HC Škoda Plzeň (celým názvem: Hockey Club Škoda Plzeň) je český klub ledního hokeje, který sídlí v Plzni ve stejnojmenném kraji. Založen byl v roce 1929 pod názvem SK Viktoria Plzeň. Svůj současný název nese od roku 2012. Od roku 1951 byl častým účastníkem nejvyšší československé soutěže a nyní je pravidelným účastníkem samostatné české nejvyšší soutěže. Klubové barvy jsou modrá a bílá.
Své domácí zápasy odehrává v LOGSPEED CZ Aréna s kapacitou 7 750 diváků. Dříve se hokejová hala jmenovala Home Monitoring Arena.
Týmové úspěchy Mistr extraligy 2012/13 Nejvyšší domácí soutěž – 2. místo (1957/58, 1958/59, 1991/92) Zisk Pohár Jaroslava Pouzara za 1. místo v základní části ELH (2009/10, 2017/18) Slezský Pohár Vítěz 1958, 1960, 1968
Historie náhled|vlevo|Ramenní nášivka 2. pěší divize (USA), indián uprostřed je součástí současného znaku klubu
Cesta k prvním úspěchům i pády Odbor ledního hokeje vznikl při Viktorii Plzeň v roce 1929 a právě tento moment se považuje za počátek dnešního klubu. Stadión s umělou ledovou plochou byl otevřen v roce 1950 a již o rok později hostil prvoligová utkání. Tým se v soutěži rychle pevně zabydlel a mohl nastoupit cestu vzhůru. Stoupání pod vrchol tabulky ale předcházely i nemilé momenty, mezi nimiž smutně vyniklo odložené utkání s Českými Budějovicemi z ledna 1955. Ledová plocha byla totiž z důvodů zanedbané údržby v době předpokládaného začátku utkání pod vodou, což bylo i tehdy na prvoligové úrovni něco ostudného.
K úplnému vrcholu se začala Plzeň přibližovat po spojení všech týmů první ligy do jediné skupiny. V roce 1957 tak přišlo první 3. místo. Útok Šašek – Vinš – Václav si navíc odjel na mistrovství světa do Moskvy pro bronzové medaile. Ovšem na nejvíce mezinárodních podniků se z této generace podíval Stanislav Sventek. Plzeňský tým přímo navázal na první úspěch dokonce dvěma 2. místy za sebou. První polovina 60. let však znamenala postupný ústup a po třech sezónách, kdy mužstvo končilo těsně nad sestupovými pozicemi, přišel pád o soutěž níže v roce 1966.
Návrat do první ligy trval tři roky a toto období bylo využito na zastřešení zimního stadiónu, které bylo dokončeno v roce 1969. Po dvou sezónách ale přišel opět na jeden rok sestup. Zajímavé nicméně bylo, že obránce Vladimír Bednář si pro zlatou medaili z mistrovství světa v Praze 1972 přijel po sezóně, kterou strávil ve 2. lize a zúčastnil se předtím i zimních olympijských her v Sapporu. Tým Plzně se po roční absenci vrátil do ligy, ale do první poloviny tabulky v konečném účtování nakouknul jen jedinkrát v roce 1976. Na zimních olympijských hrách tehdy reprezentoval útočník Bohuslav Ebermann. Na Canada cup ho z Plzně v obraně doprovázel Milan Kajkl, který si navíc vychutnal i titul mistra světa z Katovic. Oba hráči pak společně oslavovali titul mistrů světa o rok později ve Vídni. Ebermann se na něm výrazným způsobem podílel díky vítěznému gólu v utkání se Švédskem. Plzeň ovšem v roce 1978 opět opustila prvoligovou soutěž. V konečné tabulce měla stejný počet bodů jako Trenčín, se kterým měla navíc vyrovnanou vzájemnou bilanci. O sestupujícím rozhodovalo dodatečné utkání na neutrálním ledě v Brně. Po výsledku 1:1 sestupující tým určil až 17. samostatný nájezd, který neproměnil plzeňský Schejbal.
Trvalé působení v nejvyšší soutěži 280px|náhled|Vnější podoba plzeňského hokejového stadiónu se od konce 60. let 20. století téměř nezměnila 280px|náhled|LOGSPEED CZ Aréna, interiér Návrat do první ligy se Plzni opět povedl již po jediné sezóně. V 80. letech ovšem tým běžně okupoval spodní patra tabulky a jednou ho od sestupu zachránila až prolínací soutěž. Do play off Plzeň nakoukla dvakrát, ale nevyhrála jediné utkání. Náznaky možného vzestupu se tedy projevovaly alespoň v mládežnických kategoriích, když v roce 1980 vyhráli přebor ČSSR starší dorostenci a o tři roky později i starší žáci.
