Poděbrady () jsou lázeňské město v okrese Nymburk ve Středočeském kraji. Město se nachází v Polabské nížině na řece Labi, necelých padesát kilometrů východně od Prahy u dálnice D11. Leží v nadmořské výšce 184–190 metrů. Žije zde obyvatel. Výměra katastru města je 33,70 km².
V místě dnešního města bylo nalezeno osídlení už z doby mladého paleolitu. Král Přemysl Otakar II. zde v letech 1262–1268 zbudoval kamenný hrad, postupně přebudovaný v dnešní poděbradský zámek. K velkému rozkvětu poděbradského panství došlo za pánů z Kunštátu. Nejznámější představitel tohoto rodu byl český král Jiří z Poděbrad. Jeho synové Poděbrady roku 1472 povýšili na město. V letech 1495–1839 bylo poděbradské panství spravováno královskou komorou, poté ho koupil vídeňský bankéř Jiří Sina. V roce 1905 byl na nádvoří zámku navrtán minerální pramen a v následujících desetiletích se z města staly známé lázně, specializované zejména na léčbu nemocí srdce a oběhového ústrojí.
Zdejší městská památková zóna, vyhlášená v roce 1992, chrání jak historické jádro města, tak i přilehlou lázeňskou čtvrť. Poděbrady jsou známy návštěvníkům především jako klidné lázeňské město s mnoha památkami.
Název Slovo Poděbrady je složeno ze dvou částí, podieti, znamenající ztratit, a brada, v tomto případě znamenající plnovous. Město Poděbrady tedy přišlo ke svému jménu tím, že v něm žili muži, kteří se holili, což ve středověku nebylo obvyklé. Podobným způsobem byly utvářeny názvy obcí Podělusy, Poděvousy a Paďousy a zaniklého hradu Poděhusy.
Historie Archeologické nálezy Místo Typ lokalityNa Vinici sídliště z mladší doby kamennéNa Vinici nálezy z doby římské a hradištní, slovanské hradištěAreál LD Mír naleziště z doby hradištníŽižkov sídliště a pohřebiště z doby bronzovéBažantnice pohřebiště z doby bronzovéSanspareil pohřebiště z doby bronzovéU radiostanice slovanské a středověké sídlištěKluk u hřbitova pohřebiště z doby bronzové
Příhodná poloha dnešního města na návrší nad řekou byla využívána už zemědělci v mladém paleolitu. Významné bylo i osídlení doby bronzové, sídelní a hrobové nálezy patří kulturám mohylové a lužické. V prostoru dnešní Husovy ulice byly nalezeny pozůstatky osídlení z konce starší doby železné. Významné jsou i části sídel a vrstvy z doby laténské a především pozůstatky rozsáhlého sídliště ze starší i mladší doby římské, nalezené na dnešním Jiřího náměstí. Došlo také k četným nálezům římských mincí.
Středověk náhled|vlevo|Nejstarší vyobrazení Poděbrad je na této vedutě švýcarského rytce Matthäuse Meriana z roku 1650. Ta obsahuje některé nepřesnosti – například na jižní straně zámku nebyla holá zeď, nýbrž stavba a taktéž kopcovité okolí města a návrší v popředí je smyšlené.
V místě dnešních Poděbrad vedla v raném středověku důležitá obchodní trasa, tzv. „Kladská cesta“, která měla vliv na zdejší osídlení. V okolí dnešního města pak bylo několik dalších významných sídel, například hrad Oldříš, Sadská či slavníkovská Libice.[Dále Šmilauerová (2001)] Kladská cesta, vedoucí od Prahy a Sadské směrem k Hradci Králové a pokračující až do Slezska a dnešního Polska, zdejším brodem (v prostoru mezi dnešní ulicí Na Vinici a mostem) překračovala řeku Labe. Poblíž tohoto brodu stávalo hradiště. Šmilauerová (2001), s. 12. Další raně středověké slovanské osídlení se pak nacházelo přibližně 2 km jihovýchodně od dnešního centra, v místě dnešní radiostanice.[Dále Hrabětová (1999)] Název města je dnes spojován s polohou dřívějšího osídlení „pode brody“, není ale známo, ke kterému konkrétnímu sídlu se vztahovalo.
