Červená () je malá osada, část města Kašperské Hory v okrese Klatovy v Plzeňském kraji, jejíž historie sahá až do doby vlády Karla IV. Nachází se asi tři kilometry jihovýchodně od Kašperských Hor. Rozkládá se na horském návrší v nadmořské výšce téměř 800 metrů. Prochází zde jen jedna silnice, která Červenou spojuje směrem na sever s Kašperskými Horami a jižně s Rejštejnem. Na návsi je kaple Panny Marie Pomocné a autobusová zastávka. Druhá, menší kaple se nachází na rozcestí severně od vesnice. Počet trvale hlášených obyvatel se v osadě pohybuje v posledních desetiletích kolem dvaceti, ale v letních měsících Červená ožívá s příchodem chalupářů, ubytovaných návštěvníků i projíždějících turistů. Červená leží v katastrálním území Červená u Kašperských Hor o rozloze 13,08 km². Nadmořská výška se v rámci této plochy pohybuje od 700 do 1150 metrů a na své jižní nejvýše položené hranici tak sousedí s Churáňovem či Horskou Kvildou.
Název Název obce Červená vznikl překladem z původního německého názvu Rothsaifen (někdy také Rotsaifen) a připomíná rýžovnickou minulost osady. Slovem sejp se označují nerostné nánosy, z nichž byly vybírány drahé kovy. Tyto kopcovité útvary byly patrně přítomností křemene s obsahem zlata (dle jiných zdrojů obsahem železa v kameni) zbarveny do ruda. Červené sejpy (německy roten Seifen) tedy daly vzniknout dnešnímu názvu Červená.
Nejstarší zpráva o obci náhled|Fotografie listiny Karla IV. z Kroniky obce Rothsaifen - Červená První písemná zmínka o osadě Červená je ze stejného roku, kdy byl založen i nedaleký hrad Kašperk. V pergamenové listině z 11. dubna 1356 se uvádí, že král Karel IV. daruje Heinczlinu Baderovi do dědičného užívání lán půdy u jeho vlastního dvora mezi "malou Losenicí" a Červenou (Rothsaifen) za věrné služby při vyhledávání a vytyčení trasy nové silnice do Pasova v Bavorsku, tedy budoucí Kašperskohorské Zlaté stezky. Dodnes v originále zachovaná listina je jedním z nejstarších dokladů osídlení horní Šumavy. Pergamenová listina byla až do 20. let 20. století uchovávána na dvoře Bajerov (Baderhof, Bayerhof, Schoberhof, Baierkof) u Červené, kdy ho pak do úschovy převzalo muzeum v Kašperských Horách.
Historie Jak se existence Červené objevuje díky výše zmíněné listině ze 14. století, tak opět zase veškeré informace o ní mizí na téměř pět dalších staletí. Původně byla jen sídlištěm rýžování zlata bez jakékoliv obecní správy. Sejpy byly v potocích postupně od zlatých zrn vyrýžovány. Získávání zlata pokračovalo důlním dobýváním, jak dodnes dokazují propadlé štoly a šachty na cestě z Červené do Kašperských Hor. Když v 17. století vyschly rudné žíly, nezaměstnaní horníci se začali uplatňovat v rozvíjejícím se sklářství nebo se zabývali chovem dobytka a zemědělstvím. Obec patřívala ke hradu Kašperku a jak bylo během 16. století jeho panství postupně rozprodáváno, tak i Červená byla prodána městu Kašperské Hory v úterý po Nanebevzetí Panny Marie roku 1584. Dokládá to kupní smlouva mezi císařem Rudolfem II. a městem Kašperské Hory, které kromě Červené zakoupilo i další vesnice (Plavěčín, Řetenice, Nicov, Mílov, Lídlovy Dvory, Svojše, Podlesí, Velký a Malý Kozí Hřbet, Plzenec, Opolenec, Tuškov, Žlíbek, Nový dvůr a dvě usedlosti u Sv. Mikuláše) a to za 4450 kop českých grošů. V této době jsou na Červené uváděni tito sedláci: Christl, Martin, Wastl, Veit, Andreas, Scheittner, Belwertl, Simon Prinz, Simon Filger a Simon Pommer. V následujících staletích se sedláci z Červené snažili neúspěšně získat svobodu, ale nadále zůstávali poddanými Kašperských Hor. Mluvčími tohoto osvobozovacího procesu byli sedláci Baumann a Glaser. Jako nejstarší usedlost na Červené je v kronice zmiňováno č. p. 9 (dnes již neexistující, na jejím místě je v současnosti č. p. 3) pana Josefa Müllera, který uchovával jednokřídlé domovní dveře, na kterých byl vypálen letopočet 1311. Odstranil je při demolici starého statku ze samotného vchodu. Rodiny jako Wendlbergerova, Matschinerova, Wurmova nebo Glaserova zde na svých statcích žily a hospodařily po celá staletí. V roce 1938 měl obecní katastr 251 ha polí, 211 ha luk, kolem 200 ha pastvin a 1 234 ha lesů. V té době do Červené jezdíval autobus čtyřikrát denně.
