Markéta II.

Markéta II. (Margrethe Alexandrine Þórhildur Ingrid; * 16. dubna 1940 Kodaň) je bývalá dánská královna. Dánsku vládla přesně 52 let. V letech 2022 až 2024 byla jedinou tehdy vládnoucí královnou na světě a nejdéle sloužící ženou v čele státu v té době. Je také scénografkou, kostýmní výtvarnicí a kritikou uznávanou ilustrátorkou dánských vydání Tolkienových knih.

Markéta se narodila do rodu Glücksburků jako nejstarší dítě krále Frederika IX. a královny Ingrid. Předpokládanou dědičkou svého otce se stala v roce 1953, kdy ústavní dodatek umožnil ženám zdědit trůn. Markéta na trůn nastoupila po smrti svého otce 14. ledna 1972. Po svém nástupu se stala první panovnicí v Dánsku od Markéty I., vládkyně skandinávských království v letech 1376–1412. V roce 1967 se provdala za Henriho de Laborde de Monpezat, se kterým měla dva syny: Frederika X. a Joachima.

Markéta jako panovnice přijala 42 oficiálních státních návštěv a sama podnikla 55 zahraničních státních návštěv. Ona a královská rodina podnikli několik dalších zahraničních návštěv. Podpora monarchie v Dánsku byla a zůstává trvale vysoká, kolem 82 %, stejně jako Markétina osobní popularita.

Dne 31. prosince 2023 během svého každoročního silvestrovského projevu Markéta oznámila, že se trůnu 14. ledna 2024, přesně 52 let po svém nástupu na něj, vzdá ve prospěch svého syna Frederika X.

Dětství a vzdělání Princezna Margrethe se narodila v paláci Frederika VIII., v rezidenci jejích rodičů v palácovém komplexu Amalienborg, hlavní rezidenci dánské královské rodiny ve čtvrti Frederiksstaden v Kodani. Byla prvním dítětem korunního prince a korunní princezny (později král Frederik IX. a královna Ingrid). Její otec byl starším synem tehdy vládnoucího krále Kristiána X. a její matka byla jedinou dcerou švédského korunního prince (pozdějšího krále Gustava VI. Adolfa). K jejímu narození došlo jen týden po invazi nacistického Německa do Dánska 9. dubna 1940. Byla pokřtěna 14. května 1940 v Holmenském kostele v Kodani.

Jejími kmotry byli král Kristián X., princ Knut Dánský, princ Axel Dánský, švédský král Gustav V., švédský korunní princ Gustaf Adolf, vévoda z Västerbottenu, vévoda z Connaughtu, dánská královna Alexandrina, princezna Thyra Dánská, korunní princezna Luisa Švédská, princ Harald Dánský, princezna Helena Dánská, princezna Patricie z Connaughtu, vévodkyně korunní princezna Cecílie Pruská a princezna Markéta Bourbonsko-Parmská. náhled|Margrethe (vlevo) se svými rodiči a sestrami, 1954 Nemluvně bylo pojmenováno Margrethe, což je dánská variace jména její zesnulé babičky z matčiny strany švédské korunní princezny Margaret; Alexandrine po babičce z otcovy strany, královně Alexandrine; a Ingrid po matce. Protože její dědeček z otcovy strany byl také islandským králem, dostala islandské jméno Þórhildur. Své rodině a blízkým přátelům je známá jako „Daisy“.

Narození jejích mladších sester Benedikte a princezny Anne-Marie následovala v roce 1944 a 1946. Markéta a její sestry vyrostly v bytech v paláci Frederika VIII. v Amalienborgu v Kodani a v paláci Fredensborg na severním Sjællandu. Letní prázdniny trávila s královskou rodinou v letním sídle svých rodičů v Gråstenském paláci v jižním Jutsku. Dne 20. dubna 1947, po smrti krále Kristiána X., nastoupil na trůn Markétin otec jako král Frederik IX.

Vzdělání Margrethe získala vzdělání na soukromé škole N. Zahle's Skole v Kodani, kterou absolvovala v roce 1959. Rok strávila v North Foreland Lodge, internátní škole pro dívky v Hampshire v Anglii, a později v letech 1960 až 1961 studovala prehistorickou archeologii na Girton College v Cambridge, v letech 1961 až 1962 politologii na Aarhuské univerzitě, v roce 1963 navštěvovala Sorbonne a v roce 1965 London School of Economics. Je členkou Londýnské společnosti starožitníků.

