náhled|Zimní stadion Eden HC Slavia Praha (celým názvem: Hockey Club Slavia Praha) je český klub ledního hokeje, který sídlí v Praze. Založen byl v roce 1900 pod názvem SK Slavia Praha. Svůj současný název nese od roku 1993. Od roku 1994 do roku 2015 byl klub pravidelným účastníkem nejvyšší české soutěže, ve které doposud získal dva mistrovské tituly. Slavia měla také významnou roli při zakládání Českého svazu hokejového. Od srpna 2007 používá HC Slavia Praha nový klubový znak. Od sezóny 2015/16 působí v 1. lize, druhé české nejvyšší soutěži ledního hokeje. Klubové barvy jsou červená a bílá.
Své domácí zápasy odehrává na zimním stadionu Eden s kapacitou 4000 diváků. Od roku 2026 je majoritním majitelem klubu Jozef Kucharzyk.
Týmové úspěchy Vítěz nejvyšší domácí soutěže – 2002/03, 2007/08 Vítěz základní části nejvyšší domácí soutěže – 2008/09 Vítěz základní části druhé nejvyšší domácí soutěže – 2025/2026 se ziskem sta bodů Vítěz Mistrovství zemí Koruny české – 1909, 1911, 1912 (pozn.: vítězství v tomto turnaji se nezapočítává do tabulky ligových vítězů) Vítěz Mistrovství Československého hokejového svazu – 1919 (pozn.: vítězství v tomto turnaji se nezapočítává do tabulky ligových vítězů) Vítěz Mistrovství ČSR – 1924 (pozn.: vítězství v tomto turnaji se nezapočítává do tabulky ligových vítězů) Vítěz Tatranského poháru – 1929, 1934 Vítěz Poháru redakce Sportu a her – 1904, 1905 Vítěz Pražského poháru – 1961/62
Historie První kroky náhled|vlevo|250px|Hokejové mužstvo Slavie Praha na turnaji v Chamonix v roce 1912. Klub vznikl v době rozmachu českého národnostního cítění. U zrodu stála snaha vysokoškolského vlasteneckého sdružení Literární a řečnický spolek Slavia, které chtělo přilákat více studentů ke sportu. Na valné hromadě spolu dne 2. listopadu 1892 ve Vodičkově ulici v Praze byl založen sportovní odbor ACOS (Akademický cyklistický oddíl Slavia). náhled|Jaroslav Hausmann je v baretu uprostřed. Dne 23. listopadu 1892 byl předsedou tohoto odboru zvolen lékař Václav Kubr. Odbor se věnoval v počátcích cyklistice, avšak v roce 1894 byl celý spolek Slavia pro údajnou protirakouskou činnost policejně rozpuštěn. Dne 31. května 1895 byl z popudu medika Jaroslava Hausmana založen „Sportovní klub Slavia“, který se stal nástupcem ACOS. K cyklistice přibyly další sporty včetně bandy hokeje. O počátcích slávistického hokeje se nedochovalo mnoho zpráv, jisté je, že tréninky probíhaly od roku 1900 a k prvnímu zápasu v bandy hokeji nastoupila Slavia 6. ledna 1901, soupeřem byl BZK Praha. Šlo o vůbec první zápas v bandy hokeji na území Čech i celého Rakouska-Uherska. Slavia vyhrála 11:4 V prvních letech fungovaly ve Slavii dva týmy bandy hokeje (tým fotbalistů a tým tenistů) a nechovaly k sobě sympatie. Tenisté se v roce 1904 od Slavie odtrhli a založili klub LTC Praha, zatímco ve Slavii vznikl hokejový odbor. Za Slavii hrál v té době hokej i Herbert Masaryk, syn pozdějšího prezidenta Československa Masaryka.
Od roku 1906 začaly do Evropy včetně Čech pronikat informace o jiném druhu hokeje, šlo o lední hokej (tehdy pro rozlišení označovaném slovem kanadský), jak ho známe dnes. Když v roce 1908 vznikla Mezinárodní federace ledního hokeje (LIHG), funkcionář Slavie Emil Procházka do ní přihlásil Český svaz hokejový, který ještě ani neexistoval a v Čechách nebyla k dispozici ani jediná hokejka nebo puk. Svaz vznikl koncem roku 1908.
