Dačice () jsou město v okrese Jindřichův Hradec v Jihočeském kraji. Leží dvanáct kilometrů jižně od Telče na Moravské Dyji, v nejjižnějším cípu Českomoravské vrchoviny. Historicky se nacházejí na Moravě, v roce 1960 však byly při správní reformě i se svým okolím začleněny do Jihočeského kraje a toto zařazení bylo potvrzeno i českým krajským zřízením platným od 1. ledna 2000 (původně šlo o Budějovický kraj, od května 2001 nazvaný Jihočeským krajem). V samotném městě žije cca 5 300 lidí, s desítkou připojených vesnic coby místních částí čítá populace obyvatel. Správní obvod ORP Dačice má asi 18,5 tisíce obyvatel.
Nejen svou polohou jsou Dačice přirozeným centrem nejzazšího cípu (jiho)západní Moravy. Nachází se zde množství služeb, obchodů a firem, i řada kulturních a sportovních zařízení. Vzhledem k poměrně velké vzdálenosti okresního města zde byla zřízena i nemocnice pro východní (jinak řečeno moravskou) část okresu Jindřichův Hradec. Okolí vyniká klidem a malebností krajiny s množstvím rybníčků, lesů a různých památek, atraktivní je zejména Česká Kanada prostírající se západně odsud a nedaleká historická renesanční města Telč a Slavonice. V Dačicích se pravidelně pořádají různé kulturní festivaly. Historické jádro je městskou památkovou zónou. Jedním ze symbolů Dačic je kostkový cukr, který byl roku 1843 právě zde vynalezen.
Název Sídlo bylo pojmenováno podle osobního jména Dak nebo Dač, což byla domácí podoba některého jména začínajícího na Da- (např. Dalibor, Dalimil, Daniel apod.). Původní význam místního jména byl Dačici, tj. „Dakovi/Dačovi lidé“.
Židovský název města v jidiš zní דאטשיץ.
Historie Trhová ves, ležící při důležitém brodu přes řeku Dyji, byla původně zeměpanským majetkem. V souvislosti s objednávkou znojemského kníže a moravského markraběte Konráda Oty k vysvěcení zdejšího farního kostela olomouckým biskupem Pelhřimem je ves Dačice v roce 1183 poprvé písemně zmíněna, a to v kronice Jarlocha, opata kláštera v Milevsku.
Zeměpanské léno obdržel od krále Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou, od kterého ves Dačice někdy mezi lety 1334 a 1359 získali páni z Hradce. Za jejich vlády, jak se dá soudit z městského znaku se zlatou pětilistou růží, se tržní osada Dačice stala městečkem s právem výročního trhu a střediskem bílkovského panství, které drželi po celé další století.
V roce 1459 zakoupil bílkovské panství i s městečkem Dačicemi Wolf Krajíř z Krajku, za jehož panování mu král Jiří z Poděbrad udělil v roce 1464 právo druhého výročního trhu. Za Oldřicha Krajíře z Krajku obdržely Dačice v roce 1582 od císaře Rudolfa II. statut města. V 16. století přišli do města italští umělci, zvláště stavitelé. Z původní trhové vsi, soustředěné okolo farního kostela, vzniklo renesanční městečko, jehož těžištěm se stalo velké trojúhelníkové náměstí, později centrum města s radnicí a ostatními správními či obchodními budovami.
U nového zámku vznikla nová městská čtvrť Hradecké předměstí. Město bylo obdařeno mnoha výsadami, bohatlo obchody a řemesly, organizovanými v ceších. V té době se Dačice stávají jedním z významných měst Jednoty bratrské. Pohromou pro město byla třicetiletá válka. Roku 1680 vylidnil Dačice mor, následně roku 1690 obrovský požár zničil na 80 domů. K nejvýznamnější barokní památce patří tzv. františkánský klášter s kostelem sv. Antonína Paduánského na východní straně města.
Rakousko-Uhersko O hospodářský vzestup Dačic se zasloužil Karl Anton Dalberg (1792–1859), který se podílel na založení zdejšího cukrovaru. Počátkem 19. století se Dačice staly průkopníky v odborném školství a průmyslu. Roku 1820 byla péčí lesmistra Vincence Hlavy v Dačicích zřízena jedna z prvních lesnických škol (od roku 1937 zde má žulový pomník). V roce 1829 založili bratři Grenberové v nedalekém Kostelním Vydří první řepný cukrovar moderního údobí v našich zemích a v dačické rafinérii byl J. K. Radem vyroben v roce 1841 první kostkový cukr na světě, patentován 1843. V polovině 19. století se výrazně změnilo postavení města. Dačice se staly sídlem okresu, který zabíral jihozápadní cíp Moravy se 180 obcemi.
