Císař Ťia-ťing (; 16. září 1507 – 23. ledna 1567), vlastním jménem Ču Chou-cchung (), z dynastie Ming vládl v letech 1521–1567 mingské Číně. Nastoupil po svém bratranci, císaři Čeng-te. Po převzetí vlády s novým rokem vyhlásil éru „Dokonalého míru“, Ťia-ťing. Název éry je používán i jako jméno císaře.
Ťia-ťing se narodil jako bratranec vládnoucího císaře Čeng-tea, proto se nepředpokládal jeho nástup na trůn. Nicméně Čeng-te zemřel bezdětný a vláda v čele s velkým sekretářem Jang Tching-cheem a císařovnou vdovou Čang Ťia-ťinga vybrala za nového panovníka. Po císařově nastolení vypukl mezi ním a většinou úředníků spor o způsob legalizace jeho nástupu, tento velký spor o obřady znamenal pro počátek vlády nového panovníka velký politický problém. Císař nakonec po třech letech zvítězil, přičemž jeho hlavní oponenti byli vyhnání ode dvora, nebo popraveni.
Ťia-ťing se, podobně jako Čeng-te, rozhodl žít mimo pekingské Zakázané město a od roku 1542 přesídlil do Západního parku uprostřed Pekingu západně od Zakázaného města. V Západním parku vybudoval komplex paláců a taoistických chrámů, za vzor si přitom bral taoistickou koncepci Zemí nesmrtelných. V Západním parku se obklopil věrnými eunuchy, taoistickými mnichy a skupinou loajálních rádců (velkých sekretářů a ministrů obřadů), jejichž prostřednictvím řídil státní byrokracii. V čele Ťia-ťingových rádců a sekretářů stáli postupně Jang Tching-che, Čang Cchung, Sia Jen, Jen Sung a Sü Ťie.
Na hranicích panoval zpočátku Ťia-ťingovy vlády klid. Na severu se Mongolové zprvu utápěli ve vnitřních rozbrojích, avšak po sjednocení Altan-chánem se od začátku 40. let domáhali obnovení svobodného obchodu, což císař odmítal a snažil se uzavřít hranice pomocí opevnění, Velké čínské zdi. Altan-chán reagoval nájezdy, v roce 1550 dokonce napadl předměstí Pekingu. Mingská vojska se omezovala na obranu. Válka ustala až po Ťia-ťingově smrti, kdy nový mingský císař Lung-čching připustil obnovení obchodu.
Vážným problémem v éře Ťia-ťing byli i piráti wo-kchou, jejichž útoky několik desetiletí pustošily pobřeží jihovýchodních provincií, zejména Če-ťiangu, Fu-ťienu a Kuang-tungu. Pirátské útoky a násilnosti s nimi spojené začaly růst ve 20. letech 16. století, na což mingské úřady reagovaly zpřísněním zákonů bránících soukromému obchodu se zámořím. Násilnosti se staly vážným problémem ve 40. letech, vrcholu dosáhly v letech 50. a postupně byly potlačeny během 60. let, zejména po roce 1567, kdy Lung-čching svolil k uvolnění zákonů namířených proti námořnímu obchodu se zahraničím.
Roku 1556 severní Čínu postihla mimořádně ničivá přírodní katastrofa, nejsmrtonosnější zemětřesení lidské historie s epicentrem v provincii Šen-si. Zahynulo při něm přes 800 000 lidí. Přes zkázu způsobenou zemětřesením se ekonomika rozvíjela, rostlo zemědělství, průmysl i obchod. Se vzestupem ekonomiky se měnila i společnost, oficiální čusistická interpretace Konfuciova učení ustupovala Wang Jang-mingovu individualističtějšímu pojetí.
Zejména v pozdějších letech byl císař, v naději na prodloužení života, známý zájmem o mladé dívky a alchymii. Vyslal taoistické kněze sbírat po celé zemi vzácné nerosty na elixíry prodlužující život. Recepty na elixír nesmrtelnosti však obsahovaly arsenik, olovo a rtuť, což císaři přineslo zdravotní problémy a zřejmě zkrátilo jeho život.
Dětství náhled|vlevo|Porcelánová váza éry Ťia-ťing, Musée Guimet, Paříž|alt=Fotografie barevné široké vázy
Ťia-ťing se narodil 16. září 1507, jeho vlastní jméno bylo Ču Chou-cchung, Ťia-ťing je jméno jeho panovnické éry. Jméno své éry si Ťia-ťing údajně vybral sám, ze své oblíbené kapitoly Knihy dokumentů, přičemž ťia v čínštině znamená „zdokonalit, udělat skvělým“ a ťing „uklidnit“.
