Vlastimil Novobilský (15. února 1935 Melč – 11. února 2021 Ústí nad Labem) byl český chemik, pedagog a esperantista, zakladatel a v letech 1995–2001 druhý rektor Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

Život

Rodina Byl synem Jaroslava Novobilského (14. října 1903 – 7. května 1942),Jaroslav Novobilský který byl aktivním bojovníkem proti fašismu za druhé světové války a byl popraven nacisty v koncentračním táboře Mauthausen.

Vzdělání Vlastimil Novobilský v letech 1946–1953 absolvoval gymnázium v Opavě a v letech 1953–1958 Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor fyzikální chemie (diplomová práce: Destrukce polychloroprenu ultrazvukem). V letech 1961–1964 byl interním aspirantem ministerstva chemického průmyslu (kandidátská disertační práce: Studium distribuce dvojmocného a trojmocného železa mezi tuhou a kapalnou fází při krystalizaci síranu amonného z vodných roztoků) na Vysoké škole chemicko-technologické (katedra fyzikální chemie, Praha).

Zaměstnání V letech 1958–1968 pracoval ve Výzkumném ústavu anorganické chemie v Ústí nad Labem, v letech 1968–1991 působil na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem (děkanem v letech 1990–1991), dále na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, kterou pomáhal zakládat (rektorem v letech 1995–2001).

Pedagogická a řídící činnost 1968-1978 – odborný asistent katedry chemie Pedagogické fakulty v Ústí nad Labem 1972-1990 – vedoucí katedry chemie Pedagogické fakulty v Ústí n. L. 1990-1991 – děkan Pedagogické fakulty v Ústí n. L., předseda její vědecké rady, předseda přípravného výboru pro založení Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem 1994-1995 – vedoucí katedry chemie Pedagogické fakulty v Ústí n. L. 1995-2001 – rektor Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, předseda její vědecké rady

Dílo

Odborná činnost Aplikace spektroskopických metod pro stanovení stopových nečistot v průmyslových produktech. Anorganické sloučeniny fosforu (výzkum vlastností chlorcyklofosfazenů, bromcyklofosfazenů a aminocyklofosfazenů, chromatografická detekce trimerních, tetramerních a vyšších dusíkofosforečných polymerů, průzkum vlastností těchto látek jako retardérů hoření aj.). Vliv obsahu cizorodých látek na životní prostředí metodou atomové absorpční spektrometrie, vysokoúčinné kapalinové chromatografie aj. Člen přípravného výboru mezinárodního sympozia o sloučeninách fosforu v Praze (1970), vědecký tajemník „Symposium of Inorganic Phosphorus Compounds“ (IUPAC, 1974, Praha), účastník  řady domácích a zahraničních kongresů a konferencí.

Publikační činnost Publikoval čtyři desítky odborných chemických prací v ČSSR a v ČR, 14 prací v zahraničí, 19 prací z didaktiky chemie, 22 výzkumných zpráv. Přednesl 14 odborných přednášek na domácích konferencích a kongresech, 11 přednášek v zahraničí. Vedl 13 diplomových prací a 22 prací studentské vědecké a odborné činnosti. Doma i v zahraničí uveřejnil řadu článků a přednesl přednášky např. na téma: „J. A. Komenský – Comenius“, „Problémy interlingvistiky“ aj.

Esperantská činnost V roce 1996 byl rektorem „kongresové univerzity“ v rámci Světového kongresu esperanta v Praze. Ve svém díle se zabýval propagací esperanta. Je autorem díla Skizo pri la esperanta literaturo, spolupracoval na díle Ivo Lapenny Esperanto en perspektivo. Dále je autorem šesti publikací a studií o J. A. Komenském. Spolu se Ing. Zdeňkem Pluhařem působil jako redaktor sbírek přednášek a referátů z konferencí a seminářů SAEST (Seminářů pro užití esperanta ve vědě a technice). V roce 2006 vyšel v nakladatelství KAVA-PECH pod názvem Taglibro de mia frato („Deník mého bratra“) esperantský překlad deníku židovského chlapce Petra Ginze, jehož český originál už dříve vydala Petrova sestra Chava Pressburgerová. Do esperanta jej přeložil spolu se svou manželkou Věrou právě Vlastimil Novobilský, který v prostředí poválečného pražského esperantského klubu osobně poznal Petrova otce Otu. Jeho tchán Jiří Kořínek byl významným českým esperantistou.

Studijní a přednáškové pobyty 1966 – Ústav makromolekulární chemie AV, Praha 1967 – roční studijní pobyt na Univerzitě Heidelberg, NSR, v rámci Alexander von Humboldt-Stiftung (Prof. Dr. Ekkehard Fluck) 1975 – Ústav organické chemie AV SSSR, Moskva (prof. Dr. A. V. Giljarov) 1975 – Ústav anorganické chemie AV LSSR, Riga (akademik Ju. Bankovskij) 1977 – Vysoká škola pedagogická, Nyiregyháza, Maďarsko 1981 – Duke University, Durham, North Carolina, USA 1988 – Vysoká škola pedagogická, Częstochowa, Polsko 1992 – Vysoká škola pedagogická Freiburg, SRN 1996 – State University of New York, Cortland, USA 1996 – Kingston Polytechnic, Kingston, Velká Británie 1997 – Universität Dortmund, Německo

Politická činnost V roce 1998 kandidoval jako nezávislý za Čtyřkoalici do senátu v obvodě Ústí nad Labem.http://volby.cz/pls/senat/se1111?xjazyk=CZ&xdatum=19981114&xobvod=31&xv=1&xt=1 Senátní volby 1998 Trvale nestraník.

Členství ve společnostech Česká společnost chemická Mezinárodní akademie věd se sídlem v San Marinu člen korespondent vědecké společnosti Die Physikalisch-Medizinische Sozietät (Univerzita Erlangen, Německo) Česká konference rektorů (1995–2001) Česká komise pro UNESCO, Praha Vědecká rada Univerzity J. E. Purkyně v Ústí n. L. (předseda, 1995–2001) Světový esperantský svaz

Odkazy Reference

Literatura Vlastní životopis V. Novobilského Činnost V. Novobilského v esperantském hnutí

Kategorie:Čeští chemici Kategorie:Čeští profesoři chemie Kategorie:Čeští esperantisté Kategorie:Čeští spisovatelé 20. století Kategorie:Čeští spisovatelé 21. století Kategorie:Rektoři Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem Kategorie:Absolventi Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy Kategorie:Narození v roce 1935 Kategorie:Narození 15. února Kategorie:Narození v Melči Kategorie:Úmrtí v roce 2021 Kategorie:Úmrtí 11. února Kategorie:Úmrtí v Ústí nad Labem Kategorie:Muži