Airbus A300 je dvoumotorový proudový širokotrupý dopravní letoun vyvinutý a vyráběný společností Airbus. V září 1967 podepsali letečtí výrobci Spojeného království, Francie a západního Německa memorandum o porozumění pro vývoj velkého dopravního letadla. Německo a Francie dosáhly dohody 29. května 1969 poté, co Británie z projektu 10. dubna 1969 odstoupila. Evropský letecký výrobce Airbus Industrie byl formálně založen 18. prosince 1970, aby letoun vyvíjel a vyráběl. Prototyp poprvé vzlétl 28. října 1972.
Jedná se o první širokotrupý evropský letoun vůbec. Obvykle pojme 247 cestujících ve dvou třídách s doletem 5 375 až 7 500 km (2 900 až 4 050 nmi). Počáteční varianty byly poháněny dvouproudovými motory CF6-50 nebo JT9D a mají tříčlennou posádku. Vylepšený A300-600 má dvoučlennou pilotní kabinu a modernizované motory GE CF6-80 nebo PW4000. K prvnímu letu došlo 8. července 1983 a do služby vstoupil ještě tentýž rok. A300 také posloužil jako základ pro menší typ A310 (první let v roce 1982) a byl upravován i jako nákladní verze. Jeho trup se také stal základem pro větší A340 (1991) a A330 (1992). Je také základem letounu pro nadměrné náklady Airbus Beluga (1994).
První provozovatel Air France tento typ představil 30. května 1974. Po zpočátku omezené poptávce se prodeje zvýšily, jelikož se typ osvědčil už na začátku služby, čímž začaly tři desítky let trvalých objednávek. Má podobnou kapacitu jako Boeing 767-300, který byl představen v roce 1986, ale postrádá dolet verze 767-300ER. Během 90. let se stal A300 populárním u nákladních dopravců, ať už šlo o přestavby osobních dopravních letadel nebo jako původní konstrukce. Výroba skončila v červenci 2007, po 561 vyrobených letounech.
Vývoj thumb|left|A300 na letišti Le Bourget v roce 1977 V červnu 1965 se na aerosalónu v Paříži sešli zástupci leteckého průmyslu Francie a Západního Německa, aby projednali možnost společného vývoje velkokapacitního letounu pro krátké a střední tratě. V červenci se pak v Západním Německu ustavila ze zástupců společností Bölkov/Siebel, Dornier, HFB, Messerschmitt, Union Süd a VFW studijní skupina pro vývoj nového dopravního letounu, Studiengruppe Airbus.
Požadavky na nový evropský dopravní letoun byly dále projednávány na konferenci dopravních společností v Londýně v říjnu 1965. Konference přispěla ke sblížení zástupců britských a francouzských vládních i průmyslových kruhů a obě země začaly úzce spolupracovat. Západoněmecký partner se mezitím přeorganizoval na Arbeitsgemeinschaft Airbus, který se do projektu zapojil na státní úrovni až v lednu 1966.
Pro práci na projektu byly utvořeny dvě skupiny. Hawker Siddeley společně s firmou Breguet a Nord Aviation vypracovávaly projekty pod označením HBN, zatímco Sud Aviation společně s British Aircraft Corporation rozpracovávaly projekt Galion. Jako vítězný byl nakonec vybrán projekt HBN-100 a francouzská vláda pověřila garantem celého programu firmu Sud Aviation s britským partnerem Hawker Siddeley. V září 1966 se společně sešli s třetím partnerem Arbeitsgemeinschaft Airbus.
V březnu 1969 britská vláda odstoupila z celého projektu pro neshody kvůli plánovaným pohonným jednotkám, avšak Hawker Siddeley nadále plnil své závazky jako soukromá firma. Po odchodu Velké Británie se celé sdružení reorganizovalo. V prosinci 1970 se v Paříži utvořila mezinárodní společnost Airbus Industrie se dvěma hlavními podílníky. Francouzská Aérospatiale jako nástupce Sud Aviation a Deutsche Airbus sdružující Messerschmitt-Bölkow-Blohm (MBB) a VFW-Fokker. Dalším podílníkem se stalo Nizozemsko s pracovním zástupcem Fokker/VFW a španělská CASA. Podvozek byl společnou konstrukcí firem Messier a Hispano, motory pak francouzské SNECMA a MAN-Turbo z tehdejšího Západního Německa.
