náhled|Letovice, rytina od neznámého autora ze 17. století náhled|Vlakové nádraží v Letovicích
Letovice () jsou město v okrese Blansko v Jihomoravském kraji. Leží 21 kilometrů severně od Blanska, na soutoku Svitavy a Křetínky. Žije zde obyvatel.
Historie První známky osídlení údolí, kde se nyní rozkládají Letovice, patří do období neolitu. Jedná se o provrtané kamenné mlaty. Z období doby bronzové byly vykopány bronzové předměty lužické kultury. Jedná se o kopí a sekyrku s dutinkou a ouškem. Naopak z doby halštatské ani z laténského období nejsou žádné důkazy o osídlení. Z doby římské bylo naproti tomu nalezeno několik mincí, které podporují teorii obchodního spojení přes Malou Hanou. Našly se mince z období císaře Trajána (vládl 98–117 n. l.), císaře Aureliána (vládl 270–275 n. l.) a císaře Konstantina I. (vládl 306–337 n. l.). Kolem 6. století se zde začali usazovat první Slované, což potvrzuje nález pískovcové sošky a hlavy bůžka v roce 1840.
Rok 1145 je rokem první písemné zmínky o Letovicích. Jde o listinu Oty III. z Olomouce, v níž se psalo o darování části mostného kláštera v Litomyšli. Později bylo zjištěno, že se jedná o padělek z 13. století. Název Letovice je zde uváděn ve tvaru Lethowicz. Roku 1241 byly Letovice vypleněny Tatary, kteří táhli od Olomouce (mongolský vpád na Moravu roku 1241). Ve druhé polovině 14. století vznikla v Letovicích sbírka přísloví a sentencí (stručná a výstižná myšlenka), jejímž autorem byl Jan z Letovic. Roku 1399 došlo k dobytí hradu Heraldem z Kunštátu, podobně roku 1424 husité dobyli hrad a vypálili celé město.
V průběhu 15. století byl v Letovicích přeložen z latiny do staročeštiny cestopis Marca Pola Milion. Tento překlad použil Václav Hanka jako zdroj staročeštiny, kterou posléze využil při padělání Rukopisu zelenohorského. Roku 1505 sjednotil Ladislav z Boskovic Letovice, jež byly téměř 100 let rozděleny na Dolní a Horní. V roce 1645 město a hrad dobyli Švédové, kteří město vypálili i o tři roky později. I po více než dvaceti letech od skončení třicetileté války byly dvě třetiny domů ve městě prázdné.
V roce 1754 zde byla založena plátenická manufaktura, která se do konce 18. století stala největší na Moravě. Při ní vyrostla osada Jindřichov () pro tam pracující zaměstnance. Roku 1782 udělil Josef II. městu právo trhu na vlnu. V roce 1848 byly Letovice zařazeny pod správu okresu Boskovice a 1. ledna 1849 došlo ke zprovoznění trati Brno – Česká Třebová, která je součástí prvního železničního koridoru. Roku 1906 byla postavena budova měšťanské školy. 13. listopadu 1936 byl městys Letovice byl povýšen na město.
V noci z 20. na 21. září 1941 proběhl útokChtěli vraždit nevinné malé děti na hotel Lamplota u koupaliště. Akci provedla odbojová skupina „Za svobodu“. Mnoho lidí bylo za tento útok vězněno a popraveno. V Letovicích se na konci války odehrál masakr na civilistech.V Letovicích se na konci války odehrál masakr na civilistech Protipartyzánské komando vedl nikdy nepotrestaný sudetský rodák od Krnova Herbert Kuka.Zabíjení po německu Roku 1960 se Letovice se staly součástí okresu Blansko. 26. listopadu 1989 bylo sepsáno „Prohlášení Občanského fóra v Letovicích“, pod které se podepsalo 269 letovických občanů.
Majitelé panství rod pánů z Letovic 1203?–1446 rod pánů z Lomnice 1446–1505 (polovina panství) rod pánů z Boskovic 1446–1544 (do roku 1505 vlastnili polovinu panství, poté celé) rod pánů z Hardeka 1544–1613 rod pánů z Thurnu 1613–1654 Jiří Štěpán Bruntálský z Vrbna 1654–1664 hraběnka Eva Erdëdy, rozená Forgačová 1664–1666 hraběnka Eliška z Náchoda, rozená Sunioginová 1666–1668 rod pánů z Pohronce 1668–1711 hrabě Karel Ludvík z Roggendorfu 1711–1724 rod hrabat z Blümegenu 1724–1820 rod hrabat Kálnoky z Köröspataku 1820–1945
Geografie a klima Poloha Letovice se nacházejí 47 kilometrů severně od Brna a 27 kilometrů jižně od Svitav. Jedná se o rozhraní Malé Hané, Českotřebovské, Moravskotřebovské a Nedvědické vrchoviny. Letovice leží na moravské straně bývalé zemské hranice Čech a Moravy.
