náhled|Středoatlantský hřbet na bathymetrické mapě Atlantského oceánu
Středoatlantský hřbet je středooceánský hřbet v Atlantském oceánu, který vznikl v místě, kde se zemské desky od sebe vzdalují. V severním Atlantiku odděluje severoamerickou desku od eurasijské, v jižním Atlantiku pak jihoamerickou od africké desky. Hřbet se táhne od spojení s Gakkelským hřbetem severovýchodně od Grónska až k Bouvetovu trojnému uzlu v jižním Atlantiku, kde se stýkají jihoamerická, africká a antarktická deska. Část hřbetu v okolí Islandu se označuje jako Reykjaneský hřbet.
Středoatlantský hřbet je segmentem souvislé soustavy středooceánských hřbetů dlouhé přibližně 65 000 km, která obepíná Zemi a představuje nejdelší horský hřbet na světě. Samotný Středoatlantský hřbet měří přibližně 16 000–20 000 km. Vrcholová část hřbetu se obvykle nachází 1 500–3 000 m pod hladinou oceánu a je rozčleněna hlubokým riftovým údolím, které sleduje osu hřbetu; u rovníku jej přerušuje úzký Romancheův příkop s maximální hloubkou kolem 7 758 m.
Středem riftu vystupuje magma z pláště, tuhne jako čedič a dochází k oceánské spreži (seafloor spreading). Průměrná rychlost rozpínání ve Středním Atlantiku je asi 2,5 centimetru za rok.
Historie objevování a výzkumu Existenci zvýšeniny uprostřed Atlantiku popsal roku 1853 Matthew Fontaine Maury na základě měření z lodi USS Dolphin, ale skutečnou morfologii hřbetu určila až pozdější měření. V letech 1872–1876 potvrdila hřbet a jeho pokračování do jižního Atlantiku Challengerova expedice. V letech 1925–1927 zmapovala jeho průběh a vazby na Indický oceán Německá atlantická expedice (Meteor) pomocí tehdy nového echolotu.
V 50. letech 20. století zpřesnilo obrazy dna systematické mapování vedené Marií Tharpovou a Brucem C. Heezenem, které odhalilo soustavu podélných údolí a hřbetů i seismicky aktivní centrální rift. Ukázalo se, že Středoatlantský hřbet je částí téměř souvislé, asi 65 000 km dlouhé soustavy hřbetů ve všech oceánech. Tyto poznatky vedly k formulaci teorie rozšiřování oceánského dna a k obecné akceptaci deskové tektoniky.
Geografie a členění Hřbet sleduje přibližně osu Atlantiku a dělí oceán na západní a východní část. Na mnoha místech je přerušen podélnými transformními zlomy a příčnými prahy; v okolí rovníku jej rozděluje Romancheův příkop na Severní a Jižní středoatlantský hřbet. V severním Atlantiku se u Azor nachází tzv. azorský trojný uzel, kde se stýká eurasijská, severoamerická a africká deska.
Vrchol hřbetu leží zpravidla 1,5–3 km pod hladinou; riftové údolí široké 80–120 km je místem nejmladší oceánské kůry a častých zemětřesení.
Island V jihozápadním Islandu se mořská část Středoatlantského hřbetu označuje jako Reykjaneský hřbet a na pevnině přechází do tzv. neovulkanické zóny. Na severu ostrova propojuje zlomová zóna Tjörnes Island s Kolbeinseyovým hřbetem.
Geologie a vznik Středoatlantský hřbet leží na vyvýšenině známé jako Středoatlantské vyzdvižení (Mid-Atlantic Rise). Jeho vznik souvisí s rozpadem Pangei v období triasu a jury, kdy se systém trojramenných prolomů zemské kůry postupně otevřel a přeměnil v místo, kde se zemské desky začaly od sebe vzdalovat; neaktivní ramena (aulakogeny) se zachovala jako předchůdci některých velkých říčních pánví na okrajích Afriky a Amerik (např. Amazonky, Mississippi či Niger). Moderní modely rozpadu Pangei zvažují roli plášťových chocholů, subdukce i ústupu subdukčních zón.
S magmatickou aktivitou hřbetu souvisejí i rozsáhlé hydrotermální vývěry (černí a bílí kuřáci) a unikátní ekosystémy využívající chemosyntézu (např. pole Lost City).
Ostrovy na Středoatlantském hřbetu náhled|upright=1.35|Bathymetrická mapa Atlantského oceánu se Středoatlantským hřbetem (světle modře)
Severní Středoatlantský hřbet Jan Mayen (nejvyšší: Beerenberg 2 277 m) Island (nejvyšší: Hvannadalshnúkur 2 109,6 m; hřbet ostrov protíná) Azory (nejvyšší: Ponta do Pico 2 351 m na ostrově Pico) Svatý Petr a Pavel (nejvyšší skalisko ≈ 18 m)
Jižní Středoatlantský hřbet Ascension (Green Mountain, 859 m) Svatá Helena (Diana’s Peak, 818 m) Tristan da Cunha (Queen Mary’s Peak, 2 062 m) Goughův ostrov (Edinburgh Peak, 909 m) Bouvetův ostrov (Olavtoppen, ≈ 780 m)
Související články Desková tektonika Tektonická deska Východopacifický hřbet
Reference
Externí odkazy
Wikislovník:
Kategorie:Středooceánské hřbety Kategorie:Atlantský oceán