městu Praze.
Historie náhled|vlevo|Alfons Mucha při malbě Slovanské epopeje Alfons Mucha si přál zachytit dějiny Slovanstva v kolekci obrazů, která by symbolizovala jejich cestu dějinami. S myšlenkou vytvoření Epopeje si pohrával již od doby Světové výstavy v Paříži, nicméně kvůli nedostatku financí musel myšlenku odložit. Po svatbě s Marií Chytilovou v Chicagu se potkal s průmyslníkem Charlesem R. Cranem, který byl ochoten nést veškeré náklady spojené s vytvořením Slovanské epopeje. Mucha se roku 1910 vrátil do rodné země, kde si pronajal část zámku na Zbirohu a zde tvořil Slovanskou epopej, jež mu dohromady zabrala 18 let života. Dokončil ji roku 1928, kdy ji spolu s Charlesem Cranem předal Praze a veškerému československému lidu. Obrazy byly za druhé světové války uloženy od prosince 1943 spolu s obrazy Václava Brožíka v zámku ve Slatiňanech, aby jim nehrozilo poškození případným bombardováním. V 50. letech převezeny do Moravského Krumlova, kde byly za pomoci místních občanů restaurovány a od 4. srpna 1963 byly vystaveny na zdejším zámku. Obrazy sem zapůjčila Galerie hlavního města Prahy, která je správcem díla. Dne 8. listopadu 2010 se Slovanská epopej stala movitou kulturní památkou.
Vystavování Slovanské epopeje náhled|vlevo|První výstava pěti z jedenácti tehdy dokončených pláten v pražském Klementinu. Výstava trvala od 27. dubna 1919 do 21. září 1919 a navštívilo ji celkem 12 220 osob. První obrazy byly poprvé vystaveny v roce 1919 v Klementinu, jedenáct pláten bylo vystaveno v roce 1920 v Chicagu (během tří měsíců navštívilo výstavu 50 000 návštěvníků) a v New Yorku.
Celek byl v září 1928 předveden české veřejnosti v tehdy novém Veletržním paláci v Praze. Výstavu připravil Václav Boháč. Slavnostního zahájení výstavy se vedle Muchy účastnili ministr školství Milan Hodža, vyslanci Bulharska a Království Srbů, Chorvatů a Slovinců Boris Vazov a Branko Lazarevič a primátor Prahy Karel Baxa. V létě 1930 byla Epopej vystavena v Brně a v roce 1936 několik pláten v Paříži.
V letech 1963 až 2011 byly obrazy vystaveny na zámku v Moravském Krumlově. Po dlouhých sporech bylo od dubna 2011 pět pláten cyklu umístěno ve dvoraně Veletržního paláce v Praze, celý cyklus byl tamtéž zpřístupněn v květnu 2012. Tato výstava byla ukončena v roce 2016.
V roce 2017 byl kompletní cyklus poprvé vystaven v zahraničí a to v Japonsku v Tokiu. Výstava byla nebývale úspěšná, během tří měsíců výstavu zhlédlo přes 650 tisíc diváků, čímž se stala nejnavštěvovanější výstavou umělce z 19. století v roce 2017 na celém světě. V roce 2018 bylo několik vybraných pláten Epopeje vystaveno na Festivalu RE:PUBLIKA. V rámci této výstavy byla k vidění nejen plátna, ale i sbírka Muchovy plakátové tvorby ze sbírek Ivana Lendla. Od července 2021 je soubor vystaven opět v expozici zámku v Moravském Krumlově. Vystavení předcházel výkup zámku od soukromého vlastníka městem a upravení jeho interiérů tak, aby v nich byly splněny nároky na bezpečnost, osvětlení a stálost teploty a vlhkosti. Následně by se měl cyklus pláten vrátit zpět do hlavního města, domov by měl najít v paláci Savarin v sousedství Václavského náměstí, a to na dvacet pět let s možností pětileté opce. Mezitím by Praha měla vystavět vlastní pavilon s důstojnými prostory, kde by do budoucna byla natrvalo vystavena všechna velkoformátová plátna, jak si to jejich autor Alfons Mucha přál.