První Československá republika V letech 1922–1923 si místní komunistická strana vystavěla „Dělnický dům“ s tělocvičnou, kolem kterého se soustředil veškerý její stranický život. Dne 9. září 1923 se konalo jeho slavnostního otevření, kterého se účastnily FDTJ z celého 28. okresu. Největší skupiny přijely z Jihlavy a ze Znojma. Do domu byla také přenesena prodejna dělnického konzumního družstva „Vzájemnost“. Zde se také scházela od roku 1926 nově založená Federace proletářské tělovýchovy (sdružující Jednotu proletářské tělovýchovy Dačice, fotbalový klub Rudá hvězda Dačice, Cyklistický klub, Dělnický klubu turistů a Spartakovy skauty práce). Dne 11. srpna 1929 se v Dačicích konalo její oblastní cvičení. Školní mládež se cvičení účastnila až do roku 1931, kdy proletářská tělovýchova obdržela od zemského úřadu výstrahu rozpuštěním.Sborník příspěvků k 50. výročí KSČ. Vydal Státní archiv, 1971, s. 5–10. V parlamentních volbách 1935 získala KSČ v Dačicích 320 hlasů.Bartoš, J. a kol.: Historický místopis Moravy a Slezska 1848 – 1960. XII. Ostrava 1990.
Protektorát Čechy a Morava V letech 1939–1945 přišly Dačice o své židovské obyvatele, většinou v nacistickém koncentračním táboře Lublin ve východním Polsku. Dne 6. června 1945 vydal Okresní národní výbor Dačice výnos o odsunu německého obyvatelstva a o osídlování pohraničních částí okresu, přičemž odsunem pověřil táborské partyzány pod velením Vladimíra Hobzy. Během Hobzova tzv. čištění od Němců byli popraveni čtyři Němci a jeden český udavač.Havlík, B.: Perzekuce a odsun Němců na jihozápadní Moravě v letech 1945 – 1946. Vlastivědný sborník vysočiny, Oddíl věd společenských, XII, 2000.
Vývoj města po roce 1945 Po druhé světové válce zde byla vystavěna nemocnice a závod na výrobu autodílů, dnes největší zaměstnavatel v okolí. Sídlem okresního úřadu zůstaly Dačice s výjimkou let válečných 1940–1945 až do roku 1960, kdy po více než stech letech ztratily nejen sídlo okresu, ale ocitly se, spolu s dalšími moravskými městy a obcemi, administrativně v komunisty zřízeném Jihočeském kraji. Dnes jsou moravské Dačice sídlem tzv. malého okresu v Jihočeském kraji zřízeném v roce 2000.
Obyvatelstvo
Městská správa Členění města Město Dačice se člení na šestnáct částí na jedenácti katastrálních územích: Bílkov (i název k. ú.) Borek (k. ú. Borek u Dačic) vlastní město Dačice (části Dačice I, Dačice II, Dačice III, Dačice IV, Dačice V) a Toužín (vše v k. ú. Dačice) Dolní Němčice (i název k. ú.) Hostkovice (k. ú. Hostkovice u Dolních Němčic) Hradišťko (k. ú. Hradišťko u Dačic) Chlumec (k. ú. Chlumec u Dačic ) Lipolec (i název k. ú.) Malý Pěčín (i název k. ú.) Prostřední Vydří (i název k. ú.) Velký Pěčín (i název k. ú.) Vlastní město Dačice se dělí na šest místních částí označovaných římskými čísly v uvedeném pořadí: I. Město (dolní a horní náměstí s okolím) II. Antonínské předměstí (k nemocnici) III. Za řekou Dyjí, dříve Stráňské předměstí (Za lávkami, Kapetova, k Hradišťku) IV. Hradecké Předměstí (Péráček, Nivy) V. Červený vrch VI. Toužín (do 60. let 20. století samostatné k.ú.)
Prostřední Vydří leží na odděleném území a tvoří tak exklávu Dačic.
Od 1. července 1979 do 30. června 1990 k městu patřilo i Kostelní Vydří (Kostelní Vydří se, již bez Prostředního Vydří, opět osamostatnilo k 1. červenci 1990) a od 1. ledna 1980 do 23. listopadu 1990 také Dobrohošť.
Městské symboly Vlajka byla městu udělena rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 12. dubna 1994.
Občanská vybavenost
V Dačicích je nemocnice, která zajišťuje mj. lůžkovou péči, ambulantní služby a diagnostiku.
Sociální služby Sociální služby zajišťuje v Dačicích:
Nemocnice Dačice Domov pro seniory Dačice
Doprava Město leží na křižovatce silnic II/151, II/406 a II/408. Okresní město Jindřichův Hradec je vzdáleno po silnici asi 35 kilometrů, do krajského střediska Českých Budějovic (okolo 90 kilometrů daleko) trvá nejrychlejší trasa asi hodinu a čtvrt. Krajské město Jihlava na sousední Vysočině se nachází podstatně blíže.