Malá Haná – její součástí je Letovická kotlina, jejíž nejvyšší bod je vrchol Strážnice (443 metrů). Nejvyšším bodem Malé Hané je vrchol Nad Amerikou (558 metrů). Českotřebovská vrchovina – její součástí je i nejvyšší kopec v okolí Letovic Vlkov, který má výšku 599 metrů Moravskotřebovská pahorkatina – na Letovicko zasahuje jen okrajově a zastupuje ji pouze kopec Na vrších (590 metrů). Nedvědická vrchovina – spadá do ní údolí řeky Křetínky, jenž tvoří severní hranici mezi ní a Českotřebovskou vrchovinou. Řeka Svitava tvoří její východní hranici mezi ní a Malou Hanou.
Klimatické poměry ČR patří do oblasti mírného podnebného pásu. Letovice se nacházejí na přechodu klimatických oblastí MT3 a MT7, které se dají charakterizovat jako mírně teplé, mírně vlhké s mírnou zimou. Počasí také ovlivňuje převládající směr větrů. Západní či jihozápadní vítr přináší v létě déšť a chladno. Zimu naopak zmírňuje. Vítr východní či severovýchodní přinese teplé a slunečné léto, v zimě naopak tuhé mrazy.
Klimatická oblast MT3 MT7Počet dnů s teplotou nad 10 °C 120–140 140–160Počet letních dnů 20–30 30–40Počet mrazových dnů 130–160 110–130Počet ledových dnů 40–50 40–50Průměrná teplota v lednu v °C −3 až −4 −2 až −3 Průměrná teplota v dubnu v °C 6–7 6–7 Průměrná teplota v červenci v °C16–17 16–17 Průměrná teplota v říjnu v °C 6–7 7–8Průměrný počet dnů se srážkami 1 mm a více110–120 100–120Srážkový úhrn ve vegetačním období (mm) 350–450 400–450Srážkový úhrn v zimním období (mm) 250–300 250–300Počet dnů se sněhovou pokrývkou 60–100 60–80Počet dnů jasných 40–50 40–50Počet dnů zamračených 120–150 120–150
Vodstvo Letovice patří do povodí řeky Svitavy, která patří k úmoří Černého moře. Zásobování pitnou vodou zajišťuje vodovod z Vlkova, Písečné a z Poříčí. Březovský vodovod, který Letovicemi také prochází, zásobuje především Brno. náhled|Soutok Křetínky a Svitavy v jižní části Letovic
Svitava Řeka Svitava pramení na svazích Javornického hřebenu u obce Javorník v nadmořské výšce 465 metrů, odkud protéká přes Svitavy, Letovice, Blansko až do Brna, kde se vlévá do řeky Svratky. Má celkovou délku 97 kilometrů a patří do povodí Dunaje.
Křetínka Křetínka pramení v Třebovském mezihoří 150 metrů severně od obce Stašov v nadmořské výšce 645 metrů. Protéká pod hradem Svojanov, dále přes Bohuňov, Křetín až do Letovic, kde se u podniku Tylex vlévá do řeky Svitavy. Její celková délka je 29 kilometrů. V letech 1972–1976 na ní byla vybudována vodní nádrž Letovice.
Kladorubka Kladorubka pramení za bývalými lázněmi Andělka. V roce 1964 na ní byla započata stavba Letovického rybníka o ploše 3,5 hektaru a hloubce 5,5 metru, jenž slouží k rybolovu a rekreaci. U Letovických strojíren se vlévá do Svitavy. náhled|Vodní nádrž Letovice
Vodní nádrž Letovice Hlavní význam této přehrady je ochrana před povodněmi a doplňování stavu řeky Svitavy, která měla velký úbytek vody po výstavbě březovského vodovodu v letech 1911–1912 a vybudování jeho druhé větve v letech 1972–1975 (plánována byla již v roce 1929). První úvahy o stavbě přehrady pocházejí již z roku 1911. Počítalo se s kamennou hrází a objemem 5,8 miliónů m³. Studie z roku 1929 již uvažovala o 11 miliónech m³ a vodní elektrárně na úpatí hráze. Vlastní realizace projektu započala v dubnu 1972 a skončila 31. prosince 1976. Uvedení do plného provozu se konalo 1. října 1979. Přehrada nyní kromě výše uvedených důvodů slouží i k rekreaci a rybolovu. Místní ji nazývají Křetínka.
