náhled|Nicéphore Niépce: Pohled z okna v Le Gras druhá známá nejstarší dochovaná fotografie, 1826 Fotografie (z řeckého φῶς „světlo“ a γρᾰ́φειν „psát“), zastarale světlopis je umění i věda využívající světla k vytvoření trvalého obrazového záznamu, a to buď digitálně prostřednictvím obrazového snímače, nebo fotochemicky pomocí světlocitlivého materiálu, například filmu.Spencer, D A (1973). The Focal Dictionary of Photographic Technologies. Focal Press. p. 454. .
Světlo, které je vyzařováno nebo odráženo objekty, je zpravidla zaostřeno pomocí objektivu, jímž během expozice prochází, a následně dopadá na světlocitlivý povrch uvnitř fotoaparátu, kde tvoří skutečný obraz.
V obrazovém snímači digitálního fotoaparátu vznikají v jeho jednotlivých obrazových buňkách elektrického náboje. Získaný signál je pak konvertován do podoby digitálního údaje a je uložen jako digitální soubor pro pozdější zobrazení nebo zpracování.
U postupu využívajícího fotografickou emulzi je naopak výsledkem neviditelný latentní obraz a až jeho chemickým vyvoláním vzniká obraz viditelný. Zda se jedná o negativ nebo pozitiv, záleží na účelu fotografického materiálu a metodě zpracování. Filmový negativ je tradičně využíván k zvětšování, tedy k vytvoření pozitivního obrazu na fotografickém papíru pomocí zvětšovacího přístroje, nebo ke kontaktnímu kopírování.
Fotografie je využívaná v mnoha oblastech kultury, vědy, výroby (např. fotolitografie) a obchodu. Přímější využití pak nachází v umění, filmové a video produkci i oblastech rekreace a masové komunikace.
Definice Fotografie je jedním ze sdělovacích systémů obsahového jednání člověka. Systémy se mezi sebou odlišují minimálním výrazovým prvkem. Výrazovým prvkem fotografie je transformovaný a fixovaný rozptylový kroužek, který je obrazem vizuálního bodu reality, promítnutým na citlivou vrstvu optickou soustavou fotoaparátu.
Vědecká definice umožňuje odlišovat systémy na povrch podobné, ale fungující na základě jiných principů, jako např. holografii, fotogram, strukáž a fokalk aj.
Fotografie představuje obecný pojem, který může mít různé technické varianty (fotochemickou, fotoelektrickou…) a sdělovací mutace (statická fotografie, kinetická fotografie).Šmok, Ján: Úvod do teorie sdělování, Praha, 1972
Specifikum fotografie Fotografie jako tvůrčí obor je díky užití specifické techniky komplikovanějším jevem než klasické obory umění. Proto je pro pochopení její podstaty nezbytné respektování více odlišných úhlů pohledu. Užitečné je proto studium antologií textů či učebnicových čítanek. Přehled českých publikací tohoto typu je uveden v subkapitole Literatura.
Etymologie Slovo „fotografie“ pochází ze dvou řeckých slov: φωτός (fōtos), „světlo“φάος, Henry George Liddell, Robert Scott, A Greek-English Lexicon, on Perseus a γραφή (grafé), „zobrazení pomocí čar“ či „kreslení“.γραφή, Henry George Liddell, Robert Scott, A Greek-English Lexicon, on Perseus Dohromady tedy tato slova znamenají „kreslení světlem“.
Je možné, že nový termín z těchto dvou slov vytvořilo hned několik lidí nezávisle na sobě. Hercules Florence, francouzský malíř a vynálezce žijící v brazilském městě Campinas, použil podle historika Borise Kossoje francouzský výraz „photographie“ ve svých osobních zápiscích již v roce 1834. Německá publikace Geschichte der Photographie z roku 1932 připisuje použití tohoto výrazu berlínskému astronomu Johannu von Mädlerovi v článku publikovaném 14. března 1839 v německých novinách Vossische Zeitung. Ačkoliv se o obou tvrzeních hojně informuje, žádná nezávislá strana zatím nepotvrdila jejich pravdivost. Zásluha za vytvoření slova „fotografie“ (respektive jeho anglické formy, „photography“) i seznámení veřejnosti s tímto slovem je tradičně připisována Johnu Herschelovi. Herschel novotvar použil v korespondenci již před 25. únorem 1839 a veřejně 14. března 1839 při své londýnské přednášce pro Královskou společnost. V obou uvedených případech je Herschlovo používání slova „fotografie“ natolik dobře doložené, že je přijímáno bez další kritiky a zpochybňování.
