Císař Chung-č’ (; 30. července 1470 – 8. června 1505), vlastním jménem Ču Jou-tchang () z dynastie Ming vládl v letech 1487–1505 mingské Číně. Nastoupil po svém otci, císaři Čcheng-chua. Chung-č’ byl moudrým a mírumilovným vládcem. Po převzetí vlády s novým rokem vyhlásil éru „Velké vlády“, Chung-č’. Název éry je používán i jako jméno císaře.

Ču Jou-tchang se narodil v době, kdy oblíbenkyně jeho otce, císaře Čcheng-chua, paní Wan a její věrní odstraňovali každé císařovo dítě. Pouze se štěstím byl malý císařský syn ukryt bývalou císařovnou a unikl tak smrti. S otcem se setkal až v pěti letech, kdy byl jmenován korunním princem. Byl výjimečně nadané dítě a vynikal při studiu; dostalo se mu nejlepšího konfuciánského vzdělání.

Po nástupu na trůn v roce 1487 byla jeho administrativa vedena v duchu konfuciánské ideologie a on sám se stal pilným a pracovitým císařem. Bedlivě dohlížel na všechny státní záležitosti, snížil daně a vládní výdaje, na ministerské posty vybíral schopné úředníky. Velcí sekretáři a ministři pracovali ruku v ruce s císařem v atmosféře harmonické spolupráce, která se jinak ve středně mingském období vyskytovala jen vzácně. Navíc císař povzbuzoval své ministry, aby se ke všem otázkám stavěli přímo a nebáli se kritizovat i jeho rozhodnutí. Moc eunuchů byla omezena a vymizely palácové intriky převládající v předchozích vládách. To vytvořilo transparentnější vládu a vlilo novou energii do chodu úřadů.

Z příkazu císaře byl doplněn a aktualizován Mingský zákoník. Úspěšně se rozvíjela ekonomika říše. Nedostatek měny se vláda pokusila řešit obnovením výroby mincí zrušené ve 30. letech 15. století. Po sérii povodní byla zregulována Žlutá řeka, rostl zahraniční obchod s jihovýchodní Asií. Zahraniční politika císaře Chung-č’ byla klidná, jedinou větší vojenskou kampaní jeho vlády se stala výprava do Chami roku 1495, mingská vojska též potlačila několik menších povstání. Ve výsledku se lidu pod jeho vládou opět dařilo. Chung-č’ může být i ve srovnání s jeho slavnými předchůdci – císaři Chung-wu a Jung-le hodnocen jako jeden z nejlepších panovníků dynastie Ming.

Dětství a mládí, nástup na trůn Chung-č’ se narodil 30. července 1470, jeho vlastní jméno bylo Ču Jou-tchang, Chung-č’ bylo jméno jeho panovnické éry a pod tímto jménem je znám. Byl třetím, a nejstarším přeživším, synem Čcheng-chuy, osmého císaře čínské říše Ming. Jeho matkou byla dívka příjmením Ťi (), zřejmě jedna z jaoských žen zajatých při potlačení povstání v jihočínské provincii Kuang-si a koupených do paláce. Po matce zdědil jižní vzhled:Mote (2003), s. 634. malou postavu a tmavší pleť; měl zplihlý knír, řídkou bradku a inteligentní, jasné oči. Nebyl fyzicky silný a v pozdějších letech často marodil.Mote (1998), s. 355.

Paní Ťi se roku 1469 sblížila s císařem,Mote (1998), s. 347. ale po otěhotnění žila skrytě v komnatách bývalé císařovny Wu kvůli nebezpečí od císařovy oblíbenkyně paní Wan. Paní Wan totiž nemilosrdně odstraňovala možné soupeřky o císařovu přízeň. Císař se o existenci chlapce dozvěděl, až když byl Ču Jou-tchang pětiletý, v červnu 1475. Nadšeně syna uznal, ale o měsíc později paní Ťi za podezřelých okolností zemřela. Poté na chlapcovu bezpečnost dohlížela jeho babička, císařovna vdova Čou.Goodrich, s. 376. Matčina smrt musela být pro Ču Jou-tchanga velkým otřesem, neboť matku hluboce ctil a vzpomínal na ni i v dospělosti.Mote (1998), s. 352.

Dne 5. prosince 1475 byl Ču Jou-tchang jmenován následníkem trůnu. Starý vzdělaný eunuch Tan Ťi () ho začal učit číst (Čtyři knihy) a v březnu 1478 začala výuka mladého prince v konfuciánské filozofii i formálně. Speciálně kvůli jeho vzdělání byla roku 1481 napsána kniha o příkladných následnících. Konfuciánství mu jeho učitelé dokázali vštípit více, než jiným císařům, a jeho pouček se i v dospělosti věrně držel.