S počátkem 90. let přišel konečně i výrazný úspěch prvního týmu. V roce 1992 nejprve Plzeň poprvé vyhrála základní část a pak vyhrála v play off dvě pětizápasové bitvy. Ve finále čekal Trenčín a Plzeň byla v boji s ním podobně jako před 14 lety, kdy týmy hrály o sestup, opět neúspěšná. V útoku již tehdy byl Martin Straka. Hned o rok později bylo pro Plzeň velkým štěstím, že se pro rozdělení federace nesestupovalo.
V první sezóně samostatné české soutěže se tým zachránil poměrně rychle a v dalších dvou sezónách pronikl do play off. Podobně jako o deset let předtím však nevyhrál ani jedno utkání. V roce 1996 se do útoku po 6 letech zahraničního angažmá vrátil čerstvý mistr světa z Vídně Jiří Kučera, který pečetil titul ve finále proti Kanadě gólem do prázdné brány. Zklamání ze sezóny po 11. příčce však bylo veliké.
V roce 1998 si dva odchovanci klubu obránce Jaroslav Špaček a útočník Martin Straka domů přivezli na krku zlaté olympijské medaile z Nagana. Sezónu plzeňského týmu poznamenala neuvěřitelná chyba brankáře Dušana Salfického, který si zcela zbytečně vyjel pro puk mířící mimo bránu a pár sekund před koncem čtvrtého čtvrtfinálového utkání si ho za nerozhodného stavu srazil do brány. Sparta Praha tím vyrovnala stav série na 2–2 a páté utkání na vlastním ledě pak vyhrála. Na sklonku ledna 1999 se v Plzni konalo Utkání hvězd, při němž vytvořil domácí obránce Josef Řezníček nepřekonatelný rekord v přesnosti střelby, když trefil čtyři terče v rozích branky čtyřmi střelami. Ve čtvrtfinále však Plzeň ztroskotala na Třinci.
V následující sezóně Plzeň Třinci čtvrtfinálovou prohru oplatila. Mohla se tak těšit se na sérii proti Vsetínu, který v základní části ve všech čtyřech zápasech porazila a celkově proti němu měla jako jediný tým za dobu trvání české extraligy kladnou bilanci. Semifinále ovšem vyznělo jednoznačně pro obhájce titulu k velké nelibosti plzeňských fanoušků, kteří se vůči vsetínským projevovali až nenávistně. Pro titul mistrů světa si do Petrohradu odjeli Salfický a útočník Martin Špaňhel. Hned trio odchovanců (brankář Zdeněk Šmíd, útočník Milan Kraft a obránce Jan Chotěborský) se v té době již těšilo z prvního zlatého kovu, který dobyla naše reprezentace lednu na mistrovství světa juniorů v ledním hokeji. Odchovanec Petr Sýkora v dresu New Jersey Devils naopak poprvé v tomto roce potěžkal Stanley Cup.
Plzeň po 3. místě postihl opět výpadek. Po roční absenci se s obměněným kádrem vrátila do play off v roce 2002, ale ani výhoda domácího prostředí v prvních zápasech jí proti Vítkovicím nebyla nic platná. Po další absenci v play off se Plzeň postarala v roce 2004 o jeden velký šok v několika podobách. Nejprve se šťastnou výhrou v prodloužení zbavila Českých Budějovic, které tímto výsledkem poslala blíže směrem k baráži. Posléze rozhodla o vlastním postupu do play off jasnou výhrou v posledním kole nad přímým sokem z Kladna, se kterým pak měla stejný počet bodů ale lepší vzájemnou bilanci. A k dovršení všeho jako první tým z 8. místa v historii vyřadila ve čtvrtfinále vítěze základní části z Pardubic. Výrazný podíl na všech zmíněných výsledcích měl příchod brankáře Romana Málka ze Slavie.
V sezóně 2004/05 hrané za přítomnosti hráčů z NHL skončila Plzeň opět se stejným počtem bodů jako osmý tým tabulky, ale tentokrát ji díky vzájemným zápasům Litvínov přeskočil a Plzeň do play off nepostoupila. V týmu se objevili obránci Špaček a Pavel Trnka a útočníci Straka, Kraft a vítěz posledního Stanley cupu Martin Cibák. Diváci se v prosinci mohli potěšit utkáním plzeňského mužstva s týmem hvězd NHL putujících Evropou, které domácí prohráli 3–8.
