náhled|Homoparentální (lesbická) rodina na Novém Zélandu náhled|Partneři se synem na Floridě
Homoparentalita je termín, kterým se označuje rodičovství leseb a gayů, tedy výchova dětí rodinami homosexuálních partnerů nebo jedinci s homosexuální orientací. Odvozeným výrazem je homoparentální rodina, který zahrnuje takové rodinné modely nebo domácnosti, v nichž se nacházejí dospělé osoby stejného pohlaví, jež mají homosexuální orientaci, a obvykle nezletilé děti. Za terminologicky korektní je též považován výraz rodina homosexuálních partnerů.
Homoparentální rodiny svojí povahou narušují tzv. tradiční představy o rodičovství (gay otcové více než lesbické matky) a zároveň i koncept gay a lesebické identity, vnímané často jako bezdětné. Mohou být zakládány např. přivedením dítěte do vztahu z předchozího heterosexuálního vztahu, osvojením, svěřením do pěstounské péče nebo poručenství, umělým oplodněním či náhradním mateřstvím. Výchova dětí stejnopohlavními páry je společensky méně akceptována než samotné jejich soužití a ve veřejném diskurzu představuje kontroverzní téma. Sociální vědy se jednoznačně a konzistentně shodují na tom, že stejnopohlavní páry nejsou méně schopné než heterosexuální páry vytvářet milující, oddané vztahy a rovněž nejsou méně schopné vychovávat děti a poskytovat jim stabilní rodiny. Stovky studií během posledních více než třiceti let objasnily faktory spojené se zdravým přizpůsobením u dětí a dospívajících, to znamená vlivy umožňující jim dobře fungovat v každodenním životě. Nashromážděné empirické důkazy vysvětlují přizpůsobení dětí stejnými faktory bez ohledu na rozdílnost rodinného uspořádání, přičemž sexuální orientace rodičů a jejich biologická příbuznost mají ve srovnání s ostatními proměnnými pouze malý nebo žádný význam. Výzkum rodičů, kteří jsou gayi, lesbami nebo bisexuály, zahrnuje desítky empirických studií. Jejich zjištění shrnují přehledy empirické literatury publikované v respektovaných recenzovaných žurnálech a akademických knihách. Hrstka zdrojů naznačujících, že rodiče stejného pohlaví mohou mít negativní vliv na děti, trpí podle autorit závažnými metodologickými chybami a nereflektuje současný stav vědeckého poznání.
Podle vyjádření Americké asociace sociologů pro Nejvyšší soud Spojených států amerických v roce 2015 se společenské vědy jednoznačně a konzistentně shodují na tom, že děti vychovávané rodiči stejného pohlaví se mají stejně dobře jako děti rodičů odlišného pohlaví a tento konsensus je podložen mnoha spolehlivými studiemi, přičemž obavy veřejnosti o děti stejnopohlavních rodičů nepřekonají nálezy sociálních vědců, které vycházejí z „mnoha důvěryhodných studií včetně státně reprezentativních vzorků“. Podle Americké asociace sociologů nepodložené obavy o děti stejnopohlavních rodičů nepřekonají fakta dokumentující, že se dětem stejnopohlavních rodičů vede stejně dobře jako dětem různopohlavních rodičů, a neospravedlňují zachování zákazu manželství pro stejnopohlavní páry.
Podle profesora vývojové psychologie Michaela Lamba z Univerzity v Cambridgi se vědecká komunita shoduje na tom, že sexuální orientace rodičů nemá žádný vliv na přizpůsobení dětí a dospívajících. Řada organizací zastupujících odborníky na duševní zdraví a péči o děti vydala prohlášení, která potvrzují, že rodiče stejného pohlaví jsou při výchově dobře přizpůsobených dětí a dospívajících stejně efektivní jako heterosexuální rodiče a neměli by čelit diskriminaci.
Vznik a použití termínu
Termín homoparentalita (homoparentalité) byl poprvé použit v druhé polovině 90. let 20. století francouzskými aktivisty s poukazem na to, že lépe vystihuje specifickou kvalitu tohoto rodinného modelu a neomezuje se na pouhé konstatování homosexuality rodičů. Od té doby se postupně rozšířil i v odborném povědomí.
