Hostivice je město v okrese Praha-západ ve Středočeském kraji. Leží na silnici spojující Prahu a Karlovy Vary, při západní hranici Prahy, centrem ve vzdálenosti asi 4 km od ní. Žije zde obyvatel.
Hostivice se nachází v mírně zvlněné krajině, ohraničené z východu návrším Bílá hora. Nadmořská výška náměstí je 341 metrů.
Historie Dnešní město vzniklo postupným sloučením čtyř původně poddanských vsí, které dodnes tvoří jeho územní části:
Hostivice Hostivice je poprvé zmiňována roku 1277. Vznikla na území lesa Hostivce pravděpodobně v době Přemysla Otakara II., kdy se zde usídlili obyvatelé z dnešního území Malé Strany, což mohlo mít souvislost s budováním Malé Strany Přemyslem Otakarem II. jako Nového Města. Vznikl tu kamenný kostel sv. Jakuba a několik svobodných dvorců. Je složité určit jednotlivé vlastníky.
Litovice (dříve též Letovice) Litovice vznikly kolem litovické tvrze, poprvé jsou doloženy roku 1213, kdy je uveden jako majitel tvrze Bořita z Letovic. Roku 1266 je zmíněn Řehník z Letovic, člen rodu pánů z Dražic.
Břve Břve jsou známy již roku 1184, kdy patřily valdsaskému klášteru.
Jeneček (původní název Malý Jenč) Jeneček je doložen roku 1363, když pražský chrám a špitál sv. Lazara směnil s královým svolením roku 1363 pozemky zde a v Knovízi za zboží ve Lhotě u Kouřimi. Na začátku 16. století patřil se Ludvíku Bezdružickému z Kolovrat. Dále jsou zmiňováni Jan a Zdislav z Kolovrat, kteří Jeneček roku 1563 prodali Evě Štampachové, rozené z Údrče. Odkazem ves přešla na Jindřicha Štampacha ze Štampachu, roku 1586 na Ludmilu Vřesovcovou z Vřesovic. Nakonec se Jeneček dostal k Žďárským ze Žďáru k Červenému Újezdu.
Všechny vesnice byly zprvu vlastněny nezávisle, postupně se však vlastnictví většiny z nich sjednotilo.
Významnou majitelkou byla v první polovině osmnáctého století velkovévodkyně Anna Marie Františka Terezie Toskánská, která centru Hostivice vtiskla barokní ráz, jak stavbou zámku a fary, tak vztyčením mariánského sloupu.
Devatenácté století znamenalo především rozvoj dopravy. Hostivice se stala regionálním železničním uzlem mezi Prahou a Kladnem; koněspřežná dráha z Brusky (dnešní Dejvice) do Vejhybky (dnes Kladno) a do Lán, procházející územím obce, vznikla již roku 1830. Později se v Hostivici objevil i lehký průmysl (jako první byla založena šroubárna).
Ve dvacátém století se obec postupně rozvíjela v sídelní oblast Prahy. Rostl počet obyvatel a postupně se oslaboval zemědělský charakter území. Vznikla nová čtvrť Palouky při hranici s Ruzyní a byly zastavěny další plochy.
5. května 1945 bylo v Hostivici zastaveno německou hlídkou u domu čp. 123 auto hasičů z Úhonic, kteří jeli na pomoc Praze během Pražského povstání. Zabiti byli Karel Holub, Václav Horák, František Varcabo z Úhonic a Jaroslav Korecký z Drahelčic. Událost připomíná pamětní deska umístěná v Tyršově ulici.
Roku 1950 byly sloučeny obce Hostivice a Litovice,Vyhláška ministra vnitra č. 13/1951 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1950. Dostupné online. čímž bylo uzavřeno územní formování dnešního celku. Od roku 1978 je obec městem.
V současnosti město prochází etapou rychlého růstu a urbanizace. Pokračuje rušení polí na území města a intenzivní výstavba rodinných domků. Hostivice slouží jako sídelní obec pro mnoho osob dojíždějících za prací do Prahy.