Margrethe mluví plynně dánsky, francouzsky, anglicky, švédsky a německy a má omezenou znalost faerštiny.

Předpokládaná dědička náhled|Princezna Margrethe v srpnu 1966 V době jejího narození mohli na dánský trůn nastoupit pouze muži, a to díky změnám v zákonech o nástupnictví přijatých v 50. letech 19. století, kdy byla pro nástup na trůn vybrána větev Glücksburků. Protože Margrethe nemá žádné bratry, předpokládalo se, že se trůnu jednoho dne ujme její strýc princ Knut.

Proces změny ústavy začal v roce 1947, nedlouho poté, co Margrethin otec nastoupil na trůn a bylo jasné, že královna Ingrid už žádné děti mít nebude. Tento komplikovaný proces odstartovala popularita Frederika a jeho dcer a významnější role žen v dánské společnosti. Zákon vyžadoval, aby návrh byl schválen dvěma po sobě jdoucími zasedáními parlamentu a poté v referendu, které se konalo 27. března 1953. Nový zákon o následnictví povolil nástupnictví žen na dánský trůn podle mužské primogenitury, tedy žena mohla nastoupit na trůn pouze v případě, že neměla bratra. Princezna Margrethe se proto stala předpokládanou dědičkou. V roce 2009 bylo dědické právo upraveno na absolutní primogenituru.

V den svých osmnáctých narozenin, 16. dubna 1958, dostala Margrethe křeslo ve Státní radě. Následně v nepřítomnosti krále předsedala jejím schůzím. V roce 1960 spolu se švédskými a norskými princeznami odcestovala do Spojených států amerických. Navštívila Los Angeles a Paramount Studios, kde se setkala s několika celebritami, včetně Deana Martina, Jerryho Lewise a Elvise Presleyho.

Manželství a rodina

vlevo|náhled|Margrethe a Henri v roce 1966 V průběhu jejího pobytu v Londýně se setkala s francouzským diplomatem Henrim-Marie-Jean-André de Laborde de Monpezat, který byl vyslaneckým tajemníkem na velvyslanectví Francie v Londýně. Jejich zasnoubení bylo oznámeno 5. října 1966. Vzali se 10. června 1967 v Holmenském kostele v Kodani a svatební hostina se konala v paláci Fredensborg. Laborde de Monpezat obdržel díky své nové pozici manžela předpokládané dědičky dánského trůnu oslovení a titul „Jeho královská Výsost princ Henrik Dánský“. Manželi byli přes padesát let, až do jeho smrti dne 13. února 2018.

Necelý rok po svatbě porodila princezna Margrethe 26. května 1968 své první dítě, syna. Podle tradice se dánští králové střídavě jmenují buď Frederik, nebo Kristián. Rozhodla se tuto tradici zachovat a svého staršího syna pojmenovala Frederik. Následující rok se 7. června 1969 narodilo druhé dítě, Joachim. náhled|Markéta obklopená svou rodinou mávala davům na své 70. narozeniny v dubnu 2010 Markéta v roce 2008 oznámila, že její potomci ponesou další titul hraběte nebo hraběnky z Monpezat, jako uznání kořenů jejího manžela.

V roce 2022 královna oznámila, že od začátku roku 2023 budou moci potomci prince Joachima používat pouze své tituly hraběte a hraběnky z Monpezat, jejich předchozí tituly dánského prince a princezny jim byly odebrány. Její syn a vnoučata veřejně vyjádřili šok a zmatek. Markéta řekla, že je smutná z toho, že svým rozhodnutím členy rodiny rozrušila, ale nezměnila ho.

Spolu se svým zesnulým manželem chovala Margrethe od 70. let 20. století jezevčíky. V současné době má jednoho psa, jezevčíka Tilia, který patřil princi Henrikovi až do jeho smrti v roce 2018.

Vláda

Nástup na trůn Krátce poté, co král Frederik IX. pronesl na přelomu roku 1971/72 svůj novoroční projev k národu, onemocněl a o 14 dní později, 14. ledna 1972, zemřel. Markéta nastoupila na trůn ve věku 31 let a stala se první ženskou dánskou panovnicí podle nového zákona o nástupnictví. Královnou byla prohlášena z balkonu paláce Christiansborg 15. ledna 1972 premiérem Jensem Otto Kragem. Královna Markéta II. se vzdala všech dřívějších titulů panovníka kromě titulu pro Dánsko, proto zní celý její titul „Z milosti Boží, královna dánská“ (dánsky: Margrethe den Anden, af Guds Nåde Danmarks Dronning). Královna zvolila motto: Boží pomoc, láska lidu, síla Dánska. Rozhodla se být známá jako Markéta II. jako uznání dánské regentky ze 14. století Markéty, která byla veřejně známá jako královna Markéta, přestože nikdy nebyla korunována.