S ohledem na značnou variabilitu tohoto rodinného systému dochází k obtížím s jeho označováním. V odborné literatuře se objevují např. termíny jako lesbigay rodiny, častěji lesbické rodiny, gay rodiny, příp. homosexuální rodiny. Toto pojmosloví však podléhá též kritice, neboť implicitně připisuje stejnopohlavní orientaci všem členům rodiny včetně dětí. Navrhovanými anglickými ekvivalenty jsou tedy např. lesbian led family, lesbian headed family či lesbian parented family a odpovídající termíny se užívají též pro gay rodiny nebo obecně stejnopohlavní rodiny.
Potíž nastává též s označováním nebiologického rodiče a odborná literatura je velmi nejednotná. Objevuje se široké spektrum užívaných výrazů: sociální matka/rodič, nebiologická matka, nebiologický rodič, negenetická matka, případně psychologická matka, druhá matka. Obdobně se terminologie ještě vyvíjí i v angličtině: co-mother, co-parent partner, co-parent, nonlegal mother. Ostatně i v češtině dávno zdomácnělý přívlastek nevlastní rodič, rodina, dítě v sobě rovněž skrývá psychologický problém, který ovšem platí i pro případ heterosexuálních rodičů.
Rodina a homosexuální identita
S proměnou rodiny v posledních desetiletích a s jejím vzdalováním se ustálenému tradičnímu – konzervativnímu či ještě patriarchálnímu – modelu se proměňoval i koncept mateřství, které už dlouho nepředstavuje pro ženu jediný základ jejího sociálního statusu a identity. Rodiny s jedním rodičem už nejsou nutně jen výsledkem nevydařeného manželství, ale i racionální volby. Běžné jsou rodiny nesezdaných rodičovských párů nebo různé formy nevlastních rodin. Přesto je za ideální rodinu vhodnou pro výchovu dětí nadále považován genderově diferencovaný rodičovský pár (maskulinní biologický muž a femininní biologická žena). Gay a lesbické rodiny tento koncept svojí existencí narušují, a představují tak příklad rozostřování rysů tradičního rodinného uspořádání. Zároveň narušují i koncept samotné gay a lesbické identity, která bývá považována za neslučitelnou s rodičovskou rolí.
Rodičovství bývá vnímáno v rámci tří rovin rodičovské role: biologické, psychosociální a právní, přičemž v tradičním pojetí rodiny tvoří tyto roviny jednotný celek, což ovšem v současné době už mnohdy neplatí. Podle některých názorů hraje při budování psychologických a sociálních vztahů důležitější roli svobodná volba než biologická vazba či právní zakotvení. Někteří autoři hovoří o nové formě tzv. rodin volby (families of choice), přičemž chápou jako rodinu i taková soužití, která nejsou tradičně založená na pokrevní a formální příbuznosti, nýbrž na přátelských vazbách a sdílení závazků. Takovéto rodiny jsou nuceny tvořit vlastní normy a pravidla tam, kde nejsou dostupné nebo použitelné zavedené sociální standardy.
Gayové a lesby za svou rodinu dlouho považovali sociální společenství přátel, které jim nahrazovalo původní biologické příbuzenské sítě, narušené mnohdy v důsledku jejich coming outu (viz níže koncept families of choice). S ohledem na společenskou neakceptaci znamenal život s přiznanou homosexuální identitou rezignaci na rodičovství. Některé radikální příslušnice lesbického hnutí dokonce mateřství odmítaly jako jeden z nástrojů útlaku žen. Touha po naplnění rodičovské role jinak vedla ke snaze svou orientaci potlačit a ke vstupu do heterosexuálních svazků. V 70. letech 20. století však dochází k zásadní proměně chápání rodiny i společenského postavení leseb a gayů. Emancipace žen přinesla i jejich zvýšenou nezávislost a rozvodovost, což přispělo k vytváření nových stejnopohlavních vztahů. Zviditelňují se soudní rozvodová řízení řešící otázku svěření dětí do péče matek utvářejících lesbické páry. Objevují se tzv. otevřené lesbické rodiny, v nichž se rodičovství stává součástí lesbické identity. V 80. letech se přidal vliv rozvíjejících se technologií asistované reprodukce. V té době se začíná mluvit i o tzv. plánovaných rodinách lesbických matek/gay otců, kdy se děti rodí plánovaně do vztahů osob s akceptovanou homosexuální identitou.