Hráči Slavie v dalším roce byli u prvního setkání Čechů s ledním hokejem. V Chamonix odehráli ve slávistických dresech s červenou hvězdou na bílém podkladě hokejový turnaj jako hokejová reprezentace Čech, v turnaji se jim ale přiliš nevedlo, první zápas s domácí Francií prohráli 1:8, celkově nezískali ani bod při skóre 4:31. Po návratu uspořádala Slavia první Mistrovství zemí Koruny České, do kterého přihlásila dva týmy, celkem se turnaje zúčastnilo sedm týmů. Slavia ve finále porazila Český spolek pro zimní sporty 8:1. V následujících letech pak týmy bandy hokeje začaly přecházet na kanadský hokej, důvodem byl menší rozměr hřiště i menší počet hráčů oproti bandy hokeji. V sezóně 1909/10 se Mistrovství zemí Koruny české kvůli nepřiznivým podmínkám nehrálo, následující mistrovství (1911, 1912) Slavia vyhrála. Mnozí hráči byli v té době studenty středních a vysokých škol. Těm však bylo sportování mimo školu zakázáno, proto často nastupovali pod pseudonymy, někteří se i maskovali falešnými kníry. V letech 1913 a 1914 se kvůli sporům mezi funkcionáři domácí mistrovství nekonalo, kluby však hrály různé méně významné turnaje. Hokejové sezóny v této době trvaly dva až tři měsíce, mužstva mívala šest hráčů a jednoho či dva náhradníky. Zápasy se často hrály na zamrzlé řece Vltavě. Slavii (stejně jako další kluby) trápily vnitřní rozpory, mladí hráči nedostávali příležitost, mnoho hráčů odcházelo do jiných klubů nebo úplně končilo s hokejem.
Hráči Slavie byli důležitými členy reprezentace i při prvních mistrovstvích Evropy, kde ještě před první světovou válkou dvakrát dosáhli až na titul (1911, 1912). Mužstvo Slavie bylo často zváno na různé mezinárodní turnaje. Do dalšího rozvoje hokeje zasáhla První světová válka. Český hokej se po první světové válce vzpamatoval až v roce 1919, kdy se v Praze uspořádal první československý hokejový turnaj Mistrovství Československého hokejového svazu. Zúčastnila se tři mužstva - Česká sportovní společnost a dva týmy Slavie, mistrem se stal 1. tým Slavie. V té době vyrostl doposud dominantní Slavii silný konkurent - byl jim tým Sparty. Vztahy mezi těmito kluby nebyly ve 20. letech vůbec dobré.
V roce 1924 vyhrála Slavia Mistrovství ČSR a získala tak Pohár T. G. Masaryka, který věnoval prezident republiky. Další ročníky této soutěže se ale nepodařilo uspořádat. Mezi nejvýznamnější hráče té doby patřili brankář, později útočník Jaroslav Hamáček a útočník Josef „Boban“ Šroubek.
I v první polovině dvacátých let tvořili národní tým téměř výlučně hráči Slavie, slávistické družstvo doplněné o sparťanského útočníka Josefa Malečka reprezentovalo v roce 1924 Československo na Zimní olympijských hrách 1924, ale vlivem různým nesvárů mezi funkcionáři skončilo až na pátém místě z osmi účastníků, přičemž reprezentaci Kanady podlehlo 0:30.
Od 20. let podporovala Slavii společnost Pražské vzorkové veletrhy (PVV). Na pozemcích PVV se každou zimu stavělo kluziště pro hokejové zápasy, mnozí hokejisté Slavie byli u PVV zaměstnáni. Kvůli Velké hospodářské krizi ale musely PVV své aktivity utlumit a podporu Slavie snížit, nepodílely se ani na projektu Zimního stadionu na pražské Štvanici, který se měl stát domovským stánkém Slavie. Stavbu nakonec dokončil jiný investor, stadion se stal domovským hřištěm LTC a Sparty, tyto týmy začaly postupně přebírat vládu nad Československým hokejem. Slavia na Štvanici hrála své zápasy, možnost trénovat zde ale byla velmi omezená a většinou musela spoléhat na tréninky na přírodním ledu, popřípadě doufat v pozvání na zahraniční turné. LTC a Sparta díky modernímu stadionu s umělým ledem snadněji přitáhly kvalitní hráče, a to včetně hráčů Slavie. Té se navíc nedařilo doplňovat kádr vlastními odchovanci. A když několik dlouholetých opor (např. Josef Šroubek, Valentin Loos) ukončilo kariéru, výkonnost klubu začala upadat.
V sezóně 1933/34 dokázala Slavia ještě skončit druhá v Mistrovství Československa. Od roku 1936 se v Československu hrála hokejová liga. Slavia byla jedním z osmi zakládajících členů ligy, ale díky nedostatku financí (v důsledku krachu spolupráce s PVV) v první sezóně oslabená Slavia vyhrála ze sedmi zápasů jen tři (z nichž jeden byl později kontumován kvůli údajně neoprávněnému startu hráče Harryho Batea) a po prohrané baráži s BK Mladá Boleslav sestoupila do I. A třídy. Kvalita této soutěže nebyla příliš vysoká a nadějní hráči raději dali přednost angažmá v klubech nejvyšší soutěže. Postoupit zpět se nedařilo a v období druhé světové války klub balancoval na hraně zániku. Často nastupoval k zápasům s vesnickými soupeři, který za možnost utkat se se slavným týmem platili potravinami, kterých byl v Praze nedostatek. Existenci klub uhájil jen díky podpoře fotbalové Slavie.
