Vrtací korunka je část vrtacích zařízení, která je v přímém kontaktu s vrtaným materiálem tj. horninou, zdivem nebo betonem. Vrtací korunka je nasazena na vrtací tyči nebo vsazena do ponorného kladiva.
Použití
Požívá se na elektrické nebo pneumatické vrtačky – vrchová kladiva, vrtné soupravy, razící soupravy.
Materiál Těleso korunky je zpravidla z legované kalené oceli. Na činné části je opatřena útvary (hroty, kolíky, břity) z velmi tvrdého otěruvzdorného materiálu, jako je slinutý karbid, diamant, keramika a pod. Kromě toho bývají na tělese místa, která jsou nejvíce vystavena otěru, opatřena tvrdokovovým návarem.
Funkce Podle funkce můžeme korunky rozdělit na: Třecí – materiál je rozrušován třením tvrdých výstupků, které jsou podstatně tvrdší než vrtaný materiál Příklepové – materiál je rozrušován nárazy tvrdých výstupků (břitů nebo kolíků) Valivé – materiál je rozrušován odvalováním tvrdých výstupků Šrotové – materiál je rozrušován odvalováním volných tvrdých kovových kousků (tzv. šrotu) Korunka svým tvarem a konstrukcí při otáčivém pohybu rozrušuje vrtaný materiál, ten je následně odváděn různými mechanismy mimo vrt, čímž vzniká žádaný otvor. Korunky s činnou částí ve tvaru mezikruží, které slouží převážně ke geologickým vrtům za účelem získání vzorku hornin (jádra), se nazývají jádrovací korunky (hovorově „kréliusy“ – podle švédské firmy Craelius).
Úskalí Korunka je nejnamáhanější částí vrtného systému proto jsou na ni kladeny velké nároky. odolnost proti teplotám (při tření materiálů dochází ke zvyšování teplot korunky a kontaktní plochy) proto bývá často třeba řešit její chlazení. výměna často není možná kvůli vrtacím mechanismům jestliže dojde k zalomení korunky je velmi problematické řešení (nelze snadno odvrtat kvůli vlastnímu tvrdému materiálu)
Kategorie:Nástroje