Bučač

Bučač (; ; / Betšotš) je malé město na západní Ukrajině. Leží v Čortkivském rajónu v Ternopilské oblasti na řece Strypa v historickém regionu Halič, 135 km jihovýchodně od Lvova a 55 km jihozápadně od oblastního města Ternopil. Žije zde zhruba 12 tisíc obyvatel.

Bučacká městská územní hromada V Bučači je centrum Bučacké městské územní hromady, která v roce 2026 měla 41274 obyvatel. V této hromadě je město Bučač a tato další sídla:

Baryš (Бариш) Beremjany (Берем'яни) Bobulynci (Бобулинці) Dobropole (Доброполе) Mateušivka (Матеушівка Duliby (Дуліби) Žyznomyr (Жизномир) Žnyborody (Жнибороди) Zaryvynnci (Заривинці) Rukomyš (Рукомиш) Zelena (Зелена) Zubrec (Зубрець) Kydaniv (Киданів) Liščany (Ліщанці) Novi Petlykivci (Нові Петликівці) Puškari (Пушкарі) Ozerjany (Озеряни Veebjatyn (Верб'ятин Osivci (Осівці) Perevoloka (Переволока) Kurdybanivka (Курдибанівка Peredmisťa (Передмістя) Zališčyky (Заліщики) Porochova (Порохова) Pidzamočok (Підзамочок) Zvenyhorod (Звенигород) Pidlissja (Підлісся) Rilynnci (Ріпинці) Pomirci (Помірці) Sorokky (Сороки) Stari Petlykivci (Старі Петликівці Biljavynci (Білявинці Jazlovec (Язловець) Brovari (Броварі) Novosilka (Новосілка) Požeža (Пожежа)

V roce 1349 (téměř devadesát let poté) Halič dobyli Poláci. Na konci 14. století město poprvé přijalo magdeburské právo.

V létě roku 1498 moldavský kníže Stefan III a jeho spojence – Turci dobyli město; pomsta za jejich předchozí neúspěchy bylo zničení města, zachycení jeho obyvatele. Roku 1515 město znovu přijalo magdeburské právo.

To bylo v době, kdy do této oblasti přicházelo velké množství přistěhovalců – Poláků, Židů a Arménů. Bučač se stal centrem místní židovské komunity.

V roce 1772 byla Halič anektována Rakouskem v rámci prvního dělení Polska. Bučač zůstal součástí Rakouska a jeho následovníků až do konce první světové války v roce 1918. Bučač byl pak krátce součástí nezávislé Západoukrajinské republiky před tím, než toto území obsadilo v roce 1923 Polsko. Během druhé světové války bylo území Haliče, včetně Bučače, anektováno Sovětským svazem a přičleněno k Ukrajině (viz pakt Molotov–Ribbentrop).

V roce 1941 bylo město přepadeno nacistickým Německem. Veškeré židovské obyvatelstvo bylo fakticky vyhlazeno během holocaustu. Po válce se město stalo součástí Sovětského svazu. Z města byli vyhnáni příslušníci polské komunity. Po pádu Sovětského svazu v roce 1991 se město Bučač stalo součástí nezávislé Ukrajiny.

Od roku 2007 se z iniciativy místní samosprávy ve městě nachází pomník hlavy Organizace ukrajinských nacionalistů Stepana Bandery.ШКУЛА, Андрій. Бучач уже з Бандерою In 20 хвилин (Тернопіль). 2007. 16. říjen.

Současnost Ve městě se dochovala monumentální barokní radnice z poloviny 18. století, kostel Povýšení svatého Kříže a monastýr (klášter) basiliánů a další památky; funguje zde také vlastivědné museum.

S oblastním Ternopilem a dalšími městy je město spojeno autobusovými linkami, vlak z Husjatyna a Čertkova sem zajíždí pouze jednou denně.

Školství zemědělský College Gymnázium Lyceum

Pamětihodnosti a turistické zajímavosti socha sv. Jana Nepomuckého (bolševiky zničena, dnes kopie) socha Panny Marie, (bolševiky zničena, dnes kopie)

Chrámy konkatedrála (cerkev) řeckokatolický chrám (cerkev) Ochrany Přesvaté Bohorodičky barokní katolický kostel Nanebevzetí Panny Marie monastýr (klášter) basiliánů Chrám Povýšení svatého Kříže Chrám svatého Vladimíra (Ukrajinská pravoslavná církev Kyjevského patriarchátu) Chrám svatého Mikuláše (Ukrajinská autokefální pravoslavná církev)

Hotel Bučač Vizyt ("Návštěva") Mandry (vesnice Pidzamočok)

Hospodářství Vodní elektrárna

Doprava Železniční doprava Městská doprava

Osobnosti Emil Skamene genetik, imunolog Mykola Bevz, ukrajinský vědec, pedagog, Dr. architekti Volodymyr Hnatiuk, ukrajinský spisovatel, etnograf. Šmu'el Josef Agnon, izraelský spisovatel Volodymyr Kurylovyč, rakouský právník a politik ukrajinské (rusínské) národnosti z Haliče, poslanec Říšské rady. Marjana Maksymjak, ukrajinská básnířka Bernard Meretyn, architekt německého původu Jan Jiří Pinsel, sochař a řezbář Mikołaj Bazyli Potocki, polsko-ukrajinský magnát, majitel města, mecenáš Ihor Pylaťjuk, ukrajinský hudebník (houslista), vědec, pedagog, rektor Lvovské konzervatoře Emanuel Ringelblum, polsko-židovský historik, politický aktivista a organizátor tajného archivu, pořízeného a ukrytého během druhé světové války ve varšavském ghettu. Bernard Stern, starosta města, poslanec Říšské rady, majitel pivovaru Simon Wiesenthal, židovský aktivista. Karel Vladislav Zap, český úředník, učitel, muzejník, vlastenec, spisovatel, historik a publicista, byl v městěБАБІЙ, П. Karel Vladislav Zap In Ternopilský encyklopedický slovník. Тернопіль : Видавничо-поліграфічний комбінат «Збруч», 2004. t. 1 : А — Й. 696 s. . S. 450.

Partnerská města Kazimierza Wielka, Polsko

Foto

Odkazy Reference

Externí odkazy

Bučač // Ukrajina – země k navštívení Bučač na serveru Rakouské národní knihovně 32. Historické městečko Bučač - radnice, XVIII. stol. Oficiální stránky Památky Bučače na serveru «Замки та храми України» Buchach // Encyclopedia of Ukraine. Rozcestník pro židovskou historii Bučače Buczacz In Słownik geograficzny Królestwa Polskiego i innych krajów słowiańskich. Warszawa : Filip Sulimierski i Władysław Walewski, 1880. T. I : Aa — Dereneczna. S. 433—437. Buczacz, miasto In Słownik geograficzny Królestwa Polskiego i innych krajów słowiańskich. Warszawa : Filip Sulimierski i Władysław Walewski, 1900. T. XV, cz. 1 : Abablewo — Januszowo. S. 254.

Kategorie:Města v Ternopilské oblasti Kategorie:Města s Magdeburským právem

Bučač

Źródło i licencja