náhled|Litevská dívka v kroji regionu Aukštaitija vyprávějící mytický příběh, 2021
Lidová slovesnost, též slovesný folklór či ústní lidová slovesnost,V českém prostředí folklór zahrnuje veškeré projevy lidové duchovní kultury, v užším pojetí, rozšířeném v severských zemích termín folklór odpovídá českému termínu lidová slovesnost. Existuje také starší pojem prostonárodní či národní slovesnost a taktéž starší, a užší, pojem národní poezie., je soubor tradičních slovesných útvarů vznikajících a šířených v lidovém prostředí, jako jsou pověsti, pohádky, přísloví či textové části lidových písní a dramat. Bývá definována skrze odlišení od literatury, typicky skrze následující opozice:
lidová slovesnost je předávána ústně a je proměnlivá, literatura je písemně fixována. lidová slovesnost vzniká v prostředí lidových vrstev, literatura v prostředí elit. lidová slovesnost je kolektivní a anonymní, literatura je produktem individuálního autora.
S ústním charakterem souvisí i úloha interpretů a kontextu lidové slovesnosti. Ta plně existuje jen v určitém, variabilním znění, na určitém místě a čase a v určitém společenském prostředí. Tím se liší od písemné literatury, která má fixovanou podobu, nezávislou na kontextu. Slovo je v ní často spojováno s mimojazykovými prostředky: hudbou, gesty, mimikou, tancem nebo obřadními a magickými praktikami Zatímco umělecká literatura má primárně estetickou funkci a je vyjádřením individuality autora, tak lidová slovesnost klade důraz na funkce jiné, jako jsou obřadní či informativní, podléhá kolektivnímu vkusu a odráží ideologii, názory a emoce určitého kolektivu.
Přes rozdíly mezi ústní lidovou slovesností a psanou literaturou existuje mezi obojím velmi těsný vztah a rozlišení mezi nimi nemusí být vždy jasné. Ve společnostech neznalých písma je veškerá slovesnost ústní, následně bylo užití písma z velké části omezeno na elitní vrstvy, přesto ale docházelo k vzájemnému ovlivňování. Například kronikářská literatura často čerpá z ústní tradice, na druhou stranu lidová próza, především písmácká tvorba, už dlouho existuje i v písemné podobě. Některá díla, často velmi rozsáhlá, jako například Homérovy eposy nebo indické védy, je pak velmi těžké jednoznačně zařadit do jedné z těchto kategorií. Mezi přechodové formy patří díla zlidověláKromě umělecké tvorby, která odpovídala lidovému vkusu, jako kuplety 19. století, se jedná například také o tvorbu původně lidovou, sesbíranou sběrateli folklóru, posléze zapomenout a znovu v lidovém prostředí objevenou z písemných záznamů. a tvorba pololidová, například kramářské písně a knížky lidového čtení. Za obdobu pololidové tvorby v moderní společnosti lze považovat tvorbu masovou a populární. Existuje také tvorba, která nespadá mezi lidovou slovesnost ani literaturu: tvorba amatérská a naivní.
Vědou, která se zaobírá lidovou slovesností je slovesná folkloristika, jejíž počátky lze spojit s nově nalezeným zájmem o lid a jeho kulturu v Evropě poloviny 18. století. Význam impulsem, ovlivňujícím i české národní obrození, bylo myšlení Johanna Gottfrieda Herdera, který považoval lidové básnictví za přirozený umělecký projev celého národa, respektive jeho „duše“. Z toho dále vycházel romantismus 19. století a rozsáhlá sběratelská činnost dobových národopisců, pro kterou bylo typické zaujetí obsahem skladeb, nikoliv ale celého kontextu.
Žánry
V české fokloristice se lidová slovesnost zpravidla dělí do pěti žánrů:
lidová próza (pohádky, legendy, pověsti, pověrečné povídky, humorky, povídky ze života) malé folklorní formy (přísloví, pranostiky, pořekadla, hádanky, zaříkání a zaklínání) textová složka lidové písně lidové divadelní hry dětský folklor (říkadla, rozpočítadla, dětské hry a obřady).
Existují i alternativní klasifikace, například v německé folkloristice se užívá dělení Hermanna Bausingera:
jazykové formule a jazyková hra funkční formule herní formule řečové vyjadřovací formule, přísloví a zvláštní řečové formulky výroky a nápisy hádanky vtipy vyprávěcí formy (pohádka, pověst, legenda, anekdota, humorka a podobně) scénické a hudební formy představení (liturgie, zvyk, divadlo) píseň
Izraelská badatelka Heda Jason dělí lidovou slovenost, pro kterou používá termín etnopoetry, na následující žánry:
realistické (příběh, balada, lyrická píseň, epika, historická píseň) fabulové (mýtus, legenda, pověst, pohádka) symbolické (přísloví, pořekadla, hádanky, řečové formulky a podobně) kvazi-žánry (lidové divadlo) přechodové žánry
Odkazy
Poznámky
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Folklór