Orion (latinsky: Orion, gen. Orionis, zkr. Ori) je souhvězdí na nebeském rovníku, díky čemuž je alespoň jeho část viditelná z celého světa. Orion je rozlohou 26. největší souhvězdí noční oblohy. Ačkoliv se větší část jeho území nachází na severní polokouli, pět ze sedmi nejjasnějších hvězd, jež tvoří nezaměnitelný tvar písmene X, má v rovníkových souřadnicích zápornou deklinaci. Leží mezi souhvězdími Blíženců, Býka, Eridanu, Zajíce a Jednorožce. Patří mezi 48 souhvězdí, která katalogizoval řecký astronom Ptolemaios.
Nejlepší pozorovací podmínky jsou v prosinci a lednu, kdy je na obloze téměř celou noc. Proto bývá Orion zmiňován coby typický představitel zimní noční oblohy. Orion je poprvé pozorovatelný v srpnu, kdy je vidět krátce před svítáním; naposledy ho lze spatřit během dubna těsně po západu Slunce nad západním obzorem. Naopak v květnu, červnu a červenci není pozorovatelný vůbec.
Souhvězdí je proslulé díky mnoha nebeským objektům, které se v něm nacházejí. Jednak jde o několik asterismů, z nichž nejznámější je Orionův pás, jenž je tvořen trojicí jasných hvězd Alnitak, Alnilam a Mintaka, jednak je to Orionův komplex molekulových mračen, jehož součástí jsou významné objekty hlubokého vesmíru, především mlhoviny, Barnardova smyčka, Velká mlhovina v Orionu nebo mlhovina zvaná Koňská hlava. Orionem prochází Mléčná dráha a je po něm pojmenováno jedno ze dvou ramen naší Galaxie, jež pás Mléčné dráhy zahrnuje. Na vnitřní straně ramene Orionu, tj. blíže ke středu galaxie, se nachází Sluneční soustava.
Lidé pozorovali souhvězdí Oriona již od starověku. Podle řeckořímské mytologie, odkud pochází jeho jméno, představuje obrazec na nebi bájného lovce Oriona. Souhvězdí bylo známé už Egypťanům, kteří ho ztotožňovali se Sahou který později splynul s Usirem (řecky Osiridem). Trojici Alnitak, Alnilam a Mintaka Číňané nazývali Tři hvězdy a hvězda Rigel, byla v jejich pojednání součástí Nefritové studny. Pro hvězdy Betelgeuze a Bellatrix mají Inuité název Dva umístění daleko od sebe a hvězdy pásu pojmenovali Běžci.
Původ jména náhled|Orion na mapě v atlasu Uranometria Souhvězdí představuje mytologického lovce Oriona, který byl synem Poseidóna, boha moří a vodního živlu, a lovkyně Euryaly, která patřila k družině bohyně lovu Artemis. Od svého otce dostal Orion schopnost kráčet po dně i těch nejhlubších moří, přičemž mu hlava vyčnívala nad hladinu. Kromě výšky vynikal i krásou. Podle některých zdrojů měl Orion tři otce: kromě Poseidóna ještě i vládce bohů Dia a třetím otcem byl buď Hermés, posel bohů, Áres, bůh války a nebo bůh Apollón. Antické báje se rozcházejí také v Orionově životě. Podle některých právě kvůli Orionovi vznikla hvězdokupa Plejády. Plejády byly mořské nymfy, které Orion pronásledoval tak dlouho, že je Zeus před Orionem proměnil v holubice a ukryl na noční oblohu, kde jsou však Orionem neustále pronásledovány.
O konci lovce Oriona a jeho přemístění na oblohu jsou báje rozdílné. Podle jedné verze svým chvástáním se urazil bohyni Héru, která na něj poslala obrovského štíra. Jeho bodnutí Orion podlehl, ale bohyně Artemis dosáhla toho, aby se Orion i se svými dvěma psy dostal na oblohu (jako Orion, Velký pes a Malý pes). Štír, který Oriona zahubil se také dostal na oblohu, ale aby se nemohli na obloze střetnout, umístili je bohové na opačné strany oblohy. Proto když se Štír dostane na oblohu, Orion se schová pod obzor. Podle jiné verze Oriona zastřelila samotná Artemis a nebo Apollón na Artemidinu žádost. Orionovu smrt si Artemis přála buď ze žárlivosti na Eos, bohyni červánků nebo ze strachu, že Orion ve své lovecké vášni vybije všechna zvířata. Podle této verze byl bohy na oblohu umístěn pro svoji zálibu ve hvězdách.
Hvězdy Souhvězdí Oriona je jedno z nejbohatších souhvězdí na jasné hvězdy. Dvě Orionovy hvězdy, Betelgeuze a Rigel, patří mezi deset nejjasnějších hvězd oblohy.