Horské zemědělství náhled|Dobytek na pastvinách v okolí Červené Starou tradici si Červená s okolím držela jako středisko horského zemědělství. Přes nadmořské výšky kolem 800 metrů tu místní klima poněkud zmírňuje poloha za Mílovským vrchem, který krajinu chrání před mrazivým východním prouděním. Pole v okolí Červené, Lídlových Dvorů a Kaisrova Dvora se tu vesměs rozložila na svazích obrácených k jihu. K roku 1890 se dovídáme, že místní lidé své pozemky odvodňovali, osívali ovsem, pšenicí a ozimy, pěstovali brambory. V souvislosti s chovem dobytka tu měli plochy oseté červeným jetelem a krmnými směsmi, starali se o dobrou sklizeň sena. Kvalitu půdy se snažili zlepšit pravidelným hnojením. Zvlášť známý tu byl chov dobytka a produkce mléka. Už koncem 19. století, v letech 1895 – 1897, červenští chovatelé usilovali o zvýšení produktivity. Z oblasti Nové Bystřice a Maršovic nakoupili krávy ze siementhalského plemene. V roce 1898 (dle kroniky obce 1899) byl založen spolek pro chov dobytka a nakupován plemenný dobytek ze Švýcarska a z Německa – z okolí Baden – Baden. Chovatelské úspěchy dokládá i skutečnost, že v roce 1913 s podporou Zemské kulturní rady v Praze byl v Červené uspořádán velký dobytčí trh a v Klostermannově hostinci v Karlině Pile se pro ženy a dívky z místa a okolí organizoval kurs dojení a výroby másla a sýrů. V meziválečném období rozvoj dobytkářství pokračoval. V roce 1920 zde v okolí nebyl zaznamenán ani jediný případ tuberkulózy krav. Průměrná roční dojivost činila 3 až 5 tisíc litrů z jednoho kusu. Místní chovatelé se účastnili dobytčích trhů v Kašperských Horách a Rejštejně. V roce 1938 bylo v obci 29 koní, 344 kusů hovězího dobytka a 54 koz. Do života místa a tedy i do vývoje místního zemědělství silně zasáhl poválečný odsun německého obyvatelstva, příchod nových osídlenců a následně nucená kolektivizace a zřízení Státních statků. Obdělávaná pole v poválečných letech z katastru Červené vymizela. Zůstaly jen pastviny, které stále obec obklopují, a tvoří drtivou většinu nezalesněných ploch katastru. Pase se zde skot plemene masný simentál v majetku Statku Kašperské Hory a v těsné blízkosti obce můžete spatřit stádo daňků. Už od 90. let minulého století slouží zdejší louky i chovu severoamerických bizonů. Jejich přítomnost na pastvinách severně od obce láká i četné turistické návštěvníky.
Hasiči Aby byli při požárech okamžitě k dispozici školení lidé, byl v roce 1901 založen Dobrovolný hasičský sbor. Velké zásluhy o založení sboru jsou připisovány domkáři Josefu Thurnerovi. Rozhodnutím představenstva obce byla zakoupena i hasičská stříkačka, kterou 11. srpna 1901 vysvětil děkan Hirnschrodt. Hasičskému sboru daroval pan Josef Matschiner (majitel pekařství v Portlandu ve státě Oregon, rodák z Červené) prapor a uniformy. Dne 18. března 1918 byl Josef Turner za své zásluhy slavnostně nazván čestným velitelem požárního sboru. Velitel Grandl, písař Wenzl Prexl a zástupce velitele Josef Woldrich přišli večer 18. března do bytu Josefa Thurnera, do staré školy, a žádali jej, aby vyšel před dům. Pan Thurner, oblečený do uniformy, šel s těmi třemi hasiči před dům. Prostor před domem byl plný lidí, civilistů a hasičů. Všichni pochodovali nahoru do vesnice. Vepředu velitel Grandl, pak Josef Thurner, mezi zástupcem velitele a písařem, dále hasiči a zbývající občané. Jeden hornista je doprovázel písní. V sále hostince Prexla se hasiči seřadili a za nimi civilní obyvatelstvo. Velitel Grandl přednesl řeč, ve které vyzdvihl zásluhy zakladatele a dřívějšího velitele sboru. Na závěr připnul velitel Grandl čestnému veliteli medaili na prsa a předal mu diplom. Po dojemné oslavě doprovodili kamarádi hasiči svého čestného velitele opět domů. Dlouho se však čestný velitel neradoval z tohoto jmenování, neboť 4. listopadu 1921 mu jeho kamarádi hasiči dávali vyzvánět na poslední sbohem. K oslavám 30. výročí hasičského spolku a k župnímu dni 31. července 1931 se do Červené sjelo na tři sta dobrovolných hasičů. Součástí slavnosti byla polní mše svatá, kterou sloužil arciděkan Spannbauer z Kašperských Hor. Velitel hasičů Grandl pak pronesl slavnostní řeč a vyznamenal déle sloužící členy.