Byl nejstarším synem Ču Jou-jüana, od roku 1487 knížete ze Sing. Ču Jou-jüan byl čtvrtým synem mingského císaře Čcheng-chuy (vládl čínské říši Ming v letech 1464–1487) a jedné z jeho vedlejších žen, paní Šao. Matkou Ťia-ťinga byla Ču Jou-jüanova manželka příjmením Ťiang, dcera Ťiang Siaoa z Ta-singu v Pej č’-li, důstojníka pekingské posádky. Ťia-ťingovi rodiče žili od roku 1494 ve svém sídle v kraji An-lu (moderní okres Čung-siang) v provincii Chu-kuang v centrální Číně, kde se Ťia-ťing narodil, Ču Jou-jüan se zde věnoval poezii a kaligrafii.
Chlapec dostal klasické (konfuciánské) vzdělání pod dozorem a přímou účastí otce, jehož byl učenlivým a pozorným žákem. V červenci 1519 Ču Jou-jüan zemřel. Po smrti otce Ťia-ťing převzal řízení domácnosti s pomocí Jüan Cung-kaoa, schopného správce a později, po příchodu do Pekingu a nástupu na trůn, nejbližšího rádce. Koncem března 1421, po uplynutí předepsané doby smutku za smrt otce, se Ťia-ťing stal oficiálně knížetem ze Sing.
Počátky vlády a reformy obřadů
Nástup na trůn V Pekingu mezitím onemocněl a 20. dubna 1521 zemřel mingský císař Čeng-te (vládl 1505–1521). Čeng-te byl synem císaře Chung-č’a (vládl 1487–1505), staršího bratra Ču Jou-jüana. Ču Chou-cchung byl Čeng-teho bratranec a nejbližší mužský příbuzný.
Už před Čeng-teho smrtí velký sekretář Jang Tching-che, fakticky stojící v čele vlády mingské říše, připravil nástup Ču Chou-cchunga. Pět dní před Čeng-teho smrtí byl vydán edikt nařizující Ču Chou-cchungovi ukončit smutek a oficiálně převzít titul knížete ze Sing. Poté co se dozvěděl o císařově smrti, se Jang Tching-che ještě týž den domluvil s kolegy z velkého sekretariátu (Liang Čchuem, Ťiang Mienem a Mao Ťim) a vedoucími eunuchy ze správy obřadů v Zakázaném městě (Ku Ta-jungem, Čang Jungem, Čang Žuejem a dalšími) na osobě nového císaře – Ču Chou-cchunga a na složení delegace, která za ním odjede do An-lu. S vědomím vedoucích eunuchů a souhlasem císařovny vdovy Čang (matky zesnulého císaře) pak Jang s pomocí kolegů – velkých sekretářů sestavil dva edikty: poslední vůli císaře Čeng-teho a navazující edikt císařovny vdovy. V císařově poslední vůli byl za jeho nástupce určen kníže se Sing Ču Chou-cchung, jako oplývající vhodnými osobními vlastnostmi syn mladšího bratra císařova otce a s odvoláním na pravidlo nástupnictví „po starším synovi následuje mladší“ bylo přikázáno jeho povolání do Pekingu a nástup na trůn. Edikt císařovny matky vyzýval knížete ze Sing Ču Chou-cchunga k příjezdu do Pekingu a nástupu na trůn.
Věc byla kvůli mingskému nástupnickému právu problematická. Totiž ačkoliv mingští císařové (a knížata) mívali řadu manželek, nástupnické právo měli pouze synové první z nich, císařovny (resp. u knížat hlavní manželky), a pokus o dosazení na trůn potomka vedlejší manželky zákon trestal smrtí. Ťia-ťingův otec Ču Jou-jüan nebyl synem císařovny, ale pouze jedné z vedlejších manželek, proto nástupnické právo neměl. Ze stejného důvodu nárok na trůn neměl žádný další z bratrů Chung-č’a ani jejich potomci. Nejbližším zákonným nástupcem Čeng-teho byl kníže z Čchung Ču Chou-jao (1501–1537), vnuk knížete z Čchung Ču Ťien-ceho (1455–1505), vlastního bratra císaře Čcheng-chuy (vládl 1464–1487, otec císaře Chung-č’).
Jang Tching-che se ale rozhodl Ču Chou-jaoa (a jeho blízké příbuzné z linie knížat z Čchung) pominout a za nového císaře vybral nejbližšího mužského příbuzného Čeng-teho, Ču Chou-cchunga. Důvodem byl zřejmě věk kandidátů. Jang Tching-che, jeho kolegové v sekretariátu, i císařovna vdova Čang očekávali, že v několika nejbližších letech bude třináctiletý Ču Chou-cchung akceptovat jejich rozhodnutí a podepisovat císařské edikty. Dvacetiletý Ču Chou-jao by mnohem spíše prosazoval vlastní názory.
Potíž s nástupnickým právem se Jang Tching-che rozhodl obejít adopcí Ču Chou-cchunga císařem Chung-č’, aby se stal panovníkem jako mladší bratr zesnulého Čeng-teho. Přitom se dopustil hrubé chyby, která se mu později vymstila – ve zmíněném ediktu císařovny vdovy byl Ču Chou-cchung osloven jako kníže ze Sing a vyzván k příchodu do Pekingu a nástupu na trůn bez sebemenší zmínky o tom, že právo na trůn získává a trůn přebírá jako adoptivní syn Chung-č’a.