Územněsprávní začlenění Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost města (obce) v roce, kdy ke změně došlo: 1850 země česká, kraj Praha, politický okres Smíchov, soudní okres UnhošťSprávní uspořádání Předlitavska 1850-1918 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Unhošť 1868 země česká, politický okres Smíchov, soudní okres Unhošť 1893 země česká, politický okres Kladno, soudní okres UnhošťVyhláška ministeria věcí vnitřních č. 130/1893 Sb. 1939 země česká, Oberlandrat Kladno, politický okres Kladno, soudní okres UnhošťAmtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Kladno, soudní okres UnhošťNařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb. 1945 země česká, správní okres Kladno, soudní okres Unhošť 1949 Pražský kraj, okres Praha-západ 1960 Středočeský kraj, okres Praha-západ 2003 Středočeský kraj, obec s rozšířenou působností Černošice
Rok 1932 V obci Hostivice (přísl. Jeneček, 2269 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 366. (česky a německy) Instituce a průmysl: poštovní úřad, telegrafní úřad, četnická stanice, katolický kostel, sbor dobrovolných hasičů, parní a vodní armatury, slévárna kovů, 3 cihelny, elektrárna, výroba hořčice, koželužna, 2 mlýny, výroba prádla, státní velkostatek. Služby (výběr): 2 lékaři, biograf Sokol, cukrář, čalouník, drogerie, hodinář, 5 hostinců, 3 kapelníci, konsum Včela, železniční konsum, soustružník, městská spořitelna v Unhošti, spořitelní a záložní spolek pro Hostivice, stavební a spotřební družstvo, velkoobchod se střelivem, 2 vetešníci.
V obci Litovice (přísl. Břve, Jeneček, 1812 obyvatel, telegrafní úřad, sbor dobrovolných hasičů, samostatná obec se později stala součástí Hostivic) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 755. (česky a německy) autodílna, 3 autodopravci, cihelna, obchod s dobytkem, výroba dřevěného zboží, obchod s dřívím, holič, 7 hostinců, klempíř, 2 koláři, 3 krejčí, obchod s kůžemi, lakýrník, 2 malíři, 3 obuvníci, pekař, výroba umělé pemzy, 5 rolníků, řezbář, 4 řezníci, 13 obchodů se smíšeným zbožím, stavební družstvo Dělnický dům, 2 švadleny, 5 trafik, truhlář, obchod s uhlím, státní velkostatek, zámečník, zednický mistr.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel Počet obyvatel je uváděn za Hostivice podle výsledků sčítání lidu včetně místních části, které k nim v konkrétní době patřily. Je patrné, že počet obyvatel v posledních letech roste. V celé hostivické aglomeraci žije necelých 9 tisíc obyvatel.
+ Vývoj počtu obyvatel podle sčítání lidu 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 1 661 2 009 2 267 2 291 2 564 2 802 4 248 4 113 4 327 4 157 4 310 4 021 4 586 8 224
+ Vývoj počtu domů za roky 1869 – 2011 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 192 224 234 254 298 333 660 861 881 905 988 1 093 1 307 2 049
Název Místní jméno Hostivice, které znamenalo Hostivítovu ves, je původně jednotného čísla.Hostivice, Naše řeč, ročník 7 (1923), číslo 9, s. 281-282 Podle výkladu Augusta Sedláčka jde o zpodstatnělý ženský tvar přivlastňovacího přídavného jména utvořeného z osobního jména Hostivít týmž způsobem jako v místních jménech jiných tvaru mužského (Bezděz z Bezděd, Bolelúc z Bolelút a podobně) a znamená Hostivítova ves.August Sedláček: Místopisný slovník historický Království českého, Praha, Bursík & Kohout, 1908. Strana 252 Redakce časopisu Naše řeč v roce 1921 označila tento výklad za zcela pravděpodobný a vlastně jediné možný, třebaže jde o ne právě častý případ zpodstatnění takového přivlastňovacího přídavného jména v rodě ženském a zpravidla se takto zpodstatňují tvary mužské (Boleslav, Příbram, Litomyšl, Budeč, které původně byly rodu mužského), zatímco ženské tvary přivlastňovacích přídavných jmen se obvykle udržují jen jako adjektiva, tj. v doprovodu příslušných podstatných jmen, jako jsou Kněževes (= knězova ves), Uhříněves (= Uhřínova ves), Nelahozeves (= Nelahodova ves) apod.
