Dymokury jsou obec v okrese Nymburk ve Středočeském kraji. Leží asi patnáct kilometrů severně od lázeňského města Poděbrady. Žije zde obyvatel. Katastrální území Dymokur má rozlohu 1465 hektarů.
Název Pověst praví, že tvrz Dymokury založili první ze Slovanů. Dva bratři se rozešli a ohněm v lesích si dávali znamení. Kde první hranici zapálil, vystavěl Kouřim, kde vycházel dým z kůry na hranici druhého bratra, založeny byly Dymokury.
Ve slovanských jazycích najdeme slovo "dymokur" pouze v sibiřské ruštině, kde se jím označovalo vykuřovadlo nebo oheň, který kouří hustým dýmem. Od tohoto slova je také pravděpodobně odvozeno jméno městečka. V archivních pramenech lze najít svědectví že se, zejména v Polabí, kde bylo vedle hlavního toku i mnoho vedlejších ramen, pálily "dymokury" na ochranu proti hmyzu.
Historie První písemná zmínka o obci pochází z roku 1249, kdy se jako dvořan krále Václava I. připomíná Soběslav z Dymokur (píše se Sobezlaus de Dimocur), který statek držel v zástavě.RBM I, s. 576. Roku 1290 koupil statek od krále klášter cisterciáků v Sedlci, rozdělil jej a rozprodal. Roku 1614 zdědil Dymokury Jan Smiřický ze Smiřic a dal přestavět středověkou tvrz na renesanční zámek. Po jeho smrti do roku 1621 zde hospodařila Markéta Salomena Smiřická z Dymokur, která pro víru uprchla do exilu a statek v pobělohorských konfiskacích získal Albrecht z Valdštejna.
Z dalších majitelů byl významný rod Lamboyů, kteří kolem roku 1660 dostavěli západní křídlo zámku a roku 1673 panství se zámkem, pivovarem, 13 dvorci a 5 mlýny prodali hraběti Ludvíku Colloredovi z Wallsee na Opočně. Ten dal roku 1688 přistavět ještě dvě křídla zámku a hodinovou věž. Roku 1693 až 1738 přešel statek sňatkem na knížete Leopolda Viléma z Montecuccoli, který dal roku 1723 adaptovat zámeckou kapli Sedmibolestné Panny Marie a roku 1725 kostel Zvěstování Panny Marie. František Colloredo dal zřídit sirotčinec a rozšířit školu. Colloredové vládli do roku 1815, kdy sňatkem přešlo na hraběte Bedřicha z Cavriani, a to až do roku 1833, kdy opět sňatkem velkostatek získali Černínové z Chudenic.
Poštovní úřad v Dymokurech byl založen v letech 1868–1869.Jana Hrabětová: Podnikání na Nymbursku a Poděbradsku. O rozvoj zemědělského podnikání, sladovnu a pivovar se zasloužil zejména Děpold I. Černín. K cukrovaru, který je nyní v havarijním stavu, nechal v roce 1903 vybudovat úzkorozchodnou dráhu o rozchodu 600 mm určenou ke svážení řepy ke zpracování. V době největší slávy byla délka kolejí téměř 28 kilometrů a spojovala okolní obce. Dodnes jsou její stopy patrné v lesních úsecích, zarostlé náspy v polích tvoří meze a poskytují úkryt mnoha živočichům. Trať byla zrušena v padesátých letech 20. století a jediný zachovalý dřevěný vůz se nachází v železničním muzeu v Lužné u Rakovníka. Stejně jako mnoho jiných podniků, ani cukrovar nepřežil přechod na tržní ekonomiku a společně s pivovarem skončil začátkem 90. let. Zámek po roce 1989 restituoval Rudolf Theobald Czernin.
V obci Dymokury (1461 obyvatel, poštovní úřad, telegrafní úřad, četnická stanice, katol. kostel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 268. (česky a německy) lékař, autodoprava, bednář, výroba cementového zboží, cihelna, cukrář, cukrovar Děpolda Czernína, 2 obchody s dobytkem, drogerie, holič, 5 hostinců, jednatelství, hotel, 2 koláři, kovář, 3 krejčí, obchod s kůžemi, malíř pokojů, mlékárna Dymokury, mlýn Děpolda Czernína, obchod s obuví Baťa, 3 obuvníci, 3 pekaři, pivovar, 2 pokrývači, porodní asistentka, 3 řezníci, sedlář, 7 obchodů se smíšeným zbožím, Občanská záložna v Dymokurech, stavební družstvo, výroba obuvnických svršků, 3 výroby syrečků, šrotovník, 3 švadleny, 3 trafiky, trhovec, 3 truhláři, 3 obchody s uhlím, velkostatek Děpold Czernin, 3 zahradnictví, zámečník, zednický mistr.
Obyvatelstvo
Obecní správa Černá Hora Dymokury Svídnice
Územněsprávní začlenění Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo: 1850 země česká, kraj Jičín, politický okres Poděbrady, soudní okres Městec KrálovéSprávní uspořádání Předlitavska 1850-1918 1855 země česká, kraj Jičín, soudní okres Městec Králové 1868 země česká, politický okres Poděbrady, soudní okres Městec Králové 1939 země česká, Oberlandrat Kolín, politický okres Poděbrady, soudní okres Městec KrálovéAmtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren 1942 země česká, Oberlandrat Hradec Králové, politický okres Nymburk, soudní okres Městec KrálovéNařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb. 1945 země česká, správní okres Poděbrady, soudní okres Městec Králové 1949 Pražský kraj, okres Poděbrady 1960 Středočeský kraj, okres Nymburk 2003 Středočeský kraj, okres Nymburk, obec s rozšířenou působností Poděbrady
Obecní symboly Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 17. června 2009.