Profesor Josef Vojtěch Sedláček ve svém díle Základové měřictví čili geometrie z roku 1822 navrhl řadu českých slov, z nichž se některá ujala (nadhlavník, rovník), ale jiná ne (pobludnice – planeta; stejnítko – rovnítko, kořenítko – odmocnítko, zbytnice – hyperbola, blíženky – asymptoty, schodičník – elipsoid, početoměř – logaritmus). Stejně tak se neujal jeho výraz pro fotografa: světlopisec.
Historie fotografie
Předchůdci fotografie Fotografie vznikla díky spojení několika technických objevů, z nichž některé mají své počátky dávno před vznikem prvních fotografií. Již ve starověké Číně Mocius, příslušník monistické filozofické školy, objevil a začal rozvíjet vědecké principy optiky a camery obscury. „Camera obscura“ v latině doslova znamená „temná komora“ – je to objekt s otvorem umožňujícím průchod světla, přičemž na straně ležící proti otvoru vzniká převrácený obraz. V 5. a 4. století př. n. l. byl její princip popsán i Aristotelem a Euklidem Campbell, Jan (2005) Film and cinema spectatorship: melodrama and mimesis. Polity. p. 114. Krebs, Robert E. (2004). Groundbreaking Scientific Experiments, Inventions, and Discoveries of the Middle Ages and the Renaissance. Greenwood Publishing Group. p. 20. . a v 6. století n. l. byla použita byzantským matematikem Anthémiem z Trallu k jeho vlastním experimentům.Alistair Cameron Crombie, Science, optics, and music in medieval and early modern thought, p. 205 Camera obscura byla později vytvořena také čínským učencem Šen Kua (1031-1095), který se ve své knize Mengxi bitan věnuje jak jejímu popisu, tak optické fyzice, a arabským fyzikem Alhazenem (965-1040), jehož metody popsané v knize Velká optika mohou vést, za použití středověkých materiálů, ke vzniku primitivních fotografií.Wade, Nicholas J.; Finger, Stanley (2001). "The eye as an optical instrument: from camera obscura to Helmholtz's perspective". Perception. 30 (10): 1157–77. doi:10.1068/p3210. PMID 11721819. Pro fotografii byl důležitý i objev dusičnanu stříbrného Albertem Velikým (1193-1280) a chloridu stříbrného Georgem Fabriciem (1516-1571).Davidson, Michael W; National High Magnetic Field Laboratory at The Florida State University (1 August 2003). "Molecular Expressions: Science, Optics and You – Timeline – Albertus Magnus". The Florida State University. Retrieved 28 November 2009.Potonniée, Georges (1973). The history of the discovery of photography. Arno Press. p. 50. Allen, Nicholas P. L. (11 November 1993). "Is the Shroud of Turin the first recorded photograph?" (PDF). The South African Journal of Art History: 23–32.Allen, Nicholas P. L. (1994). "A reappraisal of late thirteenth-century responses to the Shroud of Lirey-Chambéry-Turin: encolpia of the Eucharist, vera eikon or supreme relic?". The Southern African Journal of Medieval and Renaissance Studies. 4 (1): 62–94.Allen, Nicholas P. L. "Verification of the Nature and Causes of the Photo-negative Images on the Shroud of Lirey-Chambéry-Turin". unisa.ac.za Ve stejné době jako Fabricius, konkrétně v roce 1566, popsal Daniele Barbaro clonu a o století později, v roce 1694, popsal Wilhelm Homberg způsob, jakým světlo ztmavuje některé chemikálie.Gernsheim, Helmut (1986). A concise history of photography. Courier Dover Publications. pp. 3–4. Gernsheim, Helmut and Gernsheim, Alison (1955) The history of photography from the earliest use of the camera obscura in the eleventh century up to 1914. Oxford University Press. p. 20. Úvahy o fotografii se však neomezovaly jenom na vědecké bádání. Princip fotografie byl například popsán i ve fiktivním románu Charlese-François Tiphaigne de la Roche Giphanie, který vyšel v roce 1760.
