Cihelna v Bažantnici je přírodní památka v pražské části Hloubětín, ve svahu pod Kbely, severovýchodně od křižovatky Kbelská–Poděbradská, severně od železniční trati Praha–Turnov a jižně od Vysočanské radiály, mezi zahrádkářskými osadami. Celková rozloha území je 4,28 ha. Chráněné území je v péči Magistrátu hlavního města Prahy.

Cílem ochrany je především opěrný geologický profil ke stratotypu peruckých a korycanských vrstev a odkryv svrchnokřídových jílovců s bohatou fosilní florou. Na území se kromě významných geologických odkryvů vyskytuje i bohatá fauna a flóra s výskytem teplomilných druhů.

Historie V 18. století byla Hloubětínská Bažantnice známá jako výskytiště sanytru (dusičnan draselný), který se následně sbíral a využíval pro výrobu střelného prachu. Následně v 19. století zde byla zřízena kamenická huť, kterou později nahradila cihelna. Těžba cihlářské hlíny odhalila geologický profil, jehož velká část byla později odtěžena.

Celkový provoz cihelny byl ukončen počátkem šedesátých let 20. století. Území bylo zaváženo zeminou a následně zarůstalo náletovými dřevinami, především trnovníkem akátem a břízou bělokorou. V roce 1988 byla vydána vyhláška o ochraně území v kategorii chráněný přírodní výtvor, následně bylo území v roce 1992 přehlášeno v kategorii přírodní památka.

Přírodní poměry Přírodní památka se nachází v pražské městské části Hloubětín. Území leží na svahovitém terénu směřující ke Kbelskému údolí. Svah je orientovaný k jihu až jihozápadu a navazuje na železniční trať, která vede pod ním, a na komunikaci Vysočanská radiála.

Geologie vlevo|náhled|upright|Profil odkryvu

Jedním z hlavních předmětů ochrany je samotná geologická charakteristika. Lokalita představuje úplný profil perucko-korycanským souvrstvím (cenoman, svrchní křída). Spodní část profilu tvoří břidlice bohdaleckého souvrství (ordovik) s trilobity, ramenonožci a graptolity. Sled začíná pět metrů mocnou lavicí pískovců až slepenců (křídové souvrství). Ve střední části jsou jílovce a prachovce peruckých vrstev se zkamenělými rostlinnými zbytky. Přibližně v polovině profilu se nachází výrazná římsa tvořená lavicí hrubozrnných pískovců až slepenců (50–70 cm mocných). Římsa nasedá na podložní ordovické břidlice a představuje bazální rozhraní křídových sedimentů vzniklých při mořské transgresi.

Nadložní část tvoří pískovce, jílovce a prachovce perucko-korycanského souvrství, jejichž mocnost činí přibližně 8–9 metrů. Jílovce obsahují zhutnělé rostlinné zbytky a stopy po kořenech, které dokládají střídání období sedimentace a vysychání mělkých jezer.

V horní části profilu se objevují bělavé až žlutavé kaolinické pískovce s kaolinickou matricí a lupínky muskovitu, představující uloženiny plážového prostředí při postupující mořské transgresi. Spodní části těchto vrstev jsou sladkovodního původu, zatímco glaukonitické pískovce v nejvyšších horizontech již svědčí o mořském původu sedimentů.

Z mineralogického hlediska se zde vyskytuje pyrit, který zvětráváním přechází v sádrovec tvořící charakteristické čiré krystaly (tzv. vlaštovčí ocasy) o velikosti až deset centimetrů. Dále byly popsány minerály jako destinezit, kalcit, siderit, kaolinit, křemen, andezit a milerit.

Flóra náhled|upright|Nálety břízy bělokoré

Degradovaná půda začala nejdříve zarůstat především pionýrskými dřevina s největší dominantou břízou bělokorou (Betula pendula), poté jsou ve značném zastoupení také duby letní (Qercus robur) i duby zimní (Quercus petraea), habr obecný (Carpinus betulus), topol osika (Populus tremula), borovice lesní (Pinus sylvestris) a trnovník akát (Robinia pseudoacacia), který se aktivně vyřezává. Z křovin na území můžeme nalézt hloh obecný (Crataegus laevigata) nebo trnku obecnou (Prunus spinosa). Z bylinného patra je nejvíce zastoupen pelyněk černobýl (Artemisa vulgaris) či komonice bílá (Melilotus albus) a komonice lékařská (Melilotus officinalis).

