Karlova Studánka (německy Karlsbrunn nebo Bad Karlsbrunn) je lázeňská obec ležící ve slezské části Moravskoslezského kraje v okrese Bruntál, která současně byla vyhlášena vesnickou památkovou zónou. Žije zde obyvatel, se svou nadmořskou výškou 800 m n. m. je nejvýše položenou obcí bruntálského okresu. Karlova Studánka se dostala mezi 46 míst světa, které doporučuje navštívit The New York Times.
Jen kousek odsud se rozkládá hora Praděd, nejvyšší vrchol Moravy a českého Slezska, celkově pátá nejvyšší hora Česka (1491 metrů). Do roku 1949 byla Karlova Studánka osadou obce Suchý Zejf (dnes Světlá Hora-Suchá Rudná). Obec je tvořena jediným, stejnojmenným katastrálním územím a nečlení se na evidenční části. Uváděnou rozlohou 0,46 km² byla po nějakou dobu druhou nejmenší obcí v České republice, aktuálně je uváděna rozloha obce 1,551 183 km². Sousedí s obcemi Malá Morávka, Ludvíkov a katastrálním územím Suchá Rudná obce Světlá Hora.
Historie Původ názvu obce Obec Karlova studánka se jmenuje podle Karla Ludvíka, který v bitvě u Aspern porazil Napoleona. K jejich pojmenování došlo v roce 1803.
Období od 16. do 18. století První historická zpráva pochází z roku 1554, jedná se o spisy o soudní při mezi městem Opavou a pány z Vrbna, kteří odváděli vodu z povodí Bílé Opavy do prostoru Suché Rudné kvůli těžbě zlata. Po porážce Stavovského povstání roku 1620 připadla celá zdejší oblast Řádu německých rytířů. Z doby krátce poté pocházejí první zprávy o využívání zdejších pramenů za účelem léčby.
Počátek lázeňství Roku 1778 si bruntálský měšťan K. Riedel, který již delší dobu trpěl bolestmi nohou, zkoušel úspěšně léčit svou chorobu zdejší ohřívanou kyselkou. Díky tomu se tento způsob léčení na radu bruntálského lékaře začal šířit mezi nemocnými. Ve stejné době byly prameny vyčištěny a ohrazeny zídkou.
Až v 18. století byly provedeny na popud velmistra řádu Maxmiliána Františka Rakouského profesorem von Welle první rozbory zdejší vody, ve kterých bylo objeveno velké množství minerálních látek. Tehdy byly vývěry vod zachytávány na zdejších rašeliništích. Prameny byly znovu upraveny (Maxmiliánův pramen) a roku 1785 došlo k založení lázní, když byly u pramenů postaveny dřevěné domky s vanami pro léčbu pomocí koupelí.
Nově vzniklá obec, založená Maxmiliánem Františkem, byla pojmenována Hin und wieder, což v překladu znamená „tam a zase zpět“. První pacienti totiž museli do lázní docházet z nejbližších obcí, protože v místě nebyla možnost ubytování. Hosté se mohli ubytovat v nedalekém Ludvíkově a Malé Morávce. Nejdříve byly využívány ty prameny, které pramení v blízkosti dnešního hotelu Džbán.
Postupně však byla zahájena stavba lázeňských domů. V roce 1780 byl objeven Maxmiliánův pramen. Jeho objev rozpoutal rozsáhlou stavební činnost. V roce 1802 byl objeven další pramen, který byl pojmenován po Karlu Ludvíkovi jako Karlův. Lázně se velmi rychle rozrůstaly a do Karlovy Studánky přijíždělo stále více pacientů. Přispěl k tomu také objev Antonínova pramene roku 1812. Lázně byly natolik proslulé, že se zdejší kyselka plnila do lahví a rozesílala do okolí. Původně se láhve plnily z Maxmiliánova pramene a od roku 1862 i z Vilémova pramene. Kvůli vysokému tlaku oxidu uhličitého však lahve praskaly, a proto bylo od rozvozu upuštěno. Od roku 1870 se začalo v lázních užívat koupelí s přísadou odvaru ze smrkových větviček
náhled|Pitný pavilon