Návrat Martina Straky a trnitá cesta k prvnímu titulu náhled|250px|Martin Straka v roce 2013
2008/09 – Po pěti letech opět v semifinále play-off V létě 2008 došlo k události, která zásadně ovlivnila chod klubu v následujících sezónách. Do klubu se po letech strávených v NHL vrátil olympijský vítěz z Nagana 1998 a velký plzeňský patriot Martin Straka. Před začátkem nové sezóny ukončil své působení v klubu prezident a manažer Tomáš Král, který byl zvolen prezidentem Českého svazu ledního hokeje. V sezóně 2008/09 skončil klub po základní části sedmý. V předkole play-off vyřadil Třinec 3–2 na zápasy. Ve čtvrtfinále pak Plzeň překvapivě udolala druhý tým po základní části Pardubice poměrem 4–3 na zápasy. Postup Plzni zajistil v rozhodujícím sedmém zápase Martin Adamský gólem v čase 86:07 (tedy ve druhém prodloužení). V semifinále Plzeň zastavil obhájce titulu, pražská Slavie, která zvítězila 4–1 na zápasy. Nezapomenutelným se stal pátý zápas, kde Plzeň vyrovnávala na 5–5 v poslední sekundě normální hrací doby. V prodloužení už gól nepadl a v nájezdech byl jediným úspěšným střelcem Vladimír Růžička ml., který tak poslal Slavii do finále.
2009/10 – Prezidentský pohár Klub se po sezóně 2008/09 ocitl ve finančních problémech. V zákulisí se nevylučoval ani případný krach a konec hokeje v Plzni. Klub zachránilo město Plzeň finanční injekcí 15 miliónů korun a Martin Straka, který složil ze svého sedmimiliónovou garanci k APK – tato garance byla nezbytnou podmínkou pro udělení extraligové licence. Martin Straka se zároveň ujal funkce generálního manažera (tato funkce nahradila funkci klubového prezidenta) a následně se stal i spolumajitelem klubu. Výše zmíněné problémy neměly vliv na sportovní výkony hráčů v následující sezóně. Plzeň ovládla základní část soutěže (získala celkem 106 bodů, což je klubový rekord) a získala tak jako první tým nově udělovaný Pohár Jaroslava Pouzara. Tým táhli především Tomáš Vlasák, který se stal nejlepším střelcem a nejproduktivnějším hráčem základní části, a Martin Straka, který měl pro změnu na svém kontě nejvíce gólových asistencí. V play-off ovšem následovalo zklamání. Ve čtvrtfinále proti Liberci sice Plzeň vyhrála první dva zápasy, pak ovšem vyhrával již pouze soupeř. Plzeň ztratila čtvrtfinále poměrem 2–4 a ani tentokrát se medaile nedočkala.
2010/11 – Aféra s registracemi Sezóna 2010/11 byla poznamenána aférou s odpočty bodů kvůli chybám při registracích hráčských smluv. Plzni bylo v důsledku administrativních pochybení odečteno 19 bodů. I přes tento obří handicap se Plzeň probojovala do předkola play-off, zde ovšem nestačila na tým Litvínova a po prohře poměrem 1–3 na zápasy pro ni sezóna skončila. Kauza s registracemi zároveň způsobila třenice mezi spolumajiteli klubu. Martin Straka nakonec své společníky vyplatil a stal se majoritním vlastníkem.
2011/12 – Semifinálové zklamání Plzeň zvládla základní část výborně, bez větších herních výpadků. Dlouho bojovala o Prezidentský pohár, nakonec ji však předčila pražská Sparta. Do play-off vstupovala Plzeň ze druhého místa po základní části, jako jeden z hlavních favoritů na titul. Ve čtvrtfinále po boji vyřadila Zlín poměrem 4–3 na zápasy, oba celky byly v domácím prostředí stoprocentní. V semifinále však Plzeň překvapivě hladce podlehla brněnské Kometě (která do play-off prošla z předkola) poměrem 1–4 na zápasy. Plzni se tentokrát v domácím prostředí vůbec nedařilo, prohrála na svém stadiónu všechny tři zápasy. Celkově však Plzeň obsadila třetí místo, což byl největší úspěch od roku 2000.
2012/13 – Vytoužený titul náhled|upright|Pohár pro vítěze extraligy poprvé putoval do Plzně