Libkovice jsou malá vesnice a část obce Lubenec v okrese Louny v Ústeckém kraji. Nachází se tři kilometry západně od Lubence. Libkovice jsou také název katastrálního území o rozloze 5,19 km².

Název Název vesnice je odvozen z osobního jména ve významu ves lidí Libkových. V historických pramenech se jméno objevuje ve tvarech: de Lubkowicz (1292), in Libcouicz (1359), in villa Libcowicz (1381), in villa Libcouiczich (1384), z Libkowicz (1434), Liebcowitz (1651), Lybkowicze (1654), Libkowitz a Libkowecz (1785), Liebkowitz a Libkowice (1847) nebo Libkovice a Liebkowitz (1854).

Historie První písemná zmínka o Libkovicích pochází z roku 1292. Od čtrnáctého století ve vsi stávala tvrz, na níž sídlili vladykové s přídomkem z Libkovic. Roku 1360 to byl Ješek z Libkovic, dále Pavel z Libkovic (1363), Petrovec z Libkovic (1371–1398) a jeho syn Mikuláš z Libkovic (1407–1408). V roce 1434 tvrz patřila Otíkovi z Chrastu a roku 1452 Janu Horovi z Ocelovic. Jeho potomci Jan, Jiří a Bernard si v roce 1542 nechali Libkovice s tvrzí a dvorem zapsat do obnovených zemských desek. Jako poslední z nich roku 1574 zemřel Jan a majetek po něm zdědili bratři Jan starší, Jiří starší, Václav a Bernard a dále jeho strýcové Jan a Jiří, kteří se v roce 1577 o dědictví rozdělili. Roku 1578 polovinu tvrze koupil Petr Novohradský z Kolovrat a později přikoupil od Jana staršího také druhou polovinu.

V roce 1583 Petr Novohradský z Kolovrat celou tvrz prodal Kryzeldě Švamberkové z Lobkovic, která ji vlastnila až do své smrti v roce 1607. Odkázala ji své dceři Kateřině, provdané za Jáchyma Libštejnského z Kolovrat, a jejím dcerám. Z nich Libkovice zdědila Zbyňka Kateřina, provdaná z Valdštejna. Jejím dědicem se roku 1681 stal hrabě František Augustin z Valdštejna, ale když o tři roky později zemřel, statek převzal jeho bratr arcibiskup Jan Bedřich z Valdštejna. V roce 1693 od něj vesnici koupil svobodný pán František Mikuláš z Klebelsbergu a o rok později ji prodal hraběti Janovi Jiřímu Clary-Aldringenovi, jehož potomci Libkovice užívali jako svobodný statek až do roku 1850.

Obyvatelstvo Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 274 obyvatel (z toho 124 mužů), z nichž bylo sedm Čechoslováků a 267 Němců. Kromě pěti židů se hlásili k římskokatolické církvi. Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 259 obyvatel: devatenáct Čechoslováků, 239 Němců a jednoho cizince. Až na jednoho člena nezjišťovaných církví byli římskými katolíky.

+ Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2021 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021 Obyvatelé 548 393 368 347 308 274 259 141 126 85 54 40 40 33 24 Domy 50 51 51 53 49 49 55 35 17 15 19 19 14 18

Obecní správa Při sčítání lidu v letech 1850–1960 byly Libkovice samostatnou obcí, nejprve v okrese Žlutice, ale v roce 1950 v okrese Podbořany a od roku 1960 v okrese Louny. Od roku 1960 jsou částí obce Lubenec v okrese Louny.

Doprava Okolo vesnice vede dálnice D6 a vesnicí prochází silnice II/606. Jihovýchodně od vsi se nachází zastávka Libkovice na železniční trati Rakovník – Bečov nad Teplou.

Pamětihodnosti Hospoda čp. 10 Naproti hospodě se nachází zbytky hospodářského dvora, ve kterém až do sedmdesátých let dvacátého století stával libkovický zámek.

Galerie

Odkazy Reference

Externí odkazy

Kategorie:Vesnice v okrese Louny Kategorie:Sídla v Rakovnické pahorkatině Kategorie:Libkovické panství Kategorie:Bývalé obce v Česku Kategorie:Lubenec