Přehled nově postavených budov Správní dům (1782–1785), dnes Odra Věžový a Panský dům (dnešní Praděd), (1795–1800) Starý koupelnový dům (dnes pošta), převedená ohřátá kyselky potrubím Hostinský dům (dnes Bezruč), v letech (1824) Pruský dům (dnes obecní úřad, škola), (1824–1825) Knížecí dům (1832–1833) Lázeňský salón (dnes hudební hala), (1842–1844) Nový koupelnový dům (dnes Opava), (1842–1844) Sloupový dům (dnes Hotel Džbán), (1844) Švýcarský dům (dne mateřská školka), (1859) vila Eugen (dnes Šárka), vila Paula, Terasový dům (dnes Kamzík), (1890) Letní lázně (1891–1893): byly ve své době jednou z nejmodernějších lázeňských staveb. Původně v nich bylo 21 kabin pro uhličité a rašelinové koupele, dvě odpočívárny, inhalatorium, 2 místnosti pro vodoléčbu, sluneční lázně a bazén. Bazén byl později zrušen a až v roce 2007 obnoven. Pitný pavilon je skutečným symbolem Karlovy Studánky, (konec 19. století) vodní elektrárna (1905) Lotrinský dům (Slezský dům), (1909–1913) Lázeňský hotel (dnes Libuše), (1929–1931)
20. století až současnost náhled|Slezský dům V letech 1926–1928 se v Karlově Studánce a v jejím okolí jezdil automobilový závod Pradědský okruh. Byl to první automobilový závod na okruhu, který se v Československu uskutečnil, 1. Československá Tourist Trophy se uskutečnila v roce 1926. Start a cíl byly v Karlově Studánce u hotelu Hubertus (vyhořel 2× v roce 2000 a 2001, dnes zde stojí Apatmánový dům Hubertus), kde bylo i parkoviště závodních strojů a depo.
V roce 1928 byl objeven pramen Bezejmenný, o rok později Trubačův nebo také Trubkový, který byl nalezen v padlém stromu, a o další rok později Norbert. Poté co byla Karlova Studánka roku 1938 připojena na základě mnichovských událostí k Německu byl majetek řádu německých rytířů uloupen nacionálními socialisty. Během 2. světové války byly lázně často navštěvovány nacionálně socialistickými představiteli. Konaly se zde konference a porady.
Až do konce války bylo území osídlené z velké většiny Němci, kteří byli po válce vystěhováni. 50. a 60. léta přinesla hydrogeologické průzkumy a velmi hluboké vrty. Do současnosti je z těchto vrtů využíván 126 metrů hluboký vrt S2A, ze kterého vyvěrá pramen Petr a také vrt S7 s pramenem Vladimír a hloubkou 117,8 metru.
Od roku 1961 až do roku 1991 probíhaly úpravy lázeňského parku podle projektu krajinářského architekta Ivara Otruby. Hlavním záměrem bylo podtržení romantického rázu okolní krajiny a využití všech hodnotných přírodních prvků - drobných vodotečí a jezírek, terénních modelací po těžbě rašeliny, solitérních kamenů nebo starých stromů. Vznikly i dílčí tematické části, jako je předprostor Letních lázní, Švédská rokle s vodopádem nebo geologická expozice Jeseníků.
V roce 1987 byl zbořen Skleněný domek. V letech 1995–2001 prošly lázeňské budovy rozsáhlými rekonstrukcemi. V současnosti lázně patří státu a specializují se na léčbu onemocnění cest dýchacích a plic. K léčbě hojně napomáhá také zdejší horské klima. Dále se zde léčí pacienti s cévními nemocemi, s kloubními a páteřními obtížemi a pacienti po onkologických nemocech.
Řád německých rytířů nyní podniká kroky k navrácení Karlovy Studánky. V případě, že by došlo k navrácení, nadále by sloužila ke svému účelu a byla by přístupná veřejnosti.
V první polovině března 2016 vláda rozhodla o vyjmutí státních Horských lázní Karlova Studánka z privatizace. Majetek, který stát nepotřebuje k lázeňské péči, by se měl pravděpodobně prostřednictvím ministerstva financí privatizovat, zbytek má být vrácen ministerstvu zdravotnictví. Obec chce od státního lázeňského podniku získat do svého vlastnictví například pozemky a komunikace kolem budovy úřadu a školky. Nadále ovšem probíhaly spory s Německým řádem, který se soudně domáhá vydání lázní i nemovitostí v obci. Mediální zástupce Německého řádu Mikoláš Černý řekl ČTK, že řád by se v případě získání majetku určitě snažil s těmi, kdo jej dosud využívají, domluvit a postupovat humánně, nechce nic blokovat nebo komplikovat. Pro veřejnost by se prý po změně majitele nic nezměnilo. Starostka obce trvá na tom, že obci patří základní škola, úřad, mateřská škola a kaple svatého Huberta, které obec nabyla řádně dle zákona. Stát majetek konfiskoval podle Benešových dekretů, přičemž řád argumentuje tím, že majetek sice nebyl konfiskován řádu, ale nacistům, kteří Německý řád zrušili jako nepřátelský říši.