Havárie letadla náhled|Pomníček letecké havárie pod Huťskou horou Na Štědrý den 24. prosince 1937 odpoledne odstartovalo letadlo (linky Bukurešť – Vídeň – Praha) k pravidelnému letu z Vídně do Prahy a dále mělo letět až do Paříže. Na palubě tohoto šestnáctimístného letadla byly tenkrát pouze tři osoby – pilot František Lehký, francouzský radiotelegrafista Pierre Astruc a jediný cestující, známý pražský advokát JUDr. Karel Flanderka. Nad českým územím se letadlo dostalo do husté mlhy. Zatímco se blížilo k Praze, došlo na letišti v Ruzyni k tragickému omylu. Navigátor v domnění, že letadlo Prahu už přeletělo, udal pilotovi nesprávný kurs vedoucí na jihozápad. Po udání posledního kursu se pracovníci navigační stanice ruzyňského letiště o letadlo dále už nestarali. Pilot v mlze zabloudil a od Prahy se neustále vzdaloval. Třímotorový letoun Wibault – Penhöet 282 – T12 se dostal až na Šumavu. Zde v rychlosti 250 km/hod narazil v nadmořské výšce 1080 m na severní lesnatou stráň Huťské hory v prostoru mezi osadami Zhůří a Vogelsang. Palubní hodiny se zastavily v 17:39. Pro tmu, hustou vánici a vysoký sníh zachránci dorazili na místo neštěstí až druhý den, kdy našli jen trosky, rozházené nedoručené vánoční zásilky a mrtvá těla. Šetření této letecké katastrofy bylo velmi usnadněno díky nepoškozeným záznamům radiotelegrafního zařízení. Dnes stojí v místech letecké katastrofy malý kamenný pomníček se jmény obětí. Událost ve své době vyvolala velkou pozornost. Tragičnost havárie byla umocněna ještě tím, že se stala v den a hodinu, kdy ve všech rodinách lidé zasedali ke štědrovečernímu stolu.
Druhá světová válka Roku 1935 při volbách do Národního shromáždění bylo odevzdáno v katastru Červená 257 hlasů. Z toho 112 pro Sudetoněmeckou stranu, 98 pro Německou křesťansko-sociální stranu lidovou, 36 pro Německý svaz zemědělců, 8 pro Německé sociální demokraty a 3 hlasy obdržely české strany. Při volbách do zastupitelstva obce 12. června 1938 byl sestaven jednotný seznam Sudetoněmeckou stranou a 100% místního obyvatelstva se k ní také hlásilo. Po připojení sudetoněmeckých oblastí 30. září 1938 na základě Mnichovské dohody k Německé říši začali někteří obyvatelé odcházet do Říše. Mezi ně se zařadil například nadučitel Wenzel Schulhauser s rodinou nebo učitelka Angela Pfeil. Posledním zápisem v kronice obce je přelet vzducholodě Graf Zeppelin nad Červenou 2. prosince 1938. Ta, kromě zanechaného mocného dojmu na obyvatelstvo, rozhazovala propagační letáky. Následovalo období druhé světové války, které již kronika nezachycuje.
Dne 5. května 1945 pronikli Američané do Červené mezi sedmou a osmou hodinou večer od Blochovy továrny v Amálině údolí. V Červené se vzdalo 16 důstojníků a kolem tisícovky mužů wehrmachtu. Ve vsi stálo asi 40 vozidel, do dvorů bylo umístěno kolem 50 koní. Následujícího dne byli němečtí zajatci přesunuti směrem k Rejštejnu. Jiné německé jednotky své zajetí oddálily, když unikaly poměrně skrytou silničkou Karlina Pila – Zhůří. Ubytovaní američtí vojáci si prý příležitostně brali z domácností hodinky, šperky, rozhlasové přijímače i ložní prádlo, ale neubližovali nikomu. V hostinci byla zřízena vojenská stanice. Obsazení Američany trvalo do konce července, začátkem srpna Červenou s okolím převzali tři čeští komisaři.
Poválečná léta a období komunismu náhled|Červená č. 2 na jaře 1993