Právní rozměr homoparentality
náhled|200px|Právo na adopce dětí stejnopohlavními páry v EvropěZdroj dat: ILGA Europe , korigováno dle Denmark OKs gay adoption, QX, 23. 3. 2009 náhled|200px|Právo na adopce dětí stejnopohlavními páry v Severní Americe
Česká republika patří mezi země, jejichž právní řád pojímá homosexualitu jako rovnoprávnou variantu sexuální orientace. Od roku 2006 zde platí zákon o registrovaném partnerství, který umožňuje formalizaci partnerských svazků gayů a lesbických žen. Otázka rodičovských práv partnerů a dětí vyrůstajících v homoparentálních rodinách však není legislativně řešena. Zákony výchovu dětí stejnopohlavními páry nezakazují, ani nijak nepodporují a specificky neupravují.
Osvojení
Občanský zákoník stanovuje, že uchazečem o individuální adopci (individual adoption) se může stát jednotlivec bez ohledu na jeho sexuální orientaci, vylučuje pouze příbuzného v přímé linii nebo sourozence osvojence (), avšak zákon o registrovaném partnerství z osvojení dítěte původně vylučoval osoby v partnerství.
Tento stav byl obhájci rodičovských práv gayů a leseb považován za diskriminační a Rada vlády pro lidská práva v roce 2009 navrhla vládě odstranění zákazu (vláda se však podnětem do konce svého funkčního období nezabývala).Zasedání Rady vlády pro lidská práva, 18. 6. 2009 V roce 2010 svolal tehdejší ministr Michael Kocáb kolokvium k individuálním adopcím dětí registrovanými partnery, které ve svém závěru doporučila ministrovi podnět vládě předložit tak, jak ho v usnesení vyzvala Rady pro lidská práva,Vlada.cz, 187. Kolokvium k individuálním adopcím dětí registrovanými partnery, Tisková zpráva, 12. února 2010 nicméně sám Kocáb byl dle svých slov překvapen, že dětští psychologové a psychiatři jsou proti a chtěl uskutečnit ještě jedno kolokvium, kde by byli jen psychologové a psychiatři.Adam B. Bartoš, Kocáb je překvapen negativní reakcí odborníků na adopce dětí homosexuály , Natia.cz, 24. února 2010Adam B. Bartoš, Kocáb váhá s adopcemi homosexuálům, udivilo ho NE psychologů, Kulturně-hospodářská revue Fragmenty Na to v jeho ministerské kariéře již nedošlo. Někteří politici jsou tradičně proti takovým záměrům, např. tehdejší poslankyně a dnes europoslankyně Michaela Šojdrová.Mediafax.cz, Kocáb svolává kvůli adopcím dětí homosexuály odborné kolokvium, epravo.cz, 11. února 2010
Změnu přinesla až soudní moc. V červnu 2016 Ústavní soud zrušil ustanovení § 13 odst. 2 zákona o registrovaném partnerství, které osvojení bránilo, neboť jej shledal rozporným s právem na lidskou důstojnost, s právem na soukromý život a se zákazem diskriminace.
Ze společné adopce (joint adoption) jsou v českém právu stejnopohlavní páry nicméně vyloučeny, protože je zákonem povolena jen manželským párům (). Stejnopohlavní páry mohou adoptovat děti v jiných státech, např. Belgie, Chorvatsko, Nizozemí, Španělsko, Švédsko, Velká Británie či Dánsko.Gay a lesbické rodičovství , Poradna pro občanství, občanská a lidská práva
Specifickou záležitostí je adopce dítěte partnerky či partnera (second-parent adoption, step-child adoption), kdy jde o právní ošetření již fakticky existujícího vztahu. Český právní systém takovou úpravu neumožňuje. Umožňují ji např. Belgie, Dánsko, Německo, Island, Nizozemí, Norsko, Španělsko, Švédsko, Velká Británie a Slovinsko. Český zákon o registrovaném partnerství však stanovuje oběma partnerům povinnost podílet se na výchově dětí ve společné domácnosti.
Jiné právní formy vzniku homoparentálních rodin
Zvláštním případem je rozhodování soudu o svěření dítěte do péče v rozvodovém řízení manželů, z nichž jeden je homosexuální. Právě tyto soudní pře stály u zrodu psychologického odborného zájmu o homoparentalitu. V ČR však neexistují žádná oficiální data o rozhodování soudů v této záležitosti.