Thomas Emilio Poti (* 22. března 1977 Worcester) je bývalý americký hokejový obránce.

Hráčská kariéra Tom Poti začínal středoškolský hokej ve 13 letech v Středoškolský hokej Saint Peter-Marian, který měl přidruženou nižší střední školu (Junior High School). I přes svůj nižší věk a pokud byl hokejista dostatečně dobrý, škola mu dovolila hrát za hlavní středoškolský tým (varsity team), i když věkově patřil ještě na nižší stupeň. Tak ve svých 13 letech nastupoval v lize proti sedmnáctiletým a osmnáctiletým klukům. V Saint Peter-Marian strávil zde tři roky a získal cenné zkušenosti v tvrdé konkurenci. Následně přestoupil na prestižní akademii (Cushing Academy), kde jeho tým během tří let zaznamenal neuvěřitelnou bilanci 112 výher, 8 proher a 5 remíz. Poti byl dvakrát vyhlášen nejlepším obráncem soutěže New England Prep School a jako kapitán dovedl tým k titulu. Během období v Cushing Academy byl nominován a hrál za americkou juniorkou reprezentaci v mistrovství světa juniorů 1996 a 1997. V létě 1996 si ho vybral ze vstupního draftu NHL tým Edmonton Oilers ve 3. kole z celkové 59. pozice. Skauti ho oceňovali jako skvělého bruslaře s vynikající rozehrávkou. Místo okamžitého odchodu k profesionálnímu hokeji strávil dvě sezóny v univerzitní lize NCAA za Boston University. V roce 1998 získal ocenění MVP (nejužitečnější hráč) na slavném turnaji Beanpot jako vůbec první obránce po mnoha letech. Během sezóny 1997/98 nasbíral v 38 zápasech skvělých 42 bodů a byl zařazen do prvního All-American týmu celé soutěže. Po dvou úspěšných letech na univerzitě se rozhodl opustit školu a v sezóně 1998/99 úspěšně naskočil přímo do NHL v dresu Edmontonu, kde byl hned v prvním roce zvolen do NHL All-Rookie týmu.

Jako ofenzivně laděný obránce s výborným bruslením dokázal bez problémů zvládnout přechod z univerzitního hokeje přímo do nejlepší ligy světa. Poti si hned vybojoval stabilní místo v základní sestavě Edmontonu a odehrál 73 zápasů v základní části. Hned ve své první sezóně si zahrál i vyřazovací boje, kde ve 4 zápasech zaznamenal 1 asistenci. V prvním roce za Edmonton hrál ve druhé formaci nejčastěji s Romanem Hamrlíkem nebo se Seanem Brownem. V následující sezóně 1999/00 proběhl změn v realizačním týmu, nový hlavní trenér Kevin Lowe dal Potiemu ještě větší důvěru a ofenzivní volnost. Poti odehrál v základní části 76 zápasů a zaznamenal výrazný bodový skok, vstřelil 9 gólů (téměř dvakrát více než v první sezóně), přidal 26 asistencí a celkově nasbíral 35 kanadských bodů. Stal se tak druhým nejproduktivnějším obráncem týmu hned za svým parťákem Romanem Hamrlíkem (který měl 45 bodů). Hned v další sezóně 2000/01 došlo k velké změně, protože Roman Hamrlík z týmu odešel a Potiho novým hlavním parťákem se stal ruský tvrďák Igor Ulanov. Spolupráce s Ulanovem byla výborná, Poti byl kreativní, elegantně bruslící ofenzivní bek, který se ale občas dostával do potíží při hře do těla. Ulanov byl naopak klasický, tvrdý ruský „stay-at-home“ obránce, který čistil prostor před brankou a pro soupeře byl bolestiví. Poti vstřelil své osobní maximum v kariéře, 12 gólů a přidal 20 asistencí (celkem 32 bodů) v 81 zápasech, v hodnocení plus/minus skončil na hodnotě -4, což byl jeden z nejhorších výsledků mezi obránce v týmu. V play-off 2001 narazil Edmonton opět na Dallas Stars a vypadl po bitvě 2:4 na zápasy. Poti v sérii nasbíral 2 body. Po sezóně se cesty této úspěšné dvojice rozešly, protože Ulanov jako volný hráč podepsal smlouvu s New York Rangers. Hned na začátku sezóny 2001/02 se Poti se svým agentem nedohodl s vedením Oilers na nové smlouvě a zahájil stávku. Kvůli tomu zmeškal úvodních 9 zápasů základní části. Když nakonec podepsal roční smlouvu na 925 000 dolarů a vrátil se na led, domácí fanoušci v Edmontonu mu stávku nikdy neodpustili, při každém doteku s pukem na něj domácí publikum bučelo a pískalo, což mělo obrovský dopad na jeho psychiku a herní pohodu. Napjatá atmosféra se podepsala na jeho výkonech. Poti prožíval herně i bodově nejhorší období od svého vstupu do ligy, odehrát 55 zápasů, ve kterých vstřelil pouze 1 gól a přidal 16 asistencí (celkem 17 bodů). V hodnocení plus/minus se propadl na hodnotu -6.