Vzhledem k tomu že se jedná o bývalý lom těžby měkkých sedimentů tak sypké odhalené svahy jsou významným refugiem teplomilných druhů. Z botanického hlediska jsou nejcennější severovýchodní okraje území, kde se zachovaly relikty původního terénu s fragmentem stepních společenstev, kterými jsou bělozářka liliovitá (Anthericum liliago) či mateřídouška panonská (Thymus pannonicus). Tyto druhy jsou na červeném seznamu a jsou chráněny v kategorii kriticky ohrožených druhů.

Fauna Z hlediska ochrany přírody je hlavní prioritou udržovat jižně orientované svahy bez dřevinné vegetace, které slouží jako refugium pro teplomilné bezobratlé živočichy vázané na odhalené substráty, a tak plnila na dále svoji funkci. Zbylé plochy buď udržovat bez dřevinné vegetace, nebo ponechat samovolné sukcesi. Na území jsou uváděni zástupci hmyzu zejména rodu zlatěnky (chrysis), pískolib (Bembicinus), hrabalka (Agneniodeus),zástupci pavoukovců rodu  zápředník (Clubiona)nebo  (Cheiracanthium), zástupci kobylek rodu cvrčivec (Oecanthus), i zástupci plžů trojzubka stepnní (Chondrula tridens).

Osluněný skalní masív osidlují i větší obratlovci jako je užovka obojková (Natrix natrix) či hnízdicí rehek domácí (Phoenicurus ochruros) a sýček obecný (Athene noctua). Můžeme zde nalézt i drobnější bělozubku šedou (Athene noctua).

Revitalizace Hlavní náplní revitalizace je ochrana proti erozi. Dříve docházelo k silné plošné i rýhové erozi, která ohrožovala průmyslové objekty ve spodní části odkryvu. Byly prováděny terénní úpravy, které pomáhají zamezit vlivu eroze na odkryté vrstvě jílovců, což je hlavní předmět ochrany. Prioritou ochrany přírody je také zabránění zarůstání odkryvu geologického profilu.

vlevo|náhled|Protierozní sad

V celé ploše přírodní památky došlo k zatravnění a k sanaci ploch zarůstající rychle rostoucí invazivní dřevinou trnovník akát. Byly také provedeny výsadby ovocných stromů třesně ptačí do podoby sadu. Také dochází k prořezávání lesního porostu za účelem podpory nižších bylinných pater.

Na území se nachází osm uměle vybudovaných tůní, které jsou zahrnuty jak do protierozního systému ochrany, tak i do systému hospodaření se srážkovými vodami. Zhruba polovina depresí je celoročně zavodněna, druhá půlka periodicky vysychá.

Využití náhled|upright|Posezení s výhledem

Území je hojně navštěvované, především plochy s odkryvy, i přes nedostupnost a obtížný terén. Na vrcholku skalního útvaru byla vybudovaná dřevěná lavička, která umožňuje posezení s výhledem na vysočanskou městskou krajinu. Tento druh návštěvníků neohrožuje rostlinná společenstva, ale přírodní památka je navštěvovaná i z jiných důvodů, zejména pro sjíždění na horských kolech či motorkách. To území obvykle poškozuje, ale největší poškození vzniká díky komunitě bezdomovců, kteří na místě přebývají a zanechávají po sobě odpadky či využívají dřevo pro své vlastní účely. Dřevo si však mohou odebírat z lesního porostu také místní chalupáři.

Galerie

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Cihelna v Bažantnici na Envis.praha.eu, Chráněná území Prahy, s. 22–23 Cihelna v Bažantnici na Pražská příroda

Kategorie:Přírodní památky v Praze Kategorie:Chráněná území v Pražské plošině Kategorie:Chráněná území v Česku vyhlášená roku 1988 Kategorie:Geologické lokality na území Prahy Kategorie:Paleontologické lokality na území Prahy Kategorie:Životní prostředí v Hloubětíně Kategorie:Sady v Praze