Ve svém prvním proslovu k lidu královna Markéta II. řekla:Můj milovaný otec, náš král, je mrtvý. Úkol, který můj otec nesl téměř 25 let, nyní leží na mých bedrech. Modlím se k Bohu, aby mi dal pomoc a sílu nést toto těžké dědictví. Kéž je důvěra, která byla dána mému otci, dána i mně.

Ústavní role Hlavním úkolem královny je reprezentovat Království v zahraničí a být sjednocující osobností doma. To druhé provádí mimo jiné otevíráním výstav, účastí na výročích a inaugurací mostů. Přijímá zahraniční velvyslance a uděluje vyznamenání a medaile.

Jako konstituční panovnice se královna neúčastní stranické politiky a nevyjadřuje žádné politické názory. Přestože má právo volit, rozhodla se tak nečinit, aby se vyhnula byť jen zdání stranictví.

Královna pořádá každou středu schůzku s předsedou vlády a ministrem zahraničních věcí, pokud ona nebo předseda vlády nejsou mimo království.

Po volbách, ve kterých úřadující premiér nezíská většinu, pořádá královna „Dronningerunde“, na které se setkává s předsedy každé z dánských politických stran.

Jakmile je vláda vytvořena, je formálně jmenována královnou. V praxi téměř všechny formální pravomoci královny vykonává dánská vláda.

Je zvykem, že Markéta jako dánská panovnice každoročně pořádá novoroční recepce. Každý rok 1. ledna se v paláci Kristiána VIII. v Amalienborgu koná banket pro vládu, předsedu dánského parlamentu a královský dvůr. Druhý den se v paláci Kristiána VIII. koná banket pro soudce Nejvyššího soudu Dánska a důstojnický sbor královské záchranné služby a husarského pluku stráže. Banket pro diplomatický sbor se poté koná v paláci Christiansborg. Třetí den se koná novoroční banket pro armádní důstojníky a důstojníky z dánské agentury pro krizové řízení, I., II. a III. žebříčkové třídy i pozvaných zástupců významných národních organizací a královských patronátů.

Oficiální povinnosti K lednu 2024 je královna patronkou 72 dánských a 8 zahraničních organizací včetně Aarhus Festuge, ARoS Aarhus Kunstmuseum, Ældre Sagen, Danes Worldwide, Dánské společnosti pro ochranu zvířat, Dánské společnosti pro rakovinu, Den Gamle By, Det Classenske Fideicommis, Dánské biblické společnosti, Det Kongelige Vajsenhus, Diakonissestiftelsen, Foreningen Norden, Sagnlandet Lejre, M/S námořního muzea Dánska, Muzea Moesgaard, Národního olympijského výboru a sportovní konfederace Dánska, Nyborg Slot, Národního parku Rebild, Královské dánské hudební akademie, Královské dánské akademie věd a literatury, Královského dánského jachtařského klubu, Rungstedlundfonden, Sankt Lukas Stiftelsen, Vallø stift a Vemmetofte.

Královna je vrchní plukovnicí Královského pluku princezny z Walesu, pěšího pluku britské armády, který se řídí tradicí sahající až do roku 1906.

Rezidence Oficiálními rezidencemi královny jsou palác Amalienborg (kde sídlí v paláci Kristiána IX.) v Kodani a palác Fredensborg poblíž Hillerødu. Mezi její letní sídla patří palác Marselisborg poblíž Aarhusu a Gråstenský palác poblíž Sønderborgu, bývalý domov její matky, královny Ingrid, která zemřela v roce 2000.

Stříbrné a rubínové jubileum náhled|Faerská známka vydaná při příležitosti stříbrného jubilea královny v roce 1997 náhled|Faerská známka vydaná při příležitosti rubínového jubilea královny v roce 2012 Královna Markéta II. oslavila své stříbrné jubileum v roce 1997 bohoslužbou a slavnostní večeří za účasti členů skandinávských královských rodin. Své rubínové jubileum, 40. rok na trůnu, oslavila 14. ledna 2012. Pořádala se bohoslužba, koncert, průvod kočárů, slavnostní banket v paláci Christiansborg a četné televizní rozhovory.

Debata o imigraci