Zatímco v klubu se trápil, v únoru 2002 si spravil chuť na Zimních olympijských hrách v Salt Lake City. Trenéři americké reprezentace věřili jeho skvělému bruslení a nominovali ho do týmu plného hvězd. Poti odehrál na turnaji všech 6 zápasů, plnil spolehlivě defenzivní úkoly a s týmem USA vybojoval stříbrnou olympijskou medaili poté, co Američané prohráli až ve finále s Kanadou. Po návrtu do Edmontonu to mezi Potim vřelo, neochota podepsat dlouhodobou smlouvu, razantní pokles výkonnosti, toxické prostředí na domácím stadionu. 19. března 2002 se konečně všichni dočkali výměny, Tom Poti a Rem Murray byli posláni do New York Rangers výměnou za produktivního útočníka Mikea Yorka a výběr ve 4. kole draftu (touto volbou byl vybrán ruský obránce Ivan Kolcov. Poti se mohl setkat s bývalým parťákem Ulanovem ale po příchodu do Rangers byl hned na to Ulanov vyměněn do Floridy Panthers. Obranou dvojící tak vytvořil s legendárním americkým obráncem a ikonou Rangers Brian Leetch a nebo s ruský urostlý obránce Vladimirem Malachovem (trenéři ho k Potiemu stavěli ze stejného důvodu jako dříve u Ulanova v Oilers. Po psychické nestabilitě z Edmontonu v New Yorku hned v další sezóně explodoval, odehrál všech 82 zápasů, vstřelil 11 gólů a přidal 37 asistencí (celkem 48 bodů). To zůstalo jeho nepřekonaným osobním maximem až do konce kariéry. Díky skvělé formě a zranění parťáka Briana Leetche byl v roce 2003 vybrán do prestižního Utkání hvězd NHL. Ke konci roku 2003 odehrál poslední dva zápasy proti Phoenixu Coyotes a Los Angeles Kings, obě utkání rozhodl gólem v prodloužení. Poti se stal teprve třetím hráčem v historii NHL (od zavedení pravidelného pětiminutového prodloužení v roce 1983), kterému se podařilo vstřelit vítězný gól v prodloužení ve dvou po sobě jdoucích zápasech základní části. Před ním to dokázali pouze Maxim Afinogenov z Buffalo Sabres (2001) a Potiho tehdejší spoluhráč Greg de Vries ještě v dresu Colorado Avalanche (2003). Na konci sezóny 2003/04 se mohl pyšnit z 10 vstřelených branek rovnou 5 vítězných, tím se stal nejlepším rozhodujícím obráncem. V sezóně 2005/06 byl klíčovým mužem defenzivy Rangers a ovládl klubovou statistiku se 123 zablokovanými střelami. Za Rangers strávil celkem necelé 4 sezóny. Zatímco první dva roky byly skvělé, po roční výluce (sezóna 2005/2006) šly jeho výkony dolů a fanoušci v Madison Square Garden na něj začali kvůli chybám v obraně občas také bučet, což vedlo k tomu, že v létě 2006 odešel jako volný hráč do týmu městského rivala – New York Islanders.

V létě 2006 podepsal roční smlouvu s Islanders na 2,75 milionu dolarů jako volný hráč. Generální manažer Islanders Neil Smith ho tehdy přivedl záměrně jako elitního „přesilovkového režiséra“, který měl týmu dodat chybějící kreativitu od modré čáry. Poti v týmu herně explodoval a prožil vynikající ofenzivní rok, odehrál 78 zápasů v základní části, vstřelil 6 gólů a přidal úžasných 38 asistencí, což dělalo dohromady 44 kanadských bodů. Stal se nejproduktivnějším obráncem Islanders v té sezóně a pomohl týmu vybojovat postup do play-off z osmé pozice. Ve vyřazovacích bojích pak v 5 zápasech proti Buffalu přidal další 3 asistence. Trenér Ted Nolan k němu stavěl hráče, kteří dokázali vyvážit jeho ofenzivní styl, nejčastější parťák při hře 5 na 5 byl urostlý kanadský „zlý muž“ a vyhlášený tvrďák Brendan Witt nebo český obránce Radek Martínek. V utkání Islanders proti Rangers v Madison Square Garden, byl pokaždé vypískán diváky když měl puk. Přestože prožil skvělou sezónu a Islanders o něj velmi stáli, Poti na Long Islandu nezůstal. Hned v následujícím létě (1. července 2007) využil své vysoké tržní hodnoty a podepsal lukrativní čtyřletou smlouvu s Washington Capitals na 14 milionů dolarů, kde pak prožil zbytek své kariéry v NHL.

