Franz hrabě Conrad von Hötzendorf (; 11. listopadu 1852 Penzing – 25. srpna 1925 Mergentheim) byl rakousko-uherský generál a během první světové války jeden předních představitelů Trojspolku. V rakousko-uherské armádě sloužil od roku 1871 a vystřídal působiště v různých posádkách monarchie. V letech 1906–1911 a 1912–1917 byl náčelníkem generálního štábu rakousko-uherské armády, v roce 1916 dosáhl hodnosti polního maršála.
Životopis náhled|vlevo|Náčelník rakousko-uherského generálního štábu Franz Conrad von Hötzendorf (1914) náhled|vlevo|Druhá manželka Virginie (Gina), rozená Agujari-Karász (1879–1961), (Wiener Salonblatt, 1917) Pocházel z úřednické a důstojnické rodiny povýšené v roce 1815 do šlechtického stavu.ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 101 ISBN 80-86781-08-9 Byl synem c. k. plukovníka husarů Franze Xavera Conrada (1793–1878), který pocházel z jižní Moravy. Studoval nejprve na kadetní škole v Hainburgu a poté na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě (1867–1871). Do armády vstoupil jako poručík, později si ještě doplnil vzdělání na vojenské škole pro vyšší důstojníky ve Vídni. Jako student proslul zájmem o přírodní vědy, vynikal také v jazycích, plynně mluvil německy, italsky, francouzsky, chorvatsky a česky, pochytil i základy maďarštiny a rumunštiny. V hodnosti nadporučíka (1877) poté sloužil v Košicích, jako štábní důstojník III. armádního sboru se v roce 1878 zúčastnil okupace Bosny a Hercegoviny. V roce 1879 byl jako kapitán přidělen ke generálnímu štábu a od roku 1883 byl šéfem štábu 11. pěší divize ve Lvově. V roce 1887 se v hodnosti majora vrátil do Vídně a znovu působil u generálního štábu, v letech 1888–1892 souběžně vyučoval na Vyšší válečné škole ve Vídni. V devadesátých letech sloužil jako velitel jednotek pěchoty v Olomouci a Opavě, mezitím dále postupoval v hodnostech (podplukovník 1890, plukovník 1893). V roce 1899 dosáhl hodnosti generálmajora a převzal velení 55. brigády pěchoty v Terstu. V roce 1903 byl jmenován polním podmaršálem a stal se velitelem 8. divize pěchoty v Innsbrucku.
Náčelník generálního štábu V listopadu 1906 byl jmenován náčelníkem generálního štábu rakousko-uherské armády. Stalo se tak na popud arcivévody Františka Ferdinanda, který jako následník trůnu a generální inspektor branné moci usiloval o generační obměnu vrchního velení armády. Conrad ve funkci šéfa generálního štábu nahradil zestárlého Friedricha Beck-Rzikowského, který patřil k osobním přátelům císaře Františka Josefa. Jako náčelník generálního štábu dlouhodobě naléhal na modernizování rakouských ozbrojených sil. Byl přesvědčen, že mezi rakouskými Němci a slovanskými národy musí dojít ke konfliktu a obával se maďarské elity v říši. Už od roku 1906 navrhoval preventivní válku proti Srbsku. K datu 1. listopadu 1908 byl povýšen na polního zbrojmistra, o dva týdny později obdržel zároveň hodnost generála pěchoty. Kvůli odlišným názorům na hrozbu války na Balkáně byl v roce 1911 odvolán z funkce a nahradil jej generál slovinského původu Blasius von Schemua. Conrad převedený na nižší post armádního inspektora se však nevzdal svých ambicí a vyvíjel řadu aktivit nejen v orgnizaci armády, ale i v zahraniční politice. Schemua proto o rok později rezignoval a Conrad se v prosinci 1912 vrátil na post náčelníka generálního štábu.Schematismus für das k.u.k. Heer 1914, Vídeň, 1914; s. 52 dostupné online V této době proslul mimo jiné snahou o ututlání špionážní aféry plukovníka Redla.