Blason znaku V zeleném štítě stříbrný vlnitý klín, v něm vztyčená červená svídová větev se třemi zelenými listy (1, 2), dole černé návrší se stříbrnou růží s černým semeníkem.
Blason vlajky Zelený list s bílým vlnitým klínem, vycházejícím z horního okraje listu, překrytý na dolním okraji listu černým návrším vysokým třetinu šířky listu. V klínu vztyčená červená svídová větev se třemi zelenými listy (1, 2). V návrší bílá růže s černým semeníkem. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.
Stříbrný nebo bílý vlnitý klín ve znaku a vlajce evokuje kouř = Dymokury. Figura větve svídy odkazuje ke jménu vsi Svídnice. Černé návrší se stříbrnou / bílou růží s černým semeníkem značí Černou Horu. Oba obecní symboly jsou proto takzvanými mluvícími znameními.
Doprava náhled|Nádraží Dopravní síť Pozemní komunikace – Okolo obce prochází silnice I/32 Libice nad Cidlinou – Kopidlno – Jičín, v obci končí silnice II/275 Brodce – Luštěnice – Křinec – Dymokury.
Železnice – Obcí je vedena železniční Trať 062 Chlumec nad Cidlinou – Městec Králové – Dymokury – Křinec. Jedná se o jednokolejnou regionální trať, osobní doprava byla v úseku trati mezi Městcem Králové a Křincem zahájena roku 1882 a ukončena roku 2022. Na území obce leží železniční zastávky Svídnice a Dymokury. Veřejná doprava 2011 Autobusová doprava – Obcí projížděly autobusové linky Poděbrady-Úmyslovice-Chotěšice (v pracovní dny 3 spoje), Poděbrady-Dymokury (v pracovní dny 4 spoje), Dymokury-Svídnice (v pracovní dny 3 spoje) .
Železniční doprava – Po trati 062 mezi Městcem Králové a Křincem jezdilo v pracovních dnech 9 párů osobních vlaků, o víkendech 5 párů osobních vlaků.
Folklórní hudba Dymokury se vyskytují v lidových písních Miloval pan Franc Marjánku v Dymokurách (živá) a Rebelovali sedláci v Dymokurách (zádumčivá; odkaz na rebelii z roku 1775).SUCHÝ, František. Lidové písně a tance z Polabí na Královéměstecku. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1955, s. 73, 81 a 136. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:ef8d13e0-3233-11e6-ae84-005056827e51?page=uuid:fd0caa50-4dd4-11e6-8746-005056825209&fulltext=Dymokur%C3%A1ch (do 31. 12. 2043 jen po přihlášení)
Odkaz v umění a filmu Jára Cimrman (fiktivní postava) zde během 1. světové války napsal divadelní hru České nebe.
Medvědi ze seriálu Pojďte pane, budeme si hrát v prvním díle zmiňují, že přes obec je třeba projet při cestě z Kolína do Kopidlna.
Pamětihodnosti náhled|Barokní kostel Zvěstování Panny Marie Barokní kostel Zvěstování Panny Marie z roku 1725, obklopuje ho hřbitov. Jižně od kostela se nachází rodinný hřbitov Czerninů. Nepřístupný barokní zámek z roku 1688 v soukromém vlastnictví rodiny Czerninů Socha svatého Jana Nepomuckého Jakubský mlýn Kamenný kříž
Pověsti Obrozenecký básník Karel Sudimír Šnajdr (1766–1831) pracoval v Dymokurech jako vrchnostenský justiciár a ve své nejznámější baladě Jan za chrta dán zpracoval příběh, později převyprávěný Václavem Klimentem Klicperou. Podle textu básně se měl příběh odehrát v Kozojedech v okrese Jičín.
Rytíři se zaběhne jeho oblíbený chrt. Rytíř chrta hledá a potká čarodějnici, která mu slíbí, že mu chrta vrátí, když jí za to věnuje svého sluhu Jana, aby se mohla koupat v jeho krvi. Rytíř se zdráhá, ale nakonec svolí. Provedou výměnu a rytíř dostane zpět svého chrta. Chrt však za několik dní zemře. Rytíř je stíhán výčitkami svědomí, a jako pokání nechá pro obec ulít krásný zvon. Zvon však místo zvonění volá: "Jan! Jan, za chrta dán!“ Rytíři to způsobuje veliká muka a nakonec spáchá sebevraždu.
Osobnosti Josef Quido Lexa (1891–1925), český učitel a hudební skladatel Quido Lexa (1895–1980), český malíř
Další fotografie
Odkazy Reference
Literatura VLASÁKOVÁ, Julie. Jan za chrta dán. IN: Český lid 1905, str. 202 – 203.
Externí odkazy
Oficiální stránky fotbalového klubu Svídnice
Kategorie:Vesnice v okrese Nymburk Kategorie:Obce v okrese Nymburk Kategorie:Mikroregion Poděbradské Polabí Kategorie:Sídla ve Středolabské tabuli