Po příchodu do Capitals přicházel s vizí trenéra Glena Hanlona ofenzivního beka, ale po změně hlavního trenéra Bruce Boudreau z něj postupně udělal jednoho z nejspolehlivějších obránců na oslabení a bránění hvězd soupeře. Hned v první sezóně (2007/2008) pomohl týmu k postupu do play-off 29 body (2+27) v 71 zápasech a fantastickou bilancí +14 bodů v plus/minus. V sezóně 2008/09 s týmem postoupil do playoff, v první fázi narazili právě na soupeře New York Rangers, Capitals vyřadili New York Rangers v sedmizápasové bitvě. Poti k postupu přispěl dvěma body a umlčel celou Madison Square Garden. U Boudreaua si získal obrovskou důvěru, během vyřazovacích bojů patřil k nejvytíženějším hráčům na ledě a v roce 2010 zaznamenal v sérii proti Montrealu skvělé 4 asistence v 7 zápasech. Poti vytvořil v dresu Capitals jednu z tehdy nejstabilnějších obranných dvojic celé soutěže s mladým, dvoumetrovým kanadským obrem Jeffem Schultzem. V sezóně 2009/2010 tato dvojice naprosto dominovala NHL v hodnocení plus/minus (Schultz měl +50 a Poti +31). S Mikeem Greenem hráli především v přesilových hrách, kde jistil Greenovy útočné výpady a nahrával na góly útočnému triu Alexandr Ovečkin, Nicklas Bäckström a Alexander Sjomin. V roce 2010 podepsal s Washingtonem novou tříletou smlouvu, ale vzápětí ho postihlo vážné a chronické zranění třísel. Poti vynechal podstatnou část sezóny 2010/2011 a celou sezónu 2011/2012 neodehrál ani minutu. Generální manažer George McPhee v médiích otevřeně prohlásil, že Potiho kariéra je pravděpodobně u konce. Vzhledem k tomu, že kvůli zranění třísel a zlomenině pánve chyběl na ledě přesně dva roky (od ledna 2011), oznámil Poti návrat na led, vedení poslali 13. ledna 2013 na kondiční pobyt na rozehrání o farmářského týmu Hershey Bears. Hned v prvním zápase vstřelil branku v přesilové hře při výhře 5:0. Za Hershey Bears odehrál 2 zápasy. 18. ledna 2013 prošel lékařskými testy a byl povolán zpět do hlavního týmu NHL. 19. ledna 2013 nastoupil hned do prvního zápasu zkrácené sezóny NHL proti Tampě Bay. Symbolicky to bylo proti stejnému soupeři, proti kterému hrál naposledy před dvouletou pauzou. Po vypršení kontraktu se stal v létě 2013 volným hráčem. Další angažmá si již nenašel a 1. května 2014 ukončil hráčskou kariéru. Po dvou letech nesnesitelných bolestí a rehabilitací se v lednu 2013 dokázal zázračně vrátit na led NHL. V dresu Capitals tehdy odehrál posledních 16 zápasů kariéry a jeho návrat byl v zámoří oslavován jako obrovský příběh nezlomné vůle.

Zajímavosti Trpí těžkou potravinovou alergií. Nesmí jíst potraviny jako čokoládu, arašídy, a glutaman sodný, mohou být pro něho smrtelné.

Ocenění a úspěchy 1997 NCAA – První All-American Tým (Východ) 1999 NHL – All-Rookie Tým 2003 NHL – All-Star Game 2003 NHL – Nejvíce vstřelených vítězných branek na pozici obránce

Prvenství Debut v NHL – 10. října 1998 (Edmonton Oilers proti Los Angeles Kings) První gól v NHL – 18. listopadu 1998 (Edmonton Oilers proti Detroit Red Wings, kanadskému brankáři Chris Osgood) První asistence v NHL – 29. listopadu 1998 (Edmonton Oilers proti Chicago Blackhawks)

Rekordy Klubové rekordy Washington Capitals celkový počet nasbíraných kladných bodů za pobyt na ledě v playoff (+/-): +16

Klubové statistiky

|- bgcolor="#f0f0f0" | 1992–93 | St. Peter's Marian High | USHS | 55 | 25 | 46 | 71 | — | — | — | — | — | — |- | 1993–94 | Cushing Academy | USHS | 30 | 10 | 35 | 45 | — | — | — | — | — | — |- bgcolor="#f0f0f0" | 1994–95 | Cushing Academy | USHS | 36 | 17 | 54 | 71 | 35 | — | — | — | — | — |- | 1994–95 | Central Mass Outlaws | MBHL | 8 | 8 | 10 | 18 | — | — | — | — | — | — |- bgcolor="#f0f0f0" | 1995–96 | Cushing Academy | USHS | 29 | 14 | 59 | 73 | 18 | — | — | — | — | — |- | 1996–97 | Boston University | HE | 38 | 4 | 17 | 21 | 54 | — | — | — | — | — |- bgcolor="#f0f0f0" | 1997–98 | Boston University | HE | 38 | 13 | 29 | 42 | 60 | — | — | — | — | — |- | 1998–99 | Edmonton Oilers | NHL | 73 | 5 | 16 | 21 | 42 | 4 | 0 | 1 | 1 | 2 |- bgcolor="#f0f0f0" | 1999–00 | Edmonton Oilers | NHL | 76 | 9 | 26 | 35