Rizikem byli i oblíbenci Čeng-teho, obávající se změn. Nejvlivnější z nich, generál Ťiang Pin, velitel vojáků z pohraničí přeložených do Pekingu, se mohl pokusit dosadit vlastního kandidáta na trůn a sice Ču Ťün-čanga, knížete z Taj, sídlícího v pohraničním Ta-tchungu.
Oba edikty sestavené velkými sekretáři byly neprodleně odsouhlaseny vedoucími eunuchy a císařovnou vdovou a oficiálně sděleny úřednictvu jako rozhodnutí císaře Čeng-teho a císařovny vdovy Čang. Podle vzpomínek Jang Tching-chea přítomní úředníci přijali rozřešení nástupnické otázky s ulehčením a radostí. Jang však pomlčel o hlasitém protestu ministra Wang Čchiunga proti rozhodnutí záležitosti v úzké skupince velkých sekretářů a eunuchů za zády ministrů a vedoucích úředníků. Obvykle byly totiž závažné otázky diskutovány na shromážděních desítek představitelů ústředních civilních, kontrolních a vojenských úřadů.
Následující den, 21. dubna 1521, z Pekingu vyjela delegace vysoce postavených hodnostářů, která měla seznámit knížete v An-lu se situací. Do An-lu přijeli 2. května. Ťia-ťing je přijal, seznámil se s ediktem císařovny vdovy, souhlasil s nástupem na trůn a 7. května se vydal do Pekingu v doprovodu čtyřiceti vlastních rádců, strážců a sluhů. Jang Tching-che vydal příkaz, aby byl v Pekingu uvítán jako následník trůnu, Ťia-ťing však odmítl vystupovat jako následník s tím, že byl vyzván k převzetí císařské hodnosti a je tedy císařem, nikoliv synem císaře (v pojetí velkých sekretářů a vlády synem císaře Chung-č’a). Prosadil si vstup do města s císařskými poctami a téhož dne, 27. května 1521, slavnostně usedl na trůn.
Velký spor o obřady
náhled|Jang Tching-che, knižní ilustrace z čchingského období|alt=Kresba polocelku muže v tradičním čínském úřednickém rouchu s typickými širokými rukávy Hlavním přáním nového panovníka bylo udělení císařské hodnosti zemřelému otci. Naopak Jang Tching-che požadoval k potvrzení legitimity nového císaře jeho formální adopci císařem Chung-č’, aby se tak stal mladším bratrem zemřelého Čeng-tea. Ťia-ťing a jeho matka však adopci odmítli, přičemž se odvolávali na znění povolávacího dekretu, kde o ní nebyla zmínka. Císař nechtěl své rodiče prohlásit za strýce a tetu. Naopak, „aby byly hodnosti uvedeny do souladu“, žádal o povýšení do císařského stavu pro své rodiče.
Zatímco většina úředníků souhlasila se zachováním přímé linie nástupnictví a podpořila Jang Tching-chea, císař argumentoval povinností k biologickým rodičům. Prosadil přijetí své matky jako císařovny vdovy, když přijela z An-lu a 2. listopadu vstoupila do Zakázaného města. To už se vytvořila skupina úředníků v čele s Čang Cchungem, stojících na straně císaře. Koncem roku 1521 Ťia-ťing dosáhl udělení císařské hodnosti svým rodičům a babičce, paní Šao. Nicméně spory pokračovaly, dokud nebyl v březnu 1524 Jang Tching-che dotlačen k demisi a v srpnu 1424 zahájeno odvolávání panovníkových odpůrců. Po nesouhlasné demonstraci stovek oponujících úředníků před branami audienčního paláce byli opozičníci zbiti, 17 z nich na utržená zranění zemřelo, zbytek panovník přeložil do provincií.
Ťia-ťing si během sporu vybojoval nezávislost na velkých sekretářích a nadále rozhodoval spíše sám, dle svého úsudku, než aby s nimi diskutoval, nebo jen potvrzoval jejich návrhy. Dotčení učenci toto kritizovali jako despotismus neodpovídající tradičnímu způsobu vládnutí. Nepřímým důsledkem sporu bylo šíření učení konfuciánského učence a reformátora Wang Jang-minga, z jehož argumentace vycházeli někteří stoupenci panovníka. Současně se v diskuzích rozvíjelo kritické studium a interpretace textů a rostla kritika konzervativních postojů akademie Chan-lin.
Ctění rodičů a legitimizace vlády náhled|vlevo|Mauzoleum Sien-ling v němž jsou pohřbeni Ťia-ťingovi rodiče, Čung-siang, Chu-pej|alt=Fotografie několikapatrové stavby s charakteristickými střechami se zdviženými rohy, v pozadí zalesněný kopec, v popředí kamenná přístupová cesta