Někdy na přelomu 12. a 13. století vzniklo nové šlechtické sídlo Poděbrady, o kterém je první písemná zmínka z roku 1223 a je zde zmiňován Hroznata z Poděbrad. Po smrti Hroznatova syna Viléma z Poděbrad roku 1262 sídlo získal jako odúmrť český král Přemysl Otakar II. a v letech 1262–1268 nechal na opukovém návrší nad řekou postavit kamenný vodní hrad – dnešní Zámek Poděbrady.Hrabětová (1999), s. 8.Šmilauerová (2001) uvádí, že není jasné, jak sídlo poděbradských pánů vlastně vypadalo. Přemysl Otakar I. mohl od předchozích majitelů získat dvorec, ale možná již románský hrad, který mohl být následně pouze přestavěn. Původní osada poté postupně zanikla, protože lidé přesídlili do blízkosti hradu. V Otakarově době byl při původním vchodu do hradu na jeho východní straně vystavěn gotický kostel Povýšení svatého Kříže a právě v jeho okolí vznikla nová ves, písemně poprvé jmenovaná roku 1345. Šmilauerová (2001), s. 17. Přemysl Otakar II. i jeho syn Václav II. si Poděbrady oblíbili a často zde pobývali.
náhled|Pomník Jiřího z Poděbrad na náměstí v Poděbradech. Vlevo je budova občanské Záložny
Za krále Jana Lucemburského panství ztratilo na svém významu a bylo několikrát zastaveno, z toho naposledy Hynku z Lichtenburka, který ho získal v manství. Po jeho smrti ho získala Hynkova dcera Eliška, manželka Bočka z Kunštátu. Největšího rozkvětu dosáhlo panství právě za pánů z Kunštátu a Poděbrad, kteří tu vládli v letech 1347–1495. Například přebudovali hrad (ten pak odolal třem obléháním v letech 1402, 1420 a 1426) a na jeho západní straně založili nové městečko s velkým náměstím, které zůstalo centrem Poděbrad dodnes.Šmilauerová (2001), s. 19. Městečko společně s hradem chránilo nově zbudované opevněníŠmilauerová (2001: 33) uvádí, že o hradbách, jejich trase a podobě máme jen velice kusé informace. Jistým jejich dokladem je dnešní název ulice Na Valech. Předpokládá, že ho tvořil příkop, hliněné valy s dřevěnými roubenými hradbami a trojice bran (Pražská, Nymburská a Kostelní či Hradecká). V polovině 17. století už opevnění neexistovalo, brány vydržely déle. Příkop byl zasypán až po roce 1838. se třemi branami, které ale nezahrnovalo Nymburské a Kostelní předměstí – kostel se tak ocitl mimo opevnění.Šmilauerová (2001), s. 29. Nechali také vybudovat Sánský kanál a základ poděbradské rybniční soustavy (až do 18. století zde byla jedna z nejvýznamnějších rybníkářských oblastí). Založili také řadu vesnic a dvorů – dnešní okolní Lhoty, Zboží a Nové Vsi.Hrabětová (1999), s. 9. Z tohoto rodu pocházel i slavný „husitský král“ Jiří z Poděbrad, jenž byl korunován v roce 1458. Král Jiří z poděbradského panství postupně vybudoval druhé největší dominium v zemi, hned za Rožmberky.Šmilauerová (2001), s. 23. Jiřího synové Poděbrady roku 1472 povýšili na město a udělili jim četná práva a městský znak.Hrabětová (1999), s. 11. Po smrti krále Jiřího spravoval panství jeho syn Hynek z Poděbrad, který o něj byl roku 1495 podvodně připraven ve prospěch Vladislava Jagellonského.Šmilauerová (2001), s. 39.
V srpnu 1496 bylo v místě na Zámostí, u tzv. Poděbradského dubu, z nařízení hejtmana poděbradského hradu Oňka Kamenického z Topic popraveno 10 ze 13 vůdců povstání kutnohorských havířů. Jelikož dle tehdejších zákonů nebylo možné jich na místě popravit více, byli poslední tři havíři odvezeni k popravě na Křivoklát.
V majetku královské komory náhled|vlevo|Jižní strana poděbradského náměstí se zámkem v pozadí koncem 18. století. Zámek je již barokně přestavěn
V letech 1495–1839 bylo poděbradské panství spravováno královskou komorou (s výjimkou období, kdy bylo panství zastaveno).Hrabětová (1999), s. 12. Pro Ferdinanda I. Habsburského se poděbradské panství stalo oblíbeným loveckým revírem a jeho přízeň mu přinesla novou prosperitu.Šmilauerová (2001), s. 49. Proto zde také roku 1538 založil oboru pro chov daňků, bažantniciŠmilauerová (2001), s. 82. a zdejší hrad nechal přestavět za vedení italských stavitelů na renesanční zámek (přestavba probíhala v letech 1548–1582 a byla dokončena až za Rudolfa II.).