Služba thumb|left|Kokpit Airbusu A300 thumb|První let stroje A300B 28. října 1972 Prototyp Airbus A300B1 (imatrikulace F-WUAB, později F-OACZ) vzlétl v roce 1972, druhý následoval 5. února 1973. Tyto stroje s celkovou délkou 50,97 m byly poháněny motory General Electric CF6-50A s tahem po 217,8 kN.
Třetí a čtvrtý postavený letoun byly zalétány 28. června (F-WUAD) a 20. listopadu 1973 (F-WUAA) s prodlouženým trupem na 52,03 m. Představovaly již sériové provedení A300B2 a byly určeny k letovým zkouškám a předvádění. Teprve další tři stroje byly určeny pro řadové použití, které koupila Air France. První z nich vzlétl 15. dubna 1974 a 23. května vstoupil do pravidelné dopravy na lince Paříž-Londýn. Byly vybaveny pro 26 osob v první a 225 v ekonomické třídě. Pohon zajišťovala dvojice pohonných jednotek CF6-50C po 226,7 kN a nesly 43 000 l paliva v integrálních nádržích křídla.
Dálková verze A300B4 se stejnými motory a stejnou délkou nesla zásobu paliva 56 600 l a Krügerovy vztlakové klapky na náběžné hraně křídla. V roce 1977 vstoupil Airbus na severoamerický trh pronájmem čtyřech kusů A300B4 letecké společnosti Eastern Airlines. Zahájila s nimi pokusný provoz z letiště Newark a letiště LaGuardia na letiště Miami, Lauderdale, Orlando, Tampa a West Palm Beach.
Délka a kapacita je různá u jednotlivých typů. Kapacita kolísá od 225 cestujících (A300B1) ke 375 cestujícím (A300-600, první let 8. července 1983).
Výroba byla ukončena v červenci roku 2007. Airbus nicméně prohlásil, že bude letadlům A300 poskytovat podporu minimálně do roku 2050.
Specifikace thumb|350px|Nákres A300-600 ModelA300B4-200A300-600RA300-600FPosádka Tři DvaHlavní paluba 281/309Y @ 34/31 in)max 345 247 (46F + 201Y)/285Y @ 34 inmax 345 (3-3-3 Y) 540 m³, 43 AYY ULD9 AMJ/LD7 + 16 AYYDolní paluba 20 LD3 + bulk 22 LD3 + bulk / 158 m³Délka Výška Křídlo rozpět, area štíhlost křídlaŠířka kabina , trup , obvykle 2-4-2Y Přetlakovaný objem 542 m³ / 19 140 cu ft 860 m³ / 30 370 cu ftMTOW Max. užitečné zatížení Kapacita paliva Operační prázdná hmotnost Motory CF6-50C2 nebo JT9D-59A CF6-80C2 nebo PW4158Tah při vzletu Vzlet (MTOW, SL, ISA) Rychlost FL350 cestovní, Mach 0,82 MmoDolet 5,375 km / 2,900 nmi7 500 km / 4 050 nmi
Motory + Type certificate data sheet Model Rok MotoryA300B2-1A 1974 General Electric CF6-50AA300B2-1C 1975 General Electric CF6-50CA300B2K-3C 1976 General Electric CF6-50CRA300B4-2C 1976 General Electric CF6-50CA300B4-103 1979 General Electric CF6-50C2A300B4-120 1979 Pratt & Whitney JT9D-59AA300B2-203 1980 General Electric CF6-50C2A300B4-203 1981 General Electric CF6-50C2A300B4-220 1981 Pratt & Whitney JT9D-59AA300B4-601 1988 General Electric CF6-80C2A1A300B4-603 1988 General Electric CF6-80C2A3A300B4-620 1983 Pratt & Whitney JT9D-7R4H1A300B4-622 2003 Pratt & Whitney PW4158A300B4-605R 1988 General Electric CF6-80C2A5A300B4-622R 1991 Pratt & Whitney PW4158A300F4-605R 1994 General Electric CF6-80C2A5 nebo 2A5FA300F4-622R 2000 Pratt & Whitney PW4158A300C4-605R 2002 General Electric CF6-80C2A5
Odkazy Reference
Literatura
Externí odkazy
Oficiální web Airbus A300 Production List Kamufláže letounu Airbus A300 Fotogalerie letounu Airbus A300
Kategorie:Dopravní letadla A300