Betelgeuze
vlevo|náhled|Hvězda Betelgeuse Alfa Orionis (α) se jmenuje Betelgeuze. Název Betelgeuze pochází z arabského ibl al-džawzā, což v překladu znamená obrova ruka nebo podpaží. [Dále jen: Která je to hvězda?.] Jiné názvy jsou Betelgeuse, Betelgeux nebo Beteigeux. Betelgeuze je červený veleobr (spektrální třída M), tedy hvězda, která vyčerpává poslední zbytky svého paliva. V okamžiku, kdy palivo dojde, hvězda vybouchne jako supernova a poté se zbytek jejího jádra promění v černou díru. [Dále jen: Vesmír.] Ačkoliv je alfou Oriona, není jasnější než Rigel. Tuto chybu způsobil špatný odhad jasnosti Johanna Bayera, který ve svém díle Uranometria označoval hvězdy řeckými pímeny podle jejich hvězdné velikosti. Je to polopravidelná proměnná hvězda s periodou 5,8 roku. [Dále jen: Velká encyklopedie vesmíru.] Jasnost se pohybuje od 0,3 do 1,2 mag a svítivost je 24 000krát větší než svítivost Slunce. Od Slunce je vzdálená asi 427 světelných roků, [Dále jen: Noční obloha.] což z Betelgeuze dělá nejbližšího červeného veleobra. Nápadná oranžovo-červená barva hvězdy, která je snadno pozorovatelná pouhým okem, svědčí o její nízké povrchové teplotě 3000 Kelvinů, což je asi 2730 °C. Její průměr se pohybuje od 730 do 1000 slunečních poloměrů. Pokud bychom Betelgeuze umístili do sluneční soustavy místo Slunce, sahal by její povrch až za dráhu Marsu. V roce 1995 se Hubbleovu vesmírnému dalekohledu podařilo zobrazit Betelgeuze jako disk. Byl to první obrázek disku hvězdy, nepočítáme-li Slunce. Na povrchu se ukázala bílá skvrna, jejíž teplota dosahuje 5000 K. Betelgeuze tvoří západní vrchol asterismu Zimní trojúhelník.
Rigel
vpravo|náhled|Umělecká představa Rigela, ze vzdálenosti 1 AU Nejjasnější hvězdou v Orionu není jeho alfa, ale Beta Orionis (β Ori), která nese název Rigel. Jeho název pochází z arabského ridžl, což znamená noha. Rigel patří mezi nejjasnější hvězdy celé oblohy. Má jasnost 0,12 mag, což z něj dělá šestou nejjasnější hvězdu oblohy. Rigel je modrobílý nadobr spektrálního typu B. Modrobílá barva naznačuje, že jde o velmi horkou hvězdu. Její povrchová teplota je odhadována na 20 000 °C. Od Slunce je tato hvězda vzdálená asi 770 až 900 světelných roků. Září téměř jako 40 000 Sluncí.Vesmír. S. 277 Rigel je součástí Zimního šestiúhelníku.
Bellatrix, Heka a Saiph Bellatrix je v Orionovi podle Bayerova označení gamou (γ Ori). Název nepochází z arabštiny, ale z latiny, kde slovo Bellatrix znamená bojovnice Která je to hvězda?. S. 162. Bellatrix je třetí nejjasnější hvězdou v Orionovi (má jasnost 1,64 mag) a dvacátou sedmou nejjasnější hvězdou oblohy. Patří do spektrálního typu B2, což znamená, že jde o modrobílého nadobra. Od Slunce je vzdálená asi 240 ly.
Další hvězdy, které dotvářejí základní Orionův obrazec jsou Heka (Meissa) a Saiph. Heka (Lambda Orionis/λ Ori) leží v severní části Oriona, téměř uprostřed mezi hvězdami Betelgeuze a Bellatrix, ale severněji nad jejich spojnicí. Jako většina hvězd v Orionu (s výjimkou Betelgeuze, která je červená) je Heka modrobílé barvy. Je vzdálená asi 1100 ly. Saiph (Kappa Orionis/ κ Ori) je hvězda spektrálního typu B (jde o modrobílého nadobra). Její jasnost je 2,07 mag a vzdálenost od Slunce je asi 720 ly.
Orionův pás vlevo|náhled|Hvězdy Orionova pásu: (zleva) Alnitak, Alnilam, Mintaka Orionův pás je nápadný asterismus tří téměř stejně jasných hvězd. Pás se nachází těsně pod nebeským rovníkem a rozděluje Oriona na severní a jižní část.
Nejvýchodnější (první zleva) z trojice hvězd nese název Alnitak. V Bayerově označení nese název zeta Orionis (ζ Ori). Název Alnitak je z arabského al-nitáq, což znamená opasek. Alnitak je trojhvězda. Na obloze svítí jasností 1,71 mag. Hlavní hvězda je modrý nadobr spektrálního typu O9 vzdálený od Slunce asi 1260 ly. Prostřední hvězda pásu Alnilam je také modrý nadobr, který má jasnost 1,69 mag. Jeho vzdálenost od Slunce je asi 2000 ly. V arabštině znamená slovo al-nizám šňůra perel. Bayerovo označení je epsilon Orionis (ε Ori) a Flamsteedovo označení je 46 Orionis. Nejseverněji a nejzápadněji postavená hvězda pásu se jmenuje Mintaka, nebo také delta Orionis (δ Ori). Je to modrobílá hvězda (spektrální typ B). Ze všech tří hvězd má nejmenší jasnost (2,21 mag). Od Slunce je vzdálená přibližně 1200 ly.
vpravo|náhled|Orientace na noční obloze pomocí Oriona Pomocí Orionova pásu se dá snadno orientovat na noční obloze. Na severozápad od pásu je hvězda Aldebaran ze souhvězdí Býka. Na jihozápad je nejjasnější hvězda oblohy (nepočítáme-li Slunce) Sírius z Velkého psa.
