náhled|Představení před budovou Media24 v Kapském Městě v roce 2015 Drakensberg Boys’ Choir School (DBCS) je soukromá křesťansky zaměřená multikulturní hudební chlapecká internátní škola sídlící na samotě v podhůří Středních Dračích hor, na úpatí hor Cathkin Peaks a Champagne Castle, v údolí Champagne Valley, nedaleko farmářského městečka Winterton (necelých 30 km jihojihozápadně od něj) v jihoafrické provincii KwaZulu-Natal. Založena byla roku 1967 nadací rodiny Tungayů, která se angažuje v rozvoji místního turistického ruchu. Ve škole jsou vzděláváni členové výběrového pěveckého a hudebního sboru Drakensberg Boys’ Choir (slangově zkracováno na Drakies), který ve svém oboru patří ke světové špičce a svým stylem a repertoárem je v mnohém jedinečný. Škola bývá označována za jedinou svého druhu v Africe a žáci se do ní rekrutují nejen z Jihoafrické republiky, ale i z několika dalších okolních zemí (Svazijska, Botswany a Namibie).Drakensberg Boys Choir , the Boy Choir and Soloists directory Žáky školy je kolem 100 sboristů ve věku od 9 do 15 let (4. až 9., resp. 2. až 7. třída). Sbor vykonal mnoho turné po Africe i ostatních kontinentech (opakovaně vyjížděl například do Izraele, Evropy, Japonska a USA; v únoru 1992 vystoupil i v Praze) a získal mnoho významných ocenění na mezinárodních festivalech. Škola též pořádá pravidelné středeční veřejné koncerty a každoroční hudební festivaly. Jako svůj cíl deklaruje připravovat žáky pro život a ke schopnosti vést, a to prostřednictvím dokonalosti v hudbě, vzdělání, sportu a sociálního obohacení v křesťanském prostředí. Hudební repertoár zahrnuje klasickou, moderní i etnickou hudbu. Přestože v některých provinciích státu jsou rasové problémy vyhrocené, Drakenberský chlapecký sbor ve světě úspěšně reprezentuje lepší stránku moderní Jižní Afriky.
Historie školy 23. ledna 1967 byla škola otevřena pro prvních 20 žáků, kteří byli pečlivě vybráni z celé Jihoafrické republiky. Během několika let vzrostl počet žáků asi na 100 až 120 a tento rozsah si škola zachovala doposud. Za dobu své existence čelila několika výzvám a krizím, v nichž se rozhodovalo o její další existenci, ale zatím ve všech obstála. Jedním z dlouhodobých problémů jsou například vysoké finanční náklady na udržení špičkové kvality pedagogického sboru v odlehlé oblasti vzdálené od velkých měst, které se odrážejí na vysokém školném.
O založení školy se zasloužil zejména Johan Tungay, na vedení nadace a podpoře školy se však významně podíleli i Ron a Gwen Tungayovi a následně Russel Tungay. Škola se hlásí obecně ke křesťanství, avšak nikoliv k některému konkrétnímu vyznání, jeden ze zdrojů označuje vedení školy jako katolické.Kwazulu Natal Tourist Attractions – Drakenberg Boys Choir, Drakensberg, www.sa-venues.com
Pozemek školy je velký asi 100 akrů (0,4 km²). Uspořádání školy bylo od počátku koncipováno podle vzoru „farm schools“. Vybavení školy bylo vždy spíše jednoduché, původní koncertní sál měl kapacitu 80 diváků. V roce 1995 však byla dokončena výstavba nového koncertního sálu s kapacitou 600 posluchačů a s moderní zvukovou a světelnou technikou, což umožnilo pořádat pravidelné středeční veřejné koncerty i každoroční festivaly, na nichž kromě místního sboru vystupují i další zejména jihoafričtí umělci a skupiny. Probíhá také výstavba nových, komfortnějších ubytovacích zařízení pro studenty, první fáze byla dokončena začátkem roku 2009, strategický plán počítá s modernizací celé školy.
Ve školní sezóně jsou v koncertní hale pořádány téměř každý týden pravidelné středeční veřejné koncerty od 15:30 do 17 h SAST (tj. od 14:30 h SEČ), které bývají on-line vysílány po internetu, pořádají se zde také pravidelné hudební festivaly, v dubnu Music in the Mountains (MIM nebo MIMs, v roce 2009 se konal 17. ročník), který patří mezi nejvýznamnější jihoafrické hudební festivaly, a předvánoční festival, který začal pod názvem Drakensberg Festival of Carols a později byl přejmenován na Drakensberg Festive Celebration (DFC, ročníky festivalu jsou odpočítávány od roku 2000). Hudební akce v této škole patří mezi významné turistické atrakce oblasti Dračích hor, i na pravidelných středečních koncertech bývá sál téměř zaplněn jihoafrickými i zahraničními turisty i školními výpravami.
