Jan I. Bretaňský (fr. Jean le Roux (1217/1218 – 8. října 1286, Fréhel)www.fmg.ac byl vévoda bretaňský, hrabě z Richmondu, účastník poslední kruciáty Ludvíka IX. a autor dvorské poezie.
Život Jan se narodil jako prvorozený syn Petra Mauclerca, bratrance francouzského krále a bretaňské dědičky Alix. Matka zemřela při porodu třetího potomka a ovdovělý Mauclerc se stal poručníkem malého Jana, budoucího bretaňského vévody.Bretonci, str. 210 Po smrti Ludvíka VIII. byl Mauclerc jedním z nespokojených buřičů, jež organizovali vzpoury proti regentské vládě královny vdovy. Jako vévoda popudil své vazaly hrabivostí a snahou o změnu dosavadních místních zvyklostí a roku 1230 se dočkal vzpoury. Odbojní vazalové nakonec přísahali, že podpoří právo Mauclercova prvorozeného na bretaňské vévodství.Bretonci, str. 209–210 náhled|upright|vlevo|Janova pečeť Jan se svého dědictví ujal roku 1237Bretonci, str. 211 a zůstal věrný politice svého otce. Vůči šlechtě a církvi se choval sice stejně, ale poněkud taktičtěji a postupně se mu podařilo se svými nepřáteli smířit nebo je porazit na bitevním poli jako se to stalo Petrovi z Craonu. V letech 1240–41 se rozhořel spor mezi vévodou a nespokojeným Hervém z Léonu a poté pětiletý konflikt s Oliverem z Clissonu a Eudem z Pontchâteau. Roku 1257 se vévoda pomstil Alanovi z Avagouru na městě Dinan, které vyplenil.Bretonci, str. 213 Bylo jeho zvykem využívat finanční neschopnosti svých odbojných vazalů a získával tak jejich majetky pro sebe či své příbuzné. Roku 1240 nechal z Bretaně vyhnat Židy a bojoval proti lichvě.Bretonci, str. 212
Zúčastnil se tuniské kruciáty krále Ludvíka IX. a podařilo se mu z válečného dobrodružství vyváznout ve zdraví. Ovšem dluhy, které nadělal společně se svými vojáky, nebyly splaceny ještě roku 1312.Bretonci, str. 285 Po králově skonu se přidal k výpravě anglického prince Eduarda a dostal se s ním do Svaté země. Do Bretaně se vrátil roku 1273.
Rodina Jan Bretaňský se 16. června 1236 oženil s prvorozenou dcerou navarrského krále Theobalda I. S rukou nevěsty měl Jan případně získat i navarrské království. Dva roky po svatbě se však narodil Theobaldovi vytoužený syn a Jan Bretaňský se roku 1254 za úplatu 3 tisíc livrů vzdal svého nároku na navarrský trůn.
Zemřel v pokročilém věku po téměř padesáti letech vlády a byl pohřben v cisterciáckém klášteře Prières, jehož byl fundátorem.fr.topic-topos.com Díky štědrému mecenášstvíKatedrála v Chartres, str. 203 vévodova otce Petra Mauclerca ke katedrále v Chartres, se pod jižní rozetou dochovala vitráž s bretaňským erbem a idealizovanou podobou Jana, jeho rodičů a sestry.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Jan se sestrou na vitráži pod jižní rozetou katedrály v Chartres Erb bretaňských vévodů (vitráž v Chartres) Jižní rozeta katedrály v Chartres Klášter Prières
Kategorie:Dynastie Dreux Kategorie:Bretaňští vévodové Kategorie:Hrabata z Richmondu Kategorie:Křesťané osmé křížové výpravy Kategorie:Zakladatelé klášterů Kategorie:Úmrtí v Bretani Kategorie:Pohřbení v klášteře Prières Kategorie:Narození ve 13. století Kategorie:Úmrtí 8. října Kategorie:Úmrtí v roce 1286 Kategorie:Muži