Přijetí První vlnu zájmu dílo vzbudilo poté, co rada města Prahy v roce 1909, v době, kdy Mucha teprve začal na souboru pracovat, přijala Epopej jako budoucí dar městu s příslibem vybudování zvláštního pavilonu. Tuto dohodu zkritizovali umělecký spolek Mánes, sochař Stanislav Sucharda nebo malíř Miloš Jiránek. Malíř Josef Čapek v roce 1913 přirovnal darování Slovanské epopeje k Trójskému koni. Tento spor pokračoval v roce 1919, kdy architekt Antonín Balšánek navrhl vybudovat pavilon na Petříně. Znovu vyvstal ještě v roce 1928, kdy se hledal prostor pro dokončený soubor. Například malíř František Muzika tehdy odmítl plán výstavby nového pavilonu, a to zvláště s přihlédnutím k tomu, že existující reprezentativní výstavní prostor – Rudolfinum – sloužil jako sídlo Poslanecké sněmovny.
Ohlasy na kompletní dílo, poprvé vystavené v roce 1928, byly rozporné. U publicistů starší generace a pravicových periodik byly relativně příznivé, ovšem autoři mladší generace a levicového tisku považovali soubor za anachronismus. Další kritiku vyvolalo vystavení historizujících obrazů v modernistickém a funkcionalistickém Veletržním paláci. Konzervativní kritici (například František Xaver Harlas z Národní politiky, Ladislav Seyfert z Lidových novin nebo Emil Pacovský z časopisu Veraikon) kritizovali „chladné, betonové prostory“ Veletržního paláce, zatímco mladší kritici (například Zdenek Rykr pro Národní osvobození) vnímali naopak „narušení“ moderních prostor.
Kritici Slovanské epopeje poukazovali na historizující styl monumentální symbolistické malby z přelomu 19. a 20. století, přičemž než Mucha dílo po dvaceti letech dokončil, ve světě výtvarného umění se mezitím vystřídaly styly postimpresionismus, fauvismus, expresionismus, kubismus a právě se začala prosazovat avantgarda. Kritik Stanislav Kostka Neumann dílo již v roce 1919 popsal jako „sladkou obludu falešného malířského i alegorického patosu“. Téhož roku ji Václav Nebeský v Tribuně nazval „plakátovým uměníčkem“. Po vystavení kompletu v roce 1928 byla modernistická kritika ještě ostřejší. Například malíř Viktor Nikodém do Národního osvobození o Epopeji napsal, že „malba ve službě oslavy národních dějin a jejich prorocké vize je již dávno anachronismem“.
Další bodem kritiky se stalo poselství souboru, a to panslavismus. Zde Muchu kritizovali také pravicoví kritici, kteří jeho panslavismus označovali za „povrchní, pofrancouzštělý a poameričtělý“. Někteří z nich se také tázali, proč takové dílo nebylo svěřeno raději Mikoláši Alešovi nebo Josefu Mánesovi. V této oblasti Muchu kritizovali hlavně malíř Miloš Jiránek a historik umění František Žákavec. Levicoví kritici si navíc dílo spojili s neoslovanským politickým konceptem pravicového premiéra Karla Kramáře. František Muzika proto o souboru v roce 1928 napsal, že jde o „manifestaci soudobé reakce v Československu“.
I přes spory kulturní obce a kritiků, si výstavu nenechaly ujít tisíce návštěvníků. Josef Čapek po ukončení výstavy v roce 1928 její ohlas přesto popsal jako „smíšený a ne zrovna veliký“.
