Prokop Drtina (13. dubna 1900 Praha – 16. října 1980 Praha) byl český právník a politik. Před druhou světovou válkou byl tajemníkem prezidenta Edvarda Beneše a během ní působil jako jeho blízký spolupracovník a pod pseudonymem Pavel Svatý také jako komentátor českého vysílání londýnského rozhlasu. Po válce se stal ministrem spravedlnosti a byl jedním z demokratických ministrů, kteří v únoru 1948 podali demisi. Jako významný obhájce demokratického zřízení byl po tomto komunistickém puči perzekvován a vězněn. Podpořil Chartu 77.

Život

Do druhé světové války Narodil se v rodině univerzitního profesora Františka Drtiny. Byl členem a vedoucím Dvojky, pražského skautského oddílu. Po maturitě na smíchovském reálném gymnáziu vystudoval v letech 1919–1923 Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a poté nastoupil na místo úředníka české finanční prokuratury. Ve dvacátých letech byl činný ve studentském hnutí a v letech 1925–1928 působil jako předseda studentstva Národní strany práce. V letech 1926–1938 byl předsedou klubu Přítomnost, který založil společně s Jaroslavem Drábkem. V roce 1929 místo úředníka české finanční prokuratury opustil a začal pracovat v Kanceláři presidenta republiky. V roce 1936 se stal osobním tajemníkem prezidenta Edvarda Beneše.

Po okupaci v roce 1939 se stal členem odbojové organizace Politické ústředí, 26. prosince 1939 ilegálně emigroval do zahraničí. Během války působil jako politický referent a spolupracovník prezidenta Edvarda Beneše a jako komentátor českého vysílání londýnského rozhlasu. Aby neriskoval perzekuci svých blízkých na území nacistické říše, používal pseudonym Pavel Svatý. V letech 1944–1945 byl členem československé vládní delegace pro osvobozené území a v říjnu 1944 s ní působil na území Slovenska obsazeném povstalci.

Po druhé světové válce Po válce byl členem předsednictva Československé strany národně socialistické a poslancem Prozatímního Národního shromáždění a Ústavodárného Národního shromáždění. Od listopadu 1945 do února 1948 byl ministrem spravedlnosti. V tomto období se snažil hájit nezávislost justice proti snahám komunistické strany ovládnout ji a upotřebit pro své revoluční cíle. Jeho snahy se v tomto směru střetávaly se smíšenými úspěchy, navíc i on sám se snažil justici občas využít pro stranické cíle. Dosti kontroverzně jsou vnímány jeho radikální postoje ve věcech vyrovnání se s „okupanty, zrádci a kolaboranty“.

V roce 1947 byl jedním ze tří ministrů (vedle Petra Zenkla a Jana Masaryka), kterým byly poštou doručeny krabičky s výbušninou. Výbušné zařízení však bylo včas odhaleno a nikdo nebyl zraněn. Tento případ je známý jako Krčmaňská aféra.

Prokop Drtina jako ministr spravedlnosti požadoval vyšetření celého případu. Komunistická policie nebyla schopna nebo ochotná nic vyšetřit (údajně se ani nepokusila sejmout otisky prstů z krabiček), zatímco státní zastupitelství v Olomouci (které ještě nebylo pod kontrolou komunistů) zjistilo, že za případem stojí představitelé komunistické strany. Ti se pokoušeli celý případ zahladit. To se jim po únorovém puči podařilo.

náhled|Fotografie z vyšetřovacího spisu Prokopa Drtiny (1952) Drtina spolu s ostatními demokratickými ministry podal 20. února 1948 demisi (viz Únor 1948). Tři dny po komunistickém puči se 28. února 1948 pokusil o sebevraždu – nejprve zastřelením (pistole selhala) a poté skokem z okna, i tento pokus přežil, zlomil si pouze obě nohy. Od března 1948 byl ve vyšetřovací vazbě a v prosinci 1953 byl na základě vykonstruovaných obvinění odsouzen k 15 letům vězení. O umožnění návštěv vězněného bratra žádala Olga Loewenbachová, rozená Drtinová několikrát až prezidenta Klementa Gottwalda.

V roce 1960 byl propuštěn díky amnestii a v roce 1969 byl plně rehabilitován, v roce 1971 byla však jeho rehabilitace revokována.

Tři roky před svojí smrtí ještě stihl podpořit Chartu 77, nestal se však jejím signatářem. Prohlášení Charty 77 signoval v bytě otce Václava Havla. S publikací svého podpisu nesouhlasil, protože se obával, aby jeho účastí jako „reakčního politika“ nebyla Charta 77 kompromitována. Jeho postoj byl předvídavý, režimní propaganda se skutečně následně snažila o jeho dehonestaci. Při vyšetřování signatářů Charty 77 Prokop Drtina svůj podpis nezapřel, naopak se podle dochované výpovědi z 19. ledna 1977 k němu hrdě hlásil. Výslech se přitom uskutečnil již několik dnů po zatčení Václava Havla, Jiřího Lederera, Oty Ornesta a Františka Pavlíčka, kteří odeslali rukopis jeho pamětí Československo můj osud do zahraničí.

Zemřel roku 1980 v Praze. Byl zpopelněn, popel byl pak rozptýlen na Olšanských hřbitovech, kde se nachází též hrob jeho rodičů.

Rodinný život

V červnu 1930 se oženil s Lídou Stockovou–Burianovou.

Dílo

Československo můj osud Svazek I. Melantrich – 1991, . 479 s. Československo můj osud: Svazek I. / Kniha 2 – Melantrich – 1991. 251 s. Československo můj osud Svazek II Melantrich – 1991 . 253 s. Československo můj osud: Svazek II. / Kniha 2 – Melantrich – 1992. 461 s.

Odkazy

Reference

Literatura Drtina, Prokop. Československo můj osud. Osud českého demokrata 20. století. Toronto: '68 Publishers, 1982, Praha: Melantrich, 1991. 479 s.

Externí odkazy

http://www.totalita.cz/vysvetlivky/o_drtinap.php Seznam zveřejněných signatářů Charty 77 Osudy Prokopa Drtiny a Ferdinanda Peroutky – pořad z cyklu ČT Zrychlený čas (2008), možnost on-line přehrání

Kategorie:Českoslovenští ministři spravedlnosti Kategorie:Poslanci československého Národního shromáždění Kategorie:Členové České strany národně sociální Kategorie:Členové Národní strany práce (1925) Kategorie:Českoslovenští politici české národnosti Kategorie:Čeští političtí spisovatelé Kategorie:Osobnosti Politického ústředí Kategorie:Osobnosti Družstva v prvním sledu Kategorie:Osobnosti Parsifalu Kategorie:Osobnosti československého odboje během druhé světové války Kategorie:Političtí vězni komunistického režimu v Československu Kategorie:Signatáři Charty 77 Kategorie:Nositelé Řádu Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy Kategorie:Absolventi Právnické fakulty Univerzity Karlovy Kategorie:Lidé Kanceláře prezidenta republiky Kategorie:Čeští skauti Kategorie:Čestní občané města Polná Kategorie:Narození v roce 1900 Kategorie:Narození 13. dubna Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v roce 1980 Kategorie:Úmrtí 16. října Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Pohřbení na Olšanech Kategorie:Muži