Protože objev camery obscury se datuje až do starověké Číny, není překvapivé, že našla své místo i o staletí později v renesanční Evropě. Camera obscura byla využívaná renesančními malíři a barevné podání, které je dominantní v západním umění, vychází právě z této techniky. I Leonardo da Vinci se zmiňoval o cameře obscuře, konkrétně její přírodní formě v podobě temných jeskyní na okraji slunečného údolí. Otvor ve stěně umožňuje jeskyni fungovat na stejném principu, na jakém funguje právě camera obscura, a procházející světlo vytvoří na straně protilehlé otvoru převrácený obraz. Počátky fotografie byly věnované hlavně vymýšlení způsobů, jak tento obraz zachytit a uchovat.
Vynález fotografie První známý pokus o zachycení obrazu na světlocitlivém materiálu pomocí camery obscury provedl britský vynálezce Thomas Wedgwood okolo roku 1800. Pokoušel se o to prostřednictvím papíru či kůže naimpregnovaných dusičnanem stříbrným. I když se mu povedlo zachytit siluety objektů umístěných na přímém slunci, a dokonce zvládl zachytit i obrysy maleb na skle nasvíceném sluncem, bylo roku 1802 ohlášeno, že „obrazy vytvořené prostřednictvím camery obscury jsou příliš slabé na to, aby měly za přiměřenou dobu vliv na dusičnany stříbra“. Obrazy siluet časem zcela ztmavly.Litchfield, R. 1903. "Tom Wedgwood, the First Photographer: An Account of His Life." London, Duckworth and Co. See Chapter XIII. Includes the complete text of Humphry Davy's 1802 paper, which is the only known contemporary record of Wedgwood's experiments. (Retrieved 7 May 2013 via archive.org).
První známou fotografii vytvořil roku 1822 francouzský vynálezce Nicéphore Niépce, při pokusech o vyhotovení tisku však byla zničena. Niépce byl znovu úspěšný v roce 1825, když vytvořil heliografickou kopii rytiny chlapce vedoucího koně, která byla objevena roku 2002 a je v současnosti považována za nejstarší dochovaný snímek.World's oldest photo sold to library [online]. BBC News, 2002-03-21, [cit. 2011-02-28]. Dostupné online. (anglicky) Přesto je však známější jeho fotografie Pohled z okna v Le Gras, která vznikla roku 1826. Jedná se o nejstarší dochovaný snímek venkovní krajiny vytvořený fotoaparátem a Niépce k jeho vytvoření použil cínovou desku pokrytou petrolejovým roztokem, přičemž čas expozice byl celých osm hodin za slunného dne. Tento zdlouhavý proces se ukázal být slepou uličkou a Niépce začal experimentovat se sloučeninami stříbra, přičemž vycházel z poznatků Johanna Heinricha Schultze, který zjistil, že směs křídy a stříbra tmavne, pokud je osvětlena.
Niépce a umělec Louis Daguerre společně zdokonalili existující proces na bázi stříbra. V roce 1833 Niépce zemřel a nechal své poznámky Daguerrovi. Ten, přestože neměl příliš zkušeností s vědou, učinil dva klíčové objevy. Zjistil, že pokud stříbro nejprve vystaví jódovým parám, pak snímek exponuje a nakonec na něj nechá působit rtuťové výpary, získá viditelný a nestálý obraz. Ten pak lze ustálit ponořením desky do solné lázně. Na rozdíl od mnohahodinových expozic stačily při tomto novém postupu minuty. Díky tomu se Daguerre stal prvním fotografem, u něhož lze doložit, že pořídil snímek člověka. Stalo se tak roku 1838, když fotografoval ulice Paříže. Na rušném bulváru, mezi pěšími a povozy taženými koňmi, stojí chodec, který si nechává naleštit boty. Zatímco ostatní lidé nejsou při tak dlouhé době expozice vůbec vidět, protože se pohybovali, tento člověk stál dostatečně nehybně, aby byl jako jediný na snímku zdánlivě opuštěné ulice zachycen. V roce 1839 Daguerre oznámil, že objevil proces využívající postříbřenou měděnou desku, a nazval jej daguerrotypie. Podobný proces dodnes využívají fotoaparáty Polaroid. Francouzská vláda patent koupila a ihned jej dala k volnému užití (public domain).