Silva-Taroucové [tarukové] (další cizojazyčné varianty jména rodu jsou Silva Tarouca nebo Sylva-Tarouca aj.) jsou starý šlechtický rod pocházející z Portugalska. Jedna z větví rodu nesla jméno Sylva-Tarouca-Unwerth.
Historie náhled|vlevo|Palác Sylva-Taroucca v Praze 1 v ulici Na příkopě náhled|Zámek Čechy pod Kosířem náhled|Zámek Průhonice náhled|vpravo|Erb rodu Silva-Tarouca na dopisním papíře. náhled|vpravo|Erb rodu Silva-Tarouca nad západním vstupem do zámku v Čechách pod Kosířem Rod Silva-Tarouca odvozuje svůj původ ze starých šlechtických rodů na Iberském poloostrově, převážně v Portugalsku. Jan Gómez de Silva (1671–1738) byl portugalským vyslancem u císařského dvora ve Vídni. Jeho choť, Joana de Menezes, byla jedinou dědičkou starého portugalského hraběcího rodu Tarouca. Jejich syn Emanuel Silva-Tarouca (1696–1771), sloužil v armádě vynikajícího vojevůdce Evžena Savojského ve válkách proti Turkům. Místo návratu do Portugalska se usídlil v habsburské monarchii, kde sloužil ve státních službách jako císařský tajný rada. Na Moravě v roce 1768 koupil panství Čechy pod Kosířem společně se statky Drahanovice a Krakovec. V roce 1771 z něho zřídil rodinný fideikomis a založil tak rakouskou (moravskou) linii silva-taroucovského rodu.
Později se vydělily ještě dvě větvě. Rod vymřel po meči Franzem Xaverem Silva-Taroucou (1895–1980), benediktinem ve štýrském klášteře Seckau, který pocházel z průhonické větve. Po přeslici rod vymřel v roce 2002 Helenou Silva-Tarouca (1923–2002) z rakouské větve.
Osobnosti rodu Emanuel (1691–1771), architekt František Štěpán (1750–1797), botanik František Josef I. Lothar (1773–1835), nejprve sloužil v armádě, poté se věnoval zvelebování zadlužených panství Bedřich (1816–1881) vystudoval filozofii a teologii, působil jako kněz. František Josef II. (1858–1936), majitel velkostatku Čechy pod Kosířem, autor publikací Arnošt Emanuel (1860–1936) vzděláním právník, ale jeho soukromý zájem směřoval k přírodě a krajině, dendrologii a botanice. Od roku 1908 byl prezidentem Dendrologické společnosti Rakousko-Uherska, jejímž byl spoluzakladatelem a významně ji podporoval. Působil jako poslední rakousko-uherský c.k. ministr orby a výživy v letech (1917–1918). František Arnošt (1890–1943), poslední soukromý majitel velkostatku a zámku Čechy pod Kosířem
Erb Hlavní štít se skládá ze šesti polí, tři z nich vyplňují vlci patřící rodu Osorio, ve zbylých třech se nacházejí pruhy Aragonie. V srdečním štítku vidíme lva z erbu Silvů a prázdné pole rodu Menezesů.
Odkazy Reference
Literatura
HOŠEK, Emil. Mé vzpomínky na hraběcí rod Silva–Tarouca. Střední Morava: kulturně historická revue, 1998, č. 6, s. 98-103. ŠTĚPÁNEK, Pavel. Josef Mánes e os Silva Tarouca. In Ibero-Americana Pragensia, 1997, roč. XXXI, s. 159–176. VALÁŠKOVÁ, Jana. Čechy pod Kosířem – historie rodu Silva Tarouca. In Průhonice dříve a nyní. Hrdějovice: Agentura Bonus, 2005, s. 49-59. STEINER, Petr. Portugalský rod v habsburských službách. 105. vyd. Brno: Extra Publishing, s.r.o., 2025, s. 76-80. Tajemství české minulosti. .
Související články Seznam českých, moravských a slezských šlechtických rodů Palác Sylva-Taroucca v Praze v ulici Na příkopě Průhonice (zámek) Zámecký park Průhonice
Externí odkazy
Genealogie: Manuel Teles da Silva, duque de Silva Rodokmen Silva-Tarouca na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek) Rodokmen na stránkách Online Gotha Obec Průhonice: historie
Kategorie:Moravské šlechtické rody Kategorie:Portugalské šlechtické rody