Podobně jako pro mnoho dalších měst, utrpěly Poděbrady značné škody za třicetileté války. Město bylo vypleněno už několik dní po bitvě na Bílé hoře, několikrát ho obsadila švédská a saská vojska, ovšem velkou zátěží pro jeho obyvatele byl i pobyt vojsk císařských. V této době byla zničena většina dosavadních písemností o historii města.Šmilauerová (2001), s. 90. Navíc velký požár z roku 1681 město kompletně zničil, včetně obou předměstí (zámek nevyhořel),Šmilauerová (2001), s. 100. přičemž nové domy už byly stavěny z kamene a cihel (ničivých požárů však bylo v historii města více – například v letech 1453 a 1832).Šmilauerová (2001), s. 102. Až do poloviny 18. století pak město, zejména vinou ohromného zatížení daněmiŠmilauerová (2001), s. 130. a úpadku obchodu a řemesel, stagnovalo a dostávalo postupně zemědělský charakter, který si udrželo až do poloviny 19. století.Šmilauerová (2001), s. 138.
O zámek projevila zájem císařovna Marie Terezie, která ho nechala v letech 1754–1756 barokně přestavět a několikrát zde i pobývala.Hrabětová (1999), s. 13.
náhled|Zámek a město Poděbrady, kresba Johanna Venuta z roku 1818
Počátkem 19. století se město stalo důležitou křižovatkou císařských silnic. V roce 1812 se začalo v Poděbradech s pravidelným sbíráním dopisů pro dopravu poštou. Poštovní úřad v Poděbradech vznikl však až v letech 1832–1833.Pošta v Nymburku vznikla v 16. století, MF DNES 01/06. Telegraf byl zavedena po roce 1850. První místní telefony byly instalovány v roce 1900 a o dva roky později i linky meziměstské.
Poslední vlastníci panství náhled|Nejstarší známá fotografie poděbradského zámku, pořízená přibližně v roce 1865
V roce 1839 koupil poděbradské panství vídeňský bankéř baron Jiří Sina. Natrvalo se zde usídlila až jeho vnučka Charicléa Ypsilanti s chotěm bavorským knížetem Arnoštem Filipem Hohenlohe z Schillingfürstu, kteří byli posledními vlastníky panství (vlastnili ho v letech 1885–1912). Ve druhé polovině 19. století byla přes město postavena železnice a vzniklo tu i několik průmyslových podniků (městu však i nadále dominovalo zemědělství). Počet obyvatel rostl a přibývaly i nové čtvrti.
Důležitým mezníkem v historii města byl zejména objev uhličité minerální vody, zvané Poděbradka, při vrtání studny na nádvoří zámku v roce 1905. Místo vrtání s pomocí proutku nalezl německý hrabě Karel Bülow z Bothkampu. Z hloubky 96,7 metru pak vytryskl silný pramen kalné železité vody, označovaný dnes jako Bülowův pramen.Hrabětová (1999), s. 14.
Poděbrady po objevení pramenů minerálky náhled|vlevo|Secesní vily ve Studentské ulici jsou ukázkou nových čtvrtí, založených po objevení pramenů minerálky
Objevení minerálních vod město změnilo k nepoznání. V roce 1907 už byly vyvrtány tři veřejné prameny (Bülowův, Hohenlohe a Charicléa) a v roce 1908 byly založeny poděbradské lázně, které měly velký vliv na další rozvoj města.Prvním lázeňským objektem v Poděbradech ovšem byly železité lázně na Zálabí, v blízkosti havířského kostelíčka. Byly otevřeny v roce 1722, ale přestože v roce 1832 zde byl vystavěn zděný lázeňský dům, lázně zůstaly malé a v roce 1938 zanikly. (Šmilauerová 2001: 193)
Už 5. června 1908 vysvětil královéhradecký biskup Doubrava budovu Knížecích lázní, založených knížetem Hohenlohe. V červnu 1910 Knížecí lázně odkoupilo město a dalo navrtat další prameny, takže počátkem dvacátých let tu bylo 12 zřídel a v roce 1930 již 16. Nový ráz města určil zejména architekt a urbanista František Janda, který před válkou vytvořil koncepci rozvoje lázeňského středu v tehdejším secesním slohu.Hrabětová (1999), s. 16. V roce 1919 lázně od města převzala nově vzniklá akciová společnost.
Za první republiky se Poděbrady změnily ve významné lázně, které se zásluhou pražského kardiologa profesora dr. Václava Libenského, specializovaly na léčbu nemocí srdce a oběhového ústrojí. František Janda v roce 1924 vypracoval urbanistický plán dalšího rozvoje Poděbrad, jejichž lázeňský střed se rozšířil až k železnici (dříve zhruba jeden kilometr od centra) a založil lázeňský park. Ve městě vznikla řada veřejných budov a počet jeho obyvatel se od počátku století zdvojnásobil.
Rok 1932 náhled|Socha Lédy s labutí v lázeňském parku