Přes Dačice vede také regionální železniční trať Kostelec u Jihlavy – Slavonice, na které se nachází stanice Dačice a zastávka Dačice město. Podle jízdního řádu 2024/25 je na trati dvouhodinový (ve všední dny někdy i hodinový) takt osobních/spěšných vlaků z Havlíčkova Brodu přes Jihlavu, Telč a Dačice do Slavonic.
Pamětihodnosti
Nový zámek, poprvé vzpomínaný v roce 1591, nyní v empírové podobě z roku 1831. Národní kulturní památka. Ve správě jihočeského NPÚ, v jednom křídle zámku také sídlo Městského muzea a galerie. Starý zámek, renesanční palác z let 1572–1579. Sídlo městského úřadu. Kostel svatého Vavřince z let 1775–1785 Renesanční věž z let 1586–1592 je vysoká 51 metrů a navazuje na barokní kostel svatého Vavřince. Je zde umístěn svatý Vavřinec z roku 1483. Františkánský klášter z let 1660–1664, od roku 1994 patří řádu bosých karmelitek, s kostelem svatého Antonína Paduánského z let 1672–1677 Kaple svatého Rocha a svatého Šebestiána z konce 17. století Mariánský sloup na Havlíčkově náměstí s barokním sousoším z roku 1725, stavebníkem byl hrabě Václav z Vrbna a Bruntálu (sochy svatého Václava, svatého Vojtěcha, svatého Prokopa, Panny Marie Neposkvrněného početí). Ozdobou sousoší je šestiboká empírová kašna. Městská radnice Památník obětem válek (autor: Jan Vítězslav Dušek) Přírodní památky: Dubová stráň, přírodní památka Moravská Dyje, Toužínské stráně
Kostkový cukr náhled|upright|Pomník kostce cukru
Zajímavostí je v prostoru před věží farního kostela se nacházející žulový pomník kostky cukru, neboť ve zdejší rafinerii byl v roce 1841 vyroben a v roce 1843 patentován J. K. Radem první kostkový cukr na světě.
Osobnosti Rodáci Jiří Jakubův Dačický (1532–1618) – protestantský knihtiskař v Praze Adam Swach (1668–1747) – františkánský malíř František Altmann (1700–1752) – malíř Matouš Strachovský (1725–1774) – sochař, řezbář Josef Zwach (1806–1880) – starosta a lokální historik Matěj Mikšíček (1815–1892) – novinář a spisovatel Jan Šebestián Červenka (1825–1874) – malíř a lékař František Stejskal-Lažanský (1844–1887) – novinář Emmerich Czermak (1885–1965) – rakouský politik a nacistický teoretik, ministr školství František Leixner (1894–1957) – kartograf a voják Rudolf Walter (1894–1966) – divadelní režisér, herec a pedagog Antonín Gšventner (1896–1941) – československý legionář, důstojník a odbojář popravený nacisty František Navara (1901–1973) – fyzik a matematik Rudolf Urbanec (1907–1976) – hudební skladatel, kapelník a pedagog František Křížek (1909–1993) – historik a numismatik František Skokan (1912–1950) – československý důstojník, popraven komunistickým režimem (nar. v Dolních Němčicích) Stanislav Živný (1912–1943) – komunistický odbojář, popraven nacisty František Valena (1913–1960) – doktor práv, oběť komunistického režimu Vladimír Fuka (1920–1996) – hudební skladatel Milan Codr (1925–1996) – novinář, spisovatel a televizní komentátor Lubomír Codr (1931–?) – překladatel vědeckofantastické literatury Stanislava Vojtíková-Janků (1933–2010) – vojenská pilotka Ivan Misař (1941–2024) – divadelní a rozhlasový režisér, herec, dramaturg a pedagog Ludvík Štěpán (1943–2009) – akademický profesor polonistiky, bohemista, překladatel, spisovatel Jarmila Fialová (* 1944) – malířka a pedagožka Jiří Albrecht (* 1948) – malíř, spisovatel a moravista Stanislav Mrvka (* 1953) – politik a manažer Ivo Jahelka (* 1954) – právník a folkový písničkář Michael Klang (1954–2019) – architekt, výtvarník a scénograf Jindřich Bartoš (* 1955) – kněz Hana Blochová (* 1955) – historička umění, hudebnice a spisovatelka Pavel Koukal (* 1955) – zemědělský odborník Miloslav Šimek (* 1956), agronom, mikrobiolog, botanik a ekolog Luba Svobodová (* 1957) – spisovatelka Pavel Spurný (* 1958) – astronom Jaroslav Turánek (* 1958) – imunolog a pedagog