Údaje Délka hráze: 123 metrů Výška hráze: 28,5 metrů Šířka koruny hráze: 5 metrů Celkový objem násypu hráze: 186 000 m³ Max délka nádrže: 4,7 km Max. šířka nádrže: 397 metrů Max. hloubka nádrže: 27,3 metrů Plocha: 104,6 hektarů Objem: 11 570 000 m³ Výkon turbíny: 100 kW Úplné vypuštění přehrady: 24,5 dne Celkové náklady na stavbu: 127 263 000 Kčs
Obyvatelstvo Vývoj počtu obyvatel + Vývoj počtu obyvatel a počtu domů města Letovice (sčítání lidu) Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021 Počet obyvatel Počet domů
Náboženství Český statistický úřad 2001Obyvatelstva celkem 6 640Věřících 3 675církev římskokatolická 3 134českobratrská církev evangelická 241církev českosl. husitská 15pravoslavná církev 5Svědkové Jehovovi 4Nezjištěné vyznání 746Bez vyznání 2 219
Letovice bývaly střediskem arcikněžství, dnes patří k děkanství boskovickému. Součástí letovického arcikněžství byl i Literátský sbor, kterých bylo na celé Moravě kolem 20. Ten se zabýval především chrámovým zpěvem, náboženstvím a dobročinností. První zmínka o něm pochází z roku 1596, ale doba založení je neznámá. Zrušen byl roku 1783 dvorním dekretem Josefa II.
Když se stali majiteli Letovic páni z Boskovic, začali na svých panstvích šířit učení Jednoty bratrské na úkor katolíků. Za vlády Hardeků bylo v Letovicích prosazováno Luteránství a na panství vznikaly náboženské třenice. V tomto období již byla většina obyvatel evangelíky. I během třicetileté války a po ní, kdy byli majiteli panství katoličtí Thurnové, zůstala většina obyvatel evangelíky. Proto byli několikrát povoláni jezuité a do konce 17. století přestoupila většina obyvatel na katolickou víru.
Jezuité Letovice navštívili na 8 dní ještě v září 1759. I přesto zůstávala malá část obyvatel Letovic, od středověku až dodnes, vyznání protestantského. Jsou mezi nimi členové Českobratrské církve evangelické, Církve československé husitské a Církve bratrské. V sedmdesátých letech 20. století si členové Církve bratrské postavili novou modlitebnu.
Místní obyčeje Kroj náhled|Děvče v kroji z Hané Popis kroje na Letovicku pochází od sběratele lidové slovesnosti Miroslava Dukáta, jenž sbíral místní pověsti, pohádky a zvyky. Všeobecně se kroj nosil do roku 1848, avšak starší lidé kroj nosili i poté. Sváteční kroje se nosily především v neděli, do kostela, k muzice či při přespolních cestách.
mužský sváteční – krátké žluté kalhoty po kolena („koženice“), kolem kapes vyšívané, u kolen zavázané řemínky, které od kolenou dolů visely jako pentle. Naškrobená košile s širokými rukávy a nabíraným límečkem, tmavá jednořadá vesta s velkými kulatými knoflíky, jenž se zapínaly až ke krku a kolem krku uvázaný barevný šátek. O svátcích a v neděli se nosil šátek hedvábný, ve všední dny bavlněný. Kolem pasu vyšívaný (vyšito i jméno majitele), široký kožený opasek, jenž byl uvnitř dutý (na nošení peněz). Na nohách nosili punčochy po kolena (mimo léto) a „naviksované“ (naleštěné) holínky. Na hlavě se nosil široký plstěný klobouk s širokou pentlí, v zimě pak beranice. všední – dlouhé soukenné kalhoty, nebo staré koženice a soukenná košile
ženský sváteční – dlouhá lněná sukně „kanafaska“, několik spodniček, barevné bavlněné punčochy a nízké zdobené střevíce s přezkou. Dále plátěná a naškrobená lněná košile (kordulka), která se oblékala přes hlavu, s baňatými krajkami obroubenými rukávy po lokty. Okolo krku řasnatý krajkový věnec a korále. Kordulka byla hluboce vystřižená a zapínala se na knoflíčky nebo šňůrky. Za špatného počasí se oblékala „marinka“. Živůtek byl stejně jako u kordulky hluboce vystřižen a měla dlouhé úzké rukávy. Zapínala se na knoflíky a přiléhala k tělu. Při chladnějším počasí se oblékal kabátek (fěrtoch či špenzl). Ten byl po okrajích lemován pentlí a na ramenou měl široké baňaté rukávy. V zimě s nosil ještě krátký kožíšek. Na hlavě se nosil květovaný šátek. všední – plátěná sukně, košile a zástěra
Nářečí Aktivně nářečí již téměř nikdo nepoužívá s výjimkou některých starších lidí, kteří jím ale mluví také jen v soukromí či se svými vrstevníky. Jedná se o nářečí vzniklé vlivem nářečí hanáckého (Jede z Olomóca staró Škodó…) a českého (silnica, mlíko, spíchat jako spěchat…). U mladší generace se již spíše vyskytují jen výrazy pocházející z nářečí českého.
Pověsti Ozvěna