Ruská prozatímní vláda byl přechodný správní orgán, který řídil Rusko roku 1917 po odstoupení cara Mikuláše II. za únorové revoluce až do říjnové revoluce.
Ruská prozatímní vláda se ustavila na základě mandátů poslední carské Státní dumy. Jejím úkolem bylo dovést zemi do demokratických voleb, ze kterých vzejde nové Ústavodárné shromáždění. Prvním předsedou vlády byl stoupenec konstituční monarchie (tzv. kadet), kníže Georgij Lvov, v červenci jej vystřídal socialista (eser) Alexandr Kerenskij. Vláda sídlila v petrohradském Zimním paláci a 14. září vyhlásila Ruskou republiku. Dne 7. listopadu (25. října juliánského kalendáře) vládu násilím svrhli bolševici, socialističtí radikálové vedení Leninem a Trockým. Svržení prozatímní vlády vedlo k uchopení moci bolševickou komunistickou stranou, občanské válce a později vzniku Sovětského svazu.
Počáteční formace Když car odstoupil, dvě soupeřící instituce, Duma a Petrohradský sovět, soupeřily o vládu. Car Mikuláš II. odstoupil 15. března a jako svého nástupce jmenoval svého bratra Michaila. Ten však titul cara následující den odmítl a předal vládu Prozatímní vládě.
Počáteční složení Prozatímní vlády:
náhled|upright|Georgij Lvov Funkce Jméno Strana Premiér a ministr vnitra Georgij Lvov Kadet Ministr zahraničí Pavel Miljukov Kadet Ministr války Alexandr Gučkov Okťabrista Ministr dopravy Nikolaj Někrasov Kadet Ministr průmyslu a obchodu Alexandr Konovalov Pokrokář Ministr spravedlnosti Alexandr Kerenskij Eser Ministr financí Michail Těreščenko Bezpartijní Ministr školství Andrej Manujlov Kadet Ministr zemědělství Andrej Šingarev KadetOberprokurátor nejsvětějšího synodu Vladimir Lvov Pokrokář
Dubnová krize a první koaliční vláda Dne 18. dubna slíbil ministr zahraničí Pavel Miljukov pokračování války "až do úplného vítězství". Následovaly masivní demonstrace pracovníků a vojáků, kteří byli bojem vyčerpaní. Demonstranti požadovali Miljukovovu rezignaci. Generál Lavr Kornilov chtěl nepokoje potlačit, Georgij Lvov však jakékoli násilí odmítl.
Prozatímní vláda nakonec přijala rezignaci Miljukova a Gučkova a k vládě bylo připojeno několik nových ministerstev.
Složení první koaliční vlády:
náhled|upright|Pavel Miljukov Funkce Jméno Strana Premiér a ministr vnitra Georgij Lvov Kadet Ministr zahraničí Michail Těreščenko Bezpartijní Ministr války Alexandr Kerenskij Eser Ministr dopravy Nikolaj Někrasov Kadet Ministr průmyslu a obchodu Alexandr Konovalov Pokrokář Ministr spravedlnosti Pavel Perevezev Eser Ministr financí Andrej Šingarev Kadet Ministr školství Andrej Manujlov Kadet Ministr zemědělství Viktor Černov Eser Ministr pracovní síly Matvej Skobelev Menševik Ministr stravy Alexej Pešechnov Národní socialista Ministr pošty a telegrafů Iraklij Cereteli Menševik Oberprokurátor nejsvětějšího synodu Vladimir Lvov Pokrokář
Červencová krize a druhá koaliční vláda Červencová krize trvala 16. až 20. července, kdy se vojáci a tovární dělníci i dělnice vzbouřili proti prozatímní vládě. Z této revolty byli dlouho obviňováni bolševici, jejich vůdce Vladimir Lenin se tak musel skrývat.
Krize nakonec vyvrcholila odstoupením Georgije Lvova z postu premiéra. Jeho nástupce se stal ministr války Alexandr Kerenskij.
Druhá koalice:
náhled|upright|Alexandr Kerenskij Funkce Jméno Strana Premiér a ministr války Alexandr Kerenskij Eser Náměstek premiéra a ministr financí Nikolaj Někrasov Kadet Ministr vnitra Nikolaj Avksentjev Eser Ministr dopravy Pjotr Jurenev Kadet Ministr průmyslu a obchodu Sergej Prokopovič Bezpartijní Ministr spravedlnosti Alexandr Zarudnij Národní socialista Ministr financí Andrej Šingarev Kadet Ministr školství Sergej Oldenburg Kadet Ministr zemědělství Viktor Černov Eser Ministr pracovní síly Matvej Skobelev Menševik Ministr jídla Alexej Pešechnov Národní socialista Ministr zdravotnictví Ivan Jefremov Pokrokář Ministr pošty a telegrafů Alexej Nikitin Menševik Oberprokurátor nejsvětějšího synodu Vladimir Lvov Pokrokář
Třetí koalice:
náhled|upright|Viktor Černov Funkce Jméno Strana Premiér a ministr války Alexandr Kerenskij Eser Náměstek premiéra a ministr průmyslu a obchodu Alexandr Konovalov Bezpartijní Ministr vnitra a pošty a telegrafů Alexej Nikitin Menševik Ministr zahraničí Michail Těreščenko Bezpartijní Ministr války Alexandr Verchovskij Bezpartijní Ministr námořnictva Dmitrij Verderevskij Bezpartijní Ministr spravedlnosti Pavel Maljantovič Menševik Ministr financí Michail Bernackij Bezpartijní Ministr dopravy Alexandr Liverovskij Bezpartijní Ministr školství Sergej Salazkin Bezpartijní Ministr zemědělství Semjon Maslov Eser Ministr pracovní síly Kuzma Gvozdev Menševik Ministr jídla Sergej Prokopovič Bezpartijní Ministr zdravotnictví Nikolaj Kiškin Kadet Ministr pošty a telegrafů Alexej Nikitin Menševik Ministr náboženství Anton Kartašev Kadet
náhled|upright|Vladimir Antonov-Ovsejenko
Kornilovův puč Generál Kornilov byl přesvědčen, že prozatímní vláda musí být reorganizována. V září prohlásil, že Kerenskij ho pověřil úkolem obnovit pořádek v Petrohradu a reorganizovat vládu. Kerenskij v tom viděl pokus o puč a Kornilova propustil. Po zhroucení puče byl Kornilov zatčen a uvězněn v Bychově.
Říjnová revoluce Jelikož žádná vláda nebyla schopna ukončit válku, získávali bolševici čím dál větší podporu veřejnosti. Jedním z nejpopulárnějších se kromě Lenina stal Lev Trockij, který se k bolševikům připojil v létě.
Revoluce začala 7. listopadu, což je 25. října dle starého, pravoslavného kalendáře – odtud označení říjnová. Tehdy nechal bolševik Vladimir Antonov-Ovsejenko vystřelit z křižníku Aurora salvu slepých nábojů. To byl signál pro Rudé gardy, které vtrhly do Zimního paláce. Kerenskij mezitím uprchl z města. Revolucí skončila úloha Prozatímní vlády, jejíž členové byli zatčeni.
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Politické dějiny Ruska Kategorie:Vlády jmenované roku 1917 Kategorie:Zaniklo 1917 Kategorie:Dějiny Ruska během první světové války Kategorie:Říjnová revoluce Kategorie:Státy Post-Ruského impéria Kategorie:Rusko v roce 1917