Doložena jsou označení Hospřid z Hostivice (Arch. Č. 6, 407 z roku 1422); dvuor v Hostivici (t. 25, 227 z roku 1422); dvoru jeho v Hostivici, ješto slove Čeňkovský (t. 1, 543 z roku 1454); proti Oldřichovi Odúcovi z Hostivice (Desky 2, 322 z roku 1463); Žibřida z Jistebnice a na Hostivici (Arch. Č. 13, 9 z roku 1503); položen rok na den sv. Barbory v Hostivici (Hájek 214a) a jiné.Hostivice, Naše řeč, ročník 5 (1921), číslo 4, s. 120-121
Pro původ názvu v jednotném čísle se vyjádřili i přední odborníci ve vědě o vlastních jménech, Vladimír Šmilauer a Antonín Tejnor, vědecký pracovník ÚJČ a hostivický rodák. K domněnce, že jméno Hostivice vzniklo z názvu pražských poddaných (tedy jako množný tvar), dospěl Gelasius Dobner na základě mylného čtení listiny Přemysla Otakara II., v níž jsou poddaní přesídlení do této oblasti z pražského podhradí při budování Malé Strany nazýváni hostinci, nikoliv hostivci, jak četl Dobner.A. Křížková: „Jak je to správně? Ta Hostivice nebo ty Hostivice?“ In: Hostivický měsíčník 2/2007 , únor 2007, str. 5
Tvarem se však jméno Hostivice podobá četným místním jménům odvozeným ode jmen osobních příponou -ice (pův. -ici) jako jména rodová nebo čelední, jako jsou Hostomice, Hostovlice, Hostětice, Hostice, Hostkovice apod., a tedy neodolalo jejich vlivu, a zároveň s původními tvary a vedle nich se tak odedávna (přinejmenším od 15. století) vyskytovaly i tvary množné: Hospřid z Hostivic (Arch. Č. 25, 420 z roku 1426), na dvuor v Hostivicích (t. 2, 457 a 461 z roku 1454), Aleš řečený Odúc a Anna manželé z Hostivic (t. 2, 477 z roku 1454), na vsech Klíčanech, Hostivicích a Tišiciech (t., 6, 578 z roku 1498) a j. Na rozdíl od místních jmen původu apelativního (Skalice, Sušice, Kamenice, Roudnice, Sedlice) anebo místních jmen spojených s názvy řek a potoků (Olešnice, Bystřice, Rokytnice, Kamenice) nebylo jméno Hostivice před tímto vlivem nijak chráněno.
Spisek Brus jazyka českého z roku 1881 uvádí tuto obec jako druhý ze čtyř příkladů názvů, u nichž „jsme v rozpacích“ při volbě správného tvaru.Brus jazyka českého, který sestavila kommisse širším sborem Matice České zřízená, nakl. J. Otto, Praha, 1881Alena Polívková: Naše místní jména a jak jich užívat, Euromedia Group, Praha, 2007, str. 26 (Jména typů Litoměřice a Roudnice) a str. 90 (heslo Hostivice) Kotyškův místopisný slovník z roku 1895 uvádí jako novodobý úzus množné číslo.Václav Kotyška: Úplný místopisný slovník království českého, Bursík & Kohout, 1895 Podle jazykové poradny Ústavu pro jazyk český se jméno města správně používá jak v jednotném čísle ženského rodu (ta Hostivice), tak v pomnožné variantě téhož rodu (ty Hostivice). V „často kladených otázkách“ poradna udává jméno Hostivice jako příklad jména s oběma možnými skloňováními.Na co se nás často ptáte. Cerekvice, Litoměřice a další -ice. Ústav pro jazyk český ČAV Obě varianty uvádí jako rovnocenné rovněž publikace Aleny Polívkové Naše místní jména a jak jich užívat. Lingvistka Anna Černá v roce 2016 v jazykovém koutku akademického časopisu Živa jmenuje názvy Hostivice, Prčice a Trstenice jako příklady názvů, které mohou mít jak tvary čísla jednotného, tak množného, a název Hostivice používá dokonce jako označení tohoto typu: „jména ze skupiny Hostivice mohou mít tvary jednotného i množného čísla“. K tomu obecně připomíná, že „bývá obvyklé, že místní tradice jednu z možností výrazně upřednostňuje.“Anna Černá: Z české Sušice do moravských Sušic aneb Zeměpisná jména na -ice, Jazykový koutek, Živa 6/2016, Academia onomastik Pavel Štěpán z ÚJČ AVČR v roce 2019 uváděl, že původní podoba je „ta Hostivice“, avšak dnes se už připouští i „ty Hostivice“, přičemž starousedlíci většinou říkají „ta Hostivice“, ostatní spíše „ty Hostivice“.Je ta Florenc, nebo ten Florenc? Deník Metro oslovil onomastika, Metro.cz, 19. 1. 2019