Orionův meč Orionův meč je dalším asterismem v tomto souhvězdí. Jde o skupinu tří velmi slabých hvězd, podstatně slabších a navzájem bližších než Orionův pás. Ve skutečnosti jsou to dvě hvězdy. Třetí objekt, který vypadá jako zamlžená hvězda, je Velká mlhovina v Orionu, která je osvětlována soustavou čtyř hvězd, zvanou Trapéz (česky: Lichoběžník). Nejjasnější hvězdou v Orionově meči je Iota Orionis (ι Ori), která nese název Hatysa. Tato hvězda je spektrální klasifikace O, je to tedy modrý obr.
Za Orionův meč se, za předpokladu, že nebeský lovec drží meč v pravé ruce, někdy pokládají hvězdy, které jsou severně od Betelgeuze. V tomto případě zobrazuje skupina tří hvězd pod Orionovým pásem pochvu na meč.
Vícenásobné hvězdy Nejznámější vícenásobnou hvězdou v Orionovi je Rigel. Hlavní hvězdu Rigel A obíhá ve vzdálenosti 9,4“ hvězda Rigel B, který má jasnost 7 mag. Kolem Rigela B obíhá ve vzdálenosti 0,2“ Rigel C. Rigel je tedy trojhvězda. Obě slabší hvězdy však nejde spatřit pouhým okem ani dalekohledem, neboť je přezáří zářivost hlavní hvězdy (Rigel A).
vlevo|náhled|Orion na obloze V blízkosti hvězdy Alnitak se nachází hvězda Sigma Orionis (σ Ori), která má jasnost 3 mag. Je to pětinásobná hvězda, jejíž čtyři složky jsou pozorovatelné dalekohledem s průměrem objektivu 8 cm. Dvě hlavní složky označené jako A a B tvoří jednu z nejhmotnějších známých dvojhvězd v Galaxii.
Proměnné hvězdy Kromě nejznámější proměnné hvězdy v Orionovi, Betelgeuze, jsou v souhvězdí ještě dvě červené proměnné hvězdy: U Orionis je proměnná hvězda typu Mira Ceti a její jasnost se mění od 4,8 do 12,6 mag s periodou 372 dnů. W Orionis je polopravidelná proměnná hvězda s periodou přibližně 212 dnů a se změnou jasnosti od 5,9 do 7,7 mag.
Orionův obrazec Orion patří k souhvězdím, které věrně představují postavu nebo zvíře, které zobrazují. Hlavu Oriona zobrazuje hvězda Heka. Orionova ramena tvoří Betelgeuze (pravé rameno) a Bellatrix (levé rameno). Orionův štít tvoří hvězdy skupina hvězd, které jsou označeny jako Pí Orionis (π Ori) – π1 Ori, π2 Ori, π3 Ori, π4 Ori, π5 Ori, π6 Ori. Pás Oriona tvoří hvězdy Alnitak, Alnilam a Mintaka. Nohy tvoří hvězdy Saiph (pravá noha) a Rigel (levá noha).
Orionova asociace vpravo|náhled|Trapéz - střed Orionovy asociace Okolo hvězd Bellatrix a Alnilam jsou soustředěny dvě ze tří skupin hvězd, souhrnně nazvaných Orion OB1 (Orionova asociace, Ori OB1). Je to velká asociace hvězd spektrálních typů O a B, tedy mladých modrých a modrobílých hvězd. Do asociace patří více než 1000 hvězd. Orionova asociace je součástí tzv. Orionova komplexu, který kromě hvězd zahrnuje i velký soubor svítících mlhovin, temných mlhovin a molekulárních oblaků. Jádro celého komplexu tvoří Velká mlhovina v Orionu, ve které se nachází vícenásobná hvězda Trapéz (Lichoběžník). Okolo Trapézu je soustředěná třetí skupina hvězd Orionovy asociace.
Nejméně tři hvězdy asociace se pohybují tak vysokou rychlostí, že opustily hranice Oriona. V poměrně krátké době opustí nejen Orionovu asociaci, ale i celý Orionův komplex. Jsou to hvězdy AE Aurigae (která uniká rychlostí 130 km/s), 53 Arietis (s rychlostí 60 km/s) a Mí Columbae (130 km/s). Pohyb těchto tří hvězd byl urychlen při setkání s jinou asociací před 2–5 miliony let.Velká encyklopedie vesmíru. S. 337
Objekty
Velká mlhovina v Orionu
vlevo|náhled|Mlhovina v Orionu