Manželka ředitele DBCS Maretha Gresse organizuje charitativní akce na podporu místních škol v Champagne Valley, primární školy „Champagne Valley School“ a dvoustupňové školy „Meadowsweet School“. V rámci programu „Outreach Programme“, který má pomoci vychovat žáky sborové školy k citlivosti vůči sociální realitě, také žáci sborové školy například doučují žáky z místních běžných škol, pedagogové ze sborové školy zase metodicky pomáhají místním učitelům.Outreach Programme, web DBCS, přístup 6. 2. 2010News & Media Releases, DBCS, přístup 6. 2. 2010 Žáci jsou vedeni také k nejrůznějším sportovním aktivitám, při škole fungují na dobrovolné bází různé sportovní, turistické a zájmové kluby. Ubytovací sekce jsou rozděleny podle věku. Každá ložnice je vybavena televizí.
Školné v roce 2008 činilo 76 000 randů (v přepočtu asi 7200 € nebo 190 000 Kč) ročně, žáci v první třídě nemají nárok na stipendium.J. B. Lan (Jiří Bulan): Slavík z Dračích hor, 6. 5. 2008, česky o prvním českém žákovi školy, anglicky o škole
Přestože africké písně byly součástí repertoáru již od založení sboru, první černošský uchazeč byl do školy přijat až v roce 1986.
V roce 2007 byl do školy přijat první český žák, Filip Ptáček, syn českého lékaře žijícího v JAR a pravnuk zakladatele pražského pěveckého sboru Hlahol. Do sboru se rozhodl vstoupit již v roce 2003, když v Kimberley sbor poprvé viděl a slyšel.
Vedení Mezi nejznámější a nejdéle působící sbormistry patřil Christian Ashley-Botha (1980–2006). Jihoafrický prezident Thabo Mbeki jej 27. září 2006 vyznamenal bronzovým Ikhamanga řádem za výjimečný přínos pro sborovou hudbu v Jižní Africe, přičemž ve zveřejněném profilu ocenil nejen úspěchy sboru na hudebním poli, ale i vytrvalý boj za nesegregovanou a nediskriminační zemi.The Order of Mendi for Bravery in Bronze – Profile of Christian Ashley-Botha, web jihoafrického prezidentského úřadu
Jako sbormistři v DBCS působili: John Tungay 1967–1976 Desmond Wright 1967–1969 Louis van der Westhuizen 1969–1975 Edward Aitchison 1970–1971 Eberhard Künkel 1971–1972 Lionel van Zyl 1973–1975, 1977–1981 Charles Denholm 1974–1976 David Matheson 1976–1977 Susan Reid 1976–1977 Hannes Loubser 1977–1980 Daniël Baard 1978–1984 Christian Ashley-Botha 1981–2006 Juan Burgers 1982–1983 Benjmanin Oosthuizen 1984–1986 Gerhard du Toit 1986–1989 Botes Gresse 1990–1995 Vaughan van Zyl 1996–1998 Rudolf de Beer 1999–2006 Bernard Krüger v letech 2006–2009, sboru se ujal ve svých 25 letech Johann van der Sandt od 1. července 2009
Významní absolventi Prezident JAR ocenil, že sbormistr Ashley-Botha měl významný vliv na další jihoafrické umělce, jako jsou Bala Brothers (Zwai, Loyiso a Phelo) nebo Deon van der Walt, kteří ze sboru vzešli.
Repertoár a styl K tradičnímu repertoáru patří široká škála evropských klasických skladeb, zaměřuje se i na moderní euroamerickou hudbu z oblasti popu, rocku i jazzu i etnicky inspirovanou hudbu. V období zániku apartheidu v zemi v první polovině 90. let se značně zvýšil podíl černošských žáků a repertoár obohatily po dřívějších experimentech od roku 1992 nastáloGene Hickman: Concert Review - Drakensberg Boys Choir - U.S. 3/2007 , recenze koncertu v Atlantě, ChoirBase Reviews () tradiční lidové písně mnoha afrických národů, zejména bantuských.