Vývoj počtu obyvatel Počet obyvatel Karlovy Studánky podle sčítání nebo jiných úředních záznamů: Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 Počet obyvatel 50 42 50 45 67 71 149z toho: 5 Čechoslováků, 131 Němců; 138 řím. kat., 8 evang., 2 bez vyzn. 331 230 244 261 228 230z toho: 219 Čechů, Moravanů a Slezanů, 8 Slováků; 52 řím. kat., 1 čsl. hus., 5 evang., 141 bez vyzn.
V Karlově Studánce je evidováno 77 adres: 76 čísel popisných (trvalé objekty) a 1 číslo evidenční (dočasné či rekreační objekty). Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 55 domů, z toho 44 trvale obydlených.
Územní spor Obec Karlova Studánka vznikla jako samostatná obec s vlastním katastrem k 1. lednu 1953 vyčleněním části území z katastru obcí Suchá Rudná, Ludvíkov a Malá Morávka. Rozloha nového katastru byla poměrně velmi malá (přibližně 54 ha) a zahrnovala pouze bezprostřední okolí lázeňského osídlení.
Po svém vzniku začala obec usilovat o územní rozšíření a získala k tomu podporu jak od okresního národního výboru v Bruntále, tak od orgánů či organizací provozujících rekreační zařízení v této zájmové oblasti (chaty Ovčárna a Barborka a Kurzovní chata). Protože Malá Morávka byla mezitím přeřazena do okresu Rýmařov, požadavky se musel zabývat krajský národní výbor v Olomouci, protože změnami hranic obcí by došlo i ke změně hranic okresů. Změna hranic obcí a tím i okresů, tj. odpojení severní části katastru obce Malá Morávka o rozloze kolem 400 ha (okolí Pradědu s rekreačními chatami Barborka a Ovčárna) byla s účinností od 1. ledna 1955 po předchozím souhlasu dotčených obcí schválena plenárním zasedáním KNV v Olomouci dne 5. února 1955.
K realizaci nově stanovených hranic v terénu a v katastrální mapě však nikdy nedošlo, přestože změna hranic byla publikována v tehdejším Úředním listu ve smyslu vládního nařízení č. 16/1954 Sb. Podle textu usnesení KNV v Olomouci mělo být od katastru obce Malá Morávka odloučeno území o rozloze přibližně 400 ha, zatímco později sporné území mělo rozlohu 1034 ha, což znamená, že slovní znění tohoto usnesení je v rozporu s deklarovaným elaborátem Oblastního ústavu geodézie a kartografie v Opavě, které tak je spíše jen zobrazením požadavků a nároků obce Karlova Studánka, nikoli promítnutím skutečného či domnělého právního stavu.
V roce 1987, když obě obce již spadaly do okresu Bruntál, plenární zasedání ONV v Bruntále dne 17. června 1987 pod čj. vnitř. 28/1987 schválilo se souhlasem národních výborů dotčených obcí (Karlova Studánka dala souhlas na plenárním zasedání 27. října 1986) změny hranic katastrálních území obcí Vrbno pod Pradědem, Karlova Studánka, Karlovice, Heřmanovice, Malá Morávka, Holčovice, Světlá Hora a Široká Niva. Podle této změny hranic spadá podstatná část sporného území do katastru obce Malá Morávka a liší pouze v detailech od hranice z roku 1953. Toto rozhodnutí o změně hranic bylo realizováno v katastrálních mapách i vyznačením v terénu.
Fakticky si však výkon správy ve sporném území atrahovala obec Karlova Studánka, a to zejména tím, že vyměřovala a vybírala místní poplatky. Po roce 1989 se obec Karlova Studánka úspěšně domáhala legalizace tohoto stavu, přednosta Okresního úřadu v Bruntále zaslal dne 18. března 1991 zainteresovaným obecním úřadům i na orgány geodézie dopis, v němž tvrdí, že rozhodnutí ONV v Bruntále z roku 1987 je nicotné. Obec Malá Morávka se proti tomuto názoru ohradila podáním Ministerstvu vnitra ČR. Ministerstvo odmítlo „deklaraci nicotnosti“, avšak podle pozdějšího nálezu ústavního soudu nedostatečně rozlišovalo mezi nesprávným či nezákonným správním aktem a aktem nicotným. Následně se obec Karlova Studánka obrátila na Okresní soud v Bruntále s žalobou na určení katastrálních hranic mezi oběma obcemi. Okresní soud v Bruntále však řízení zastavil pro nedostatek pravomoci soudu.