Lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) je prudce jedovatý keř z čeledi vrabečnicovité.
Synonyma Thymelaea mezereum (Linné, 1753) Scopoli, 1771 Thymelaea praecox Gilibert, 1792 (nom. inval.) Daphne florida Salisbury, 1796 Mezereum officinarum C. A. Meyer, 1843 Daphne rechingeri Wendelbo, 1960
Lidové názvy čertovo lejko, lejkovec, vlčí lýko, vlčí pepř, divoký pepř, nešlechetník, mordýř lidský, vrah lidský.
Vzhled Jde o 30–150 cm vysoký, chudě větvený, listnatý a opadavý keř. Listy jsou střídavé, zpravidla nahloučená na koncích větví. Jsou podlouhlé, tupě špičaté a lysé. Kvete brzy na jaře, ještě před rozvinutím listů (únor–duben). Květy jsou obvykle růžové, trubkovité, shloučené ve svazečcích a silně voní. Delší přivonění může člověku způsobit zdravotní komplikace (viz níže). Plody jsou kulaté červené peckovice, mají silně hořkou chuť a jsou prudce jedovaté.
Výskyt Jde o polostinný lesní druh. Roste ve světlých listnatých lesích od nížin do hor, v horách i na křovinatých stráních. V přírodě je vzácný a je řazen mezi ohrožené druhy. Hojně se pěstuje jako okrasná rostlina v zahradách, zejména na skalkách, v řadě kultivarů, především s čistě bílými květy (cv. Alba, cv. Albiflora).
Rozšíření Je rozšířen po téměř celé Evropě (s výjimkou severních oblastí) a značné části Asie od pohoří Ural po jezero Bajkal. V menší míře se vyskytuje roztroušeně na některých místech pohoří Kavkaz, v severním Íránu, v západní Číně a na Altaji. V České republice se vcelku vzácně nachází na celém území, bohatá lokalita je například v oblasti přírodní památky Třemešný vrch v okrese Příbram.
Obsahové látky náhled|Lýkovec jedovatý v květu Významné jsou zejména těkavé jedovaté terpenoidní látky.
Kumariny umbelliferon dafnetin dafnoretin 7,8-dihydroxy-chromen-2-on 7-hydroxy-8-methoxykumarin
Sacharidy sukrosa
Glykosidy dafnin hesperidin cinchoriin
Deriváty terpenoidů dafnetoxin mezerein
Steroidy β-sitosterol
Jedovatost a otravy Otrávit se je možné dlouhodobějším vdechováním vůně květů, což může vyvolat bolesti hlavy a závratě. Mnohem vážnější však může být otrava vstřebáním skrz kůži či sliznice či požitím (žvýkáním kůry či konzumací plodů). Smrtelná dávka pro zdravého dospělého člověka je 10–12 plodů, těžké otravy mohou nastat již po požití sedmi plodů (naštěstí plody chutnají odporně hořce, takže konzumace nebezpečné dávky vyžaduje nemalé nadšení). Otrava se projevuje pálením v ústech, silným sliněním, bolestí a křečemi břicha, zvracením a krvavým průjmem, neboť jedovaté látky poškozují sliznice a mohou vyvolat jejich záněty. Otrava může vyústit až v prudké křeče, celkový kolaps a smrt. Zásah lékaře je vždy nutný, neboť mezerein způsobuje též močení krve až těžká a nevratná poškození ledvin.
Podobně jedovaté jsou i další druhy rodu lýkovec, se kterými se v Česku lze setkat: lýkovec vavřínolistý (D. laurifolia) lýkovec vonný (D. cneorum) lýkovec žíhaný (D. striata)
Použití Sušená kůra lýkovce (Mezerei cortex) se dříve užívala v nálevu nebo tinktuře jako prostředek pro vyvolání pocení, případně jako močopudný a povzbuzující lék. Udávalo se také její použití při léčbě kožních chorob, revmatismu a obrny.
Červené barvivo z bobulí se v minulosti používalo jako malířský pigment.
Přes velkou jedovatost byly jeho bobule též používány pro dosažení pikantní chuti u octa (odtud lidové názvy vlčí pepř či divoký pepř).
Odkazy
Literatura Květena České republiky, díl 3 / S. Hejný, B. Slavík (Eds.). Praha : Academia, 1992. S. 354–356.
Externí odkazy
Lýkovec jedovatý na Botany.cz Lýkovec jedovatý na www.kvetenacr.cz Lýkovec jedovatý na biolibu
Kategorie:Jedovaté rostliny Kategorie:Vrabečnicovité Kategorie:Okrasné keře Kategorie:Flóra jihozápadní Evropy Kategorie:Flóra střední Evropy Kategorie:Flóra severní Evropy Kategorie:Flóra Česka Kategorie:Flóra jihovýchodní Evropy Kategorie:Flóra východní Evropy Kategorie:Flóra jihozápadní Asie Kategorie:Flóra Kavkazu Kategorie:Flóra Střední Asie Kategorie:Flóra Sibiře Kategorie:Nepůvodní flóra USA Kategorie:Nepůvodní flóra Kanady