Sbor uchvacuje publikum svým jedinečným výrazným stylem, specifickou dynamičností i rytmičností provedení, zjevným požitkem ze zpěvu i všestranností a rozsahem repertoáru, zahrnujícího kromě klasiky i komplikované a harmonicky i rytmicky náročné moderní skladby (například Bohemian Rhapsody od Freddie Mercuryho) a lidové africké písně. Členové sboru pokryjí hlasový rozsah od chlapeckého sopránu (treble) až po mocné basy a tenory starších žáků.
V klasickém repertoáru patří mezi nejfrekventovanější autory Johann Sebastian Bach, Georg Friedrich Händel, Wolfgang Amadeus Mozart, Joseph Haydn, Benjamin Britten, moderní britští skladatelé John Rutter a David Willcocks, někdejší vlastní sbormistr Rudolf de Beer a mnoho dalších.
Dlouhodobě má sbor v repertoáru Kreolskou mši i africkou Missa Luba.
Na festivalu MIMs roku 2009 sbor předvedl ordinárium, které složil litevský skladatel Vytautas Miškinis na výzvu Mezinárodní chorální federace pro Světové chorální symposium v Dánsku roku 2008. Skladba je určena pro sbor, jazzové trio a dodatečný klavír. Autor mši nazval A Light Mass (je zmiňována též jako Jazz Mass), na festivalu byla uvedena pod názvem Missa Alternativa. Po americkém sboru Con Spirare bylo drakenberské nastudování v pořadí druhé a dirigoval je sám Miškinis.The 17th Annual Music in the Mountains 30 April 2009 – 3 May 2009
Tradičním koncertním úborem jsou již od počátku 70. let šedé kalhoty s bílou košilí, modrou vestou jihoafrického střihu, velkým bílým visutým oválným límcem (žabotem, jabotem), a černé boty. V 90. letech zavedl sbor pro africký repertoár druhý úbor, inspirovaný africkými tradicemi, sestávající z bílých holínek, černých kalhot a trikotu domorodého střihu kombinujícího černou barvu s různými dvojicemi pestrých barev. Použití úborů však není zcela důsledně rozlišováno: občas sbor zpívá i klasické písně v africkém úboru nebo africké písně v konvenčním. Při některých příležitostech sbor vystupoval i v jiném oblečení. Školní uniformu tvoří černé ragbyové šortky, černé tričko a sandály, v zimě džíny a uzavřené sportovní boty.Christopher Wagner: South African Boy Choir Costumes , web Historical Boys' Clothing, 2. 11. 1998, poslední aktualizace 8. 4. 2002
S africkým úborem souvisí i choreografie a nehlasové zvukové efekty zejména afrických písní, hojně využívající pohyby těla včetně dupání, tleskání či luskání prsty (jedna ze skladeb je založena čistě na nehlasové imitaci zvuků africké přírody, deště s bouří), pohvizdování i samostatné taneční výstupy založené na tradičních jihoafrických holínkových tancích (Gumboot Dance) pocházejících z hornického prostředí. Oproti většině obdobných euroamerických sborů je pohyb (například zdánlivě neorganizované pokývávání těla) využíván i u klasického repertoáru.
Při některých výstupech je sbor doprovázen různými hudebními nástroji. Sami žáci bravurně hrají zejména na nejrůznější druhy bicích a jiných rytmických nástrojů a na tradiční africký nástroj akadinda (druh xylofonu).
Turné Již bezprostředně po svém vzniku začal sbor provádět koncertní turné jak po Jihoafrické republice, později i po dalších zemích Afriky (Egypt, Keňa, Zimbabwe, Malawi, Mosambik, Namibie) a od roku 1971 i po dalších kontinentech, zejména do Izraele, Evropy, Severní Ameriky a na Dálný východ (Japonsko, Hongkong, Tchaj-wan). Mnohá turné jsou pořádána jako výměnné pobyty, což snižuje náklady, a vystupuje na společném koncertu s hostitelským sborem.Lynn Schoch: Concert Review - Drakensberg Boys Choir - U.S. 3/2007 , recenze koncertu v Cincinnati v Ohiu, ChoirBase Reviews () Na různá turné vyrážejí různě velké výběrové sbory, do Japonska dokonce škola jednou vypravila dva koncertní sbory souběžně.
V roce 1983 sbor na pozvání papeže Jana Pavla II. vystupoval ve Vatikánu před publikem 25 tisíc lidí. Dostal také speciální ocenění v americkém Disney's Magic Kingdom.Drakensberg Boys Choir School , Discover Our Drakensberg – Your Guide to the Drakensberg Mountains and Natal Midlands, o škole a sboru na oblastním turistickém webu, aktualizováno 2002. ()