Spor o epopej náhled|Zámek v Moravském Krumlově, kde byla Epopej v letech 1963–2011 vystavena Majitelem obrazů je od roku 1928 město Praha, jemuž Mucha (spolu s Cranem) obrazy daroval „pod podmínkou, že město Praha umístí hotové obrazy na vlastní náklady v budově výslovně vystavěné k tomuto účelu“. Nestanovil však pro postavení budovy žádnou lhůtu.MUCHA, Jiří. Kankán se svatozáří: život a dílo Alfonse Muchy. 1. vyd. Praha: Obelisk, 1969. 324 s., s. obr. příl. S. 317. Tato podmínka nebyla dosud splněna. náhled|vlevo|Centrální část Slovanské epopej vystavená v pražském Veletržním paláci, kam byla převezena z Moravského Krumlova, 2013 V červenci roku 2010 měl být soubor přesunut do Prahy. Někteří dědicové Alfonse Muchy však prostřednictvím svého právního zástupce podali návrh na vydání rozhodnutí o ochraně pokojného stavu podle § 5 občanského zákoníku, krumlovský úřad jejich argument uznal a zakázal hlavnímu městu Praze manipulaci s dílem. Naopak soud ve Znojmě 30. září 2010 určil předběžným opatřením, že Krumlov musí umožnit převezení obrazů na připravovanou výstavu do Prahy. Vztah těchto dvou rozhodnutí byl v právní veřejnosti bohatě diskutovaný. Po komunálních volbách v říjnu 2010 se situace uklidnila a Slovanská epopej zůstala v Moravském Krumlově. Na jaře 2011 Galerie hlavního města Prahy převezla pět pláten cyklu do Prahy a převzala správu výstavy ostatních v Moravském Krumlově. Od dubna 2011 bylo pět pláten cyklu umístěno ve dvoraně Veletržního paláce v Praze a ostatních patnáct zůstalo v Moravském Krumlově. Na podzim 2011 začaly práce na přepravě této části cyklu do Prahy, od prosince 2011 měl být celý cyklus vystaven ve dvoraně Veletržního paláce; ale jeho výstava byla nakonec otevřena až v květnu 2012. V červnu 2018 Rada hlavního města Prahy schválila záměr, podle kterého má být cyklus vystaven v nově postavené přístavbě Lapidária Národního muzea na pražském Výstavišti. To již ale neplatí, protože teprve následně v roce 2020 Institut plánování a rozvoje vytipoval vhodné lokality, z nich mezi ty nejperspektivnější uvedl Pankrácké náměstí, Savarin nebo Ledárny Braník. V roce 2022 pak Praha podepsala předběžnou dohodu o umístění v developerském projektu Savarin. Podle vnučky Muchy je to nedůstojné umístění, a proti záměru Jarmila Mucha Plocková podala žalobu. V roce 2025 sice ve třech sálech paláce Savarin byla otevřena expozice děl Alfonse Muchy, ale konečná dohoda o umístění Slovanské epopeje do podzemní galerie se společností Crestyl, která palác vlastní, zatím nevznikla.
Spor s Johnem Muchou Dědic malíře Alfonse Muchy John Mucha žádal od roku 2016 vrácení cyklu obrazů Slovanská epopej. Argumentoval tím, že Praha stále nesplnila podmínku daru a nepostavila pro epopej vlastní galerii. Vadilo mu i to, že dvacítka velkoformátových pláten měla v roce 2017 vycestovat na turné po Asii. Podle Muchy hrozilo, že se při cestě může Epopej poškodit. Městský soud v Praze potvrdil v říjnu 2017 rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, že Slovanská epopej patří Praze. V roce 2018 bylo Nejvyšším soudem rozhodnuto o vrácení kauzy zpět soudu prvního stupně pro nedostatečné zdůvodnění rozhodnutí. Roku 2019 byl spor odložen a probíhalo vyjednávání o trvalém umístění díla, nebo jeho případném návratu do autorova rodného kraje, tedy na zámek v Moravském Krumlově. Dne 9. prosince 2020 Obvodní soud pro Prahu 1 nepravomocně rozhodl, že Slovanská epopej Praze nepatří, neboť nebyla splněna autorova podmínka vybudovat samostatné výstavní prostory.
V srpnu 2025 se radní hlavního města rozhodli na základě dohody s Johnem Muchou, Marcusem Jamesem Muchou a Nadací Mucha prodloužit smlouvu s Moravským Krumlovem o zapůjčení Slovanské epopeje až do roku 2031.
Seznam obrazů