Když vypukla první světová válka, často navrhoval nereálné grandiózní plány bez ohledu na terén či klima. Podceňoval také sílu nepřítele. Jeho největší porážka přišla v roce 1916, kdy nedokázal čelit ofenzívě ruského generála Brusilova. Od té doby se Rakousko-Uhersko neobešlo bez pomoci Německa. V roce 1915 byl povýšen do nově zřízené hodnosti generálplukovníka. Několik dní po smrti Františka Josefa byl povýšen do nejvyšší armádní hodnosti polního maršála (27. listopadu 1916),Franz Conrad von Hötzendorf ma webu valka.cz dostupné online ale nový císař Karel I. vzápětí realizoval personální změny ve vrchním velení. Ve funkci náčelníka generálního štábu nahradil Conrada Arthur Arz von Straußenburg. Conrad byl pověřen velením tyrolské armádní skupiny, z něhož byl odvolán 15. července 1918 po neúspěchu ofenzivy na řece Piavě.J.-P. Bled, str. 257 a 387. Po zániku monarchie a demobilizaci rakousko-uherské armády byl formálně penzionován k datu 1. prosince 1918.Služební postup Franze Conrada von Hötzendorf in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 28 dostupné online Poté žil v soukromí ve Vídni a v letech 1921–1925 vydal pětidílné paměti, kde odmítá vinu za vypuknutí války a tvrdil o sobě, že byl pouze vojenským odborníkem, kdežto rozhodnutí patřila dvoru a politikům. Zemřel roku 1925 a pohřben je ve Vídni na hřbitově ve čtvrti Hietzing. Současná podoba jeho čestného hrobu pochází z úprav v roce 2012.BAUER, Werner T.: Wiener Friedhofsführer; Vídeň, 2004; s. 157 ISBN 3-85439-335-0
Hodnocení Hötzendorfova pohřbu roku 1925 se zúčastnilo asi sto tisíc lidí a mnozí historici jej hodnotili jako vojenského génia. Na druhé straně bilance světové války je hrozná: z 8 milionů mužů, kteří pod Hötzendorfovým velením bojovali, více než 1,5 milionu padlo a téměř 2 miliony utrpěly zranění. Kritičtí autoři mu vytýkají velikášské plány, podceňování protivníka i to, že armádám velel zdálky a jen výjimečně se objevoval na frontě a mezi vojáky.J.-P. Bled, str. 429 nn.
Tituly a ocenění náhled|vlevo|Hrob maršála Franze Conrada von Hötzendorf na hřbitově v Hietzingu náhled|vlevo|Syn Kurt Conrad von Hötzendorf (1887–1918), jako důstojník c. k. armády za první světové války (Wiener Salonblatt, 1916) Jako náčelník generálního štábu získal v roce 1907 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 343 dostupné online V roce 1910 byl povýšen na barona (svobodný pán – Freiherr) a v roce 1917 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny.Franz Conrad von Hötzendorf na webu rakouského parlamentu dostupné online V červenci 1918 byl povýšen na hraběte (šlechtické tituly byly krátce poté v Rakousku zrušeny).ŽUPANIČ, Jan:Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. in: Sborník archivních prací, Ministerstvo vnitra České republiky; Praha, 2011; s. 36 ISSN 0036-5246 Během své vojenské služby získal řadu ocenění, jako dlouholetý náčelník generálního štábu byl vyznamenáván i zahraničními panovníky.Přehled řádů a vyznamenání Franze Conrada in: BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 100–102 (heslo Franz Conrad) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online () Za války získal mimo jiné pruský prestižní řád Pour le Mérite a v roce 1917 byl dekorován velkokřížem Řádu Marie Terezie (jednalo se o první řádový velkokříž udělený od roku 1850 mimo příslušníky panovnických rodů).MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 117 V letech 1918–1925 zastával čestnou funkci kancléře Řádu Marie Terezie.ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 105 ISBN 80-86781-08-9 Od roku 1909 byl také čestným majitelem pěšího pluku č. 39 posádkově příslušného do Vídně.Přehled majitelů pěšího pluku č. 39 in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 456 dostupné online Dále byl držitelem čestných doktorátů na několika univerzitách monarchie, čestným doktorem byl na Karlově univerzitě v Praze a C. k. technické vysoké škole v Brně, další čestné doktoráty získal na univerzitách v Innsbrucku a Černovicích.STEINER, Jörg, C.: Schematismus der Generale und Obersten k.u.k. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 8 dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Válečná medaile (1879) 60x60pixelů Vojenský jubilejní kříž III. třídy (1879) 60x60pixelů Vojenská záslužná medaile (1890) 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy (1892) 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu (1904) 60x60pixelů Vojenský jubilejní kříž (1908) 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy (1908) 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu (1911) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž II. třídy s válečnou dekorací (1914) 60x60pixelů velkokříž Řádu Marie Terezie (1917)
Zahraničí 60x60pixelů Řád lva a slunce III. třídy (Persie, 1890) 60x60pixelů Řád pruské koruny II. třídy (Německo, 1902) alt=|60x60pixelů velkokříž Řádu červené orlice (Německo, 1908) 60x60pixelů velkokříž Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko, 1909) 60x60pixelů velkokříž Řádu pruské koruny (Německo, 1910) 60x60pixelů Řád dvojitého draka II. třídy (Čína, 1911) alt=|60x60pixelů Řád vycházejícího slunce I. třídy (Japonsko, 1911) 60x60pixelů Železný kříž II. třídy (Německo, 1914) 60x60pixelů velkokříž Řádu Albrechtova (Sasko, 1914) 60x60pixelů Železný kříž I. třídy (Německo, 1914) 60x60pixelů velkokříž Vojenského řádu sv. Jindřicha (Sasko, 1915) 60x60pixelů Řád bílého slona I. třídy (Siam, 1915) 60x60pixelů Pour le Mérite (Německo, 1915) alt=|60x60pixelů velkokříž Řádu württemberské koruny (Württembersko, 1915) 60x60pixelů Řád Osmanie I. třídy (Osmanská říše, 1915) 60x60pixelů Zlatá medaile Řádu Imtiaz (Osmanská říše, 1915) 60x60pixelů velkokříž Vojenského řádu Maxe Josefa (Bavorsko, 1915) 60x60pixelů Kříž Fridricha Augusta I. a II. třídy (Oldenbursko, 1916)
Rodina Byl dvakrát ženatý.Rodina Franze Conrada na webu geni.com dostupné online První sňatek uzavřel v roce 1886 ve Lvově s Vilemínou von Le Beau (1860–1905), dcerou vojenského inženýra c. k. generálmajora Augusta von Le Beau. Z tohoto manželství pocházeli čtyři synové. Nejstarší syn vzhledem ke kombinací jména a příjmení Konrad Conrad užíval spíše jméno Kurt (1887–1918), zemřel na následky vysílení ve Švýcarsku. Třetí syn Herbert (1891–1914) padl v září 1914 v Haliči, v rakousko-uherské armádě sloužili i další synové Ervín a Egon.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 90 dostupné online Po smrti první manželky se oženil podruhé s rozvedenou Virginií Agujari-Kárász (1879–1961). Jejich manželství zůstalo bezdětné.
Odkazy
Reference
Literatura Conrad von Hötzendorf, Aus meiner Dienstzeit 1906–1918, sv. 1.-5. Wien: Rikola 1921–1925. KODET, Roman. Franz Conrad von Hötzendorf – zapomenutý vojevůdce. Historický obzor, 2007, 18 (7/8), s. 179-182. ISSN 1210-6097. J.-P. Bled, L'Agonie d'une Monarchie. Paris: Tallandier 2014. SKŘIVAN, Aleš: Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906–1914; Praha, 2022; 509 s. ISBN 978-80-278-0059-9
Externí odkazy Životopis Franze Conrada na webu austro-hungarian army
Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Osobnosti první světové války Kategorie:Narození v roce 1852 Kategorie:Úmrtí v roce 1925 Kategorie:Pohřbení na hřbitově v Hietzingu Kategorie:Náčelníci generálního štábu rakousko-uherské armády Kategorie:Narození 11. listopadu Kategorie:Úmrtí 25. srpna Kategorie:Polní maršálové Kategorie:Držitelé čestných doktorátů Technické univerzity Vídeň Kategorie:Absolventi Tereziánské vojenské akademie Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Rakouští spisovatelé Kategorie:Členové Panské sněmovny Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenského jubilejního kříže Kategorie:Nositelé Pour le Mérite Kategorie:Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Vojenského řádu svatého Jindřicha Kategorie:Nositelé Řádu württemberské koruny Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Prusko) Kategorie:Nositelé Řádu Albrechtova Kategorie:Nositelé Řádu rumunské hvězdy Kategorie:Nositelé Řádu bílého slona