Paní Wan se začala obávat, co se s ní stane po Čcheng-chuově smrti a nástupu Ču Jou-tchanga, a začala proti následníkovi intrikovat: její spojenec eunuch Liang Fang navrhl jmenování nového dědice s tím, že Ču Jou-tchang je neinteligentní a vůbec podřadný. Na obranu prince se naopak postavil eunuch Chuaj En argumentující dědickým právem nejstaršího syna a stabilitou dynastie. Byl za to přeložen do Feng-jangu, formálně „Středního hlavního města“. Vzápětí však bylo dvoru ohlášeno zemětřesení na posvátné hoře Tchaj. Hora byla v tehdejších představách spjatá s korunním princem. Úředníci podporující Ču Jou-tchanga zemětřesení interpretovali jako výstrahu Nebes nespokojených s otevřením otázky nástupnictví a císař Čcheng-chua se kvůli obavám z nepřízně Nebes ke změně korunního prince neodhodlal.Mote (2003), s. 638.

V únoru 1487 se Ču Jou-tchang oženil. Jeho manželkou se stala paní Čang pocházející ze Sing-ťi (), města na Velkém kanálu necelých 200 km jižně od Pekingu (dnes okres Čching v prefektuře Cchang-čou). Manželce byl velmi oddaný a byl patrně monogamní, jako jediný císař čínské historie. S císařovnou měl dva syny a tři dcery.

Císař Čcheng-chua 1. září 1487 onemocněl, o tři dny později pověřil Ču Jou-tchanga dohledem nad jednáním velkých sekretářů a 9. září zemřel. Dne 17. září 1487 Ču Jou-tchang nastoupil na trůn a s platností od nového roku vyhlásil éru Chung-č’, „Velkého řádu“ či „Velké/velkorysé vlády“, a pod tímto jménem je znám.

Vzápětí po převzetí vlády jmenoval manželku císařovnou a matku císařovnou vdovou Siao-mu. Přikázal v provincii Kuang-si pátrat po příbuzných své matky. Dva nalezené bratrance jmenoval důstojníky císařské gardy. Dotyční se však později dostali do sporu s dalším údajným bratrancem, a nakonec byli všichni tři odhaleni jako podvodníci. Císař alespoň postavil v Kuang-si chrám na počest neznámých předků své matky a v Zakázaném městě svatyni k uctění vzpomínky na ni.

Vztahy v paláci

Manželka a její příbuzní náhled|alt=Portrét Číňanky ve slavnostním úboru.|Císařovna Čang, Chung-č’ova jediná manželka Chung-č’ byl manželce bezvýhradně oddán.Mote (2003), s. 635. Císařovna byla pošetilá žena, myslící jen na příbuzné (především bratry), uspokojení své touhy po luxusním životě a důvěřující taoistickým a buddhistickým mnichům.Mote (1998), s. 353. Pod jejím vlivem dvůr tonul v luxusu a rozkoši neviděné za předešlých panovníků.

Po narození syna v říjnu 1491 císař mezi své oblíbence pojal i císařovnina otce, oba její bratry – Čang Che-linga a Čang Jen-linga – a všechny další příbuzné své ženy.Goodrich, s. 377. Otec císařovny se už roku 1490 stal hrabětem z Šou-ning. Na jaře 1492 Chung-č’ jmenoval svého malého syna korunním princem, což posílilo a zabezpečilo postavení rodiny Čang. Krátce poté otec císařovny bezprecedentně zažádal o povýšení na markýze a přes opozici mnoha úředníků titul dostal; téhož roku zemřel (a posmrtně byl povýšen na vévodu z Čchang-kuo). Titul markýze zdědil jeho starší syn, mladší se stal hrabětem a pak markýzem z Ťien-čchang. Oba bratři dostali mnohé dary – pozemky, správcovství císařských skladů v Pekingu, licence k obchodu se solí. I široké příbuzenstvo Čangů se těšilo z titulů, úřadů, pozemků a příležitostí ke korupci jako žádní z příbuzných jiných mingských císařoven.

Úředníci si opakovaně a pravidelně stěžovali na chování císařovniných příbuzných, zejména jejích bratrů. Vinili je z korupce, defraudací a v jejich domovském okresu jižně od Pekingu i ze zabírání pozemků svých sousedů. Bratři Čangové však byli císařovnou a její matkou vždy bráněni. Podporovala je i ta část eunuchů a úředníků, která si budovala kariéru na spojení s rodinou Čangů.Mote (1998), s. 354. Pod jejich vlivem císař celou rodinu chránil před jakýmkoliv postihem, třebaže kritiky vesměs netrestal (konfuciánské etice by se protivilo trestat úředníky za čestné a přímé upozornění na chyby).