Poválečné období
Po skončení druhé světové války se otevřely československé vysoké školy, kam ke studiu nastoupilo několik hráčů Slavie, a svoji hokejovou kariéru přerušili nebo pozastavili. Díky tomu nemohla Slavie pomýšlet na návrat do nejvyšší soutěže ani bezprostředně po válce. Zpět k první lize se Slavia přiblížila nejvíce v roce 1947, kdy ale ztroskotala na Sokolu Říčany. V dalších letech se mohla chlubit spíše výchovou hokejistů.
V únoru 1948 došlo v Československu ke státnímu převratu, při kterém se k moci dostala Komunistická strana Československa, která nastolila komunistickou diktaturu. Rozsáhlé společenské změny se týkaly také sportu, který měl být nově organizován podle sovětského vzoru. Zkušení a schopní funkcionáři museli odejít a na jejich místo nastoupili noví, loajální ke komunistické straně, většinou bez vztahu ke klubu, který měli řídit, a často bez potřebných schopností i kvalifikace. Místo profesionálních klubů mezi sebou měli zápasit „amatérské“ týmy, reprezentující jednotlivá odvětví socialistické ekonomiky. Tyto změny dopadly také na Slavii, která se navíc coby údajně „buržoazní“ klub potýkala s nepřízní komunistických pohlavárů, kteří si přáli její zánik.HOUŠKA, Vítězslav, PROCHÁZKA, Pavel: Věčná Slavia. S. 106–109.
Patronátním podnikem Slavie se stal pražský Elektropodnik. Od ročníku 1948/49 byla Slavia přejmenovaná na Sokol Slavia Praha, v 1951/52 ZSJ Dynamo Slavia Praha, od nášledující sezóny už pouze DSO Dynamo Praha. Veřejnost ale klub nadále nazývala Slavií. I nadále se hrálo a trénovalo na Štvanici. Hokejové vybavení bylo nedostatkové zboží a hráči byli nuceni hrát ve starém, poškozeném a mnohokrát spravovaném vybavení. Slavia byla ve špatné finanční kondici, prodělávala a měla finanční dluhy, mimo jiné i za pronájem stadionu na Štvanici. V sezónách 1953/54 a 1958/89 hrál klub až třetí nejvyšší soutěž, ale pokaždé dokázal ihned postoupit. Nejvýznamnějším hráčem té doby byl brankář Jiří Kulíček
V roce 1964 došlo ke sloučení se smíchovskou Tatrou (bývalý LTC), která se tak vrátila do mateřského klubu. Slavie ovšem nepovažuje výsledky LTC za vlastní a nadále v historii uvádí pouze ty své.
V 70. letech získala Slavia díky iniciativě předsedy Československého svazu ledního hokeje, bývalého hráče Slavie Zdeňka Andršta, jako jediný neprvoligový klub status Tréninkového střediska mládeže.
Mnoho hráčů odcházelo i do konkurenční Sparty a výrazně se prosazovalo i v reprezentaci. Zářným příkladem za všechny byl trojnásobný světový mistr brankář Jiří Holeček. Útočník David Volek byl pak prvním odchovancem, který si zahrál i v NHL. V roce 1994 překvapivě do Slavie zamířil po návratu ze zahraničí litvínovský odchovanec Vladimír Růžička. Mistr světa z roku 1985 pomohl Slavii z baráže do samostatné české extraligy, když tým pod vedením dalšího mistra světa a tentokrát již trenéra Richarda Fardy obsadil v barážové skupině druhé místo za Vsetínem.
Působení v české extralize náhled|vlevo|250px|Maskot týmu Sezóna 1994/1995 Do první extraligové sezóny vstoupila Slavia posílena kromě Růžičky o další dva hráče, kteří se vrátili ze zahraničí. Obranu vyztužil další mistr světa Miloslav Hořava a do útoku přišel, jak se později ukázalo, nejtrestanější hráč ročníku Tomáš Jelínek. Tým, do něhož se v polovině sezóny vrátil trenér Farda, zaznamenal úspěch, i když postupem do čtvrtfinále play off zůstal znovu ve stínu druhého nováčka a zároveň mistra ze Vsetína.
Sezóna 1995/1996