S manželkou měl společnou víru v taoismus, což úředníci nesli nelibě, zejména, když taoistickým mnichům uděloval vysoké hodnosti.Mote (1998), s. 356. Koncem vlády Chung-č’a se začaly objevovat, byť ne v takovém rozsahu, negativní jevy známé z éry Čcheng-chua: zřizování císařských statků, přímá jmenování obcházející ministerstvo státní správy, protekce při obchodování se solí a úplatkářství, což zkalilo dojem ze svědomitého a tvrdě pracujícího, byť neefektivního, císaře.Mote (1998), s. 357.

Eunuchové Po nástupu na trůn Chung-č’ degradoval a poslal do exilu eunuchy zkorumpované a neoblíbené pro své excesy jako např. Liang Fanga. Do čela ředitelství obřadů (a tedy neformálně do čela eunuchů císařského paláce) jmenoval schopné a důvěryhodné kandidáty, například z výslužby povolaného Chuaj Ena. Úředníci však eunuchy přesto kritizovali, stejně jako nesouhlasili s přízní prokazovanou ze strany císaře a jeho rodiny buddhistům a taoistům. S povděkem úřednictvo a obyvatelstvo metropole přijalo omezení pravomocí útvarů eunušské tajné policie – Západního a Východního křídla – na vyšetřování. Do jejich čela císař jmenoval čestné muže; stejně postupoval i s císařskou gardou.

Za vlády Chung-č’a vznikly pouze dvě politicky významné kauzy spojené s eunuchy. A sice roku 1489 se Ťiang Cung, který řadu let patřil mezi trojici hodnostářů spravujících Nanking, dostal do sporu s cenzory o legalitu jistých příjmů (patrně použitých na úhradu císařových výdajů). On naopak cenzorům vytýkal neschopnost odhalit jiná porušení zákona. Císař rozhodl v jeho prospěch (roku 1490), ale úředníci na Ťiang Cunga dál útočili, dokud roku 1494 nedosáhli jeho sesazení kvůli narušení geomantické konfigurace Nankingu jeho stavbami. Druhá kauza byl případ Li Kuanga, kterého císař pověřil získáváním finančních prostředků pomocí prodeje solných licencí a plateb za povyšování a jmenování úředníků. Úředníci ho z různých přehmatů neúspěšně vinili léta, dokud nebyl 28. října 1498 dohnán k sebevraždě po obvinění, že jím postavený pavilón v císařských zahradách byl z hlediska principů feng-šuej umístěn na nevhodném místě, což mělo zapříčinit sérii neštěstí, včetně smrti císařovy nejstarší dcery (1. října) a požáru jednoho z paláců Zakázaného města (26. října).

Vnitřní politika

Redukce byrokracie po nástupu, složení vlády

Císař zpočátku vlády omezil zbytné výdaje a zrušil některé eunuchy řízené agentury. Velmi dbal na kvalitu úřednictva a více než jiní mingští císaři (kromě mimořádně přísného zakladatele říše Chung-wua) neváhal se sesazováním neschopných a zkorumpovaných jedinců. Velkou čistku provedl vzápětí po nástupu, když zbavil dvůr mnoha příživníků, kteří si hodnosti a místa vysloužili ne schopnostmi, ale koupí.Goodrich, s. 378. Týkalo se to dvou tisíc nadpočetných úředníků a téměř tisíce taoistů, buddhistů a lámů, které všechny odeslal domů. Nejzkompromitovanější buddhistické a taoistické mnichy nechal uvěznit nebo popravit. Úřadů byli zbaveni i příbuzní paní Wan; prvního velkého sekretáře Wan Ana, stojícího v čele vlády, s ostudou poslal do výslužby.

Náhradou povolal předtím penzionované schopné a přímé muže. V prvé řadě eunucha Chuaj Ena a úředníka Wang Šua (jmenovaného ministrem státní správy), podle jejichž rad vybíral ostatní. Předními ministry Chung-č’ovy vlády byli Ma Wen-šeng, který postupně řídil kontrolní úřad, ministerstvo vojenství a ministerstvo státní správy a Liou Ta-sia, ministr vojenství v posledních pěti letech vlády Chung-č’a, který byl císařem často povoláván ke konzultacím, neobvykle pro mingský správní systém.

Jako skupinu císař často konzultoval velké sekretáře. Ze tří sekretářů předešlé éry měli dva odpornou reputaci a byli odvoláni (Wan An a Jin Č’), zůstal jen Liou Ťi, na kterého i tak útočili někteří cenzoři. Nově jmenovaní sekretáři, Liou Ťien, Sü Pchu, i o několik let později vybraní Čchiou Ťün, Li Tung-jang a Sie Čchien byli čestní muži a soulad u dvora byl výjimečný.

Styl vládnutí náhled|vlevo|alt=Fotografie několikametrové stély na hřbetě želvy|Stéla s Chung-č’ovým nápisem z roku 1504, nápis se týká oprav Konfuciova chrámu. Areál Konfuciova chrámu v Čchü-fu, 2011